kniznistranky komentáře u knih
Příběh o dívce, která se nechce vdávat, chce být svobodná a chce žít - a proto uzavře smlouvu s ďáblem. A její život se pro všechny stane neviditelným. Geniální námět!
Když jsem se do čtení pouštěla, byla jsem hodně zvědavá, jak tohle téma autorka zpracuje a jak se mi bude její kniha číst. Styl psaní je poetický, bohatá slovní zásoba, barvité popisy a ten jazyk! Moc se mi líbilo jak autorka píše!
Máme tu dvě dějové linky (potažmo se tu mihne i třetí) - minulost a přítomnost. Téměř celou knihu jsem měla raději ty kapitoly z minulosti, kdy spolu s Addie - naší hlavní hrdinkou - poznáváme drsný život začátku 18. století v malé francouzské vesnici, cítíme zápach a vidíme špínu pařížských ulic, lesk bohatě zdobených šatů šlechtičen. Bolest svíjejícího se prázdného žaludku a zimy tak bodavé, že ji nezažene ani teplá deka, pod kterou zrovna ležíte když knihu čtete. Tyhle části knihy jsem si užívala a jak už jsem psala výš, ten jazyk, jakým je kniha napsána, to je skvost!
Bohužel, objevily se i části, které mě nebavily, které byly zdlouhavé a kolem poloviny knihy jsem se dokonce přistihla, že už si přeju, abych to měla dočtené. Ono 500 stran je 500 stran. Dějová linka v přítomnosti, mě zas až tolik nebavila, Henryho jsem moc nemusela a všechno kolem něj mi přišlo takové nezajímavé. Navíc se autorka právě v této dějové lince zaměřila celkem dost na LGB (záměrně píšu jen tato tři písmena), a ač jsem se snažila to prostě brát jak to je, tak mě to při čtení rušilo. Autorka totiž nezapomněla nikdy u nové postavy, které se v příběhu mihne, zmínit, jakou má orientaci (a všechny zaškatulkovala do LGB komunity). Moc jsem nechápala proč a co jí k tomu vedlo a ač proti tomuhle tématu absolutně nic nemám, tady to bylo tak do očí bijící, a tak to na mě z příběhu křičelo, až mi to vadilo a štvalo mě to.
Konec byl skvělý a jsem s ním spokojená. Celkově je to krásná kniha s krásným jazykem, ale má i místa, kde se vlastně nic moc neděje a jde spíš o myšlenky, kterých tu čtenář najde spoustu. Celé je to navíc protkané uměním, to tu sálá z každé strany a má tu své místo. Zakomponování umění všeho druhu a umělců, které všichni dobře známe, to byl skvělý tah! Obdivuju, kolik toho autorka musela nastudovat ne jen o umění, ale i historii jako takové, všechny ty detaily, co se zrovna nosilo za oblečení, jaká byla společnost... Je to obdivuhodný kus práce!
Několik měsíců jsem si brousila zuby na tuto autorčinu knihu a pořád tak nějak odolávala. Když jsem se ale dozvěděla, že jí bude vycházet novinka u mého oblíbeného nakladatelství, rozhodla jsem se, že si nejdřív přečtu její prvotinu a trošku se s její tvorbou seznámím. Na úvod musím říct, že Erbena v tom pozná nejspíš každý, kdo přečetl Kytici. Je to stejná hororová atmosféra, slovanská mytologie, duo dítě a matka...
V knize máme jednu povídku a několik balad. Oboje má své kouzlo. Udělalo na mě dojem to vykreslení tehdejší doby, vesnické prostředí, strašidelné příběhy tradující se mezi lidmi. Líbilo se mi to moc! Povídka za mě trošilinku slabší než balady, ty jsem si opravdu užila snad všechny. Těším se na autorčinu další tvorbu. Tohohle nutně potřebuju víc!
Jsou knihy, které člověk musí přečíst víckrát, aby je plně pochopil. Aby našel vše, co je v jejich slovech ukryto a s každým dalším čtením v nich viděl tu hloubku. Utrpení mladého Werthera je jednou z takových knih. Jde o pár stran, které jsou psány i překvapivě čtivě, ale to, co se čtenář dozvídá s dalším a dalším Wertherovým dopisem je těžší a těžší. Musela jsem si čtení dávkovat a proto mi těch asi 145 stran trvalo přečíst nějaké dva týdny. Tohle není čtení na jeden večer. Je lepší si to dávkovat a rozhodně mám v plánu si tuhle Goetheho knihu přečíst někdy znovu, i když na mě zas takový dojem neudělala. Mám pocit, že jsem ji nepochopila tak, jak by si zasloužila a to mám v plánu někdy v budoucnu napravit.
Nebylo to mé první ani poslední setkání s autorem. Věděla jsem, že budu nadšená. Knihu jsem si brala jednohubku, kterou slupnu během chviličky a taky že jo! Přečteno ani ne za den čistého času. Příběh byl opět tak poutavě a čtivě napsaný, že to jinak nešlo a jak jsme se jednou začetla, tak se pak těžce odtrhovalo. Fascinuje mě, jak autor zvládl na 270 stranách vymyslet tak bravurní zápletku, celých těch 270 stran udržet čtenáře plně vnímavého a čekajícího na velké finále. V záplavě 500 a více stránkových thrillerů si čím dál více vážím právě takovýchto. Kdy si autor vystačí s malým počtem stran a vytvoří velké dílo. Fitzek je sázka na jistotu a já už se těším, až se plně ponořím do jeho další knihy! Velké doporučení!!!
Krásné. Musím se přiznat, že i když má tahle knížečka pár stran a přečtená je hned, já jsem si jí hezky dávkovala - každý den jedna bajka a poznámky k ní. Užila jsem si tak bez jakéhokoli spěchu každou bajku a bylo to prostě kouzelné. Připadala jsem si jako dítě, které si před spaním čte pohádku než půjde spát.
Musím říct, že zírám. Po té chvále všude, kam se čtenář na internetu hne, jsem čekala hodně. Opravdu hodně. A musím říct, že co sem čekala to sem taky dostala. Napínavý příběh s bravurně vymyšlenou kombinací erotiky a thrilleru. Obojího tak nějak akorát, zakomponováno tak, aby to dávalo smysl a nebylo přitažený za vlasy. Opravdu, parádní čtení. Zhltla jsem knížku vážně extrémně rychle. Tak rychle jsem letos ještě nic nepřečetla a musím říct, že to byla vítaná změna se zase po dlouhé době tak moc ponořit do příběhu, že než se člověk nadál, byly 3 hodiny ráno. a ten konec?! V první chvíli jsem byla trochu zklamaná, že to po tam bravurním ději dopadlo stylem ''neurazí nenadchne'' ALE pěkně jsem se sekla. Ty poslední stránky tomu nasadily úplně jiný rozměr! Geniální!!!!
Je to kniha, která je děsivá, krutá, ale ještě pro běžného čtenáře ve snesitelné míře. Nenechte se odradit pomalejším klidnějším začátkem. Ta pravá hrůza se začne vkrádat pomaličku, po špičkách a pak najednou vyskočí zpoza rohu a už vás nepustí až do samého konce.
Úžasné čtení! Tajemné, pochmurné, dokonale čtivé. Ten Emilyn styl psaní je pastva pro oči! Hltala jsem každé slovo. Krása! A konec úplná třešnička na dortu. Moc doporučuju.
Za mě naprostá paráda! Překvapilo mě to i přes všechnu tu chválu kolem. byla jsem přece jen trochu skeptická a zvědavá, proto jsem se také do čtení pustila a víte co? Absolutně vůbec nelituju. Byla to jízda. Jen mě mrzí, že jsem na knihu neměla úplně tolik času, kolik bych mohla mít a mohla jsem si jí tak užít o to víc. Ale i tak 5 hvězd a už netrpělivě vyhlížím další díl!
Tahle kniha se skvost! Za mě je plná inspirace - jak v podobě ilustrací tak i v podobě textu. Kniha je to malinká a kraťoučká, ale to pravé kouzlo se na vás přenese, když budete číst pomalu, vychutnávat si každou větu a číst mezi řádky. Za mě obrovské doporučení a 5 hvězdiček je v tomhle málo. Tahle kniha se dokonce možná ani nedá tak úplně obodovat. Každý si v ní musí najít to své a podívat se pod povrch...
Jsem naprosto nadšená! Nevím, jak přesně formulovat své pocity z téhle knihy ale jsem ráda, že jsem čtení téhle knihy tak odkládala a přečetla si jí až teď. Protože čekat celý rok na další díl, to bych asi nezvládla. Zatím co ten měsíc a půl to snad nějak vydržím :D
České temno je další antologií, která dokazuje, kolik užasných autorů tady u nás máme.
Je to už dlouho, co tato kniha krášlí mou knihovnu a paradoxně jsem se k ní dostala až v podobě audioknihy. K této knize nebudu psát žádnou recenzi ani ucelenější názor. Poslouchala jsem ji ve chvilkách při práci a měla jsem ji tak nějak za odměnu. Abych si jen užila zase ten pocit jen tak číst, aniž bych o knize pak cokoli psala nebo ji recenzovala. Ale i přesto jí chci ten prostor a pár řádků věnovat.
V Českém temnu najdete čtyři sta stran temných příběhů od známých i méně známých českých autorů. Ve fyzické podobě se už nedá sehnat, ale audikniha je stále k mání a stojí za to. Je doplněna tématickými zvukovými přechody, které vytvoří ještě větší požitek z poslechu i příběhů samotných.
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno ŘÍJEN 2014):
Hlavní hrdina Don se spolu s dalšími čtrnácti odvážlivci přihlásí do televizní show 15 minus. Jde o soutěž, ve které lze vyhrát až 60 milionů eur. No proč to nezkusit? Peníze se hodí každému, jenže boj o ně není pro každého, obzvlášť v téhle hře ne. Po prvních pár dnes je jim všem jasné, že jejich hlavní výhrou v soutěži nebudou peníze, ale jejich život, o který mohou v téhle kruté soutěži přijít během mrknutí oka, když si nebudou dávat setsakramentský pozor. Nástrah je všude kolem nich spousta. Nejen krajiny ve které se nacházejí však může způsobit jejich prohru...
Netuším kde začít, protože dojmů z téhle knihy je tolik, že to ani nejde vše vyjádřit slovy. Od knihy jsem očekávala opravdu strašně moc. Neskutečně jsem se na její čtení těšila a doteď nechápu, proč jsem to tak dlouho odkládala. A víte co? NEZKLAMALA!! Ještě teď vzpomínám na všechny ty nástrahy, které Don a ostatní prožili a z některých mi opravdu běhá mráz po zádech ještě teď, protože něco takového by nechalo klidným jen málo koho - leda snad Bakariho! (pochopí jen ti co četli.).
Tahle kniha a hlavně její obsah, lze jen těžko popsat slovy. Musíte si to prostě přečíst a hlavně dočíst až do konce, aby jste pochopili proč kdo co udělal, z jakého důvodu spáchal už dopředu dotyční téměř jistou sebevraždu už jen tím, že se do samotné soutěže přihlásil. Celou dobu jim budete tak usilovně fandit, až se stanete šestnáctým členek skupiny, tichým pozorovatelem jejich činů - odvahy, zbabělosti, ukvapených závěrů... Budete jim tak moc fandit, že vás bude přímo dohánět k šílenství to co prožívají a vy to nemůžete nijak ovlivnit a jediné co vám zbývá je doufat! Doufat, že ten a ten přežije, že se stane to a to a zároveň nechcete aby se stalo něco jiného. Nemá smysl říkat, aby jste si nikoho příliš neoblibovali, protože ze své vlastní zkušenosti vím, že to prostě nejde!
Co se týče samotné odvážné Patnáctky... Zprvu bych asi mohla říct, že je to zajímavá směsice různých osobností, charakterů. Jeden je tak odlišný od druhého, že si tu každý najde své favority, kterým bude držet palce aby vše zvládl. Opět bych mohla říct, že je lepší si žádného ,svého favorita' nevybírat, ale znovu říkám, nemá to cenu. Na každé stránce se skrývá nějaké napětí, akce, dobrodružství a jakmile jedno skončí, autor vám nedá pokoj a hned vás vrhá do dalšího. Odložit v takových chvílích knihu je téměř nemožné a sama jsme se k tomu musela nejedenou přemlouvat. Věřte mi, byl to boj! Odložit knihu v napínavém momentu je prostě téměř nemožné!
O téhle knize by se opravdu dalo mluvit neskutečně dlouho. Mohla bych vám tu dokolečka povídat jak to bylo úžasné, nezapomenutelné, senzační, ale myslím, že to už jste z mých předešlých slov poznali sami. Příběh vás naprosto pohltí. Realita se pro vás stává něčím, co je až na druhém místě. Důležitější je dozvědět se, co se skrývá za další větou, stránkou, kapitolou... Na to, že Tomáš Zářecký napsal tuhle knihu opravdu v poměrně nízkém věku, je děj velmi kvalitní a propracované a dobře odvedené práci není vůbec pochyb.
A co říct za závěr? Snad jen... OKAMŽITĚ SI TO PŘEČTĚTE!!!!
Určitě by ještě stálo za to říct, že ne každý má na čtení téhle knihy žaludek, protože se tam objevují scény, které by slabším povahám nemuseli dělat dobře! Ale vy ostatní, kteří se nebojíte krutějších a brutálnějších příběhů... tohle je přímo pro VÁS!
"Už v novele V pekle jsme všichni Hébert se mohl čtenář přesvědčit, že Madla Pospíšilová Karasová to se slovy umí a své postavy nešetří. Němý křik, ukrývající v sobě třináct různorodých povídek, už obálkou napovídá, že ani tentokrát to nebude čtení pro citlivky.
(...)
Sbírka jako celek by se dala zhodnotit jako sonda do průběhu několika let autorčiny tvorby, v níž brouzdá různými vodami své fantazie a experimentuje se žánry a subžánry. Plynulost a čtivost textu je však bez zaškobrtnutí, a i když konce povídek občas zanechají na patře hořkou pachuť, čtení je to dobré. Madla Pospíšilová Karasová má velkou fantazii a nebojí se balancovat mezi těmi nejbrutálnějšími a nejnechutnějšími scénami, které si čtenář mnohdy raději ani nechce představovat."
Celá recenze:
https://deti-noci.cz/2024/09/literatura/lit-recenze/madla-pospisilova-karasova-nemy-krik/
Vyšetřovatelská dvojice Tomáš Vyskočil a Honza Richter před sebou mají další případ. Do nemocnice byl přivezen muž. Opilý, podchlazený a krátce na to umírá. Shodou okolností to byl známý jednoho z policejních techniků, kterému kamarádova smrt nedá spát. Své podezření svěří Tomášovi a ten se okamžitě spolu s Honzou pouští do vyšetřování. Aby toho nebylo málo, v kolečku zamotaných událostí a nejasných informací se komplikuje i Tomášova situace doma. Všechno nasvědčuje tomu, že vyřešení tohoto na první pohled banálního případu bude těžší, než by kdo tušil.
(...)
Tereza Bartošová zasadila děj knihy do rodné Příbrami, která je známá svými uranovými doly. Jedná se už o druhou detektivku, kdy je název knihy vypůjčený z balady v Erbenově Kytici - Dceřina kletba. Začalo to Vodníkem, pokračuje Dceřinou kletbou a kdo ví, jakou baladu si Tereza Bartošová vezme na paškál příště. Prozatím si pojďme rozebrat zpracování této.
Celou recenzi i s mini-rozhovorem s autorkou najdete na Českých detektivkách: https://www.forendors.cz/p/a6ed4a77b78b26ec2be474efeaaba0d1
Každý z nás prošel základkou a někteří si i dodnes, po těch letech, pamatují, jak nemilosrdné místo to dokáže být. Rebeka to moc dobře ví. I v sedmé třídě se najdou tací, kteří zesměšňují jakoukoli odlišnost a nepřejícně ztrpčují školní dny. Rebeka je obyčejná holka, až na to, že ne tak úplně. Do nelehkých školních dnů zasáhne jedno podivné setkání s podivnou dívkou a nad městem se začnou stahovat bouřková mračna. Okřídlení tvorové se blíží!
Zrnka temnoty nabízejí nejrůznější podoby hororu a ukazují jeho pestrost. V tom dvanáctém máme YA horor, který cílí na naše dětské strachy a nelehké dny dospívání. Autorka Karin Novotná dala do novely velký kus sebe. Ne jen své životní zkušenosti, ale i lásku k hororu a vliv Stephena Kinga sálá z každé stránky.
Malá Rebeka je sympatickou dětskou hlavní hrdinkou, kterou si čtenář zákonitě prostě musí zamilovat. Neohroženě se pouští do boje se zlem, aby zachránila své město, jeho obyvatele a především své blízké. Mohlo by se jevit jako fantasy, ale zakončení je čistokrevný horor. Tuto útlou knížečku bych asi jako jedinou z celé edice doporučila především mladším čtenářům, kterým by mohla přesně sednou do noty a taky předat spoustu důležitých věcí, na které tu autorka nenásilně upozorňuje.
Milé čtení s příměsí hororu a kapkou autentických autorčiných životních zkušeností, které si zaslouží pozornost. Jestli něco číst při nudných hodinách pod školní lavicí, pak jedině Okřídlené tvory v bouřkových mračnech!
Jsou knihy dobré. Pak jsou ty, které jsou napsány skvěle a chybku na nich nenajdete ani pod mikroskopem. A pak jsou knihy, které vás zasáhnou. Které zanechají velmi silný a hluboký dojem a nad jejichž příběhem budete přemýšlet ještě dlouhou řádku dní po dočtení - přesně taková je tato kniha!
Malá holčička Lin Daiyu vyrůstá poklidně s rodinou v malé čínské vesnici. Ze šťastného dětství je ale znenadání vytržena a po zmizení rodičů se musí postavit na vlastní nohy. Najít si práci, sehnat jídlo a přežít. Ale osud k ní není milostivý. Ve stínu své románové jmenovkyně a jejího tragického příběhu, je malá Daiyu unesena do Ameriky. To, co tam na ni čeká spolu s novým jménem, by ji nenapadlo ani v nejhorších nočních můrách.
Autorka Jenny Tinghui Zhang, narozena v Číně a žijící v Americe, vypráví příběh velice silný, vystavěný na reálných událostech. Na pozadí amerického Idaha 80. let 19. století nám nabízí pohled na tehdejší rasovou nenávist Američanů vůči Číňanům. Bestiální činy, masakry, které byly páchány, nespravedlnost, ponižování, znásilňování a obviňování. Autorka nastudovala spoustu studijního materiálu, historických pramenů, bádání. Vše na konci shrnuje v Poznámce a poodhaluje čtenáři, jak nápad a tuto knihu vznikal.
Pět Číňanů oběšených v Idahu je kniha, která by vás neměla minout. Číst ji, je jako pozorovat čínského mistra kaligrafa precizně psát štětcem. Na každé čáře záleží. Zvláštností je, že v ní nenajdete vyznačenou přímou řeč. Žádné uvozovky! Zprvu mě to zaskočilo, možná jsem se i zalekla toho, jak se mi to bude číst, ale začetla jsme se hned. Zvykla jsem si okamžitě a hltala jsme stránky. Text je místy poetický. Zejména ze začátku je tu cítit velká úcta k čínskému písmu a znakům. Písmo a jeho čtení není něco, co by ovládal kde kdo jako to je tomu u nás. Psát čínské znaky a číst v nich ukryté významy, to je něco, co mě nepřestává fascinovat. Lin Daiyu vše popisuje s takovou úctou a lásko.
Po poetickém, i když krutém začátku, si čtenář ale moc neodpočine. Jakmile se hlavní hrdinka dostává do Ameriky, teprve to všechno začíná. Nechci a nebudu nic víc prozrazovat, protože kouzlo této knihy v ní musí čtenář objevit sám. Často vás donutí přemýšlet nad věcmi, které jsou zmíněny jen okrajově. Jindy po dočtení kapitoly zíráte do zdi a máte v hlavě prázdno stejně jako v srdci a jste ztraceni v příběhu tak moc, že zapomínáte jak rychle ubíhá čas reálný. Za mě velký čtenářský zážitek. Nejlepší kniha tohoto roku. Pochybuju, že ji něco ještě překoná.
Pokračování Medvědína vypráví o tom všem, co následovalo po všech těch šílených událostech v prvním díle - přesně jak uvádí anotace. Z velké části je to o nenávisti dvou měst, hokeji (samozřejmě!) a politice. Politiku jsem tu vnímala dost intenzivně v podstatě celou první polovinu knihy. Ani nešlo tolik o hokej jako o peníze a politiku. To mě moc nebavilo. U jedničky mě příběh a děj vtáhly okamžitě. Jakmile se objevily hokejky a první postavy, vtáhlo mě to hned do atmosféry malého města uprostřed lesů kdesi na severu. U druhého dílu si mě musel příběh získávat déle.
Někde kolem sté strany jsem kvůli nemoci přešla z eknihy na audioknihu, kterou načetl Pavel Soukup. Jeho hlas byl příjemný a dobře se poslouchal, takže "čtení" mi i díky jeho přednesu začalo ubývat rychleji. Audioknihu rozhodně doporučuju.
Zpět ke knize! Kolem poloviny se toho začalo dít mnohem víc. Přestalo to být politikaření kolem klubu a začalo se zase víc zaměřovat na postavy a jejich osudy. Od jistého bodu to začala být celkem emoční nálož a děje se tu toho najednou moc. Líbí se mi, že autor dává prostor postavám a zaměřuje se na ně. Každý z něčím bojuje a ti, kteří své boje rozehráli už v prvním díle, v boji pokračují i zde. Mám tyto příběhy tažené postavami ráda. Děj může být sebelepší, ale když tam máte bandu nedůvěryhodných šablonovitých postav, nefandíte jim. To ale naštěstí není případ obyvatel Medvědína. Tady se to všemožnými charaktery jenom hemží! No a ten konec! Ten mě zase dostal do kolen, až mi z toho skoro vhrkly slzy do očí, což se málo kdy stává. Už jednou jsem se během čtení bála nejhoršího, ale tohle, to mě zastihlo naprosto nepřipravenou.
Je škoda, že první polovina byla slabší, ale občas to tak hold je. Medvědín a příběhy jeho obyvatel jsem si ale oblíbila už v prvním díle a těším se až se ve třetím, závěrečném, díle dozvím, jak to se všemi nakonec dopadne.
Obyčejná dívka z horské vesnice Aloisie přijede do města za prací, aby vydělala peníze a pomohla tak svému nemocnému otci. Příjezd do města je však na hony vzdálen od pohádkových představ a hned první noc nastanou potíže... Ve městě navíc řádí vrah porcující ženy a pro Luisu je čím dál těžší tajit své smrtící tajemství.
Steampunkový erotický román s prvky fantasy a thrilleru. Po dočtení musím konstatovat, že je to pecka! Je to úplně něco jiného než autorčina série Pozdravy záhrobí, která je oproti tomuto drsnému Zrnku čajíček. Pozornému čtenáři autorčiných knih neunikne šikovné propojení její série s touto novelou - to mi udělalo radost.
Každé Zrnko temnoty je něčím jiné a u tohoto tomu není jinak. Steampunk jsem četla poprvé a v kombinaci s fantasy prvky a lehkou thrillerovou vyšetřovací linkou to prostě krásně zapadalo všechno do sebe a ač to může znít jako směs všech žánrů, skvěle to celé společně funguje a věřila jsem každému slovu. Neskutečně propracovaný příběh na tak málo stran. Tolik věcí co se tu děje, tajemství. A ta atmosféra počátku 20. století, špinavé město, jehož vzduch přijde obyčejné venkovské holce tak odporně zkažený a nečistý. Skvělá práce! Čtivé, chytlavé a bez debaty velmi originální. Drsné proti Pozdravům záhrobí, ale ne až tak moc. Objevují se tu erotické scény, syrové popisy, ale i hloubavější a silné části. Maximální spokojenost.