Kolaloka komentáře u knih
Pamatuju si, jak jsem vůči podcastu měla předsudky ve smyslu "dvě trochu trhlý holky se baví o sexu, no bóže", ale holky dělají fakt super osvětu, která může obohatit i nás "starší" (je mi 32). V knize jsem se nedozvěděla nic, co bych neznala z podcastu, ale i tak mě moc bavila, kdo by to byl řekl, že přepsaný rozhovor nebude nuda.
V kapitolách se ve vyprávění střídá Bára (mladá holka) a Milada (její babička, nejprve živá, pak mrtvá), bylo to pro mě něco úplně nového. Knížka se četla lehce, Markétin sarkastický humor je mi blízký. Při četbě jsem měla chuť zamýšlet se nad tím, co je po smrti.
Jedna hvězda dolů za konec, přišel mi až příliš uspěchaný.
Můj první komiks v dospělém životě a jsem nadšená! Až teď si uvědomuju, jak málo jsem věděla o jejím životě. Vhodné pro dospělé i starší děti.
Napínavý příběh, ale určitě ne nic, u čeho bych se třásla strachy (a to jsem docela strašpytel). V autorově stylu vyprávění mi dost vadilo jeho neustálé upozorňování, že se stane něco opravdu děsivého. Občas zbytečně natahované.
Přes drobné nedostatky se kniha četla sama. Četbu jsem neustále přerušovala googlováním ztracených osob, podivných míst, silnice 65. Vše do sebe zapadalo a zdálo se skutečným.
Film díky recenzím vidět určitě nehodlám, kniha rozhodně stojí za to.
káju jsem v dětsví přímo hltala, ale dneska už mi to přijde až moc idealistické, až moc výchovné (vždyť ten kluk ani neuměl zlobit!). i tak mám na něj hezké vzpomínky...
nejsem sice příznivkyní fantasy knih, ale tohle mě prostě chytilo. obdivuji autorovu fantazii - to, jak promyšleně popisuje i ty nejdrobnější detaily - rozmnožování mloků, novinové články, články v cizích jazycích... až má člověk pocit, že to vše musí být pravda - něco takového se přece nedá vymyslet!
co mě ale dost rušilo byly poznámky pod čarou, často i přes celou stránku. člověk pořád musel přetáčet stránky tam a zpět a to docela rozbilo plynulé čtení...
Všechny Markéty knihy se mi líbily, tahle možná zatím úplně nejvíc. A je super, jak je propojená i s ostatními příběhy. Jen teda představa, že by v budoucnu měli být zakázaní psi je pro mě děsivá :)
Za me zklamani, nadsena hodnoceni vubec nechapu. V pulce knihy jsem to vzdala, ne a ne se zacist. Ten humor jsem tam hledala marne a vetsina postav me strasne sr*la.
Super návrat do dětství, edici Fear Street jsem měla nejradši.
Je to už dost dlouhá doba, co jsem naposled četla knihu starší sta let, tu rozvleklost už fakt nedávám, dobře se mi četlo až posledních pár stránek. Stejně tak nedávám to, jak neuvěřitelně hnusně se k sobě lidé dřív chovali (nemyslím pouze Heathcliffa).
Občas dost wtf momenty, schválně si to zkuste představit: "Ležela na pohovce, třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až běda, divže si je na střepiny nerozdrtila. Donesla jsem plnou sklenici, a když nechtěla pít, nastříkala jsem jí vodu do obličeje" :D :D
Námět možná zajímavý, zpracování pro dnešní čtenáře už hůře stravitelné. Celkově zklamání, pozitivní hodnocení ostatních mě nalákalo zbytečně.
Psychonáboženská úchylárna, žádný horor to sice není, ale kniha se četla moc dobře :)
Krásná poučná knížka o životě, charakteru a emocích zvířat. Autor - lesník a hospodář popisuje své vlastní postřehy z jeho soužití se zvířaty a zároveň poznatky seriózních vědeckých výzkumů.
Na úplně poslední stránce okrajově naráží na dva extrémy dnešní doby: Striktní odmítání masa kvůli soucitu se zvířaty coby bytostmi nám podobnějšími, než si myslíme versus absolutní neúcta k jejich životu v podobě masových porážek a nadměrné konzumace zvířat.
Věda již přisuzuje pocity i rostlinám (a říká, že houby jsou blíže živočichům, než rostlinám), proto není možné se "morálně" stravovat. Protože neovládáme fotosyntézu, máme právo pojídat jiné bytosti. Na závěr autor vyzývá k většímu respektu k celému živému světu. Každý si to může přebrat po svém.
Na tlusté bichle jsem před časem zanevřela, ale tahle mě se svými 600 stránkami ani na chvíli nenudila. Spíš než o horor se jedná dobrodružnou knihu. Trošku mě vrátila do dětských let, kdy jsem četla Londona a Vernea.
...a je to docela dobré při otužování, nemůžu si stěžovat, že je venku -10, když vím, že je lidské tělo schopno vydržet daleko větší zimu :-)
Skvěle napínavá knížka, rychlý spád, žádné zbytečné odbíhání od děje. Popis z úhlů pohledu klaďase, záporáka i oběti čtení příjemně zpestřilo.
A nejlepší na tom je, že se děj neodehrává někde v dálných severských končinách, ale u nás v Praze! Mám radost, že se něco takového povedlo českému autorovi :-)
"Umím vychutnat I ty nejmenší radosti. A když milujete život, najdete sílu." Krásný příběh o síle vděčnosti a lásky k životu.
Nejen chlebem živ je člověk, ale také uměním. I duše musí "jíst", a to i (nebo možná především) v nelehké době války.
Do knihy se vůbec nepouštějte, pokud se nechcete stát vegetariánem...
Ne, o vegetariánství tam není ani zmínka (a já vegetarián nejsem). Ale když se člověk dočítá, jakých citů jsou zvířata schopna, jak některá oslavují zrození a oplakávají smrt, že jsou schopna vytvářet umění a obdivovat se kráse, trošku ho to nahlodá, jestli může něco (někoho) takového vůbec pojídat...
není k zahození podívat se na některé události z jiného (nečeského) úhlu pohledu...
celkově kniha plná zajímavých a pro mě nových informací o některých událostech a osobnostech z naší nedávné historie. třeba jakým způsobem probíhal v roce 1969 výběr "pochodní", co stálo za stavbou a zničením stalinova pomníku, zmínka o lidicích, sudetech...
sice tenounká kniha, ale dokážu si představit, kolik úsilí musel autor vynaložit, aby mohl vnést na světlo to, o čem celá desetiletí nikdo neměl ani ponětí...
jenom mě překvapilo, že se autor v první kapitole o baťovi nezmínil také o práci židů v továrně...
Markety knihy jsou cim dal tim lepsi. Ten pokrok, kdy se to zastavi!