krejcovka76 komentáře u knih
Ondru Vetchého mám hrozně ráda. Bohužel tento výtvor autorky beru jako pořádný paskvil - trochu lepší Wikipedie.
Jak Vy byste se zachovali a co byste na sebe řekli, když by byla možnost svěřit se odloženému deníku, kde už pár lidí před Vámi napsalo svůj příběh? Jak moc znáte lidi kolem sebe? Každý okolo nás má pro okolí jakousi šlupku (image), podle které ostatní soudíme a co když je všechno jinak. Knížka Vás donutí zamyslet se nad sebou samým a pořádně popřemýšlet, jestli to co teď žijeme, je to, co jsme chtěli. Kolik snů a plánů se v životě neuskuteční jen proto, že se bojíme. Tahle knížka Vás trochu probere a to ostatní už je jen na Vás.
Knížka je čtivá, příběh zajímavý, ale pořád mi chybí ten pocit, že se bojím otočit stránku, že se nemůžu od knížky odtrhnout. Přečteno, ale znovu už jí číst nemusím.
5 * mi nestačí. Neskutečně silný příběh odvahy, odhodlání, obětování, lásky. Kdysi dávno jsem četla Dívčí orchestr, který se s touto knihou prolíná a hlavní hrdinka této knihy Alma Rose nebyla v Dívčím orchestru vykreslená zrovna kladně. Takže moje letitá "zášť" mi vydržela pár stránek. Pak jsem hlavní hrdinku vnímala jako neuvěřitelnou bojovnici, čistou duši, prostě člověka s velkým Č. Je to příběh lidství, odhodlání a zároveň hluboké nenávisti, pogromy. Konec knížky už mám zamlžený, protože se nedalo číst přes slzy. Je to jeden z příběhů, který by nám měl být dokola opakován, připomínán, protože jsme neskutečně rozmazlení a neustále nadáváme a kňouráme. Pořád máme málo. Tohle všechno nás jednou zahubí. Děkuji autorce za tak skvěle napsaný příběh a přiblížení dalším čtenářům.
Jsem nepoučitelná a pořád zkouším dokola knihy se zlatou nálepkou Světový bestseller a pokaždé naletím. Tenhle příběh vypadal ze začátku nadějně, postupně vstupovaly do děje nové a nové osoby a člověk začal být mírně zmatený. Celé se to motalo a uzlovalo, až nakonec zůstal jeden velký uzel, který se těžkopádně rozmotal a hle najednou tu byl vrah. Neustále sebemrskačství hlavní hrdinky mi těžce lezlo na nervy. A na závěr přišla třešinka v podobě závěru, jak z červené knihovny. Další díl už ne. Chybělo napětí, vzrušení z příběhu, strach o hlavní hrdiny.
Na knihu jsem se neskutečně těšila, pak jsem se pokoušela párkrát začíst a několikrát ji odložila. Teď asi přišel ten správný čas a já knížku zhltala během pár dnů. Celý tým mi byl sympatický, hodně se tam probírali osobní věci, momentální rozpoložení. Vraha jsem si tipla brzo a jen jsem čekala na vysvětlení Proč? Celý příběh je zajímavý neotřelý, jen si říkám, že jim hodně dopomáhá k vyřešení náhoda nebo obyčejní lidé - proto 4*
Těšila jsem se na další počin oblíbené autorky. Při zjištění, že tentokrát má parťáka jsem trochu závahala. A musím říct, to prostě není ona. Příběh má šmrnc a spád, prolínají se dvě časové linie, ale vraha jsem odhadla hned, oběti jsem to přála, prostě za mě pocit všechno špatně :-( Třeba se v tom někdo, kdo nečetl Chirurga nebo Učedníka najde, já bohužel ne.
Moje jedna z nejoblíbenějších knížek v dětství. Teď přečteno v rámci čtenářské výzvy. Při čtení některých komentářů, že jsou málo propracované příběhy, má větší potenciál... se zapomíná, že knížka je z roku 1973. Pro nás to tenkrát bylo úžasné dobrodružství spojené s pohádkami, mapou, vyšetřování. I dnes si vybavuji některé jména, zápletky. Za mě jedna z nejlepších knížek pro děti, uměla nás vtáhnout do děje, pobavila. Děkuji
Druhý příběh tohoto autora a na rozdíl od prvního mě tenhle bavil. Vraha jsem odhadla brzo, ale potřebovala jsem zjistit, jaké cesty a nitky ho pomůžou odhalit. Celá vyšetřovací parta mě bavila, takže za mě 5*
Nemohla jsem se začíst. Příběh se odvíjel velice pomalu a přestože na závěr došlo k osudnému momentu, který je během celé knížky pouze naznačen, tak nemůžu dát víc než 2*. Celkově mě příběh nebavil, spíše nudil.
Příběh nebyl špatný. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale u detektivek miluju, když mě udržují v napětí, když nechci odejít od rozečtené knížky a to bohužel u tohoto příběhu nebylo. Celkově se nečetla špatně, ale v závěru mě zamrzela podoba s jedním světoznámým filmem. Proto o * méně. Uvidím až vyzkouším další titul autorky.
Neskutečně silný příběh, kterých tady byly po válce stovky. Ti lidé byli silní, odhodlaní přežít za jakoukoliv cenu. Neumím si představit nikoho v dnešní době, kdo by něco takového zvládl. Všichni umí neustále jen brečet a kňourat. Hlavní hrdinka mi připomíná chameleona, který se přizpůsobuje momentální situaci s jedinou myšlenkou přežít. Není nesympatická, není sympatická, prostě je. Zpětně si uvědomuju část své minulosti, kdy tatínek nechtěl vyprávět o svých rodičích, protože otec byl členem Wehrmachtu a padl jako obyčejný voják. Zatímco jeho maminka zůstala se třemi dětmi sama a nakonec pro přežití svoje a dětí, dala tatínka a jeho bratra do dětského domova. Nikdy o svém dětství tatínek nevyprávěl, jen z pár střípků vím, že život v dětském domově v 50-tých letech byl peklo. V naší minulosti je ještě spoustu nevyřčeného a mělo by být v našem zájmu vzdělávat se, mluvit s lidmi, kteří něco takového prožili. Už jen z toho důvodu, abychom se z minulosti poučili a začali si vážit života, který právě žijeme. Těším se na další literární počin autorky.
Další z pokračování série případů Josie a jejího týmu. Jak už to u této autorky bývá případ sahá daleko do minulosti. Josie a celý její tým je mi sympatický, líbí se mi způsoby vyšetřování. Příběh se zatím jako vždy dotýká jejího nejbližšího okolí. Co se mi na stylu autorky líbí je styl psaní, celé vyšetřování a závěr jsou logické. Nejsou tam žádné "ultraschopnosti či nepřirozené jevy".
Za mě nejslabší kus autorky. Do 2/3 nuda, kdy jediné, co mi utkvělo v hlavě byli plzáci. Pak příběh nabral trochu rychlejší spád a vygradoval na závěr. Problém byl, že to byla jedna z mála knížek, kdy jsem nikomu nefandila. Naopak jsem si říkala, že je mi jedno, jak to vše skončí.
Tak neskutečně mi celá tahle parta chyběla. Byla to neuvěřitelná jízda. U tohoto autora pokaždé zažívám pocit, že je mi líto knížku odložit z tak banálních důvodů jako je jít do práce, spát,prostě dělat takové ty normální věci, když by šlo jen číst a číst. Hned v začátku Vás příběh vtáhne do děje takovým způsobem, že při otočení stránky se ve mě mísily dva pocity - strach, co tam zase bude a obrovská zvědavost, co tam zase bude :-) mrazivé šimrání, touha, jak to bude dál. A pak najednou konec a vy cítíte tak ohromné prázdno a říkáte si co teď, jakou knížku číst dál. Carter prostě svoje řemeslo umí a já mu za to neskutečně děkuji.
Kdyby se celý příběh zkrátil na polovinu, tak by to ničemu nevadilo. Příběh byl zajímavý, rozřešení překvapivé, ale bohužel až úplně na poslední stránce. Špatně se do knihy začítávalo, měla jsem několikrát tendenci jí odložit. Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala :-)
Moje první knížka o této autorky. Podobné příběhy jsou známé a i přesto mě dokázala autorka upoutat skoro od první stránky. Knížka má spád, kapitoly se rychle střídají, styl je lehký, čtivý. A přesto, že vraha odhadnete docela brzy, knížka Vás nepustí až do konce. Nečekejte žádné krváky, spíš psychologický trihler s kapkou detektivky :-)
Jsou knížky, u kterých nechci, aby skončily. Tahle je jedna z nich. Cítila jsem se součástí jejich rodiny, jejich historie. Je to knížka, která Vás vtáhne do děje, připadáte si jako přímý pozorovatel. Styl vyprávění je lehký, uvěřitelný. Moc děkuju autorce za přiblížení části historie, o které jsem neměla ani tušení.
Tak to byla jízda a nejen díky motořkářům. Prolínající se několik časových linií, neustále udržování čtenáře v napětí, barvitě popsané scény. Prostě úžasný styl autorky, který mi neskutečně vyhovuje. Člověk se cítí součástí příběhu. Díky
Asi jsem čekala víc. Od poloviny knížky jsem použila rychločtení a těšila se pouze na konec. Příběh nebyl špatný, ale styl psaní mě absolutně nevyhovoval.