Koza3 komentáře u knih

Byl jsem jako Hujer, který jde ráno do práce. Píchne si na vrátnici, dojde až na točnu lokomotiv, ta ho otočí a on při neustálém čtení, zažraný na 100%, projde znova vrátnicí a ocitne se před fabrikou. Včera jsem to měl stejně, byl jsem přilepený k řádkům a za ten den jsem jen na cestě do práce přečetl 100 stran tohohle šílenství. To, že jsem nechtěl dělat nic jiného a každou volnou chvíli jsem věnoval čtení mi jasně řeklo, že tohle mě baví a je to po dlouhé době topovka. Detektivky mě nikdy moc nelákaly, ale před pár týdny jsem dostal strašné nutkání si nějakou přečíst a ideálně pak tu severskou. Rozhodoval jsem se mezi Harry Holem a Mikaelem Blomkvistem a zvolil jsem myslím dobře. Pamatoval jsem si jeho a Lisbeth ksicht z filmu, který jsem před pár lety viděl a i když se popis v knize trošku odlišuje, tak jsem si ho tam pořád dosazoval. 500+ stran bylo nabitých zajímavými popisy a to doslova. Tolik specifických produktů, které nám Larsson popisuje (od počítačů IBM po gramofony, tedy převážně technické produkty), dodává detaily, vás prostře musí vtáhnout do děje, až vás ovine severský vítr. Potěšilo mě, že kniha není až tak drsná v tom smyslu, že nebudete při čtení neustále zhnuseni tím, co hlavní záporák vyvádí. Ono, to samozřejmě je hrozný, ale fokus knihy je spíše na detektivní práci a skládání skládačky než na patlání se v ohořelých kostech. No nic, nebudu spoilovat, přečtěte si sami. Zajímavé je, že kniha vyšla posmrtně, respektive autor to napsal, umřel na infarkt a pak se z toho stal bestseller. To nase*e :-)

18 04.06.2024

Když jsem se pustil do čtení, nevěděl jsem, zda se tam staví Temelín nebo Dukovany. Tedy moje znalost o jaderných elektrárnách a historii jižních Čech byla nulová. Když jsem to dočítal, tak jsem měl za sebou přečtenou bakalářskou práci na téma sociálních dopadů stavby Temelína a dizertační práci na téma efektivita vodních čerpadel chladících věže Temelína. Chci tím říct, že mě zaujala nejen samotná příběhová linka Hany a jejího okolí, ale i dopad, který to mělo na celou krajinu a okolní vesnice. Příběh je poutavý a často lehce zašifrovaný. Čtenář si musí hledat mezi řádky souvislosti nebo listovat sto stran zpět, aby pochopil proč se ten či onen protagonista zachoval zrovna takto. Občas mě štval stylistický styl krátkých vět. Než jsem si představil, co nám chce spisovatel říct, tak už v další větě popisoval něco jiného. Tedy je to nabušené obsahem a musíte dávat pozor, protože každý detail je důležitý. Zaslouženě si to odneslo Magnesii Literu.

15 30.10.2019

Ze dvou knih mi bylo vyloženě na blití. Z Džungle od U.Sincaira, kde popisoval hnus jatek tehdejší Ameriky a trosky, kterým se říkalo lidé. Druhá bylo 451 stupňů Fahrenheita od R.Bradburyho, kde se pálily knihy a ničila jakákoliv vědomost. Smíchejte tyto dva hnusy a vyjde Vám megahnus v podobě 1984. Fyzický a psychický teror rozprostírající se na 300 stranách vyžaduje silný žaludek. Jak by mohl náš Svět vypadat pod záštitou totality vládnoucí celosvětově. Díval jsem se, zda tahle šílenost je povinnou četbou na středních školách a je! Mám z toho obrovskou radost, protože tohle si mladá generace musí povinně přečíst, aby věděla kam až lidská vláda může zajít. Když jsem to četl, tak zrovna v ČR byla hezká aféra ohledně přijetí Dalajlámy a podružování se Číně. Musím říct, že mě zamrazilo, kolik společných prvků jsem viděl mezi knihou a naší realitou...doufám, že se nikdy takového režimu nikdo nedožije...

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha, která byla zfilmovaná". Film jsem ještě neviděl, ale v nejbližší době ho sjedu!

15 30.10.2016

Knihu mi doporučila kamarádka, že prej je to strašná sranda. Tak jsem se do toho pustil. Po několika desítkách stran jsem si říkal "Co to je za idiota"? Okamžitě se mi vyjevil Rimmer z Červeného trpaslíka v díle Polymorf s mottem „Mutanti ven!“. Občas jsem v Praze chodíval na nějaké přednášky, kde se debatovalo o všem možném. Velice často se tam v publiku objevoval takový postarší pán, který kladl neskutečně komplikované otázky, které se často opíraly o Platóna, ekonomickou krizi a surrealismus. Byl to zřejmě profesor s dvaceti tituly, ale bavit se s ním nedalo. Zkombinujte Rimmera vysátého polymorfem a tohoto profesorského kreténa a dostanete Ignácia Reilleho. Hrdinu, který je natolik na přesdržku, že Vám zhruba v půlce knihy zkazí chuť na další čtení. Pokud to ale přejdete, čeká Vás nádherná zápletka ze zkaženého New Orleansu, která se nebojí nahoty, drog ani rasismu. Zajímavé čtivo.
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha od autora mladšího 30 let", protože knihu autor napsal na vojně, někdy v osmadvaceti, leč nikdy nevyšla za jeho života. Spáchal sebevraždu právě kvůli nezájmu vydavatelů. Jeho matka ji vydala o několik let později, kdy už na to byl svět připraven a přivítal nadčasový příběh a odměnil jej posmrtnou Pulitzerovou cenou. Čest Toolově památce.

14 17.05.2016

Když jsem četl Stoletého stařika, neubránil jsem se srovnání s filmovým Forrestem. Při čtení toho knižního se mi zase vybavují vzpomínky na staříka. Ten knižní originál je totiž syrovější, sprostčí a jeho cesta za slávou je mnohem komplikovanější. Asi jsem ve finále rád, že filmová adaptace se předlohou pouze inspirovala a vytvořila defakto nový příběh, protože ten knižní klenot by to asi na nejlepší film v historii nedotáhnul. Ze začátku jsem se hodně smál, ale od Vietnamu začal autor s vtipem šetřit. Není divu, válka není radostná událost. Každopádně poválečné příběhy měly své kouzlo, ale točilo se to pořád kolem Jenny. Jsem rád,ž e jsem si to přečetl a jsem ještě radši, že se mi to líbilo. Přelouskání za 5 dní svědčí o tom, že jsem se dobře bavil :-)

11 30.08.2020

Moje druhé čtení celé Zeměplochy zanechává nostalgický odstín, ale taky radost z kvalitní literatury, která vždycky odkazuje na konkrétní žánr, oblast nebo spisovatele z minulosti. Tentokrát se podíváme do detektivního až thrillerového prostředí, kdy v Ankh-Morporku se chystá puč a možná dostaneme nového krále, kterým je....ale ne, takový spoiler bych vám neudělal :-) Zvedám tady hodnocení na ultimátních pět hvězd, protože jsem se náramně bavil a byl zvědav jak to dopadne. No a subjektivní radost z knihy je ta hlavní hodnota. Za mě super. Doufám, že Navážka nám ještě někdy zmrzne, aby vypočítal tu odpověď na smysl lidstva, vesmíru a vůbec všeho :-)

10 29.05.2024

Jsem si to schovával na poličce, že až bude jednou čas. Tak jsem po ní hrábnul a za dva dny jsem to přelouskal. Útlý příběh, jak popis říká, o přátelství, který vyniká svou jednoduchostí. Nerozvíjí postavy, nesnaží se nabídnout nějaké dilema, ale prostě uvádí příběh dvou ťuťulum, kteří mají svůj sen. Podaří se jim ho realizovat? Úplně jsem zapomně, že už jsem četl od Steinbecka Na plechárně a Sladký čtvrtek a rychle jsem si na jeho rukopis rozpomněl. Je to příjemné čtivo i přes svůj věk stále aktuální. Těším se na další perly jo a taky na film z roku 1939, který už očuchávám na Youtube :-)

9 13.10.2022

První hlídka, kterou jsem v dětství četl byly Nohy z jílu a ty jsou taky moje nejoblíbenější. Elánius je tam už však abstinující ženáč a tak jsem si rád připoměl první krůčky hlídky v Ankh Morporku. Jak Karotka id trpaslíků do města přišel. Jak drak vládnul místo patricije. Jak knihovník svým Oook zachránil celé město. Jak Navážka stále pracující jako rozpleskáváč dostane do gemby od Karotky. Prostě jedinečné historky z města, kde jsou všichni lidé zlí nebo podnikaví. Ať se picnu jestli to není to pravé místo, kde podnikat s párky, které v sobě nemají ani chlup masa.

9 01.09.2021

V poslední době jsem spíše nešťastný z toho, jak má každá kniha o stovky stran více než by měla mít. Pouze některé výjimky si to zaslouží, ale valná hromada rozpižlává svůj příběh. U Čaroprávnosti jsem měl opačný pocit. Když Ostrúhel držel Bábi za zadek a vyprávěli si vzpomínky z Kyselé prdele, měl jsem chuť na víc a najít další stránky v knize. Když se mi v pravé ruce kroutilo posledních pár stránek říkal jsem si, že to snad neskončí, že snad bude pod čarou schovaný odkaz na druhý díl, ale ono ne. Prostě to skončilo! To se mi dlouho nestalo, ale s úsměvem jsem to přijal a nadšeně zasouval knihu zpátky do knihovny mezi Morta a Lehké fantastično. Dnes už víme, že máme aspoň pět dalších knih s čarodějkami a tak není nouze o vražedné pohledy Bábi a moc se těším až se vrátím do její chaloupky na mezi.

9 17.09.2019

K Vánocům jsem dostal krásnou pentalogii ze světa Středozemě. Trvalo mi dlouhých osm měsíců, než jsem si trošku pročistil svůj "to read" seznam a dostal se k Hobitovi. Možná jsem to podvědomě odkládal, protože jsem se bál zklamání a knížka pro děti? Já už jsem přece velkej kluk! Nicméně již loňská čtenářská výzva mě usvědčila v tom, že přečíst si knihu svého dětství je kouzelné i po dekádách. Hobit není knihou mého dětství, ze světa Středozemě jsem viděl trilogii Pána prstenů a hrál nějaké hry, ale knihy jsem nikdy nečetl. Po dlouhých diskuzích, kterou knihou začít jsem se rozhodl jít chronologicky a začít tím prvním pohádkovým příběhem. Tolkien je nazýván králem "high-fantasy", takové té vznešené, kde neuslyšíte vulgarismy a neuvidíte postelové scény jako ve Hře o trůny nebo Zaklínači. Tohle je čistý příběh se silnými hrdiny a pohádkovými bytostmi. Nenechte se však zmást. Smrt, podrazy, nebezpečí, strach, to všechno tady do velké míry je. Je to dokonce tak napínavé, že jsem se vždycky těšil do metra, až se zase posunu v příběhu o kus dál. Je až s podivem, jak rychle jsem spolu s výpravou prošel Temným hvozdem a dostal se až k jádru pudla, ehm, tedy k tlamě draka. Během putování se stala spousta souvisejících událostí a všechno to spěje k... bez spoilerů prosím :-) Ok, ale sám Tolkien už na začátku zaspoiluje, co že se bude ke konci dít. No, pusťte se do toho, stojí to za to a nebojte se, je to čtení i pro dospěle fantasy fandy!

9 12.10.2017

Prvotní nadšení rychle vyprchalo. Autor je vyjímečný člověk, který dokázal využít situace, měl vhodnou sadu vlastností a trošku štěstí, aby pohádkově zbohatnul. Chce se s námi podělit o své znalosti a my ty znalosti chceme znát. Alespoň podle prodejnosti knihy to tak vypadá. Ne každý by ale měl být bohatý a ne každý má a může mít finanční inteligenci, o které se v knize mluví. Kdysi mě na škole učili, že máme tři Q - IQ, EQ a VQ. Tyhle "kvéčka" jsou ve vzájemné synergii a do vínku nám je dáno většinou jedno či dvě ve větší míře na úkor ostatních. Málokdy se však zrodí hrdina, který by měl všechny tři na top úrovni. Obchodování, vytvoření dostatečných aktiv, je podle mě o štěstí, ale taktéž o tom mít tyto tři hodnoty na vysoké úrovni. Dost polemizování, prostě nemůžeme být všichni bohatí a tečka. Autor Vám maže kolem huby, jak to bylo jednoduché, ale jsou to kraviny. Říká to pořád a pořád dokola až se kniha stává nudnou a měl jsem chuť ji hodit do kouta. Pokud se autor tváří, že je svobodný a peníze mu vydělávají peníze, pak kecá. Protože do obchodování vložil veškerou svou energii a volný čas a možná je svobodnější Pepa, který každý den deset hodin nahazuje omítku. Peníze nejsou všechno, je dobré si to uvědomit. Pokud chápete práci jako nevolnictví a svobodu jako bohatství, kniha je pro Vás určená. Pro ostatní, kteří by rádi něco vymysleli a třeba si u toho něco vydělali, případně se duševně se obohatili, sáhněte raději po něčem jiném...

9 13.01.2017

Matko Boží! Cos mi to zase dala ke čtení? Tenhle rok jsem začal válečnou literaturou. Smrt a nenávist v přímém přenosu. Přes rok jsem se trošku uklidnil povídkovou tvorbou, pozitivní četbou a konec roku opět upadám do depresivního čtiva. 1984 bylo nadmíru nešTťastné a Kladivo na čarodějnice? To byl silný odvar.

Příběh z moravských Jeseníků, kdež chudá žebračka hostii ukradla a procesí započato bylo, upolovati se bude? Bude... Nebudu spoilovat, ale kniha Vám moc radosti nepřinese, naplní Vás hrůzou a neštěstím. Trošku si možná oddechnete, že nežijete v 17.století, ale nedoporučuji číst v tyto krátké podzimní dny :-)

Teď vážně, kniha je to zajímavá a napínavá. Mnoho čtenářů si ji možná bude plést s tím "populárním" kladivem na čarodějnice, ale doporučuji začít Kaplického románem, než se pustíte do té šílenosti (já ji asi vynechám). Vyprávění je krásné, čisté, slušné a drží Vás při bdělosti, "těšíte se" na další kapitolu a jste zvědaví jak příběh dopadne. Já poslední listy dočetl před malou chvílí v práci a zjistili jsem, že mě čeká ještě epilog. Nicméně potřeboval jsem tyto slova sepsat, aby byly aktuální. Nenechte se odradit depresivním komentářem, knihu určitě doporučuji čtenářům, kteří.... čtou :-) Prostě všem.

V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha, která byla přeložena do angličtiny". Nevím, jak moc je čtená kniha v zahraničí, ale to, že byla přeložena je určitě úspěch. Tohle je jedna z českých knih, která by měla být ve světě uznávána.

9 15.11.2016

První knihu jsem slupl jako malinu, takže jsem se zákonitě těšil na pokračování. Trošku jsem byl na vážkách, kam to bude směřovat, protože epizoda z Hedestatu je již uzavřená. Pustíme se do jiného pátrání, tentokrát v lisbethině minulosti. Nově tak nebudou záhady luštit dva osamělci, ale několik skupin včetně policie. Bez dalších spoilerů můžu prozradit, že se opět dočkáme precizního popisování situace a prostředí. Autor vám poví jaký zoom má objektiv redaktorky nebo že si Lisbeth lehla do postele z Ikea, i když už vám tyhle informace přijdou občas zbytečné. Co musím vypíchnout je gastronomie. Všichni neustále žerou obložené chleby :-) Neuplyne kapitola, aby si někdo jeden nepřipravil. Škoda že zrovna tady nám Larson nenapsal recept co si na to dávají, protože to musí být fakt delikatesa, když to do sebe sypou ráno, odpoledne, večer :-)

7 19.08.2024

Měl jsem asi tři měsíce čtecí celibát, takže všechno co teď přečtu bude pro mě boží, protože jsem měl prostě absťák. Každopádně i když se odosobním, tak musím konstatovat, že je to naprostá pecka peckoidní. Jsem teda odkojencem devadesátek a Atari či Commodore jsou pro mě jen pojmy, já drtil Sega Mega Drive 2 a oblíbeným filmem byl Terminátor 2. To však nevadí, protože ať jste geek kdykoliv narozený, bude se Vám to líbit. Že je to prošpikované referencemi je asi jasné a každou chvíli jsem zadával na YT něco ve stylu "Ultraman" nebo "Pac-Man level 256", abych si lépe představil popisovaný moment. Je tedy pravděpodobné, že dříve či později Vás autor pohladí nějakou tou Vám známou vesmírnou operou. Funguje to na všech úrovních - děj rychle odsýpá, má to nějaké části (Three Gates, že...), má to romantiku, má to zápletku se záchranou světa. Jestli tohle není knížka roku (možná i dekády), tak už nevím. Když jsem to googlil, tak jsem zjistil, že existuje druhý díl! Bohužel to však vypadá, že je to defakto klon stejně jako Sixxers avataři a nemá moc víc co nabídnout. Zůstanu tak u tohoto pokladu a jdu se znova podívat na ten Spielbergův zázrak :-)

7 12.07.2021

Znovu louskám Zeměplochu po nějakých 20 letech a je to pořád pecka. Pyramidy byly slabší, ale druhé přečtení s již nějakou životní zkušeností má větší hodnotu než tenkrát. Příběh "faraonů" a jejich Bohů je taková parodie na náš svět (ostatně jako většina ostatních titulů). Líbilo se mi rozdělení děje do Ankh Morporku a následně do Starého království. Líbilo se mi zhmotnění Bohů a vtíravé rady kněžích, které tlumočí příkazy králů dle vlastního uvážení. Škoda, že tam Smrť skoro vůbec nebyl, ale v místě, kde ožívají mumie je to celkem pochopitelné. Tyhle odbočky od hlavních sérií jako čarodějky či hlídka mi dříve moc nedávaly, ale teď už je beru jako příjemné zpestření a takový spin-off do okolních krajů a příběhů. Ale i přes to se těším zase do toho zasmrádlého města, kde se dá po řece skákat jako na ttampolíně :-)

PS. Šlo cítit, že občas český překlad trochu pokulhává a není schopen vhodně přeložit některé britské specifika. Začíná se tady projevovat Kantůrek, který pod čarou občas vtipně doplní některé zajímavosti.

Po pěti letech jsem se pustil do dalšího díla Jonassona a stejně jako Staříka jsem si tohle náramně užil. Jasně, nedosahuje to takové vtipnosti či dramatu jako předchozí dílo, ale pořád se to hezky čte a ta hlavní myšlenka forestogumpovství, že při troše umu můžete změnit chod dějin tady pořád je. Trošku jsem nezpracoval ty časové posuny, kdy na jedné stránce uteče deset let a celá kniha je tak obrazem téměř půl století, ale dá se to zpracovat a mávnout nad tím rukou. Je to promyšlené, je to vtipné, je to svižné a jelikož jsem se do toho pustil, protože jsem četl samé "učebnicové" sr*čky a potřeboval jsem nějakou odreagovačku, tak to byla přesně voda na můj mlýn. Doporučuje pět z pěti tlumočníků nářečí Wun.

7 21.06.2019

Ponechávám původní hodnocení. Stalo se to takovým standardem, že dávám 4 hvězdy každé znovu přečtené zeměplošské knize. A je to tak správně, protože už z toho nemám ten woow efekt jako před dvěma dekádami, ale pořád si strašně cením kvality příběhů a moc příjemně se tím pročítám. Příběh Bruty a jeho prorocké poutě do Efebe (a zpět) si bere na paškál víru (omg!) a samotné Bohy. Jak Bohové vznikají a zanikají a nejsou to náhodou úplní sr*či převtělení do malé želvy? Inu, přečtěte si sami :-) Nejraději mám příběhy opakujících se hrdinů - mágů, čarodějek, noční hlídky, ale tenhle "spin-off" byl jeden z těch dosud nejlepších.

6 10.01.2024

Ach mé srdce plesá. Krásný (pohádkový) příběh plný Karkulek, Růženek a Popelek zavede čarodějky do cizích krajů, kde na klobouku máte snad všechno ovoce kromě melounu. Potkáme rodinné známé a i ten Smrť se zastaví na pořádný smetánkový bál. Nejvíc mě bavily dopisy stařenky do domoviny a určitě si dneska namíchám banánové daikirri :-)

6 31.10.2023

Je vtipné, že jsem si po nějakých dvaceti letech od předchozího přečtení pamatoval jen to, že si Magráta vycpávala poprsí punčocháčema :-) Jak jsem na to v knížce narazil, nostalgicky jsem se uculil. Čarodějky a hlídka byly moje oblíbené série a Lancre a jeho krásu obdivuju teď po letech asi víc než jako náctiletý. Dá se v tom najít hromada srovnání, ale pro našince to bude asi ne moc známé prostředí, protože Shakespeara jsme četli tak možná z donucení na výšce (a to jsme to ještě očůrali chytrým výcucem z wikipedie). Každopádně divadla a vážné středověké mluvy je tady pomálu, ale vtip tu najdete na každé pralesní mítince. Super díl, těším se na další!

6 26.03.2021

Biografické knihy mám tendenci hodnotit podle toho, jaké skutky jejich představitelé realizovali. Mám je škatulkovat do dobré nebo špatné krabičky? U Elona Muska je to stejné, celou knihu jsem nevěděl, zda je to ultra frajer, který nám otevře dveře budoucnosti nebo magor, který masochisticky drtí svoje zaměstnance. Pravda je tak trošku obojí. Tenhle člověk je naprosto jedinečný a nelze jej srovnávat s Billem Gatesem či Stevem Jobsem, protože fokus na jejich podnikání je odlišný a výsledek jakbysmet. Musk se snaží vytvořit hezkou budoucnost, řeší téma jako globální oteplování a kontinuitu lidského druhu. Jobs dal lidem drahý telefon a Gates widle. Nechci je nějak shazovat, ale pokud se za pár dekád ukáže, že Musk díky svým elektro Teslám a přepoužitelným SpaceX raketám změní naši budoucnost, nebudou tihle frajeři stát na stejné pozici v žebříčku, ale Musk jim bude říkat moje čuby. Má to svou daň, ne jen on, ale všichni jeho zaměstnanci pracují 80 hodin týdně a po pár letech je to vyflustne jak vymačkaný citrón. Tenhle život si však zvolili sami a dělají to v zájmu nás všech. Co se týče zpracování autorem, musím pochválit. Nebojí se kritiky, Musk do toho trošku mluvil, kdy můžeme číst pod čarou jeho úhel pohledu, ale jinak se jedná o autentické dílo, které se snaží kontrastovat obě stany mince. Důkazem je poslední kapitola, kdy je Musk konfrontován s názorem, že létání do kosmu v době, kdy děti v Africe nemají co žrát, není úplně filantropistické chování, ale může se jednat o čistý business. Tohle všechno je však na čtenáři, aby si sám vyvodil, do které škatulky chce Muska zařadit. Já ho mám však v několika krabicích a jsem moc moc zvědav, co nám následující roky ukáže.

6 29.11.2018