kudrdlinka komentáře u knih
Příjemná letní oddychovka provoněná sluníčkem, dobrým jídlem a hlavně levandulí. Určitě by se mi líbilo strávit v rodinném penzionu La Petite Sorcière pár dní.
To je asi poslední kniha od mé oblíbené D. Chamberlain, kterou jsem zatím nečetla. Nejdřív jsem se nemohla začíst, o čemž svědčí i to, že jsem mezitím přečetla dvě jiné knihy. Pak už se to zlepšilo a příběh mě víc vytáhnul. Možná je to i tím, že už je to přece jen starší kniha. Teď už se budu těšit na novou - Prolhané městečko, má vyjít v listopadu.
Český detektivky mám ráda a i tato se mi líbila. Soukromý detektiv Matěj Mlynář byl sice trochu ranař, bitek tam bylo dost, ale příběh byl dobrý, zajímavý a napínavý. Kouknu se po i další knize z této série, protože mě zajímá i vývoj soukromého života MM.
Poslechla jsem si jako audio úžasně načtené Martinem Preissem, kterému role Matěje Mlynáře vysloveně sedla. Kousek načetl Kryštof Hádek.
I čtvrtý díl jsem si poslechla jako audio, což bylo určitě dobře, protože jinak bych to snad ani nepřečetla, ale při vaření to bylo příjemné odreagování. Určité momenty a hlášky mě opravdu rozesmály, obzvlášť Angelika a Sony. Veronika Kubařová je podala naprosto dokonale, takže čtvrtá hvězda je zase jen její zásluhou.
Je to opravdu pohodové čtení, které mě někdy rozesmálo a někdy dojalo. Přátelství Jiřiny a Zdeny se mi moc líbilo, stejně jako jejich přístup k životu. Něco je potřeba brát s nadhledem, ale to nevadí, opravdu jsem se dobře bavila. Je to jedna z mála knih, kdy jsou hlavní hrdinky už v pokročilejším věku (70+), což je jen dobře, jen takových knih víc!
Jen mi tam některý věci nesedly fakticky, jako třeba několikakilometrový dosah chytrých hodinek. Možná takové existují, ale moje mají dosah jen pár metrů.
Po čase jsem si poslechla zase jednu detektivku se všímavou slečnou Marplovou. Ze začátku jsem sice měla trochu zmatek ve jménech, ale časem jsem si všechny zařadila a poslech jsem si užila.
Knížka se četla dobře, typická oddechová Keleová, kterou čtu ráda. Ale zase je to taková rychlovka - 230 stran textu, široké řádkování, a než se nadějete, je konec. Přestože se mi tahle knížka líbila víc než Rodinné klubko, tak na dřívější knihy to nemá.
Poslouchala jsem jako audioknihu a poslouchala jsem opravdu s chutí. Byl to zajímavý příběh z doby předválečné, válečné i poválečné. Nemyslím si, že by byla Eugenie tak rozmazlená. Vždyť její dětství nebylo úplně jednoduché, hlavně díky matce, vdávala se mladá a žila život jaký si sama nevybrala, neměla to, po čem tolik toužila. Její vztah k dětem se mi nelíbil, ale ona asi jinak nemohla, neuměla nebo nedokázala. Nevím. Konec mi přišel dost rychlý, ale jinak mě příběh Eugenie a hotelu Continental opravdu zaujal.
Je to moje první kniha od J. Poncarové, tak nemám s čím srovnávat, ale určitě si přečtu nějaké další knihy.
Tak jsem dočetla čtvrtou knihu z této série. Je to uvedené jako pátý díl, ale pokračujete tady příběh Maddie z Cukrárny v Paříži, a proto jsem se do knihy pustila. Zatím se mi líbila nejmíň, přestože jsem se na moře a Chorvatsko hodně těšila. Příjemný dojem jako u ostatních dílů mi hodně kazila Tara a Cory, ikdyž tam asi měly svůj význam. Chybělo mi taky více lehkého humoru, "špičkování", ale i toho Chorvatska. Pro mě byla zatím nejlepší Pekárna v Brooklynu, ale ani tohle nebyla špatná oddychovka.
Tohle je moje první historická kniha nejen od H. Whitton ale i celkově první z této edice historických románů (spíš románků) , která je u nás v knihovně dost oblíbená. Nevím jak moc je to založeno na historických faktech, ale poslouchalo se mi to hezky, skoro jako když mi někdo vypráví pohádku. Přesto jsem ráda, že jsem se o Anně České něco dozvěděla.
Je to zase příjemná detektivka bez zbytečného násilí a potoků krve, která se tentokrát odehrává v malé jihočeské vesnici, kde si jeden druhému takřka vidí do talíře. Možná je to spíš román s detekvitní zápletku a svou roli hraje i tajemství z poválečných Sudet. Detektiv Bergman mi navíc připomíná vyšetřovalatele ze starších českých filmů, které mám ráda.
Poslouchala jsem jako audio. Ze začátku mě to moc nebavilo, ale pak se to celkem rozjelo, měla jsem víc tipů na vraha, ale konec mě opravdu překvapil.
Třetí setkání s Louisou bylo taky fajn čtení. I když první půlka se mi nelíbila tolik jako ta druhá, ta mě bavila mnohem víc, hlavně když se Lou rozhodla být sama sebou.
S Ovem jsme si na sebe museli chvíli zvykat, možná i proto že jsem poslouchala jen po chvilkách. Ale jak se postupeně odkrýval Oveho životní příbět, tak si na konec mé sympatie získal :) A to i díky panu Vlasákovi, který knihu skvěle načetl.
Po čase jsem zase sáhla po knize K. Gillerové. Příběh Zuzky se mi četl hezky, její život byl plný různých zvratů a překážek, byla možná hodně dokonalá, ale vždy ochotná pomoci. V příběhu se postupně odkrývala i tajemství z minulosti, s kterými se musela Zuzka vypořádat.
Poslouchala jsem jako audioknihu a nebylo to špatný, i když opravdu docela překombinovaný. Věřit se nedalo skoro ničemu a nikomu.
Knížky L. Diamond mám ráda a i tuhle jsem si s chutí přečetla. Je to pohodový čtení zase hlavně o ženách, o jejich starostech a trápeních a hlavně vztazích.
Vůbec jsem netušila, co mám od knihy vlastně čekat. Byla jsem ale mile překvapená, i když to často nebylo úplně veselé. Příběh se mi moc líbil a probudil i spoustu emocí, zajímavé byly návraty do minulosti, které mnohé odkrývaly. Prostředí Kréty a šumění moře byl milý bonus navíc. Poslouchala jsem jako audio příjemně načtené Richardem Krajčem.
Knížku jsem poslouchala jako audio a ze začátku mě to moc nezaujalo, bohužel ani četba Simony Postlerové, musela jsem si na ni trochu zvyknout. Když už se ale děj přesunul na jachtu Polární záře, začalo to být víc zajímavé a napínave. Takže nakonec to nebylo vůbec špatný.
Po čase jsem si zase s chutí přečetla jednu knihu od T. Keleové. Je to jednoduchý příběh ze života, do kterého jsem se začetla od prvních stránek. Čtu její knihy už skoro dvacet let a líbí se mi, jak její hrdinky stárnou jako já a řeší i podobné problémy, teď už s dospělými dětmi.
Nemůžu si ale odpustit jednu poznámku - mrzí mě, že jsou knihy T. Keleové čím dál tenčí a ještě se počty stránek snaží "nahnat" širším řádkováním, to je aspoň můj dojem. Dříve měly knihy i 300-400 stran a ty příběhy se daly mnohem víc prožít. Tady se celý příběh vešel i přes to řádkování na 217 stránek a já jsem měla pocit, že tím letím jen tak letem světem.