Kočičáci komentáře u knih

Po náročnější četbě, vždycky potřebuji nějakou oddechovku u které vypnu mozek a jen si čtení užívám. Pokračování osudů Wese a Jamieho moje potřeby dokonale naplnily. Klucí to ani tentokrát neměli jednoduché, ale zvládli to na výbornou. Příběh nám tentokrát dokonale oživil Blake, se svojí velkou hubou a ovčími příběhy byl prostě boží :-D
Budou mi všichni chybět. Třeba se dočkáme pokračování.

31 16.02.2020

Velmi příjemná detektivní jednohubka, kterou jsem zvládla za jeden lenošivý zimní den. Starý hajný Liška je ústřední postavou, kolem které se točí celý příběh. Je to fajn chlapík s pevnými zásadami a vztahem k přírodě a ke kraji, ve kterém žije. Skoro všichni z okolí ho mají rádi a považují ho za rovného chlapa. Na stará kolena si chce užívat života, kde ho nikdo neomezuje a neruší, jenže nikdy nic není tak, jak si to člověk naplánuje a osud mu bohužel nachystá jiné karty.
Moc se mi líbil Lišákův charakter a jeho přístup k životu. Proto jsem byla ráda, že se Marii a jejímu nastávajícímu muži podařilo rozluštit případ, aby svět byl zase v rovnováze.

33 09.02.2020

Hodinářova dcera je na sto procent nejzamotanější příběh, jaký jsem kdy četla. Odehrává se hned v několika časových rovinách, se spoustou "hlavních" hrdinů, kde všechno se vším souvisí a na závěr se krásně prolne. Ústředním článkem je tajemné sídlo Birchwood, které má pohádkovou historii a leží na kouzelném místě. Všichni v tomto domě prožijí část svého života, která se jim napevno zaryje pod kůži a nenechá jim na dům zapomenout.
Asi nejvíce jsem prožívala příběh Ptáčka a taky malé Ady, ale je velmi jednoduché si oblíbit skoro všechny postavy, vyjma Thurstona a Martina.
Ráda bych zase byla malou holčičkou a znovu poslouchala krásné pohádky. Ty vymyšlené, od mého tatínka, byly nejhezčí, i přestože mu daly nejvíce práce :-)

39 08.02.2020

Jéžiši, to bylo tak napínavé!!! Skvěle zachycená atmosféra! Střídání dvou časových rovin vás udržuje neustále ve střehu, kniha se jen velmi těžko odkládá. Linie odehrávající se v domě, se mi líbila trochu víc, protože byla mírně napínavější než plavba veslicí po řece, ale i tu jsem tlačila očima, aby se dostala co nejdříve do cíle. Líbilo se mi to nezosobnění tajemných bytostí-tvorů, fantazie mi jela na plné obrátky.
BIRD BOX prostě TOP!
Těším se na Malorie!

27 04.02.2020

Nebyl by to Marek Herman, aby nevypálil další pecku! Tentokrát nám prostřednictvím rozhovorů s jeho kamarádem, speciálním pedagogem a rodinným terapeutem Jiřím Haldou, připomínají a shrnují důležité aspekty výchovy malých dětí a rodinných vztahů.
Je to útlá knížečka PLNÁ VELKÝCH PRAVD, vhodná naprosto pro všechny dospěláky, ať už děti mají, či nemají, protože je v ní spoustu AHA momentů, ve kterých můžete najít i svoje vlastní prožitky z dětství a trápení s vlastními rodiči - prostě a jednoduše vám pomůže otevřít oči a pochopit.
Moje kniha opět hraje barvami, protože krásných vět a mouder je v ní víc než dost.
Na závěr to autor nádherně shrnul do krátkého odstavce a ten zní:

\"Základ je: ABY TÁTA S MÁMOU TVOŘILI PEVNÝ, VLÍDNÝ A SPOLEHLIVÝ PÁR.
Pak spolu dítě doslova zabalí do něhy. Vykoupou je ve své přízni. Ale zároveň jim nastaví jasná pravidla, aby rodina dostala pevné limity a řád. A v rámci toho území pak děti mohou ochutnávat život. Nejlépe venku s kamarády od nevidím do nevidím. Dítě si tak dříve nebo později objeví svůj talent. A tím se jednou stane pro ostatní ve smečce užitečné. A ostatní si ho budou vážit, a proto ho budou chránit. Takže ta rada je: buďte pevný pár a dejte dětem něhu a řád. Ony se k vám vlastně pak jenom přidají.
To je celé.\"

28 02.02.2020

V knize na vás čeká devět povídek, které strýček Mulliner vypráví štamgastům ve výčepu zvaném Rybářské zákoutí. První zajímavostí jsou zcela originální jména hostů - posluchačů - náhodným výběrem například ʹPinta silného porteruʹ, ʹWhisky s citónemʹ, ʹRum a mlékoʹ, ʹŠery za devět pencíʹ, ʹTěžké černé a hořké pivoʹ a další. Druhou zvláštností je, že všichni hlavní protagonisté v jednotlivých povídkách jsou synovci pana Mullinera - velmi povedená a rozvětvená rodinka, jen co je pravda :-)
Můžete počítat s typickým wodehousovským humorem a praštěnými zápletkami, kam až autorova odvaha dovolí. Na odreagování a pobavení zcela dostačující. Mně se asi nejvíc líbily dvě povídky v hlavní roli s kocourem Websterem.

27 02.02.2020

Po knize pana Šmída jsem sáhla po dlouhých dvaceti letech, kdy jsem čítávala jeho \"sérii\" Proč bychom se ....... aneb .....
Slůvko ANEB pro mě bylo tentokrát to nejdůležitější, protože se mi hodilo do čtenářské výzvy.
O pokroku od boku začíná opravdu u Adama a Evy a rádoby vtipným pohledem pokračuje celými novodobými dějinami. Nejvíce se mi líbila čtvrtá část - Stáří tetky Evropy.
Asi mi úplně nesedla, takový průměr.

23 02.02.2020

Můj drahý Dominiku Dáne,
musím Vám napsat, že mě Vaše kniha opět velmi potěšila.
Je úžasné, jak věrohodně dokážete zachytit atmosféru ve společnosti, díky tomu si každý může danou dobu naplno prožít. Tento příběh z devadesátého roku je opravdu brutální. Amnestovaní trestanci se pokoušejí vrátit se do života a bohužel na to doplatí nevinní. Bylo drsné nahlédnout do myšlenek vraha, kterého ženou jeho pudy, má temno v hlavě a teprve následně mu dochází, co vlastně provedl... Detektivní linka je jako vždy skvělá, tentokrát ji hoši z modrparty zvládli rozlousknout v rekordním čase, což jim naštěstí pojistilo pozice u nově se rodící Policie.
Těším se na další knihu,
Vaše věrná čtenářka Eva

49 29.01.2020

Troufám si říct, že Hrdý Budžes se už po těch dvaceti letech, co je na světě, dá považovat za klasiku. Ten, kdo nejdříve viděl divadelní inscenaci a teprve potom četl knížku, tak tento čtenář má zážitek ještě více umocněný, díky úžasnému, geniálnímu a nezapomenutelnému ztvárnění skvělé Báry Hrzánové.
Nedokážu si tipnout, jestli čtenáři, kteří se narodili už v porevolučním čase, prožijí příběh malé Helenky Součkové stejně jako ti, kteří socialismus zažili na vlastní kůži a tím pádem se s vyprávěním můžou v mnoha situacích ztotožnit a zavzpomínat na různé situace, které jim připomenou vlastní mládí.
Vyprávění je to vpravdě tragikomické, určitě vás rozveselí, ale stejnou měrou vás i dojme. Vřele doporučuji i volné pokračování Oněgin byl Rusák a Darda.

Úplně se stydím přiznat, že je to moje první setkání s magickou Zeměplochou a geniálním panem Pratchettem. Dala jsem na doporučení svého taťky, který je letitým fanouškem a jako první kousek jsem zvolila Stráže! Stráže! ... a udělala jsem dobře!!
Zamilovala jsem se na první dobrou, líbili se mi naprosto všichni - v čele se svobodníkem - čekatelem Karotkou. Královsky jsem se bavila a nemůžu se dočkat dalších příběhů.

40 26.01.2020

"Samota otevírá naše nitro a vede k sebepoznání."

Každý z příběhů šumavských samotářů je jiný, každého vedl k životu v ústraní jiný důvod, ale přesto ty hlavní jmenovatele jsou společné - útěk od bláznivé civilizace, souznění s přírodou a většinou hledání sebe sama a také ideální životní cesty.
Některé z příběhů mi byly sympatické více, jiné méně. Sympatizovala jsem s Martinou a Dášou, ne proto, že jsou to ženy a ty to mají na samotě o poznání těžší, ale proto, že mi připadlo, že to mají srovnané, že tak bezhlavě neutíkají před problémy, jako někteří z mužů. Moc se mi líbil i příběh Františka a Ondřeje a jejich slovensko-rumunské rodinné historie.

No každopádně klobouk dolů před jejich odvahou.
Knihu můžu ráda doporučit nejen pro její netradiční téma, ale i pro její krásné zpracování.

45 26.01.2020

Bezesporu je to jedna z nekontroverznějších knih posledních padesáti let.
Nechci ji hodnotit jako odpad, protože po přečtení doslovu, jsem pochopila, co tím chtěl autor říct - upozornit svět na zvěrstva, která se za války děla, upozornit na to, čeho všeho jsou lidi schopni. No vrátilo se mu to jako bumerang, sám napsal, že kdyby věděl, co všechno tím rozpoutá, že by knihu asi nevydal. A právě proto, že Nabarvené ptáče vzbuzuje tolik protichůdných emocí a tím na sebe přitahuje pozornost, tak právě proto bude kniha nesmrtelná. To, jestli si tu nesmrtelnost zaslouží, to už je jiná otázka.
Řadím se k těm, kteří knihu vnímají jako nadmíru koncentrované násilí a zlo. Nikdy nic není jen černé, v každé době, ať už je sebehrůznější, určitě existují i světlejší odstíny černé - a právě tyto v knize chybí.
Chci napsat - nelíbila se mi a nezasáhla mě - ale můžu, když na ni určitě nikdy nezapomenu?

49 24.01.2020

"Antoníne,
muži můj jediný,
proč tak se mi vracíš
v tyto hodiny?
Proč jsi se miloval
s tou holkou proklatou,
s milenkou železnou,
ohněm a lopatou?
Proč muž tu na světě
vždycky dvě lásky má,
proč jednu zabíjí
a na druhou umírá?

Neslyší slepec, - do tmy se propadá
a tma jej objímá a tma jej opřádá,
raněné srdce už z hrudi mu odchází
hledat si ve světě jinačí obvazy,
však nad černou slepotou veselá lampa visí,
to není veselá lampa, - to jsou oči čísi,
to oči jsou tvoje, jež celému světu se daly,
aby tak nejjasněji viděly a nikdy neumíraly,
to jsi ty, topiči, vyrostlý nad těla zmučené střepy,
který se na sebe díváš, ač sám ležíš slepý."

Nesmrtelné, nadčasové básně, které nutí čtenáře zamyslet se nad verši, nad dobou, ve které byly napsány a vzpomenout na PANA BÁSNÍKA, kterým Jiří Wolker bezesporu byl.

34 24.01.2020

Naprosto velkolepé zakončení celé série. Labyrint duchů se mi líbil úplně nejvíc ze všech. Posledních sto stran jsem čela se zatajeným dechem a pocitem, že až knihu zavřu, budu muset dát všem svým oblíbeným hrdinům sbohem. Vážně mi bude smutno po celé rodině Semperových, po vtipném Fermínovi a jeho citrónových suguskách, po Juliánu Caraxovi, jehož všechny romány si toužím přečíst i po nadpozemsky krásné a odvážné Alicii, kterou bych chtěla alespoň pár dnů být...
Sbohem Pohřebiště zapomenutých knih, snad se ještě někdy setkáme!

32 22.01.2020

Jedna z věcí, kterou vážně nemám ráda je, když mi někdo něco moc okatě podsouvá, nedejbože, když mi to začne nutit. Takto na mě působí dnešní zabijácký knižní marketing. Knihu si už jen z principu nekoupím. Jasně, jsem ženská zvědavá, takže jakmile opadne blázinec, tak si ji nakonec stejně půjčím v knihovně, abych si na ni udělala vlastní názor. Tož tak.
No za mě teda nic moc. Všechny postavy mi byly značně nesympatické, alkoholička Ráchel tomu vévodila. Do čtení jsem se nutila, zachránila to až poslední třetina knihy.

52 15.01.2020

Ten, kdo čte Keplerovce pravidelně, tak vlastně ví, co ho čeká. Tím pádem ho nemůžou překvapit nadpozemské schopnosti všech zúčastněných, akční scény jako z Hollywoodu a tentokrát jako třešnička na dortu i zmrtvýchvstání hlavního padoucha. Prostě Kepleři.
Jenomže když ono se to tak dobře čte a ten Joona je takový sympaťák :-) Jednoduše jízda jako hrom...

51 14.01.2020

"Sněhu, mrtvol a paniky přibývá a zbylým hostům nezbývá než doufat, že přežijí bouři... i jeden druhého."

Autorce se tentokrát podařilo vytvořit klasický detektivní příběh, ve kterém už chyběl jen monsieur Poirot. Uzavřená společnost na víkend uvězněná v mrazivém horském hotýlku, mrtvoly se množí a podezřelí jsou úplně všichni.
Líbilo se mi to moc, napnutá jsem byla od začátku až do konce. Zatím nejlepší, kterou Shari Lapena napsala.

61 14.01.2020

Dvě krátké pohádky o pejscích doprovází krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové.
Bezmála šedesát let staré leporelo pro mě má spíše vzpomínkovou hodnotu.

18 12.01.2020

Druhou cartrovkou jsem byla pohlcená stejně jako tou první. Popravčí byl napínavý od začátku do konce, děj byl opět perfektně do detailu promyšlený a všechna kolečka do sebe zapadala, nic nepřebývalo ani nerušilo. Můj osobní problém s tím, že se příliš nevyžívám v brutalitě, opět přebila obrovská sympatie k hlavním detektivům Hunterovi a Garciovi (a také k jejich nové šéfce).
No byla to jízda... těším se na další!

58 12.01.2020

Další z mých oblíbených leporel s krásnými původními verši.

Kampak jenom, zatroleně,
zaběhlo se moje štěně?
Chodím, běhám,
volám, hledám,
naleznout ho nemohu.
Jak si jenom pomohu?

21 10.01.2020