Kopretina komentáře u knih
Kniha o modlitbě, která jde do hloubky. Už když čtěte, tak se ve vás zvedá touha se modlit a hledat Pána. Snad nejlepší, nejkonkrétnější a nejlaskavější kniha o modlitbě.
Super, super, super. Odpočinková kniha, u které se usmíváte od začátku do konce. Některé příběhy jsem dala k dobru ve společnosti a myslím, že měly úspěch.
U tohoto dílu jsem se spíše nudila, přišel mi takový umělý.
Autorku a její příběh jsem neznala a nebýt čtenářské výzvy, asi bych po knize nesáhla. Držím jí palce a také lidem, kteří se závislostí bojují. Opravdu je nutné o tom hovořit.
Nějak nás při čtení tohoto posledního dílu Letopisů Narnie stále napadala kniha Bratři lví srdce a opravdu v podobném duchu i skončila.
První kniha od autora, první do čtenářské výzvy, první letošní a druhá o trestu smrti. Příběh vede člověka k přemýšlení o spravedlnosti, o trestech, o síle odpuštění, a to jsem prožívala i já. Kniha je velmi čtivě napsána.
Srdce mi plesalo při některých pasážích radostí a Duchem?. Např. :
264. První motivací k evangelizaci je Ježíšova láska, kterou jsme přijali, zkušenost, že jsme byli spaseni, jež nás vede k tomu, abychom milovali stále více... Každý den potřebujeme prosit a žádat o jeho milost, aby on otevřel naše chladné srdce a otřásl naším vlažným a povrchním životem.
Dcera knihu hltala, já se občas nudila. Jinak musím uznat, že návrat do dětství, do normálního života, kdy se řeší, kdo s kým kamarádí, co kde roste a kam se půjdou koupat, je nádherný.
Zajímavý počin. Překvapilo mě, že jsem na knihu narazila v knihovně a tak si ji hned půjčila. Tímto vzdávám hold naší knihovně za to, že si všímá i titulů mladých začínajících spisovatelů. Kniha je milým pohlazením v uspěchané době, o všímání detailů a o žasnutí, což je podle mě návod na štěstí. Přeji, Anežko, ať se ti daří!
Nevěděla jsem, co od knihy čekat, pustila jsem si její četbu při vaření. A líbila se mi. Zajímavý pohled a styl. A když se teď dívám na autora a datum vzniku, nestačím se divit.
Už dlouho jsem si u knihy nepoplakala, jako u této. Nejvíc se mě dotýkal návrat do "normálního života", posttraumatické stavy. Nechápu, fakt nechápu, jak se něco takového mohlo stát. Nesmíme zapomínat být k sobě navzájem lidmi..
Ráda jsem si přečetla knihu o této poruše, a přiznám se, že první, co mě napadlo bylo, že jsem ráda, že tím netrpím ani já ani mé děti. Knihu jsem zhltla na dovolené. Líbila se mi víc než Hvězdy nám nepřály.
Pro pochopení Řeků čteno v Řecku. Řekové mě překvapili svou pohostinností a milou povahou.
Devítidenní průvodce k otevření se Duchu svatému zaujal i mé děti. Kupodivu se nenudily při modlitbě jako jindy, ale ztichly a zapojily se. Díky za tak hluboké dílko.
Ráda jsem si přečetla knihu z Přerova a detektivku k tomu. Čtivé, ale ne moc uvěřitelné.
Od knihy jsem se nemohla odpoutat, je tak čtivá. Příběh končí tím, že si hrdinka řekne: Tak dost. Což je bezva a co bylo dál? To by mě zajímalo, jestli tomu dostála.
Kniha je čtivá a děj neuvěřitelný. Lucie během knihy prožije hodně životů. Vadila mi zaujatost vůči církvi, jiná náboženství zde byla brána s větší úctou. Ráda jsem se seznámila s novou autorkou.
I mě kniha uchvátila, poslouchala jsem ji se zatajeným dechem, kolikrát jsem přestala žehlit a koukala na PC a stažila se zachytit každé slovo. Hlavní hrdina - učitel kreslení - je podle mě opravdu hrdina, ostatní jsou bezvadně vykreslení, kniha má spád, náboj, napětí.
Nebyl to můj šálek kávy, ale přelouskala jsem to. Nechápu, jak někdo může takhle psát a jiní to číst, myslím, že po Kingovi zase dlouho nesáhnu. (ale zase netvrdím, že kniha nemá spát, nebo není čtivá, všechna čest)