kokrokr
komentáře u knih
Mrtvé komando (Robert de Bohême)
Jaroslav Šikl
Věrohodnost bych vůbec neřešil. Pokud vezmu v potaz současné thrillery, jsou tam často daleko neuvěřitelnější nápady. A proč je Robert ve slušné formě? Pracuje přece v cirkuse a pravidelně trénuje. Autor to jasně vysvětlil. Je to dobrodružný akční příběh pro drsné čtenáře a já dávám tři a půl bodu.
Na život a na smrt
Charles P. Whitte (p)
Přiznávám, že tento příběh jsem četl vícekrát a vždy se skvěle bavil. Neotřelý námět mě zaujal hned napoprvé a ten lehce naivní slovník třicátých let tomu dodal správnou patinu. Není to moderní western, ale to vůbec nevadí. Hlavní hrdina je proklatě rychlý střelec, padouši slizcí a dívky krásné. To hodnocení je třeba chápat v rámci žánru sešitových románů do kapsy.
Aréna
William R. Forstchen
Čtivý dobrodružný příběh, který patrně více zaujme mladší čtenáře. Já si ale od Forstchena více cením jeho ságy „Wing Commander”, které jsem dal 5 bodů a ságy „Ztracený regiment”, té jsem dal 4 body. Tuto knihu hodnotím jako dobrý průměr.
Tajemství Volavčího jezera
Jiří Hogan
Pohodu při čtení narušuje občas rozháraný až chaotický styl. Pokud by autor svoji knihu trochu učesal a zlepšil návaznost odstavců a kapitol, hned by se příběh lépe odvíjel a četl. Dobrý slovní projev, ale méně povedený sloh. Slabší tři body.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Je zajímavé, že většina čtenářů co tak vysoce hodnotí tuto knihu, má málo načteno a patří věkem spíše k mladší generaci. K počtu vysokých hodnocení také přispívá výrazně větší počet žen než mužů a většina z nich má v databázi jen několik desítek či stovek knih. Já fantasy miluji, ale tento příběh považuji za podprůměrný a nezáživný. Marně pátrám, čím si „Naslouchač” zasloužil ta vysoká hodnocení a nic nenacházím. Autorčin jazykový projev je dosti školometský a děj nestojí za řeč. Možná, že to hlavní co mladé čtenáře a romantiky zaujalo, je vztah mladé dívky a pětadvacítky. Já jsem asi již příliš starý a pragmatický, než abych vzplál nadšením nad podprůměrným příběhem o mladé dívce a pětadvaceti ochráncích.
Dryák
František Novotný
Dobrodružný alternativní svět okořeněný nápojem dlouhověkosti a trochou magie. Sám autor ve svém díle naznačuje inspiraci Karlem Čapkem a jeho divadelní hrou „Věc Makropulos” z roku 1922. Název knihy je odkaz na povídku Josefa Nesvadby „Dryák”, uveřejněnou roku 1960 v souboru „Einsteinův mozek”. V příběhu ze středověké Prahy poznáváme v nové milence českého krále mylady de Winter z knihy „Tři mušketýři”. Přemyslovský král se snaží rozšířit svůj vliv na námořní obchod a buduje novou flotilu lodí na obranu obchodních tras. Děj románu je ale zbytečně dlouhý a místy trochu nezáživný. Pomalé tempo v závěru knihy najednou akceleruje a dojde k zajímavému časovému paradoxu a rozuzlení příběhu. Dávám tři a půl bodu.
Rivanský trůn
David Eddings
Autor opakuje události již popsané v knize „Čaroděj Belgarat”. Pouze popis života Polgary v Eratu přináší pár nových informací. Sága „Belgariad” je zajímavá a čtivá. Její další pokračování „Malloreon” má už své mouchy a je o level níž. Navazující knihy o Belgaratovi a Polgaře jsou již dosti podprůměrné a zbytečné. Velmi zdlouhavě vysvětlují již známé příběhy, které ve zkratce zazněly v „Belgariadě”.
Biggles a podivná válka
William Earl Johns
Jedna z nejslabších. Je tu tolik naprosto nereálných akcí, až to zaráží. Letadla přistávají v noci beze světla na moři, pak na poli a na horském hřbetu ostrova a k rozjezdu patrně nepotřebují žádný prostor. Biggles vyhazuje do vzduchu vjezd do železničního tunelu náloží, kterou unese v ruce. No, tak ta by roztrhla asi jen koleje. Podobných hloupostí tu je plno, včetně skoku z vrcholu hory pomocí padáku. To by mohlo vyjít dnes s moderním padákem typu létající křídlo, dříve by skok nebylo možné uskutečnit. Tohle autor ušil horkou jehlou jak Baťa cvičky. Jediné dobré knihy, které Johns napsal, jsou snad jen první dva díly povídek velbloudích stíhaček. Ostatní knihy jsou dosti průměrné až vysloveně špatné. Já ale brakovou literaturu třicátých let čtu rád, dokáže často neuvěřitelně pobavit. Literární kvality jsou ovšem někde jinde.
Úsvit
David Eddings
Tohle je hodně slabé. Nezáživný a rozvláčný děj a velmi nudné. Kvalita autorových ság má klesající tendenci. První sága „Belgariad” byla výborná. Pokračování „Malloreon” občas ukáže kvalitu, ale celkově je to spíše průměr. Tahle kniha už nedosahuje ani toho průměru a jen zdlouhavě omílá již známé informace z předešlých dějů. Podobné hodnocení mám i pro další Eddingsovu ságu „Elénium” a „Tamuli”. První řada je zajímavá a čte se výborně, ale druhá řada kolísá v kvalitě od dobrých pasáží až po podprůměr. Jsem zvědav, zda si spravím chuť u „Kouzelnice Polgary”.
Hledání těla
Michael Atamanov
Závěrečný díl nám zručně popisuje Amrův boj o udržení pozice vladaře temných sil v herním světě. Také v reálu má tester Timothy plno potíží. Vše nakonec dobře dopadne a příběh je uzavřen. Určitě bych ocenil, kdyby se autor více rozepsal o rozvoji a osídlování území u řeky Styx a o přípravách obrany na závěrečnou bitvu.
Uštvaný
Kevin Hearne
Tak Atticus běží o život celou Evropou, ale do Česka ho Hearne nepustí. Při běhu do Francie nás obkrouží přes Slovensko, Polsko a Německo. Proč? Máme ho tady rádi. Jinak dobrý průměr a souhlasím s Ramielem, že už to není taková zábava jako v prvních dílech.
Yarminův syndrom
Petr Heteša
A zase Baltimore: Androidi, chytrý mech z vesmíru, podzemí města, NASA, NSA, FBI a policie Westport. Nápaditý příběh plný dobrodružných akcí se sci-fi zápletkou.
Čarodějka stínů
Kalayna Price
Vyšetřování vražd působí trochu chaoticky a závěr překombinovaně. Jiné podobné ságy byly zábavnější a čtivější. Přes některé dobré nápady, hodnotím tento příběh jen jako průměrný.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
Milá Kamčo, když ti vadí hrubší mluva a sexuální narážky, proč jsi to dotáhla až ke třetímu dílu? Chápu ale, že každý není naladěný na tuhle vlnu. V tom případě ti doporučuji radši si přečíst od Stehlíkové „Naslouchače” a „Fáju”. Tuhle nepovedenou fantasy ženy zbožňují a mluví se tam slušně.
Zánik impéria
John Scalzi
Tady pokulhává logika na obě nohy, Co se týče základních potravin a zboží, museli být lidé soběstační na všech planetách a větších satelitech. Kdo by je jinak zásoboval, když End byla jediná planeta pozemského typu. Větší lidské kolonie přece nešlo zásobovat přepravou trvající měsíce až roky. Ekonomicky je to nesmysl. Stovky lodí přepravujících potraviny a odkud vlastně. Jinak čtivý příběh a pěkně hubaté dialogy.
Američtí bohové
Neil Gaiman
Příběh v poklidu popisuje různé na sebe navazující epizodní příhody a vlastně na žádné moc nezáleží. Je to celé nějaké mdlé a jen konec to malinko rozsvítí. Knihy od konkurence „Podzim Stínů” a „Brány Anubisovy” mají trochu podobný námět, ale jsou výraznější. Dalšího Gaimana si asi hned tak nepřečtu.
Sverre volá o pomoc
Nikolaj Vnukov
Autor tu dosti násilně spojil známá fakta z druhé světové války o utopených bednách s tajnými dokumenty v Rakousku a o německém falšování liber. Navíc přidal ponorku a torpéda se smrtícím plynem. V tomto vyfabulovaném mišmaši dobrou literaturu nehledejte.
Zelené jezero
Jaroslav Novák
Tenhle starý román z roku 1946 je hodně poplatný době svého vzniku. Příběh je velmi naivní a začátečnický. To jak teta v zahradě straší synovce postavou, která má hadry potřené fosforem, je přímo směšné. Podobné hlouposti psal už Čemus v Chatě děsu. Pozdější upravené vydání této knihy možná vyznívá lépe, ale to jsem nečetl. V příběhu je také plno zbytečné vaty. Autorův další skautský román „Statečná srdce” má už jinou úroveň, tam je kvalita znát. Četl jsem jeho upravené sešitové vydání z roku 1969 a to bylo dost dobré.