kopeceli komentáře u knih
Je důležité, že tato kniha byla napsaná. Nikdy jsem se nesetkala s tímto pohledem na téma koncentrák. Psychologie analfabeta. Jakási psychologie kluka, který se zaplete se starší ženou. Jeden z německých názorů na obyčejné zaměstnance nacismu. Líbí se mi, že si kniha s tak těžkými tématy zachovala lidskou tvář.
Tuto knihu jsem si s sebou vzala do nemocnice a moc dobře jsem udělala! Milé vyprávění mě nenudilo, vtipné dialogy donutily smát se nahlas, k tomu svět knih... Přesně tak jsem celé dětství a mládí četla, jako Animant - krásné jméno, že? Úplně jsem zapomněla na to, co mě čeká, na svůj strach a při dočítání i na nepohodlí po operaci. Takže knihu vřele doporučuju.
Ohromně jsem si početla! Knihu jsem neodložila, četla v noci, ve dne. Thriller si představuju jako potoky krve, což toto není. Sice téma zneužívání dívek z bývalého východního bloku není nijak pozitivní, ale přesto mne kniha nedeprimovala.
Autorku jsem dosud neznala, proto mi začátek série utekl, ale ráda ho posháním a dočtu.
O knize jsem samozřejmě, věděla a obloukem se jí vyhýbala. V mládí bych ji studovala a podtrhávala si zajímavé myšlenky, ale jako starší dáma už tohle nedělám. Už jsem zažila dost na myšlenky vlastní.
Přesto si na mě počíhala vyřazená k rozebrání v knihovně. No tak se do ní podívám, když to jinak nejde. Alespoň se mi potvrdí, jaký je tenhle mediálně profláknutý farář povrchní a sebelibý člověk.
Tak to mi tedy nevyšlo! Já musím přiznat, že rozhovor na mne působí jako velmi upřímný. Názory páně Czendlikova mne nejen nepohoršují, ale vřele s nimi souhlasím. Myslím, že je dost normální (psychicky v pořádku), aby si nemusel hrát na svatého před lidmi a bůhví, co by pak bylo za zavřenými dveřmi. Navíc, kdo se přizpůsobuje představám druhých, ztrácí sebe.
Taková opotřebovaná kniha, poslepovaná... Ale tak nemusím mít ve své knihovně jen samé dokonalé skvosty, že? Tuhle si musím nechat, protože se do ní ještě budu chtít podívat.
(SPOILER) Výborné čtení, já jsem si knihu užila. Tak autentické vyprávění se vším, co k němu patří, jsem dávno nečetla. Je smutné, v jakých podmínkách musí pracovat koncertní umělci, na které není tak vidět. Ale právě proto jsou parta, společně hrají, společně večeří, vyprávějí vtipy - a u těch jsem se opravdu bavila. Jó, Míra, ten je nezapomenutelný..
A covidový konec má taky něco do sebe. Svědectví, až jednou lidé zapomenou.
Úžasné! Tuhle knihu musíte dočíst, i kdyby se nemělo jít spát. Já vím, že je určena pro mladší, ale autor se zlobit nebude.
Postavy učňů jsou sympaticky mladé, se starostmi, které to obnáší. Mají charakterový základ, který jim v životě pomáhá a ukazuje cestu. Mají dospělé mistry, vzory a pomocníky.
Tento první díl nadchne čtenáře k pohybu, cvičení, kamarádství a také nabídne návod, jak efektivně vyřešit šikanu.
Nejenže je to dramatické čtení, ale i poučné. Konečně něco, co se mi z literatury pro mládež líbí, kde je strhující děj a přitom netečou potoky krve, nepadají sprostá slova, nechvěje se země hrůzou. Že prý mě čeká ještě 14 pokračování, sdělila mi dcera. Nuže, nejvyšší čas pustit se do dalšího dílu!
Napínavé, strašidelné, smutné. Na pohřbu jsem poplakala.
Hezké vyprávění. Oba medvídky rošťáčky jako bych viděla před sebou. Spisovatel musel být velký znalec přírody a trpělivý pozorovatel.
Rytmická poetika Vrchlického vždycky pohladí po duši. V Selských baladách jsem našla legendárního Hraběte Bredu i Baladu blanickou.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Od autorů je mou první, nemohu tedy srovnávat, ale pro mne nebyla jen příběhem sebevraždy, vraždy, odhalení. Je taky pohledem na ženy, na to, jak dokážou být umanuté, jak dokážou získat muže, pokud chtějí. Je pohledem na muže, kteří pokládají sebe výš než ženy. A popravdě mě zajímaly i pohledy na literaturu uvedenou v knize.
Velmi čtivá detektivka. Bavil mne policejní humor, to vzájemné pošťuchování, aby se uvolnil stres. A pak ta přirovnání! Třeba: "Rozlezli se po fakultě jako yperit po zákopech." Nebo: "Tvářil se jako liška pod havranem."
Dominik Dán je spisovatel, který mi sedl a zatím nezklamal.
Kniha byla na můj vkus velmi povrchní, byť čtivě napsaná. Žádné velké nadšení nepociťuji, od knihy, která patří mezi nejčtenější a nejprodávanější, jsem čekala opravdu o hodně víc. Toto je obyčejná kniha s neobyčejnou reklamou...
Hlavní téma knihy mne ani nepřekvapilo, ani nešokovalo, obzvlášť v prostředí Holywoodu, spíš bych se divila, kdyby se v knize v nějaké podobě neobjevilo. Závěr jsem dočetla v noci, nechtěla jsem se k tomu ráno vracet.
To je síla! Věznění sester jsem proplakala a dlouho sbírala odvahu číst dál. Mnohé pro mne není neznámé, jen o Vilemíně jsem neslyšela, i když kdoví, protože jsem tehdy (1988 - 90) sestřičkám internovaným v Oseku u Duchcova všechno nerozuměla.
Je moc dobře, že tato kniha byla napsaná.
Moje od dětství oblíbená kniha. Tím, že tyto pohádky jsou odlišné, umožňují opakované čtení a stále jsou zajímavé. Není v souboru jediná, kterou bych vynechala. Výborný překlad přidává na hodnotě a ilustrace? U Trnky je to jistota.
Můj první dojem? Podivná kniha. Příběh by byl uvěřitelný, kdyby... Nějak moc psychopatů v jedné ulici. Skoro všechno bylo trochu přes čáru. Kdo vychází z celé knihy nejlépe, je policie. Jejich práce je velmi profesionální, jsou zkušení, myslí na všechno.
Devítiletá holčina, nekorigovaná, nevychovávaná, která má ADHD, ale je inteligentní, je schopná toho, co se píše. To jen dospělí podceňují děti a myslí si, že jsou hloupé, protože nejsou dospělé. Asi osmnáctými narozeninami se z blbce stane inteligent?...
Líbila se mi věta: "Já jsem autista, ne pitomec."
Mám o čem přemýšlet, sugestivní forma vyprávění se mi dostala pod kůži.
Renatka11 mi mluví z duše. Čtení bylo zajímavé, přínosné, ale obtížné a zdlouhavé. Udržet pozornost dalo po půlce knihy práci. Nicméně je to důležitá kniha.
Pokaždé jsem překvapená, když Žalmana v současnosti vidím. Mám ho navždy mladého, navždy s kytarou. Jeho písničky si zpívávám podle nálady, když jdu večer z práce domů a mezi poli mě snad nikdo neslyší. Je mi hned lehčeji na duši, stejně jako kdysi u táboráku. Já vím, že mladí mnohdy nechápou, co jsme na něm měli. Ale mladí nežili v totalitě, tu taky nechápou. S Žalmanem a spol. bylo vždycky líp.
Já jsem zklamaná. Kniha je velmi povrchní, kopíruje obecná klišé. První část mi evokovala knihu Knihkupectví na Riverside Drive, ta je ovšem o dva stupně lepší. Druhá část týkající se Momoko, má větší náboj, myšlenku.
Celé čtení mi kazil pocit, že čtu mangu bez obrázků.
Nesmírně silný příběh! Připomíná mi trochu perzekuce, které postihly naši rodinu. Vzpomínám na maminku a dědečka a jejich těžké osudy. Chvílemi jsem knihu odkládala, abych se nadechla.
Paní Závodná, dobře jste celý ten život napsala, děkuji...
Moudrý, laskavý Brumbál je můj favorit. Už třetí díl série a stále stejně skvělé čtení! Málokterému autorovi se něco takového podaří. Většinou jsou další díly stále slabší. Jsem potěšená a jdu na čtyřku.