kormoran78 komentáře u knih
Začalo to velmi slibně, metoda vyprávění byla zajímavá, ale nakonec to spíš uškodilo dramatičnosti. Prakticky k nikomu jsem si nevybudoval žádný vztah. Po zajímavém startu jsem očekával, co se stane, kam se příběh trojice/čtveřice rozvine, jakou katastrofou to skončí. Ve chvíli, kdy už to vypadalo na nějaký zlom, tak přišel, ale trochu jiný. Není to špatná kniha, ale má apokalyptická očekávání nenaplnila.
Hercule Poirot se vrací a svými výkonnými šedými buňkami se tentokrát vytahuje nad kolegou Catchpoolem. Úvodní záhada tří mrtvol v jednom hotelu se zdá být s přibývajícími stránkami nevyřešitelná, podezřelých je postupně víc než dost, různých stop a falešných vodítek také. Poirot mi přišel ještě víc samolibý a povýšenecký, než obvykle. Autorka vytvořila možná až příliš komplikovanou variaci na osvědčené schéma příběhu s Poirotem. Za novou Agathu Christie bych ji ale nepovažoval, přeci jen z originálních příběhů mám pocit větší lehkosti (ale nečetl jsem všechny). Ale i tak šlo o příjemné setkání s nafoukaným Belgičanem :-).
Druhý díl mi přišel trochu zábavnější než první, putování dětí je zajímavé a opět doprovázeno zajímavými fotografiemi, závěr byl opravdu překvapivý a celkem netrpělivě čekám na další pokračování, což bych na začátku četby Podivného města nečekal.
Jsem trochu na rozpacích, protože mi není úplně jasná cílová skupina knihy. Pro děti je to moc drastické (zřejmě dáno tím, že autor věděl, kam svůj příběh dovede) a pro dospělé takové moc dětinské. Na druhou stranu nápad skladování času je velmi zajímavě zpracovaný a pokud mám hodnotit knihu jako celek, nenadchla ani neurazila a navíc se mi líbila její obálka. Pokud autor plánuje další pokračování, nejspíš si ho nechám ujít.
Několik povídek bylo příjemných a zajímavých, některé byly trochu méně zajímavé a bohužel dost velká část z nich mě vyloženě nebavila. Na druhou stranu sbírka povídek pokrývá širokou plochu krimi žánru (až mi někdy přišlo, že už ani o krimi nejde), takže je logické, že se nezavděčí všem.
Moje třetí přečtená kniha od této autorky. U této mám pocit mírného zklamání, možná jsem čekal něco více temného, možná něco víc tajemného. Je to čtivé, dobře napsané, ale přesto tomu něco chybí. V každém případě rozuzlení případu pro mě bylo na hranici uvěřitelnosti, nicméně život někdy přináší různé souhry náhod.
Tento příběh mi přijde hodně blízký Croninovu Přechodu a Dvanáctce. Možná proto mě trochu zklamal a nepřijde mi příliš originální ani námětem ani zpracováním. Zatím jsem zvládl pouze první díl trilogie, kteoru se, jak předpokládám, měl čtenář vžít do nastalé situace a uvidím, jestli se dočkám nějakého překvapení. Neříkám, že je to nudné nebo zoufale neoriginální, jen si na definitivní zhodnocení počkám, až dočtu celou trilogii.
Uzavření (?) příběhu Aomame a Tenga. Musím přiznat, že jsem očekával vysvětlení a rozluštění i některých dalších dějových odboček a náznaků. Kniha se četla dobře, i když musím přiznat, že zpětně pohlíženo na celý příběh a vztaženo k počtu stránek, je Murakami poněkud upovídaný a některé pasáže jsou snad až příliš rozvláčné. Nemůžu se navíc zbavit dojmu, že bude následovat kniha 4. Ale možná se mýlím a taky dobře.
Vynikající a pestrá antologie povídek. Některé mě bavily více, některé méně, z některých jsem byl nadšený, ale to je samozřejmě dáno ohromným záběrem nápadů a autorů.
Je to horror. O tajemství temném jako stín. Zápletka nijak originální, postavy se chovají a mluví spolu tak nějak divně. Nemluvím o překlepech a zvláštním závěru. Čekal jsem víc napětí, víc prokreslené postavy. Jako chuťovka (vzhledem k délce) poslouží a neublíží.
Kniha, která je tak trochu klonem příběhů Sherlocka Holmese a jeho "deníkáře", jen v roli Holmese vystupuje Oscar Wilde a v roli Watsona Robert Shedard. Navíc se v ději objevuje i Arthur Conan Doyle. Příběh samotný mě příliš neohromil, trochu mi připomněl výborné pokračování Sherlockových pátrání, které před časem vyšly pod názvem Dům hedvábí. Ještě se chystám na pokračování příběhů Oscara Wilda, snad se můj dojem zlepší :-) Rozhodně jde oddychové čtení na deku k rybníku...
Druhá kniha mé oblíbené komičky, kterou jsem měl možnost přečíst. Příběh se točí okolo Silvie, která po pádu z balkonu zůstala v kómatu. V jejím pokoji se střídají členové rodiny, hospodyně i její přítelkyně a formou monologů odkrývají, kdo vlastně v nemocničním pokoji leží. Postupně se odhaluje i tajemství, které Silvie v životě měla a odhaluje důvody některých svých činů a co ji vlastně na lůžko přivedlo. Příběh je velmi pěkně napsaný, několikrát jsem se musel zasmát. Po knize Tak trochu úžasní je tento román možná trochu méně veselý, ale rozhodně nákupu ani času stráveného s touto knihou nelituji.
Příjemný výběr sci-fi povídek vybraných legendou žánru Isaacem Asimovem, který každou povídku doplnil komentářem a několika podnětnými otázkami pro zvídavce. Ačkoli poprvé vyšla již v roce 1974, většina z povídek je i pro dnešního čtenáře napsána čtivě a zábavně a žádnéfo fanouška sci-fi neurazí. Nejvíc mě zaujaly povídky Domeček jako klícka a Podzemní dráha Möbius.
Já si nemůžu pomoci, ale tahle Chuckova kniha je pro mě prostě zklamáním a nestravitelným experimentem. Možná je to umění, ale pro mě je to za každou cenu efektní. Bylo utrpením se prokousávat přehršlí divných větných spojení a akceptovat nelogické chování ostatních postav románu (snad záměr). Jsem jedině rád, že se mi do ruky dostala jako poslední z těch všech, co jsem si v záchvatu obdivu zakoupil. Pygmej by byl možná zajímavá povídka, ale v téhle podobě mi prostě nemá co nabídnout.
Velmi zajímavě zpracovaný příběh, který mě ani chvíli nenudil, bohužel závěr mi přišel nějaký klopotný a ne všechno mi do sebe úplně zapadlo (což ovšem může být problém na straně přijímače :-) ). Při samotném čtení mi pak občas přišlo, že tam těch anglických slovíček a vět je snad až příliš mnoho.
Knížka je velmi pěkně psána, zpočátku jsou příjemné i poznámky pod čarou, ale časem se z nich stane noční můra odpoutávající pozornost v příběhu. Navíc je dle mého názoru zbytečně dlouhá. Velmi jsem se na tuto knihu těšil, dle recenzí jde o mistrovský počin a uznávám, že zřejmě je. Bohužel jsem asi při čtení a brouzdáním hlubinami fantazie Susanny Clarkové narazil na mělčinu... Chyba asi není v knize, podobně jsem kdysi havaroval u Barkerovy Imagiky a po pár měsících jsem ji vzal do ruky znovu a pohltila mě zcela maximálně.
Velmi čtivý příběh, u kterého jsem se ani chvíli nenudil. Konec se mi zdál zbytečně překombinovaný. Chystám se na další díl.
Kniha pro mládež, která mě opravdu bavila hlavně díky humoru, který v ní je ukryt a celkem nenásilné a vtipné metodě, jak trochu dovzdělat čtenáře ve fyzice a i úplně jiných oborech :-D Příjemná oddychovka.