konicekbily komentáře u knih
Neomalenost, hulvátství, lhostejnost a krutost nastupují v tomto románu proti lidskosti, vzájemné pomoci, toleranci a právnímu vědomí - kdo zvítězí? Není to jenom o tomto souboji, ale i o tom, co hlavní postavy k těmto postojím dovedlo. Autorovo zamyšlení o různých formách bytí člověka! To vše na pozadí pěkného příběhu!
Autorům se publikace vydařila. Úvodem se jim podařilo osvětlit historii výstavby bytových domů ve světě a přebírání zkušeností do našich podmínek. Neopomněli uvést historii výstavby rozdělovského sídliště v souvislosti s jinými a měnícími se podmínkami v Československu (sídliště bylo projektováno ihned po druhé světové válce). Vzdali hold i architektům, kteří se na projektování podíleli. Postup výstavby je pečlivě zdokumentován a s knihou jsem spokojen.
Autor se na závěr své spisovatelské kariéry rozhodl trochu improvizovat a v této knize spojil své dva styly - styl 87. revíru (popis práce policie ve Městě) se stylem jakým píše v sérii o advokátu HOPE. A navíc brouzdá časem a místem - tím čtení se stává trochu nepřehledné a na závěr to je cítit thrillerem. Určitě to není jeho špička, ale zábavné čtení to je.
Kniha na křídovém papíru, bohatě ilustrovaná, obsahuje množství legend a mýtů o vzniku světa, o jeho vývoji, stvoření člověka, vztah nebes a země a spoustu výkladů o tom, jak podle legend vznikaly různé prvky a způsoby života mezi lidmi. Vše je poněkud odlišné od náboženství a pověstí západní civilizace. V knize se uvádí, že tyto mýty a legendy jsou i v současnosti v povědomí všech Číňanů, nebo alespoň velké části populace a tak se domnívám, že vnímání života a priorit bude vždy odlišné v Číně i u nás nejméně ještě v tomto stolení.
Autobiografie jednoho celkem bezvýznamného potomka - vnuka Mussoliniho - byla pro mne zajímavá tím, že autor ve vzpomínkách z dětství a dospívání zmiňuje některé historické události, kterých se zúčastnil anebo měly na něho vliv z doby předválečné, během druhé světové války a po ní. Navnadil mne ke studiu historie Itálie, nejenom té fašistické.
Podle mne si autorka před sebe dala dva těžké úkoly. Vyřešení únosů dětí před více lety a vyřešení osobních problémů hlavní postavy Laury. A dala přednost červené knihovně více než jsem očekával. Považuji to proto za slabší díl série než byly kniha první. Další knihu autorky si přečtu.
Poděkování patří kolegům z naší databáze, díky Vaším doporučujícím příspěvkům jsem přečetl prvotinu mladé autorky českých detektivek. Autorce patří uznání, že se jí vydařil úspěšný start - knížka je velmi pěkná. Stvůra dostala co jí patří a hned teď vyrážím, doufám, že s ověřeným tandem z Pardubic, do "Vesnice"!
Viděl jsem film, sleduji historii - včetně partyzánského odboje, včetně zapojení válečných zločinců do "pomoci" vítězům druhé světové války - ať na jedné či druhé straně železné opony díky jejich know-how bez ohledu na morálku. Knížka obsahuje mnoho informací, které jsem nevěděl, ale způsob zpracování se mi nelíbí - stejně tak mi chybí podrobnější rozbor předkládaných faktů. Průměr!
Dobře sestavený výběr pokusů - úspěšných i neúspěšných - našich spoluobčanů o překročení vojáky hlídané a zabezpečené státní hranice do Spolkové republiky nebo Rakouska. Vynalézavost neměla hranice: pěšky, po silnici, po kolejích, po vodě, pod vodou a vzduchem. Tenkrát jsme se o jejich pokusech mohli většinou dozvědět pouze poslechem zahraničního rozhlasu a předávali si informace ústně. Proto je pro mne dobré tyto informace oživovat čtením těchto příběhů.
Autobiografická zážitková kniha nám ukazuje jaké byly počátky trampování, volného se potulování, po Americe na sklonku 19. a počátku 20. století. Nebyl vyvinut automobilový průmysl a tak tuláci se přesouvali vlakem. Tehdy ještě nebylo ve vlacích v provozu samočinné brzdící zařízení a tak tuláci museli obelstít vlakovou četu - tedy brzdaře! Problémy měli i mimo dráhu a tak zde autor popsal, jak to tenkrát vypadalo. Knížka je plná slangových výrazů - později byly mnohé výrazy přijaty i českými trampy.
U nás trampové nebyli potulní, ale zakládali osady a tím se lišili od potulných vagabundů ze Států. Trampské slangy jsou i dosud používány mezi "čundráky" při jejich vandrování.
Nehodnotím kvalitu literárního díla, chápu, že se to každému nebude líbit - viz například kolega jprst . Ale zamyslel jsem se při čtení nad tím, co autora vedlo k takovým úvahám při popisování vnitřních pocitů emigranta - po opadnutí důvodu jeho emigrace a ověřování si možností návratůu do původní země. Naše generace si tyto otázky kladla v roce 1969 - emigrovat či neemigrovat - a každý se rozhodl podle svého. Mé okolí vidělo nevýhody emigrace a neemigrovalo - tedy ani já. A po roce 1989 se mnozí pokoušeli o zkoumání restartu v českých podmínkách a vzhledem k věku a k pozicím v podnikání zůstali v zemích kam emigrovali. A moji nejbližší spolužáci potom přijížděli na srazy abiturientů a dokázali navázat na svou minulost - odlišně od postav v této novele. A vyhodnocovali jsme pro a proti emigraci v roce 1969 - a nenašli jsme jednoznačně nejlepší řešení.
V knihovně mne zaujala útlá knížečka na křídovém papíru doplněná fotografiemi a kresbami se třemi detektivními povídkami od prvního autora detektivních příběhů a je určena školákům. Příběhy jsou zjednodušeny a použitá slovní zásoba a zápletky a jejich rozuzlení považuji pro školáky za vyhovující.
Kolegyni Atanone přišlo líto, že nikdo nekomentoval tuto knihu a tak jsem se vypravil do knihovny a vypůjčil jsem si ji. Není to knížečka útlá, má rozměr asi tak A3, kromě Mořského vlka obsahuje i další příběhy, vše s překladem do novodobé češtiny roku 1989, dále je ilustrována a doplněna doslovem pana Ondřeje Neffa. Zažil jsem si návrt do dětství - nebo snad do mládí? Stálo to za to!
Se spoustou životních zkušeností napsal autor jeden z nejpůsobivějších románů. Je to autobiografický román? Určitě je - tak nějak vypadal jeho život - a i jeho konec. Je to sociální román? Není pochyb - úvahy o bezradnosti maličkého človíčka v prosperující společnosti nahlodávají jeho přesvědčení ve vlastní schopnosti a jeho stanovené cíle - a široké okolí mu není schopno pomoci a hází mu klacky pod nohy! Dokonce jsem tam nalezl i prvky románu pro ženy! Je to psychologický román? Ano, je. Je plný životních mouder a je škoda, že autor odešel tak mladý!
Závěrečná autorova romantická hra plná hezkých a někdy i vtipných dialogů, nadpřirozených postav a i úvah o životě a lidech. Není to tragédie, mrtvoly ta nehledejte. Dokonce obsahuje i happyend a domnívám se, že závěrečné vystoupení Prospera je osobní poselství Shakespeare lidem.
Kniha není žádným thrillerem ani dobrodružným románem. Podle mne je to autorova úvaha o neuspořádanosti světa, kdy jedinec nic neznamená a vše je podřízeno nějakému vyššímu řádu. Autor ve svém reálném životě zajistil, aby dostal z vězení nevinně odsouzeného a po obnově procesu byl potom vězeň Morell osvobozen a tento Londonovi popsal své zážitky z vězení a to bylo předlohou tohoto románu. Jack London na pozadí tohoto příběhu mohl ke konci svého života vyjádřit své postoje k životu.
Nejrozsáhlejší autorova tragédie o spoustě záporných, ale i kladných vlastnostech, o pocitech viny a o odpouštění, o hledání pravdy a o možném zpytování svědomí. Asi se už do dnešního chápání světa moc nehodí - lidé ke své škodě hledají jiné cíle a hodnoty.
Vícenásobná zápletka je promyšlená a na závěr po etapách vysvětlena. Kniha vyžaduje pomalejší tempo čtení, neboť autor si libuje v popisu jeho domovského prostředí, přímo z vyprávění srší jeho srdnatý vztah k Tiským stěnám a Krušným horám. Zároveň obdivuji jeho pečlivý popis tehdejšího prostředí - počátku kapitalismu v Čechách. Možná je tam příliš mnoho vedlejších postav, ale toleruji mu to. Dialogy s jeho společnicí jsou nezapomenutelné - hrátky s češtinou se mi líbily.
Spousta negativních vlastností hlavních protagonistů dává autorovi příležitosti - ve zřejmě jednom z nekrvavějším divadelním dramatu - přinést k zamyšlení divákům, a také čtenářům - jaké zrůdy a odpudivé bytosti mohou existovat v lidské společnosti. Shakespeare se zbavil povinnosti zjistit, kdo a proč tyto negativní postavy navádí ke svým činům - a hodil vše na nadpřirozené bytosti. A my víme, že čarodějnice neexistují - tak kdo nám zrůdy do současnosti přináší? I po tolika stoletích je to nadčasová hra!
Vánoční, možná až i trochu silvestrovský vandr, českým trampským prostředím, dokonale popsaným autorem a vyšperkovaný spoustou hezkých dialogů a čundráckým "nářečím" , mne přesvědčil o tom, že neomylný Ota musel i po "čuchu" nalézt zatoulanou Marii a vysvětlit esenbákům a kriminalistům, jak má vypadat "stopování" vraha, když to oni neumí!