kudrdlinka
komentáře u knih

Pro mě to bylo první setkání s Weaverem a Davidem Rakerem a doufám, že ne poslední. Měla jsem strach, že to bude víc brutální, ale bylo to spíš psychologický. Příběh zajímavý, zápletka originální a konec překvapivý. Poslouchala jsem jako audio a bavilo mě to.


Proti knížce Zima, kdy jsme se poznali, kterou jsem ani nedočetla, se mi tato knížka četla moc hezky. Přispělo k tomu asi i to, že Annie už je zralá žena, která má něco za sebou, v životě už něco dokazála a nebojí se začít zase od začátku. Byla tam i příjemná a přátelská atmosféra malé vesnice, dámského čtenářského klubu a chvílemi to zajiskřilo lehkým vtipem. Jako oddychovka je to příjemné čtení.


Po roce jsem zase poslouchala vánoční povídky, které nejsou až tak idylické a pozitivní. Přesto se mi líbí a dobře poslouchají.


Poslechnuto jako audio už poněkolikáté a pokaždé je to balzám na duši.


Chtěla jsem si přečíst něco vánočního, ale tahle knížka mi vůbec nesedla, až štvala, tím, jak je psaná, nebo jestli je to překladem, nevím. Tak knížku zatím odkládám nedočtenou, i když příběh by asi nebyl špatný.

Krásná kniha o strašné době, o dvou rozdílných ale statečných sestrách. Je to silný příběh, ke konci hodně emotivní, na který jen tak nezapomenu.
Poslechnuto jako audio, ke kterému mám drobnou výtku - Renata Volfová chvílemi tak ztišila hlas, že jsem měla problém rozumět.


Knížka se mi četla zase hezky, jako ostatně skoro všechy knížky T. Keleové, hlavně teda ty starší. Manželky jsem četla už před lety, když u nás poprvé vyšly. Teď jsem si je zopakovala, chtěla jsem si příběhy čtyř kamarádek připomenout, protože nedávno vyšlo pokračování po 22 letech, na které jsem zvědavá a určitě si to ráda přečtu.


Bylo to čtivé, napínavé, s origální zápletkou a pro mě nečekaným rozuzlením. Závěr zase překvapující, podobně jako v prvním díle, který jsem četla už před časem. I přes časový odstup se mi tohle zdálo lepší než Někdo blízký.


Pro mě to byla zase příjemná detektivka. Poslouchala jsem jako audio a užila jsem si to. Kapitoly byly sice na můj vkus až dost krátké a adepti na vraha se střídali jako svatí na orloji, ale na to už jsem si u autorky docela zvykla.


Je moc hezká kniha o hrozné době. Tohle se mi nikdy nečte lehko, protože si jen těžko dokážeme představit, jak to muselo být strašný, když po válce místo očekávané svobody přišlo veliké rozčarování v podobě kolektivizace a komunistické totality. A každý se s tím vyrovnával po svém.


Audioknihu načetla paní Maciuchová a mně se to hezky poslouchalo. Taková milá oddychovka k pobavení.


Pro mě to byla první kniha od autorky a musím říct že povedená. Poslouchala jsem jako audio. Přiznám se ale, že jsem asi slabší povaha a ze začátku jsem to chtěla i vzdát, drsné thrillery navíc když jde o děti nemusím. Nakonec jsem vždycky přeskákala části z minulosti, to jsem opravdu nedávala, a s chutí jsem poslouchala dál. Přála jsem si, aby Lottie celý ten temný propletenec šťastně rozmotala. Ke konci jsem se vůbec nemohla odtrhnout.


Příběh baronky Blanky Battaglia se mi moc líbil. Ve své době to byla opravdu odvážná žena a cestovatelka, která poznala kus světa. Přesto, nebo možná právě proto, v sobě měla hluboce zakořeněnou lásku ke své rodině a domovu, který neopustila ani v dobách nejtěžších. Poslouchala jsem jako audio.


Pro mě bylo téma zajímavé a nové. Atmosféra dost ponurá a ten závěr hodně rychlý.


Tak to bylo krásné letní čtení, někdy dojemné někdy úsměvné. Některé hlášky Audrey ale i Mimi mě opravdu pobavily :) Krásné bylo i přátelství dvou zdánlivě úplně odlišných žen. Líbilo se mi, jak se střídalo vyprávění z pohledu Grace, Audrey a babičky Mimi. Jako oddychovku můžu opravdu doporučit.


Tohle je taky letní oddechová knížka spíš pro mladší ročníky, ale já jsem si ji vybralala hlavně kvůli tomu, že se odehrává v krásném prostředí Lago di Garda, kde jsem teď na pár dní byla. Takže jsem se zase ocitla v Limone, Malcesine nebo Sirmione a cítila tu atmosféru provoněnou citrónovou vůní. Za to je i ta čtvrtá hvězda.


Jako oddychovka dobrý, i když jsem o generaci starší. Nejvíc jsem se bavila, když Anna přijela do Anglie, kde jak doufám, našla sama sebe . Poslouchala jsem jako audio.


Detektivka jako třeba série s Josefem Bergmanem to není, spíš pátrání po rodinné minulosti a tajemstvích. Četlo se to hezky, obzvlášť v druhé polovině, kdy to dostalo větší spád. Celkově ale zajímavé vyprávění ze šumavské vesnice současné i dřívější.


Knížka mě mile překvapila. Je to emotivní příběh mladé nigérijské rodiny a jejich touhy po vlastních dětech. Zajímavé bylo, jak se ve vyprávení střídali Yejide s Akinem a navzájem příběh doplňovali, často hodně překvapivě. Poslouchala jsem jako audio a moc se mi to líbilo. Je to i zajímavý pohled do života v současné Nigérii, do jiné kultury a zvyklostí.


Po dvanácti letech jsem se vrátila na začátek detektivní série s Josefem Bergmanem. Tentokrát jsem poslouchala audio a moc se mi to líbilo. Detektivky M. Klevisové nejsou plné krve a násilí, spíš psychologické. A to mám ráda. Ani jsem si to po těch letech nepamatovala, tak si možná připomenu u další starší díly.
