kralika komentáře u knih

Levin je mistr napětí, které dávkuje tak akorát po kapičkách, pak kapkách a nakonec čtenáře úplně utopí.
Oproti celkem předvídatelné Rosemary (film jsem neviděl), jsou však Paničky majstrštykem, který nedovolí vydechnout a dle mého názoru zamotá čtenáři hlavu právě tak, jak autor zamýšlel. Ty samotné jsou bez debat na pět bodů...

9 16.02.2020

Rë Akkütlix! To byla jízda! Autorka velmi zdařile dávkuje čtenáři informace o svém světě tak, že nikdy není přehlcením zmaten a když něco nechápe, tak se potřebné indicie dozví poměrně rychle - je-li trpělivý. Občas skousnout nějaký ten jazykolam a hurá na další díl, protože tohle byl vlastně jen prolog...

A skutečně na mě zapůsobila učebnice össeistiky:
"Tato dívka je studentka. Jmenuje se Anna. Tento chlapec je tekutý kov ve tmě. Jeho jméno není."

9 02.01.2020

Je až s podivem jaký pozitivní nadhled a kolik naděje se dá vepsat mezi řádky téhle mizérie a opakovaného utrpení...

"Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty."

9 13.11.2019

Člověk versus Osud; malé dějiny člověka versus velké dějiny lidstva; vnitřní svět člověka versus vnitřní svět jiných, respektive vnější svět; touha po pomstě versus prahnutí po vykoupení a odpuštění...

„Mladí lidé přece za to nemohou, že hrají; jsou nehotoví, ale jsou postaveni do hotového světa a musí v něm jako hotoví jednat.“

„…zeptal jsem se ho, jestli by nebyl účinnější způsob, jak odnaučit lidi církevním obřadům, dát jim naopak plnou možnost vyhnout se jakémukoli obřadu. Zeptal jsem se ho, zda si nemyslí, že podstatou moderního člověka je právě nechuť k ceremoniím a obřadnictví a že má-li se už něco podporovat, tedy snad právě ta nechuť.“

„Žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykoupitelní, to je totéž jako žít v pekle.“

„Už dnes jsou dějiny jako tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jednotlivcova nebude vůbec s to pojmout; celá staletí a tisíciletí budou z ní naprosto vypadávat, staletí obrazů a hudby, staletí objevů, bitev, knih, a bude to zlé, protože člověk ztratí ponětí o sobě samém a jeho historie, nepojmutelná, neobsáhnutelná, se scvrkne do několika schematických smyslu zbavených zkratek.“

9 02.09.2019

1) Když si uvědomím, že něco takového u nás vyšlo v roce 1968, tak je mi zase o něco více jasné, proč nás naši bratři osvobodili...
2) Forma střídání extrémně dlouhých a krátkých vět mě uhranula.
3) Kniha, která nezestárne (bohužel) a drastický zážitek z jejího čtení je ještě umocněn, tím, že jsem ji přečetl v době prezidentských voleb.

"Významný člověk bez mikrofonu není to pravé, nejednou je to jen bezvýrazná tuctová tvář, teprve mikrofon jí propůjčí patřičnou důležitost, obličeje za mikrofonem se pořád střídají, mění, ale to není důležité, v tisku vytváří teprve mikrofon potřebný kontakt mezi řečníkem a národem, veřejný člověk se stává veřejným člověkem teprve tehdy, když je vidět vyfotografovaný za mikrofonem, teprve pak se mnoha lidem začne zdát, že je povolán říct něco ostatním a že má taky co říct."

9 15.01.2018

Některé knihy jsou post-apo. Tahle je pre-apo.
Bezradnost hrdinů svázaných konvencemi a dobou je ještě umocněna čekáním na apokalypsu - válku. Už ani nevěří v budoucnost, symbolizovanou a vlastně neodmyslitelně svázanou s monarchií. Nevěří už ani armáda a její důstojníci prodchnutí nacionalismem. Drží ji pohromadě jen osoba císaře, a nikoli náhodou je jeho skon skutečnou tečkou za monarchií a dynastií Trottů, které stvořil.
Myšlenky monarchie byly autorovi blízké (mě též), ale věděl, že jsou utopické. Skuteční "rakušané" trpí pocity vykořenění a neukotvení. Monarchie jim nakonec nedává pocit bezpečí a smyslu. Pouze neměnnosti. A to nestačí.

9 15.02.2017

Pozoruhodná kniha - obsahem i formou. Kdyby měla dvakrát tolik stran a děj dvakrát pomalejší, vůbec bych se nebránil. Proč? Fantasticky podané (parodované bez přílišné karikatury) akademické prostředí, poetický děj, i připomínka toho, že Elfové byly před Tolkienem až na výjimky pěkný neřádi.
Skvěle podaná je i alternativní historie, jejíž hloubka bere dech, a to jsem měl možnosti posoudit vlastně jen tu vojenskou stránku věci. A nutno dodat, že autorka přišla snad s nejelegantnějším vysvětlením bloudění d'Erlonova sboru, který se dva dny před Waterloo plácal mezi jinými dvěma bitvami (Ligny a Quatre Bras) a nikde nebyl co platný... Historici se mohou zahrabat!

8 29.10.2024

Pojetí mýtu Cthulhu od REH je úplně jiné než od HPL. A více kompatibilní se současným boomem deskových her z tohoto světa. Když se Lovecraftův hrdina potká s nepojmenovatelnou hrůzou, má většinou štěstí, že to vůbec přežije, a stejně ho pak zavřou do cvokhausu. U Howarda ale ten hrdina vezme pětačtyřicítku, meč po předcích kalený krví nevěřících nebo si prostě vystačí se svýma rukama s neokousanými nehty a má slušné šance té nestvůrné věci rozhodit sandál. Stejně jako v dnešních deskovkách, i když procitne prastarý, máte celkem reálné šance, že ho něčím umlátíte. Oba přístupy mají něco do sebe.
Za sebe považuji za nejlepší Obyvatele podhrobí, Černý kámen, Aššurbanipalův plamen a naprostou esenci výše popsaného: Nestvůrného kopytnatce.

8 28.12.2023

Jak již bylo zmíněno ixkrát níže – ano, je to psané hekticky, v rámci kapitoly (dne) na přeskáčku, hovorově atd… Jenže ono to krásně předává tu mezi řádky zmiňovanou zkušenost nočního vstávání (na sál nebo zabijačku komára), časového presu a nulového výhledu do budoucna. Sedlo mi to. A navíc – úsilí MSF není naivní „zachraňování černoušků“ a autor má dar tuto zprávu nenásilně ale zcela jasně předat.

„Ano, tahle práce je smysluplná. Já osobně to vnímám jako vděk za to, že jsem se narodil, dospěl a vystudoval v klidném prostředí. Cítím prostě odpovědnost vrátit to těm, kteří tuhle kliku neměli. Žijí své nuzné životy ve válečných podmínkách a nedostalo se jim vzdělání. To je jediný rozdíl mezi mnou a ‚jimi‘. Jinak jsme totiž všichni stejní. A tuhle práci dělám pár týdnů právě tam, kde se toho životního komfortu a hlavně vzdělání zoufale nedostává. Nemám primárně za úkol zachraňovat. Mám za úkol předat to, co mi dali moji učitelé. Tedy aby se do budoucna lidé tady uměli o sebe postarat sami.“

8 15.07.2022

Nemáte moc času na čtení? Zbývá vám tu a tam dvacet minut, se kterými nevíte jak naložit? Něco Vám poradím: sáhněte po této knize, o kterou zakopnete snad v každém antikvariátu. Nechte si ji někde po ruce - vydrží Vám dobrého půl roku.
Ale to hlavní: o každou tu dvacetiminutovku s panem Bradburym budete bohatší. Rozumíte? Bohatší!

8 15.09.2021

Je-li někomu dávána naděje, uvěří všemu - všemu...

"...v té chvíli pochopil, proč rasu a příslušnost neurčuje rasa a příslušnost o sobě, nýbrž ti, kteří z obou záležitostí učinili nezbytnost, podmínku; obvinění a zakryli tím sami u sebe to první, totiž rasu, nebo směs ras, a potom svou naprostou nepříslušnost; jinak by to ani nemělo smysl, který to právě takhle mělo.“

„Pro ně je to přirozené a pro nás šílené. Anebo je to obráceně?“

8 28.05.2020

Mám rád knihy, které nevodí čtenáře za ručičku a mají druhý plán. I když, tady je možná i třetí... Je to Dick, takže je to psáno neuroticky, překotně, nejasně a na konci si budete klást neodbytnou otázku, jestli se vám to jen nezdálo. Netvrdím, že jsem rozlousknul tajemství této knihy, ať už je jedno nebo hned několik, ale vím, že si ji v budoucnu přečtu a budu ji vnímat zcela jinak.
Zkrátka. Tato kniha nutí čtenáře myslet, a to není málo.

8 15.05.2018

Asi tak, tahle kniha Vám prožene mozek mlýnkem na maso a její první a poslední kapitola ho zase dá dohromady. Jen ne úplně přesně... Něco už bude navždy jiné...
Tak to chodí.
A odložím si zde, s Vaším dovolením, pár vět bez ladu a skladu:

"Proč nenapíšete knihu proti ledovcům?" (Ty se také nedají zastavit.)

"O masakru se nic inteligentního říct nedá."

"A Lotově ženě bylo přece řečeno, aby se neohlížela zpátky tam, kde všichni ti lidé žili a kde stávaly jejich domy. Ale ona se ohlédla, a já ji za to miluju, neboť to bylo velice lidské."

8 15.03.2018

Teď skoro nechápu, proč jsem tak dlouho odolával a přes všechna doporučení se Zaklínačovi vyhýbal... Povídky mám rád obecně, ale tyto mě bavily opravdu hodně. A co na tom, že se občas vyskytl jakýsi pokus o vtip - někdy se ten vtip totiž naopak náramně vydařil a některé povídky měly i jistý přesah, který z nich dělá malé klenoty jež vyčnívají nad ostatní (Menší zlo, Konec světa a Poslední přání).

8 05.04.2017

Na rozdíl od Pána prstenů, kterého miluju, je Hobit opravdová srdcovka...

8 31.01.2016

Holdstock je autor vizuálně - pocitový. Přesně to si z jeho knih odnáším - atmosféru tajemna, při které se ježí chlupy vzadu na krku a obrazy, na které se fascinovaně "koukáte." Stejně jako u Lesa mytág mě i zde více oslovovala první část, kde se právě hraje na tuto strunu. Společně s hrdiny objevujete nepochopitelný svět z náznaků, pocitů a vyjevů. Po proniknutí do lesa se toto kouzlo kvapem ztrácí. Zážitkem je však čtení stále.
Ano tak to přesně je, čtení Holdstoka je zážitek, nikoli požitek.

7 27.08.2021

"Může hrát Bůh se svým vlastním výtvorem hru, který by za to stála? Může hrát se svým vlastním výtvorem hru, která by za to stála, jakýkoli tvůrce, i s omezenými schopnostmi?"

Neskutečný, Hyperion mě opravdu oslovil - formou i obsahem, ale teprve Pád Hyperionu mě dostal do kolen. No - zkrátka - kde najdete umělou inteligenci, která komunikuje v kóanech?

"Sanšo kdysi řekl//
Když někdo přijde
vyjdu abych se s ním setkal
ale ne kvůli němu\\//
Koke řekl//
Když někdo přijde
nevyjdu\\
Když vyjdu
vycházím kvůli němu"

7 26.07.2021

Ferguson je něco jako rocková hvězda mezi profesory historie. Svěží, čtivou a promyšlenou formou na čtenáře opět valí informace protkané odkazy na umělecká díla v podobě obrazů, knih, filmů, hudby, tentokrát propojené v šedesáti krátkých kapitolách. Bavilo mě se domýšlet, proč často zdánlivě nesouvisející události, osudy či myšlenky propojil dohromady. Čtenáři totiž neservíruje vše na podnose, čtenář musí přemýšlet.
Pohled na historii z perspektivy hierarchie (věže) a sítí (náměstí) má varující přesah do dnešních dnů a dokazuje, že i historik má co říci k současnosti, či budoucnosti, respektive – měl by být i slyšet.
Opravdu důležitých sdělení je v knize spousta a připojuji se k jednomu s komentářů níže – analogie s počítačů s knihtiskem je fenomenální. Tradičně si ke komentáři připojuji „moudré“ věty a myslím, že není na škodu, když tu některé zopakuji...

„... tvrdit, že cenzuru mají provádět Google a Facebook, znamená nejen rezignaci na odpovědnost; je to důkaz neuvěřitelné naivity. Evropští politikové zřejmě chtějí těmto dvěma společnostem svěřit pravomoc omezovat svobodu projevu občanů, jako by už teď nebyly mocné až dost.“

„...dnešní evropské elity spoléhají na americké společnosti, jako je Facebook, že jejich jménem budou provádět cenzuru, přičemž si zřejmě nejsou vědomy rizika, že ‚komunitní standardy‘ Facebooku budou možná nakonec přísnější než evropské právo.“

„Poučení z minulosti zní, že svěřit řízení světa sítím je nejlepší cesta k anarchii: v nejlepším případě skončí moc v rukou iluminátů, ale pravděpodobnější je, že se jí chopí jakobíni.“

7 29.04.2021

Příběhy paní Ursuly jsou pohlazením po duši a připojíme-li k tomu úžasnou péči, jaké se jim dostalo u Gnómu, platí to dvojnásob. Osobně mě nejvíce sedly stísněné „Labyrinty“, lemovské „Zorné pole“, rozšafný „První kontakt s Gorgonidy“, přízračný „Obolus“ nebo „vědecký“ článek o problému zkracování času. Oslovil mě i fantastický svět „Těch starších“; a u filozofického prostocviku s názvem" „Ti, kdož odcházejí z Omélasu“ jsem si ověřil, že je to skutečně takový masakr, jak se proslýchá. Ale nejkrásnějším překvapením byla závěrečná třešnička v podobě „Džbánu vody“, který – ačkoli je snad s výjimkou názvů – fantastických prvků zcela prost, je jedním z vrcholů této sbírky, ne-li tím nejvyšším.

„To mi připadá spíš jako zkouška než jako odměna.“
„Záleží na tobě, co z toho uděláš.“

7 23.01.2021

Já jsem spokojen, změny tempa jsem skoro nevnímal. Užívám si prostě detaily ze světa, který mají autoři opravdu promyšlený – změny gravitace (lze vařit v nulovém gé?), politika (jak zapůsobit na vnitřní planety?), vesmírný boj (lze utéct vystřelené raketě v prostředí bez odporu vzduchu?). A navzdory velmi realistickému prostředí mi paradoxně nevadí to, že si protomolekula v podstatě dělá, co chce – vlastně čtenáři, kteří dočetli Expanzi až sem, si tak trochu mohli zvyknout, že? :-)

„K násilí se lidé uchylují, když jim dojdou dobré nápady. Je přitažlivé, protože je prosté, přímé a vždy dostupné. Když nevíte, jak vyvrátit protivníkovy argumenty, vždycky ho můžete udeřit do tváře.“

7 15.01.2021