Krišot
komentáře u knih
Až budou viset
Joe Abercrombie
První díl ve mě zanechal spoustu kladných dojmů a očekávání. A mohu potvrdit, že ve druhém jsem dostal o trochu víc, než sem čekal. K inteligentně napsaným postavám a jejich životním peripetiím mi přibila ještě hutná a všude cákající až kulervoucí akce. Spolu s inkvizičními praktikami mého (a koukám, že nejen mého...ahoj borknagar) oblíbence pana Glokty se u mě jedna o velmi oblíbené dílo. Nyní čtu třetí část a k mé radosti autor jede v osvědčených kolejích. Ale o tom jindy a jinde...
Sama čepel
Joe Abercrombie
Velmi dobrá kniha. I přes počátečním prokousáváním se trochu nudnějšími pasážemi (cena za seznámení se s postavami a lokacemi a tak) je kniha velice čtivá a autor je pro mě mistr slova a to doslova :-). Nikdy mě u knihy nenapadlo, že bych si vzal zvýrazňovač a "vysvítil" si některé jeho pravdy. Podtrženo sečteno, doporučuji. P.S.Glokta rulezzzz!!!!
Půlnoční vlny
Steven Erikson (p)
Mno, jak začít... Ze začátku knihy jsem huboval autorovi, jak si může dovolit mi naservírovat úplně nový svět. Hlavně, když mám ještě pořád na paměti občas zdlouhavější chápání dějových peripetií MKP. No a když si koněčně mohu říci, že jsem toho dost pochopil, čapnul mě milý pan Erikson za flígr a hodil mě do neprobádaných vod. Ale chyba lávky. Knihu jsem si opět neskutečně užil a postavy jsou prostě návykové. Jen mi vadí, že se v recenzích na jeho knihy pořád opakuji. Ale ono nejde jinak. Tleskám a děkuji...
Dóm řetězů
Steven Erikson (p)
Dóm řetězů je další dílko do monstrózní skládačky jménem Malazská Kniha padlých, a jako v předešlích dílech je to zábava od začátku do konce. Nemůžu jinak než vyzdvihnout postavu Karsy Orlonga. Je to prostě borec. Ze začátku jsem jeho osudy sledoval se smíšenými pocity, ale postupem času mu začal fandit, no a ve finále ho uctívat. Podle mne by si zasloužil samostatnou knihu...takový to je rek.
Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
Tato brilantní sága je důvod, proč si myslím, že 5ti bodová škála hodnocení je tůze málo. Minulý díl by skvostný, a proto plný počet. Ale co teď? Tento díl byl ještě lepší a temnější a Tenescovri jsou na mém soukromém hnusometru na pomyslném trůnu. Navíc se mi moc líbí styl autora, kdy se nesnaží vše vysvětlit hned a nechává nás tápat i dalších pár knih. A o to víc mi potom spadne brada. Takže nee pět, nýbrž šest hvězdiček. a hoodně mě zajímá, jak to půjde dál,
Dům mrtvých
Steven Erikson (p)
Druhý díl Vás zavede na odlišný kontinent, kromě pár známích Vám naservíruje nové postavy, mimochodem napsané se stejným umem jako v první části. Narozdíl od předešlého dílu má však tento větší spád, nezdržujeme se chozením okolo a jdeme hnedle do akce. Navíc je určitě výhoda, že jsem si již zvykl na autorovu sobeckost ohledně sdělování důležitých dějových detailů zrovna, když by se hodilo je sdělit. Takže tleskám, protože Dům mrtvých se četl sám a já to všechno pouze sledoval z pohodlí.
Opeřený drak
Douglas Niles
A je tu konec. Svět, do kterého jsem se díky této sérii ponořil mi přirostl k srdci víc než bych to po začátku vůbec čekal. Hlavní záporná postava je jedna z nejhustějších badass, jaké sem kdy v knižních světech potkal. Postavy jsou plastické, jejich činy v rámci dějové linky uvěřitelné a místy oproti nudným a více či méně stejným knihám tohoto žánru inovativní. Líbilo...
Zmijí ruka
Douglas Niles
Druhý díl této série byl pro mne asi nejlepším z celé trilogie. Hrdinuv progres na žebříčku rubání a hrdinských činů stoupá rychlostí zvuku, hrdinova družka je přesně tak krásná a voprsklá, jak by měla být a záporácí? Těch je tu habakuk a jsou opravdu zaporní. A ten konec mi jen potvrdil, že se vyplatilo přečkat pár desítek nudnějších stránek ze začátku prvního svazku.
Železný helm
Douglas Niles
Když Vám řeknu, že autor v tomto fantasy spojil pár nespojitelných prvků, opustil klidné a léty prověřené vody tohoto žánru a vrhl se na neprobádané území. A světe div se, ono mu to vyšlo. Asi Vám to nedává smysl, proto se pokusím aspoň trochu nastínit, co je to neprobádané území a v čem jeho novátorský přístup spočívá. Mantinely a postupy zažité z tolika úžasných knih tohoto žánru jsou i zde, akorát jsou naroubované do trochu jiného literárního světa. Představte si Kryštofa Kolumba jak se vydává na cestu za poznáním a objevováním nového světadílu. Po jeho boku stoji nadaná elfka s plnými kapsami kouzel, jeden z jeho kapitánů je trpaslík, ke kterému neodmyslitelně patři i sekera a samozřejmě zde máme i hrdinného reka. A kde se tohle vše odehrává? Maztica je kontinent, který mi každou vteřinou připomínal Ameriku za dob objevení. Do tohohle všeho si připočítejte ještě temné elfy, krvelačné božstvo a máte na stole skvěle ochucenou směs, které nechybí špetka tajemného koření, je ostrá pro mne tak akorát a hlavně je to porce, kterou budu ještě chvilku zobat.
Kroniky o Drussovi
David Gemmell
Pro mě je tato kniha zatím nejlepší počtení od Gemmela. Předložil nám hrdinu s temnou minulostí, temnější budoucností a nejtemnější zbraní fantasy světa. Doslova jsem hltal každou stránku. Kdyby takhle decimoval nepřátele kdokoliv jiný, asi bych mu to nesežral, ale Drussovi jsem to prostě věřil. A za to veliký dík pane autore...Hurá na smrtonoše!
Tanec ve stínech
Alexej Pechov
V prvním díle mi chybělo o (trpasličí) fous víc akce a s povděkem musím prohlásit, že autor vyslyšel mé prosby. Pořád to není akční fantasy jako od Gemmela, nicméně druhý díl je krok spravným směrem. A ještě jedno velké plus. Dost mě zajímá, jak to tančení se stíny dopadne ;-)...
Osud trpaslíků
Markus Heitz
No, co dodat... Série je pro mne srdcová záležitost. Ale přesně chápu záporné názory na tento díl. Pro mne je to tak trochu nastavovaná kaše. Líbila se mi místy až schizofrenická postava hlavního hrdiny, ale všechno ostatní bylo šité horkou jehlou. Kdyby bylo na mě, klíďo mohl být třetí díl poslední...
Legenda
David Gemmell
Má první kniha od Gemmela a již teď vím, že určo nee poslední ani předposlední a ani... No moc se mi tento počin líbil, autor má obrovský cit pro napětí. Skvěle balancuje mezi drsnou realitou fantasy žánru a místy odlehčenou atmosférou tak akorát pro pořádné fantasy. A velké plus má u mne autor za velkolepost pojetí. 10 000 Uruk-hai ůtočících na Helmův žleb bylo pro mne nepředstavitelné stádo. Ale co se to hrabe na půl miliónovou Ulrikovu partičku :-). Nemluvě o Dross Delnoch se šesti hradbami. Ufff...
