Kopretina_aku komentáře u knih
Ze začátku jsem se musela zorientovat v postavách a sžít se s nimi. Pak už se mi kniha četla velmi dobře a považuji ji za jednu z nejlepších, pokud jde o téma Sudety. Popsané z různých úhlů pohledů. Téma moci, pomsty a nenávisti je zde ukázkově popsáno a kniha nutí čtenáře k zamyšlení.
Dlouho váhám, co si o této knize myslet, obzvlášť když vidím vysoké hodnocení čtenářů. Je to kniha psaná z pohledu dítěte o dětské nevědomosti, chlapec nechápe,
co dělá jeho otec, proč jsou lidé za plotem v pyžamu... Ale je to khina bez jakýchkoliv historických skutečností. Byl zde rozdíl ve zralosti chlapců, ale jinak tato kniha žádné poučení nedává, není si z ní co vzít.
Pro mne první setkání s autorkou a velmi milé překvapení. Děj plynul bez zbytečného a zdlouhavého chození kolem horké kaše. Stručné kapitoly, kde jsem se občas ztrácela v čase a postavách, ale přímost a až syrovost vyprávění mě tak vytáhla do děje, že se stránky otáčely velmi rychle.
U téhle knihy se musí bavit hlavně zdravotníci, určitě v ní každý z nich najde něco z toho svého špitálu a nějakého doktora Hynka. Skvěle popsané prostředí nemocnice, včetně personálu. Co mě mrzí, že chyběl nějaký spád, jen plácání se od nikud nikam. Uvítala bych radikální řešení Hynkova života, které dříve nebo později přijít musí. Je to tak na 3,5 *.
Oceňuji, že knihu vydalo nakladatelství, které se zaměřuje na náctileté. Takže jsem schopna odpustit i epilog. Je mi jasné, že tato generace musí znát dějiny, ale zároveň mít i naději v dobré konce. Kniha se čte velmi dobře, nicméně skutečnost byla asi ještě o mnoho horší.
Kniha se čte od prvních stran velmi dobře, i když je to těžké čtení. Marijke jako politický vězeň čelí smrti v koncentračním táboře, takže rozum zvítězí nad morálkou a v rámci snahy o přežití je donucena k prostituci a snaží se najít manžela. Musí se vyrovnat s tím, co život přinesl, spoléhat se pouze na své instinkty. Stejně jako SS důstojník Karl a jeho složitý charakter, ve kterém bojuje dobro a zlo a postupně se mění až v posedlost Marijke. Oba se dostávají do situací, kdy by za normálních okolností jednali úplně jinak a prožívají své vnitřní boje. O 30 let později válka v Argentině, mladý politický vězeň a zvěrstva jako přes kopírák podobná těm z druhé světové války nám ukazují, že ze cokoliv podobného může kdykoliv opakovat. Všechny tři spojuje jeden cíl a to přežít. Příběh Luciana není až tak úplně náhodný, jak by se mohlo zdát. Pozorný čtenář velmi rychle pochopí, jaká je jeho role v příběhu. Trochu mi v knize chyběl více rozvinutý příběh Thea. Přečetla jsem již hodně knih na téma holocaust, ale o táborových nevěstincích pro vězně a vymítání homosexuality jsem neměla ani tušení. Konec knihy mě přesvědčil o tom, že před karmou člověk neuteče ani na druhý konec světa.
Smutný příběh o traumatu z dětství v lepší rodině, aneb jak udělat z oběti blázna. Ukázka totálního selhání rodičovství, kdy otec ani matka nepřipouští svou vinu a okolí, které Sáru neumí a nechce chápat. Jediný blízký člověk je tak autistický kamarád Vojta. Návrat do míst z dětství, kde se hlavní hrdinka motá v bludném kruhu, ze kterého není schopna hledat cestu ven. Vyprávění o přírodě a houbách působilo až poeticky. Pobavilo mne rozdělení houbařů, alespoň teď vím, v jaké jsem já sama kategorii.
Obdivuhodná síla a vůle k životu, v tak útlém věku, naštěstí i díky Oskaru Schindlerovi. Obrovské štěstí v neštěstí, že přežili i jiní členové rodiny.
Nedočetla jsem. V půlce jsem zjistila, že absolutně nechápu smysl této knihy, proč se vlastně něco takového vůbec knihou stalo a co by to čtenáři mělo dát?
Lepší číst na jeden zátah, aby člověk nezapomněl kdo s kým a proč . Nicméně napsané čtivě . Jen mě napadá otázka, zda je možné, aby alespoň jeden vztah, jeden život z těch mnoha uvedených nemohl být šťastný a spokojený?
I když to zavání červenou knihovnou, tak musím dát 5*, protože mám ráda knihy z 2. sv. války. Tento příběh byl poutavý, zasazený do Londýna, líbilo se mi propojení se současností. Hodnotím jako velmi krásnou knihu.
Hra na kočku a myš, která nedá ani chvíli odpočinout. Velice dobře propracovaný román, kdy má chvíli navrch Flick a chvíli odpor vzbuzující Dieter. Někdy je až těžko uvěřitelné, že by Flick byla až tak předvídavá a měla tak dobrou intuici, aby byla vždy o krůček napřed. Oproti tomu její manžel Michael v porovnání s ní pak působí jako hlupák a slaboch. Postavy jsou všechny velmi dobře propracované a každá má kladné i záporné vlastnosti, takže záleží na každém, jaký vztah si k nim v průběhu čtení utvoří.
Měli tu smůlu a zároveň štěstí, že spolu prožili tak krátkou chvíli a jejich láska zůstala, nestihla vyprchat a zevšednět. Zachovali si v srdcích toho druhého jen v tom nejlepším světle.
Podle ohlasů a hodnocení jsem očekávala asi víc, možná nějakou bombu na konci, při které se rozpláču. Nic takového se nestalo, takže * dolů za předvídatelnost a hlavně za protivnou, ukňouranou a sebelitující se Sage, které bych spíš vrazila facku, než bych jí litovala a upírská vložka mě taky moc nebavila.
U tohoto příběhu je už od prvních stran jasné, kdo je pachatelem vraždy a co skrývá za tajemství. Je tedy zajímavé pozorovat práci policistů, kteří se pomalu a přetěžko snaží pachatele dopadnout a odhalují další kostlivce ve skříni nejen u Matse Sverina. Líbil se mi příběh původních obyvatel Graskäru, který byl spíše jen okrajový a pozorný čtenář také ihned pochopí, co skrývá Emelin manžel a jaký asi bude její osud. Trochu mi vadilo, že autorka používá opět stejné téma, které již bylo v jiných knihách: domácí násilí páchané na ženách a dětech a opět sourozenecká dvojice, která je po tragickém dětství na sebe citově upoutaná.
Musím uznat, že autorka má psychologii postav výborně promyšlenou, stejně tak zápletku, zdánlivě nečekané zvraty. Pozorný čtenář si ale z náznaků dá v půlce knihy dohromady, kam se asi bude vyšetřování ubírat, kdo bude pachatelem, z jakých důvodů to vlastně dělá a jaký další kostlivec vypadne ze skříně v roky rozhádané, zvláštní rodině. Přesto je to výborná kniha, která se velmi dobře čte, i když Ledová princezna se mi líbila o trochu více asi i z toho důvodu, že v této knize už nebyl takový prostor pro Eriku.
Emě bych už od prvních stránek vrazila pár facek a jejího manžela jsem obdivovala, že s někým takovým může být. Syna jsem litovala, že má matku, pro kterou je jenom na obtíž. A protože mě hlavní hrdinka tak neskutečně iritovala, tak jsem jí chtěla mít co nejdříve z krku a musím říct, že se mi to povedlo. Knížka jako vždy čtivá, taková jak já říkám, ke kafíčku dobrá.
Člověk může přečít spoustu knih na téma holocaust a přesto se pokaždé diví, jak je možné, že se taková zvěrstva mohly dít? Jak je možné, že Irena Sendlerová a organizace, pro kterou pracovala, zachránily přes 2500 dětí a dospělých a svět je téměř opomíjel? Škoda, že Irena Sendlerová nedostala Nobelovu cenu, na kterou byla nominována.
Skvělé čtení jako předchozí díly. Všechno šlo jako po másle a čtenář tak je pořád v napětí a nervozitě, protože je o krok napřed před vyšetřovateli a čeká, kdy už jim ty díly skládačky zapadnou do sebe.
Zajímavý a reálný pohled do ženské věznice v 50. a 60. letech. Vadilo mi, že až v doslovu jsem se jen okrajově dočetla o důvodu uvěznění Dagmar Šimkove. Stejně tak chyběl popis propuštění, časové údaje, chybělo mi vysvětlení, jak se setra Šimkové dostala do Austrálie, když matka se sestrou byly odsouzené. A nějaký alespoň krátký popis odchodu ze země bych také uvítala.