Kozel komentáře u knih
Po Davidovi Copperfieldovi to byla druhá kniha od Charlieho, kterou jsem kdy četl. Přestože byla důvodem, proč jsem jeho tvorbě i osobnosti zcela propadnul, román nakonec řadím mezi ty slabší. Ne tolik pro jeho obsah, jako spíš čtivost. Mnohokrát jsem se stránkami spíš prokousával, ale konečný výsledek ve mně zanechal to nejlepší z knihy a Charlieho tvorby. A tak to má být=o)
Henry Rollins je vcelku velkou postavou na hardcorové scéně...vyhraněnou, egoistickou, egocentrickou a vlastně i osamělou. A Solipsista je tím nejcyničtějším pohledem na svět a jeho posláním do prd.le, jaké jsem dosud neviděl. Realita v realitě. Nejvíce zarážející je pak skutečnost, že jsem kolikrát jenom souhlasil=o)
Nevím, jak bych se na knihu díval jako dítě, nicméně teď se nemohu zbavit otázky, zda Alenčiny příběhy nepsal Carroll pod vlivem koktejlu z LSD a opia. Moje střízlivá fantazie vůbec nestačila pobírat a nalézt sebemenší smysl v tom, co se děje s Alenkou, co se děje kolem ní či nedej bože, co se odehrává v dialozích. Nemyslím to zase tak zle, protože se přece jenom jedná o sny, ve kterých málokdy platí logika reality a Lewis v knize svou hravou fantazii pustil skutečně na volno. Víc se mi líbila část Za zrcadlem, která mi byla milejší, i když Alenka zde vystupuje spíš jako drzý "spratek" ostřílený předchozím dobrodružstvím a postrádá ostych z první části. Měl jsem vydání z roku 2010, ale jsem osobně velmi zvědav, jak se bude číst verze ze 40. let jakmile se mi dostane do rukou.
Jeden z mála přeživších z vyhlazovacího tábora v Treblince podal své svědectví způsobem, z kterého od první do poslední stránky děsí a způsobuje nejen husí kůži, ale na mnoha místech i nevolnost. A to nejen při čtení o událostech, které se autorovi do paměti zapsaly nejsilněji za jeho pobytu v táboře, ale i na následné v Polsku, kterým se probojovával po celý zbytek války i po ní. Druhá zmíněná část lze pak označit za černou a dosud tabuizovanou součást Polských dějin, která se dá přirovnat k českým událostem během poválečném odsunu Němců. Dvě strhující odpoledne četby (a několik následujících v myšlenkách) je to nejmenší, co může současný člověk věnovat památce všech, kteří zahynuly zcela nepochopitelným a odsouzeníhodným způsobem za nacistické nadvlády nad většinou Evropy a především jedním národem. Můžeme se divit, že mnozí z nich, kteří přežili, dospěli k názoru, že "Bůh nikdy neexistoval a lidé si vždy dělali, co chtěli?"