kozlík24 komentáře u knih
Pokud se chcete orientovat v základech etikety chování v hotelu i při pracovní schůzce je tato knížka naprosto skvělá. Já jsem si chtěla přečíst nějakou knihu etikety, která by popisovala různé okruhy společenského života a to se mi splnilo. Kniha je mile napsaná, ale zároveň je v ní spousta informací. Já jsem si například dělala poznámky, abych se do nich za čas mohla podívat a jednotlivá zdvořilostní pravidla si připomenout.
Druhý díl se mi líbil asi více než první. Je tu více akce a méně nelogičností. I když mi trochu chyběl Halt, ale Gilan je taky skvělý. Jen ten konec...doufám, že ve třetím díle se to vyřeší (a nebude to roztáhnuté do dalších 4 dílů).
Také mi na začátku moc nesedla Evanlyn, ale nakonec jsem se do ní vžila a teď jí fandím víc než Alyss.
Čteno v aj.
Kniha mě moc neoslovila. Řeší se v ní spousta vážných témat, ale i tak jsem se musela docela přemáhat, abych už to konečně dočetla. Nemělo to napětí, které by mě nutilo číst dál nebo nějakou souvislou dějovou linku.
Charlie to má v životě hodně těžké, a tak chápu jeho občasné úzkostlivé nálady, jen mě tyto části vždycky hrozně nebavily.
Zato mě bavil styl psaní - dopisy neznámému příteli. Byla to příjemná změna oproti normálnímu deníku.
Viděla jsem i filmovou adaptaci. Ta je vzhledem ke knize moc povedená, dokonce se od ní ani tak neliší. Jen ten konec jsem ve filmu vůbec nepochopila.
(SPOILER) Tato kniha byla moje první dark romance a vlastně jsem z ní nadšená. Bavilo mě odhalovat skryté i očividné detaily propojení příběhu s Petrem Panem.
Co mi občas vadilo, byl překlad. Například se mi vůbec nelíbilo, oslovení ,,drahoušku'', a až tak v polovině knihy jsem si uvědomila, že to má být příjmení Wendy z Petra Pana - Wendy Darling. A takových nepovedených překladů bylo v knize více, ale chápu, že někdy to prostě moc dobře přeložit nejde.
Trochu mě vadil až moc dlouhý úvod, kdy se první polovinu knihy vůbec nedozvíme hlavní zápletku. A taky jsem si myslela, že když má být kniha na motivy pohádky, tak to bude fantasy, což není, ale vůbec to nevadí.
A James...to je úžasný záporák. Vlastně se mi líbilo, jak si Wendy přivlastňoval, nárokoval a zároveň by pro ni udělal cokoliv. Sice se často k ostatním choval dost surově, ale když byl s Wendy byla mezi nimi úžasná chemie (strhávání oblečení se k němu úžasně hodí).
Jsem ráda, že jsem si díky povinné četbě přečetla další klasický příběh, tentokrát staroanglický epos. Kniha má hezky a pochopitelně převyprávěný děj eposu Béowulf. V ději jsem se neztrácela a i jména byla vždy několikrát zopakována, takže jsem se v nich vyznala. Kniha má i krásné ilustrace, které jsou ale docela strašidelné, takže bych knihu nedoporučovala menším dětem.
Moc hezký příběh. Milé postavy (Halt je skvělý!) a úplně nový zajímavý svět, jehož fungování nám autor postupně vysvětluje, takže nejsme zahlceni informacemi hned na začátku. Doufám, že se v dalších dílech dozvíme více o fungování a výcviku ostatních "profesí".
Jen v závěrečné bitvě na konci knihy mi pár věcí nesedělo. A bohužel mi nesedl ani mluvený hlas audioknihy. Přišel mi takový monotónní a docela nezajímavý, proto jsem se ze začátku musela do poslouchání trochu nutit. Teď už jsem si ale naštěstí na hlas docela zvykla.
Rozhodně tuto knihu nevnímám jako pokračování HP série, ale spíše jako oficiální fanfikci k HP.
Ale i přesto se mi kniha četla docela těžko. Například postavy se nechovaly tak, jak je známe. Nemá to ani ty geniální hluboké souvislosti, kterými Rowlingová propletla celou sérii. Naopak tam byly scény, které snad ani nebyly nutné (líbání své vlastní tety...) a také spousta scén, které moc nedávaly smysl, ať už vzhledem k původní sérii nebo ke knize samotné nebo se příhodně podařilo všechno, co mělo.
Také části příběhu v alternativní budoucnosti mi přišly příliš dlouhé (na co čekali?).
Prvně jsem se bála toho, že je kniha napsaná pouze jako scénář, ale nakonec jsem byla ráda, protože to alespoň rychleji ubíhalo.
Dlouho jsem čtení této knihy odkládala, protože jsem slyšela spoustu negativních ohlasů a nechtěla jsem si kazit dojem z úžasné HP série. Ale nakonec jsem ráda, že jsem knihu konečně přečetla a mohla si udělat vlastní obrázek, protože i přes to všechno si myslím, že vidět toto jako divadelní hru by mohl být hezký zážitek.
Grafické romány většinou moc nečtu, ale tohle byla nutnost a jsem z ní nadšená!
V knize sledujeme část Temnyjova dětství, která asi nejvíce ovlivnila jeho chování v dospělosti. Úžasný a emotivní příběh vysvětlující Temnyjovu krutost, nedůvěřivost i touhu ochránit griši v hlavní sérii. Ale já potřebuji mnohem delší příběh! Ráda bych si přečetla ještě něco o jeho začátcích při budování Druhé armády a Malého paláce nebo nějaké kapitoly ze série Griša, jen z Temnyjova pohledu.
Každopádně, i když byl příběh krátký, tak byl skvělý a ilustrace jsou nádherné, takže určitě doporučuji všem, kdo si stejně jako já Temnyje zamilovali. A ti kdo ne, tak ho možná po této knize alespoň pochopí.
(SPOILER) Tento díl mě bavil téměř celý (až na úplný začátek). Alina je tady trochu dospělejší a nenechá si všechno líbit. A partu hlavních hrdinů jsem si taky zamilovala. Jo a Nikolaj je zlatíčko, vždy dokáže pobavit.
Ale moje oblíbená postava v celé sérii byl Temnyj. Přijde mi, že je hrozně nepochopený. On chce pro Ravku jen to nejlepší. Akorát žít tisíce let v takovém osamocení z jedinečnosti vlastní moci asi není moc jednoduché. To samozřejmě neomlouvá jeho kruté jednání, ale i tak jsem mu fandila a doufala jsem, že se díky Alině změní k lepšímu. Nevím, kdy přesně se to stalo (možná při Alinině první "návštěvě"), ale taky se na Alinu přestal dívat jako na zbraň, kterou může využít. Postupně si uvědomoval, že bez ní nemůže žít a snažil se ji získat, akorát to dělal docela špatným způsobem. A Alinu to k němu taky pořád táhlo, vracela se za ním, ale prostě mu nedokázala odpustit.
Konec jsem očekávala, ale do poslední chvíle jsem doufala, že to dopadne podle mých představ.
(SPOILER) I když pro spoustu lidí je toto nejslabší díl, mě nevadilo, že každou chvíli nebyla bojová scéna, ale spíše se kniha nesla na vlně chystání a příprav.
Začátek v Nové Zemi mě vůbec nebavil, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Možná mě tato kniha bavila, protože část knihy byli Mal s Alinou od sebe (konečně) a Alina měla více prostoru soustředit se na důležité věci. Vážně už jsem nechtěla dále poslouchat Mala, jak si stěžuje na Alininu moc a postavení. Ten by nejvíc ze všeho chtěl, aby Alina přišla o všechnu svou moc a mohl s Alinou žít normální život. Ale to nejde! Ona není normální vesnická holka, se kterou by mohl utéct. On nikdy nepochopí její moc ani to, jak je výjimečná a co má dokázat. V tom má Temnyj pravdu. A ani Alina k Malovi není zcela upřímná, což chápu, vzhledem k tomu jak se chová, ale jak to má mezi nimi potom fungovat? A taky mě vadí, že díky Malovi dokáže Temnyj držet Alinu neustále v šachu. A přitom kvůli tomu umírají další lidé. Proč nemá Mal dost rozumu na to, aby sám odešel?
Mnohem více jsem si zamilovala Temnyje nebo Nikolaje, Mal mě prostě buď štve nebo hrozně moc nudí.
Více poznáváme Davida, Zoyu a další postavy z minulého dílu, což je skvělé. Ale také přibudou nové postavy, které si zamilujete.
Nikolaj je velmi zajímavá postava, miluji jeho humor, ale také jeho rady, i když si stále nejsem jistá, jestli mu můžu věřit.
A nakonec Temnyj, jeho návštěvy u Aliny byly úžasné. To mi trochu vynahrazovalo to, že se v knize moc nevyskytoval. A ten konec... To bylo úžasné, i když jsem doufala, že se Alina zachová trochu jinak.
(SPOILER) Sérii jsem rozečetla s vědomím, že to bude jen takový slabý úvod k Šesti vranám. Ale z 1. dílu jsem neskutečně nadšená.
Ze začátku mi moc neseděly východoslovanské názvy, ale docela jsem si zvykla a teď už mi to k tomu prostě patří.
!!!Spoiler!!!
Hltala jsem všechny pasáže s Temnyjem (proč s ním Alina nemohla být víc?) a naopak doufám, že Alina neskončí s Malem. Protože s ním je hrozná nuda a podle mě se k sobě skvěle hodí jako kamarádi, ale ne jako milenci. Temnyj má pravdu alespoň v tom, že Mal nikdy nepochopí její moc a grišové bez používání své moci chřadnou. A navíc světlonoška a Temnyj, dobro a zlo, světlo a tma. Protiklady se přitahují, ne?
(SPOILER) Tato kniha mi sedla mnohem více jak 1. díl. Byla zajímavější, napínavější, měla více dějových linií a rychle se četla. Pořád jsem si přála, aby si Liv vzpomněla na tu starou dobrou Olive a zároveň zapomněla na Daxe a konečně se dala dohromady s Theem. I postupné odkrývání jejího dřívějšího vztahu s otcem bylo napínavé.
Možná k tomu napomohlo i to krásné slunné počasí, ale mám pocit, že po přečtení knížky už znám Santorini skrz na skrz a mám chuť nasednout na první letadlo, abych se přesvědčila, že je tam všechno tak, jak jsem si to představovala.
Moc bych chtěla navštívit Ztracené knihkupectví Atlantida, skrytý bazén, sopku nebo se jen procházet po večerním Santorini a možná přitom i objevit Atlantidu... Pokud se na ostrov chystáte, rozhodně doporučuji! A pokud ne, nevadí, přečtěte si knihu a poté už určitě začnete plánovat, kde v Oie sehnat ubytování =)
Popravdě, většinou se mi povídky k sériím líbí - jsem ráda, že se můžu vrátit do oblíbeného světa a hledat odkazy k původní sérii. Ale tyhle povídky byly docela zklamání. Samozřejmě, některé byly lepší a jiné horší. Ale většina mi přišla hrozně zdlouhavá a nezajímavá - možná, kdyby se každá povídka zredukovala na ¼ bylo by to zajímavější. Nejvíce mě bavily povídky s hrdiny z původní série (ty, které rozvíjí a dále vysvětlují fungování postmortálního světa a jeho výsadních regionů jsou většinou příliš rozvláčné a dějově ne tak zajímavé). Pro fanoušky série doporučuji hlavně: Temná opona se zvedá, Cirrové, Anastasiin stín, Impozantní a Marsovská minuta. Tyto povídky sledují dřívější/pozdější život nám známých postav nebo vypravují události, o kterých ze série víme, že se staly, ale neměly jsme je více popsané. Za pěkné povídky, které stojí za přečtení považuji ještě Vytrvalost paměti a Smrt mnoha barev
Vlastně jsem ráda, že už mám sérii za sebou (a to nemyslím nijak špatně). Jen už jsem ji četla moc dlouho. Začala jsem někdy v únoru a dočetla až teď. Jenže to je tím, že jsem mezi každým dílem přečetla další 2-4 knihy. Což obvykle nedělám (obvykle přečtu celou sérii naráz).
Bylo to zajímavé čtení (první díl mě absolutně nadchnul), ale teď si musím dát od sci-fi chvíli pauzu.
Přečteno kvůli povinné četbě.
Kniha mě vlastně příjemně překvapila (jako skoro každá povinná četba :-). Příběh je sice známý, ale zajímavý a přitom kniha není zbytečně dlouhá a nemá pasáže, které nic neříkají. Dokonce mi ani nevadilo, že je kniha psaná ve verších a zastaralým jazykem - díky ubíhajícímu ději mi to ani nepřišlo. Konec je sice předem jasný, ale i tak mě bavilo sledovat, jak se chudák Oidipús postupně dozvídá pravdu.
Většinou sci-fi moc nečtu, ale na tuto knihu mě nalákala kamarádka a já jsem věděla, že si ji musím přečíst. A v žádném případě mě nezklamala. Rozhodně si časem přečtu nějaké autorovy další knihy.
Člověk měl pořád nad čím přemýšlet. "Dokonalý" svět je dokonale vyobrazený s jeho výhodami i problémy. Postavy vám okamžitě přirostou k srdci a pokud nechcete číst dál, konec je tu docela uzavřený. Já ale rozhodně doporučuji celou sérii (i přes poněkud slabší 2. díl).
Další díly se více zaměřují na společenské problémy než na smrtky jako takové a samozřejmě více rozšiřují děj, postavy a fungování společnosti.
Moc oceňuji také nápad se zápisy z deníků smrtek na začátku každé kapitoly.
Různorodé, chutné a poměrně snadné recepty. Jsem ráda, že tuto kuchařku mám. Líbí se mi i grafické zpracování, občasné úkoly a rozdělení podle "vaření s...". Jen mi trochu vadí, že nemám všechny nálepky, tudíž je těžší vařit z receptů, kde není uveden počet surovin.
(SPOILER) Závěrečný díl jsem si rozhodně užila více než předchozí díl. Například mi konečně přirostl k srdci i Greyson, který mě v 2. díle neustále štval. Nové postavy byly moc fajn a ty staré byly ještě lepší. Jen mě trochu mrzí, že se smrtka Randová úplně nepostavila proti Goddardovi, i když jí tolikrát ublížil, ale vždy jen dělala, co je pro ni nejlepší. Každopádně i tak to oceňuji - zajímavý charakter postavy.
Asi někde ve prostřed knihy jsem měla problém s orientací v čase, protože kniha vykládá více dějových linek naráz a ty se odehrávají v různém čase. Naštěstí se ale všechny společně potkají.
Konec je opravdu dobře vymyšlený, rozhodně nečekaný a možná trochu hořkosladký. Čtenář se musí sám rozhodnout, co je dobré a co špatné, není žádný "dokonalý" svět.
Úžasná knížka! Děti ji budou milovat. Připravte se, že ji budete muset číst stále dokola. Ale stojí to za to. A navíc i velcí si občas rádi "zaťukají"
Časoděje jsem četla už před nějakou dobou, ale moc se mi tato série líbila. Proto jsem neváhala, a když jsem tuto knihu v knihovně uviděla, hned jsem si ji půjčila.
Bohužel jsem zjistila, že si toho ze světa časodějů moc nepamatuji. Takže ze začátku jsem musela hodně přemýšlet, abych si vůbec vzpomněla na hlavní postavy.
Kniha je skvělým doplněním série, více zde pochopíte různé souvislosti, příbuzenské vztahy i časodějné pojmy.
Úplně mám chuť se do světa časodějů ponořit znova!
(SPOILER) Knihu jsem začala číst až po shlédnutí obou částí nového filmu Duna, protože jsem potřebovala vyplnit prázdno, které ve mě zůstalo po shlédnutí tak dobře zpracovaného filmu. Tu sílu postav a celého skvěle vymyšleného světa jsem si prostě zamilovala. Proto tady filmovou a knižní verzi Duny trochu porovnám.
Překvapilo mě to, že filmové části Duny nejsou moc rovnoměrně rozdělené, protože filmová první část Duny je v knize asi 65% celého příběhu, ale vůbec ničemu to nevadilo. Vlastně se mi první ⅔ knihy líbily mnohem více než závěr (i když bylo čtení ze začátku trochu náročnější, kvůli neustálému listování do slovníku na konci). Dále mě mile překvapilo, že velkou část knihy sledujeme z pohledu Jessiky. Pasáže, kde Jessica vnímá svět podle svého benegesseritského výcviku jsem úplně hltala a vlastně celý Bene Gesserit je za mě skvěle vymyšlený. Vždy, když se v knize objevila nějaká benegesseritská poučka, tak mě to potěšilo (a samozřejmě litanie proti strachu je dokonalá). Také oceňuji neustále plány v plánech jiných plánů.
Na druhou stranu obdivuji, že ve filmu oproti knize není vynecháno moc dějových linií (samozřejmě až na výjimky, třeba mě mrzí, že ve filmu téměř vynechali Alii, která mi přišla jako velice zajímavá postava), spíše jsou jen některé situace upravené nebo předělané. A musím bohužel říct, že většina těchto úprav se mi líbila ve filmu více než knižní originál. Namátkou například pojetí Hlasu a Paulových vizí, chování Chani a někdy i Paula a vlastně téměř celá druhá část filmu, až na úplný závěr (souboj Paula s Feydem-Rauthou mi přišel mnohem lepší v knize).
Ale možná jsem v těchto věcech ovlivněná tím, že jsem viděla prvně film před knihou.
Každopádně se mi dílo Franka Herberta opravdu líbilo a jsem ráda, že jsem se o něm prostřednictvím filmu dozvěděla, protože podle obálky a asi ani podle anotace bych si tuto knihu na čtení rozhodně nevybrala. Nechápu jak toto někdo mohl napsat před 60 lety! Myslím, že styl psaní není vůbec zastaralý a příběh oslní i mladé čtenáře.
Vřele doporučuji!