Koškin komentáře u knih
Snažím se dávat šanci severočeské literatuře, ale tady to fakt nešlo. Kniha nepřehledných a jalových dialogů dvou údajně třicátníků, kteří se co dvě stránky ujišťují, že se mají rádi a je jim spolu dobře, na návštěvě se vždy tupě ožerou a koketují s nezbytnou potřebou si sexuálně ulevit. Což se jim nepovede, tak alespoň probírají své údy, preference a pochybné zkušenosti. Z čehož není žádná pointa. Jediný výsledek je, že čtenář usilovně přemýšlí, co je to za kretény a proč to vlastně čte.
Nemůžu si pomoci, ale bezdůvodně nadhodnocená kniha. V černobílých kresbách se velmi špatně orientuje. Font není příjemný, ani přehledný. Chyby, s. 93 - Skála se bojí krav? Nebo spíše vran? Na druhou stranu jsem dospělý.
Zklamání. Slabé, ploché a hluboce za očekáváním. Michaela Palina si vážím, ale v této knize se neodvážil ničeho jiného, než laskavého popisu severokorejským režimem zaranžovaného výletu. Doslov režiséra pak hraničí s podlézáním hostitelské straně. Žádná faktická konfrontace jedné z nejhorších diktatur na světě, jen autocenzura, žádný konfliktní moment. A poslední věta a přání M. Palina? Všichni bychom se sem jednou rádi vrátili. Jistě. Ministerstvo švihlé chůze předalo štafetu Ministerstvu chorých nápadů.
Hladký, milý příběh s několika odbočkami a průvodcem po části severních Čech. Dobře se čte, lehce ubíhá, nepřekvapuje. Pointa temné linky vyprávění mi asi unikla, světlá a romantická linie doběhla bez překvapení. Trochu Páral bez explicitní erotiky. Fajn na podzimní líné odpoledne, spíše pro ženy.
Souhlasím s Balrogem. Před 25 lety bych na těch povídkách ujížděl, teď si jen říkám: ten chlap měl talent, měl ale taky fakt problém, fakt hnusnej život a fakt odporný způsoby. Přečíst zamlada a vyvarovat se jiné inspirace než psát, jestli vám to jde. Stravitelný je pro mě Škvár.
Kniha má pár much (haha!), ale dobře se čte, má zajímavou formu a nápad. Na jedno deštivé odpoledne ideální, dá se o ní dobře přemýšlet při i po přečtení. Milé překvapení.
Prasácká literatura, i když málo chlastu na Bukowského, málo alkoholové filozofie na ostatní. Čte se dobře, občas text zadrhne na nesmyslném sledu myšlenek, někdy se ztratíte, někdy zasmějete. V porovnání s Irovským (... s duší beadníka), kterého jsem přečetl před tímto svazkem, příliš intelektuální, a tím i suché. Konzumací této knihy nic nezkazíte, dramaticky vás neobohatí. Přečteno za 4 hodiny.
Kniha mě nakonec hodně bavila, je vtipná, nekorektní a čtivá. Co se mi příčilo a kde vidím autorův silný handicap - dialogy. Strojené, šroubované, přebujele, nepřirozené, málo uvěřitelné. Kdyby je převedl do sebou komentované nepřímé řeči, získalo by to náboj a drive. Omlouvám se, ale dialogy opravdu ustřelují knize 2 hvězdy. I tak stojí za přečtení.
Alkoholové a depresivní čtení, marasmus, ze kterého na každé druhé straně vykoukne geniální myšlenka či neuvěřitelně svůdné a laskající vyjádření. Tak tenká knížečka, tak výbušná. Zůstává po ní příjemná chuť i pachuť.
Mě to bavilo a i když někde trochu zaskřípala logika příběhu nebo stylistika, vyčnívá nad průměrem, ačkoliv se tváří vieweghovsky.
Kaleidoskop nápadů, fantasmagorických, místy absurdních. Příjemné čtení, osvěžující a nápadité. Po čase jsem se u čtení hluboce zasnil a upřímně zasmál.
Jestli je text bravurni tak, jako grafika obalky, pak knihu asi nedocenim.
Je to velmi expresivní a humorná kniha. Co na plicích, to na jazyku. Ano, některé scény jsou docela na hraně a vyhnané do krajnosti, ale já se zasmál hodněkrát. Kouzlo knihy spočívá v tom, že se střetává absurdita situací s osobním pohledem a máme možnost vlastně nahlédnout do reality vytvořené v hlavě autorky, takže dost bez obalu. Konečně chápu reklamní slogan: Život je hořký, bohudík.
Máte rádi, když někdo něco nakousne a nedopoví? Tak to budete tuhle knížku milovat. Nálada se vine příběhem a leckdy nedospěje ani dohled k pointě. Přesto, že se to může zdát jako čtenářova tortura, čtení je příjemné, objevné a vtahující. Zůstane po něm nálada, která se usadí, donutí se zamyslet a trochu zpomalit. Třemi slovy - syrově příjemné pohlazení.
Trochu Jackie Collins, jenže o něco civilnější a chytřejší. Scény, příběh, formulace připomínají styl červené knihovny, ale celkově příjemný počin. Umře jen jedna postava a všichni jsou nakonec spokojení i přes průšvihy, které je potkaly. Co je velkým plusem - kompozice kapitol, kde se střídají v ichformě dva hlavní vypravěči, odlučující se manželé. Kniha určena spíše ženám, které hledají odpovědi na to, zda život může mít smysl, i když dává rány.
Jak vieweghovské... Jednoduché, oddechové čtení, se zápletkou, která baví a s dostatkem humoru a sexu. Žádná vysoká škola uměleckých příběhů, ale poctivé zábavné řemeslo. Hodí se do jakéhokoliv období, dlouhé zimní večery, deštivé dny, letní prázdniny, prostě dobře vyplní, trochu naplní.
Pelcovo A bude hůř... v barvě (opravdu jen jako označení postav Tarantinových) Gaunerů. Aneb velmi sugestivní, sebedestruktivní, čtenářsky zajímavé, ale ve výsledku poněkud bezvýchodné. Věřím tomu, že v knize je velký kus idealizované autobiografie, ale jaksi v nástinech, črtách. Větší autorská nadsázka by určitě podnítila k vyššímu ocenění, nicméně 3* neznamenají, že nestojí za přečtení. Rozhodně si udělejte na tuhle knihu čas.
Mnozí preferují Husákovy děti, já považuji Hřbitov prasátek za rovnocenný kus. Vtipné, svižné, nápadité. Z jedné strany Bylo nás 5 v 80. letech, z druhé Stephen King brouzdající po lesích Labské stráně. Velmi příjemné čtení, které má jen malé mušky, jako že nerodáci asi netuší, že Střelák je naše úžasné kulturní a společenské centrum u výpadovky na Hřensko a Německo, jak to má zámek a zámeček Pastýřák, že jsou naproti sobě přes Labe, upatěny starým mostem, a že koupák pod zámkem je stejně jako zámek na pravém břehu, přes Ploučnici, která se vlévá do Labe právě pod skalou, kde se tyčí zámek, a že je u něj kemp. Stačila ke každému pár vysvětlujících slov, ale ty už máte, takže směle do čtení!
Severočeská literatura je prostě svébytný žánr. Depresivní, syrový, bezvýchodný, ale přeci hledající smysl a krásy života i v těch temných kulisách krásné přírody, zničené přírody, unikátní architektury a industriálního masakru. Lidé výjimeční, ničemní a odevzdaní. Německý prvek a dějinné bezpráví včetně.
Autor občas exhibuje dějově, jazykově i faktograficky, ale to knize neubírá, naopak, přidává rozmanitost a rozbíjí plochu celkového ladění beznaděje příběhu. Čtivé a překvapivé. Velmi zdařilé je i zpracování knihy, s jednou výhradou - desky knihy snesou pouze velmi šetrné zacházení.
Suché, deskriptivní, ale při zamyšlení dostatečně děsivé. Jako náčrt pro literární zpracování či cca jednu hodinu čteného děsu doporučuji, zejména pokud jste také ročník 75 a můžete si srovnávat autorovu pouť životem a vlastní historii. Co mě opravdu štvalo - kniha vám prostě neodpoví, jak to ten člověk přežil, jak je možné, že s ním vydržela partnerka a že ho prostě neodvrhlo okolí.