kokrokr
komentáře u knih
Únos na Mars
Robert A. Heinlein
Tahle brožovaná knížka z edice Kobra, obsahuje dvě dlouhé povídky. První povídka Únos na Mars od Suchdolského je průměrná a dávám ji slabší tři body. Druhou povídku Dvojník napsal Heinlein a tu jsem již dříve samotnou ohodnotil pěti body. Zdejší hodnocení tedy platí jen pro Suchdolského Únos.
Zlomený šíp
Elliott Arnold
Já jsem knihu dostal k narozeninám začátkem 70.let a mám ji dosud. Je to působivý příběh z historie divokého západu. Stejně dobrou knihou je i „Malý velký muž”, popisující osídlování západu z pohledu indiánů i bělochů. To byl další dárek o několik let později.
Hvízdavý Dan
Max Brand (p)
Hvízdavý Dan je dospívající mladík zvláštní povahy. Má mimořádné střelecké schopnosti, divokého koně a nebezpečného psa. Tato trojice je snad přímo vtělením divokosti přírodních živlů. Je to již starší, ale pořád populární příběh, který zaujal celé generace čtenářů. Před mnoha lety, když jsem četl knihu poprvé, bych dal plný počet bodů.
Muž z Alabamy
Max Brand (p)
Sirotek bez domova, o kterého se stará obec, zažívá dobrodružnou cestu napříč Kanadou. Chlapce a jeho dospělého přítele pronásleduje zákon. Nakonec vše dobře dopadne. Dobrý průměr.
Slečna kavaleristka
Nadežda Andrejevna Durova
Skutečný příběh ženy bojující v převlečení za muže u ruské jízdy proti napoleonským vojskům.
Dřevěné zbraně
George Owen Baxter (p)
Příběh o pistolníkovi z divokého západu, který se po úrazu pravé ruky snaží udržet svou starou pověst.
Paměti plavčíka Záhady
Michail Iljin (p)
Ve školním věku si číst o námořní plavbě a řešit zeměpisné záhady popsané v krátkých kapitolách bylo vzrušující. Kniha plavčíkových hádanek z celého světa má 164 stránek a krásné ilustrace.
Dobrý ročník
Peter Mayle
Mayle dokáže popsat atmosféru v Provenci jako nikdo jiný. Jeho knihy jsou příjemné, vtipné a děj ubíhá v poklidném tempu letního odpoledne. Dávám tři a půl bodu.
Vysoký cíl
Lubomír Man
Pěkné napínavé čtení pro starší školáky o klukovském kamarádství a cestě k atletickým soutěžím. Pokud vás kniha zaujme, přečtěte si „S devatenáctkou do Bernu”, ta je o dorosteneckém hokeji a je ještě lepší. Dávám tři a půl bodu.
Nové hranice
Joshua Dalzelle
Kniha navazuje na trilogii „Černá flotila”. Po vyhrané válce proti Fágům přichází rozpad Konfederace. Objevují se dvě nové mimozemské rasy a dochází k dalším bojům. Autor se v příběhu zamotává, je nelogický a nezáživný. Slabší průměr a zatím nejslabší díl. První kniha této ságy byla zajímavá a dobře se četla, bohužel kvalita dalších pokračování neustále klesá.
Jezdec s hvězdicovými ostruhami
Al Cann (p)
Není to špatně napsané, ale děj je nelogický a není zábavný. Zabiják se mstí rančerovi po mnoha letech jen proto, že si vzal ženu na kterou si myslel jeho starší bratr. Po rančerově smrti samozvaného mstitele dopadne a zatkne Wyatt Earp a muž je odsouzen a oběšen. Rančerova žena je již několik let mrtvá a náhodně zahyne i rančerova mladší dcera. Ranč je částečně rozkraden a několik kovbojů v bojích při ochraně stáda zemře. Zůstane jen starší vážně nemocná dcera. Tohle tedy není příjemný příběh.
Tarzan. 1. díl, Syn divočiny
Edgar Rice Burroughs
První díly se velmi dobře čtou a jsou zajímavé. Od páteho dílu kvalita klesá čím dál níž.
Lovci mustangů
Lee McGiffin
Pěkné dobrodružné čtení pro kluky o lovu mustangů, hledání otce a cestování divokým Texasem.
Tajemství Chirenovy pyramidy
Gleb Nikolajevič Goluběv
Nudný a nezajímavý příběh. Tohle mohlo snad trochu pobavit v době svého vzniku před padesáti lety. Skutečné popisy nálezů v Egyptě jsou mnohem zajímavější než toto vyfabulované dílko. Tím tajemstvím byl částečně radioaktivní kámen obsahující smolinec, ze kterého byla postavena falešná hrobka uvnitř pyramidy. Při další návštěvě Egypta ruský tým zcela náhodně najde v poušti lom tohoto kamene a poblíž skalní hrob a pravou faraonovu pohřební místnost. Nejzajímavější na této knížce je její název, a to je dnes trochu málo. Připomínám, že pyramida a hrobka jsou jen autorovou smyšlenkou.
Zlatá čtyřka
Eduard Fiker
Fikera mám rád, ale tady je čas znát. Je to nudné, nelogické a hloupé. Příběh postrádá reálný základ. Tohle má ke špionážnímu románu asi tak blízko, jako „Rudé Právo” z padesátých let k demokratickému tisku. Je to jen nepovedená imitace špionážního románu. Nikdo nepotřeboval agenta na zpoždění vlaků, to zvládli železničáři sami a ve velkém. Také šifry pro zastupitelské úřady jistě vytvářely v Praze specialisté a pravidelně je měnili. Informace skuteční agenti získávali podplácením, vydíráním a z veřejných zdrojů. Tak tohle si mohl Fiker snadno zjistit a napsat něco reálnějšího. Možná mu to ale bylo jedno a napsal první nesmysl, který ho napadl, možná to po něm žádalo nakladatelství. V padesátých letech přece dle rozhlasu a tisku řádili agenti všude, takže tam vrznem sabotáž, šifry a skupinu agentů a je vymalováno. Ostatně román nejprve vycházel jako novinová příloha na pokračování. To samo o sobě říká, že kvalita příběhu byla podřadná a byla určena k jednorázové čtenářské spotřebě než noviny skončily v kadibudce a byly použity k lidské potřebě.
