Kolaloka komentáře u knih
Markety knihy jsou cim dal tim lepsi. Ten pokrok, kdy se to zastavi!
Všechny Markéty knihy se mi líbily, tahle možná zatím úplně nejvíc. A je super, jak je propojená i s ostatními příběhy. Jen teda představa, že by v budoucnu měli být zakázaní psi je pro mě děsivá :)
Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Kniha se mi líbila, ale všeobecná oblíbenost knihy a hodnocení na zadní straně přebalu "Lepší než tohle už thriller být nemůže" zapříčinilo zbytečně vysoké očekávání. Ještě dám šanci filmu, který jsem dosud neviděla, snad alespoň Hopkins nezklame.
Za me zklamani, nadsena hodnoceni vubec nechapu. V pulce knihy jsem to vzdala, ne a ne se zacist. Ten humor jsem tam hledala marne a vetsina postav me strasne sr*la.
Kepler mě baví, jen tady se mi něco zdálo mimo - kdyby mi někdo mířil zbraní na manžela, asi se nebudu vraha s klidem ptát, jestli aspoň můžu odvést děti, aby se na to nekoukaly. Nebo třeba policejní mučení svědkyně. Náhodný sex na veřejných záchodcích a úplně poslední kapitola taky neměli v příběhu význam, nechápu.
I tak podle mě stojí za přečtění.
Markéty romány mě baví o malinko víc, než toto vyprávění o životě, ale i tak jsem si knížku ráda přečetla. Dozvěděla jsem se o autorce zas něco víc, zároveň i já jsem vyrůstala v devadesátkách, takže mi to spoustu věcí připomnělo. Třeba vyřezávání lodiček z kůry (super) nebo píchání uší (hrůza).
(SPOILER) Nebylo to utahané, bavilo mě to (až na pár slabších míst) celou dobu. Občas jsem se trochu ztrácela v množství postav. Dost nepochopitelná byla pro mě "spolupráce" rodičů při ztrátě syna. Vážně si nebudete brát telefony, když se Vám ztratí dítě? Vážně se budete hádat o tom, jestli případ svěříte policii nebo vysloužilému tchánovi? A opravdu by policie nevěnovala tolik pozornosti ztrátě dítěte, protože zrovna řeší něco důležitějšího, co s případem nesouvisí (útěk Josefa E.)? Ale jinak super, určitě budu v Keplerovi pokračovat.
Nemusím dialogové knihy, takže jsem Mareše dlouho odkládala. Bez přehánění to byla nejzábavnější kniha, kterou jsem v poslední době četla. Ano, i u vražd se člověk může zasmát. Určitě si přečtu i další knihy od Moravce
Gabru a Málinku jsem v dětství četla furt dokola, takže super návrat po letech. Z dnešního pohledu už si všímám větší míry násilí, nadávek a shazování (nejen mezi sestrami, ale i od matky a ostatních dospělých směrem k dětem), kdybych knížku četla poprvé až teď v dospělosti, asi by se mi tolik nelíbila. Doba se mění, naštěstí.
Super návrat do dětství, edici Fear Street jsem měla nejradši.
Taková jednoduchá oddechovka co ani neurazí, ale ani moc nepotěší. Docela zajímavý vhled do života v Neapoli, který mi potvrdil, co už dávno vím - přestože mám Itálii moc ráda, Itala bych doma nesnesla.
Super oddechovka vyprávěná ze dvou pohledů. Žádný krvák, žádné extrémní napětí, ale čte se sama. Jen teda nerozumím zařazení do žánru literatura pro ženy, pokud je hlavní postavou muž, taky není kniha automaticky považovaná za čtení pro muže. Ale to už je na trošku jinou diskuzi...
Kniha o nešťastných lidských osudech. Nejsmutnější na tom je, že to nejvíc schytají ti, kteří za nic nemohou. Někteří lidé by neměli mít děti.
V kapitolách se střídají různá časová období, nejprve jsem se nemohla začíst, ale když se příběhy začly protínat, četla jsem jedním dechem. Až na pomalý rozjezd super kniha.
Knížka se mi moc líbila, i když příjemné čtení to tedy nebylo. Velmi mě zasáhl příběh Kryštofa, který byl poslán na "léčení" do kláštera. Ne v Polsku před dvaceti lety, ale u nás pár let zpátky. Jeho nepřijetí vlastní matkou mi přišlo obzvlášť bolestné.
Velmi se mi také líbil úplně poslední rozhovor se třemi drag queens, mám teď nutkání zajít na nějaké jejich představení :)
Klobouk dolů autorovi za skvělé rozhovory i za sdílení vlastního příběhu.
Tuto knihu jsem měla na svém to read listu asi deset let (ani nevím, proč tak dlouho) a za tu dobu jsem si o ní udělala až příliš velké iluze. Nedočetla jsem ji, i přesto že je tenká, zdálo se mi, že se až moc vleče. Zapamatovala jsem si myšlenku, že je třeba nalézt smysl ve vlastním utrpení, aby se to utrpení lépe snášelo.
Je to už dost dlouhá doba, co jsem naposled četla knihu starší sta let, tu rozvleklost už fakt nedávám, dobře se mi četlo až posledních pár stránek. Stejně tak nedávám to, jak neuvěřitelně hnusně se k sobě lidé dřív chovali (nemyslím pouze Heathcliffa).
Občas dost wtf momenty, schválně si to zkuste představit: "Ležela na pohovce, třískala hlavou do opěradla a skřípala zuby až běda, divže si je na střepiny nerozdrtila. Donesla jsem plnou sklenici, a když nechtěla pít, nastříkala jsem jí vodu do obličeje" :D :D
Námět možná zajímavý, zpracování pro dnešní čtenáře už hůře stravitelné. Celkově zklamání, pozitivní hodnocení ostatních mě nalákalo zbytečně.
Pamatuju si, jak jsem vůči podcastu měla předsudky ve smyslu "dvě trochu trhlý holky se baví o sexu, no bóže", ale holky dělají fakt super osvětu, která může obohatit i nás "starší" (je mi 32). V knize jsem se nedozvěděla nic, co bych neznala z podcastu, ale i tak mě moc bavila, kdo by to byl řekl, že přepsaný rozhovor nebude nuda.
V kapitolách se ve vyprávění střídá Bára (mladá holka) a Milada (její babička, nejprve živá, pak mrtvá), bylo to pro mě něco úplně nového. Knížka se četla lehce, Markétin sarkastický humor je mi blízký. Při četbě jsem měla chuť zamýšlet se nad tím, co je po smrti.
Jedna hvězda dolů za konec, přišel mi až příliš uspěchaný.