Kunafix komentáře u knih

Tak tohle byla tedy opravdu efektivní brutalita. A to je přesně to, co jsem v knižním titulu snad ještě nezažil. Knihu jsem sice nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu naprosto geniálně interpretovanou Ludvíkem Králem. V jeho podání ty démony i členy Kuffenbachova komanda úplně vidím. Obzvlášť jsem si oblíbil jeho chraplák, když mluvil hlasem Chorozona nebo Baalzebula.
Ta vize pekla (a vlastně i nebe) je naprosto ujetá a chytlo mě to hned od začátku. Že budou lidé po smrti používaní jako stavební materiál pro všechno a že asfalťáci se dokážou zregenerovat i z většinou smrtelných zranění, to je nápad hodný nobelovky. Psané je to sprostě prostým jazykem s morbidním humorem, s ničím se tu nikdo nesere a jede se svižně od začátku až do konce, pořád se tu něco děje. Humor je téměř bez výjimky hodně povedený, až jsem se smíchy za střeva popadal.
Co se mi nelíbilo, tak práce s časem. Že by toho tolik stihli za pouhé dva dny, tomu se mi nechtělo moc věřit. Obzvlášť když čas plyne po sekundách, ale jakoby byl zpomalený (hlavně ke konci). Ale to vlastně nakonec vůbec nevadí.
Všechny postavy, od nesmrtelného übermensche Kuffenbacha, přes sviňáka drsňáka Ostranskiho, neortodoxního doktora Holofausta (s neodmyslitelnou polní lopatkou), neohroženého spolehlivého Vorošilova až po nováčka pako Lamberta, jsem si oblíbil, i když každého jinak (jak jinak, když jsou každý jiný). Ale i záporáci jsou skvělí - zmiňovaní Chorozon (fenomenální, fascinující!) a bzuk Baalzebul jsou jen špička ledovce - máme tu Vanderbergerovou, Sitriho, Alici, knížete Astarota a mnoho dalších. A všichni hláškují v takové kadenci, že by se na to hodilo také nějaké trefné přirovnání, jakých se najde v knize spousta, většinou dokonale padnoucích a k zasmání.
A ten děj, který se nedá předvídat. A ty bezvýchodné situace, ze kterých se nakonec vždy východ za určitou cenu najde. A ty myšlenkové pochody postav. A ty nečekané smrti. A ty různé nechutné výjevy (pro slabší povahy asi nestravitelné). A ty krvavé lázně. A tolik akce! Neskutečné. Divím se a jsem neskutečně rád, že nějaké nakladatelství vůbec takovouhle knihu vydalo a tleskám autorovi za jeho pohled do světa krve, kostí, vnitřností a smrti, hodně smrtí, bodycount maximum. Nevím, co k tomu víc napsat, jsem prostě nadšený.
PS: kdybych jednou měl finance (pro jistotu neomezené) a schopnosti natočit film (předem bych mu dal rovnou přívlastek "kultovní"), šel bych do tohohle.

16 21.10.2021

(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si její interpretaci Liborem Teršem. Jak jsem zmiňoval u všech předchozích dílů, jeho přednes mě moc nenadchl. Tentokrát to snad bylo ještě o stupeň horší, protože mě tato série přestává bavit. Bohužel jsem měl pocit, že stejně to měl i Terš. A protože jde vlastně o jakési zakončení putování za Věží, myslím, že nastal pravý čas sérii ohodnotit jako celek (ona samotná kniha vlastně rezonuje na kvalitativní úrovni podobně, takže to je docela i fér). Za prvé - při prodeji prvního dílu by měli dávat upozornění, že musíte počítat s koupí všech ostatních dílů, protože jinak nemá cenu to číst. Za druhé - myslím, že ani sám Stephen King neměl ze začátku představu, jak moc se to rozroste a o čem všem bude vlastně psát. Bohužel hodně z toho mi přijde jako vata a některé pasáže byly fakt zdlouhavé. A to ani nemluvím o tom, že se tam pořád něco opakuje a vrací se k předchozím událostem, pořád a pořád. Žánrově je to strašná všehochuť. X rozpracovaných nápadů a dějových linek, které zůstaly nedokončené. King neustále skáče v místech a časech, v alternativních vesmírech a pohybuje se mezi realitou a fikcí, je tam strašně moc postav, ras a stvoření, odkazů do popkultury, a přitom pořád přidává další a další mezipříběhy, myšlenkové pochody, abstraktní místa, sny. To mě často už nebaví. Navíc odjakživa jsem neměl rád (ani ve filmech) tyto blbosti a výmysly: cestování v čase, prolínání alternativních realit/multiverse, konfrontace fiktivních postav s jejich tvůrci a příliš mnoho náhod. A to vše tady najdeme. Nejen to - tady to tvoří stěžejní část díla. Takže máme problém. Budu asi žít v naději, že jednou někdo tuhle látku uchopí a dá tomu nějaký ucelený směr a logiku (třeba ve formě seriálu) a vynechá zbytečnosti a vysvětlí věci, co jsem nepochopil. Od tohoto dílu jsem čekal velké vyvrcholení a že mi konečně dojde, co na celé sérii Temná věž všichni fanoušci mají, ale nestalo se. Ještě že jsem to nemusel číst, díky za audioknihy. Před "Závanem klíčovou dírkou" si dám od Temné věže chvíli pauzu.

2 27.08.2021

Knihu jsem nečetl, ale sluchem to taky jde - audiokniha interpretovaná Liborem Teršem měla opět své klasické chyby, které popisuji už v předchozích knihách série. Kniha samotná podle mě zatím nejhorší kus Temné věže. Nejen, že kromě porodu se tam skoro nic nestane, ale ten zbytek je podle mě strašně nepředstavitelný. Buď se pohybujeme na nějakých přízračných místech (Dogan, Discordia nebo to místo/něčí mysl, kde se setkají Susannah a Mia atd) nebo se cestuje mezi světy/časy/dimenzemi, to celé prošpikované dalšími nudnými zdržovacími pasážemi. Rollanda a Eddieho si moc neužijeme, ale v kapitole, kde je na ně nachystaná léčka, nám vše vynahradí - taky je to nejlepší kapitola celé knihy a jen kvůli té dávám alespoň takové hodnocení, jaké dávám. Všichni jsou unesení z toho, jak Stephen King použil sám sebe jako postavu ve své knize, ale já teda z tohohle prolínání skutečnosti a fiktivních světů moc nadšenej nejsem. Navíc ta poslední kapitola "... ze spisovatelova deníku" mě moc nebavila. Samozřejmě když jsem došel až sem, musím už pokračovat dalším dílem, ať vím, jak to konečně dopadne... ale že bych se nějak moc těšil...

3 01.07.2021

(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Jeho neřesti v četbě se neustále opakují - anglická výslovnost názvů, intonace a často jakoby vynechaná interpunkce. Nechci ho pořád jen kritizovat (k jeho hlasu chovám docela respekt), protože v 95 procentech je to ok, ale ten zbytek pak právě strašně bije do uší. Co se týká knihy - ta je přesně taková, jak Stephen King popisuje: dlouhé přípravy a pak 5 minut střílení. Děj se rozjede několika směry a do konce je dotažen jen ten jeden. Mě v hlavě zůstaly hlavně 2 nezodpovězené otázky, které by mohly obsahovat spoiler, takže bacha: 1) Jakto, že se v Calla Bryn Sturgis rodí tak moc dvojčat? 2) Proč je robot Andy o příchodu vlků vůbec varoval? Jinak kvalita a zábavnost této knihy u mě stojí tak nějak na pomezí. Navíc cítím, že by se to mohlo vyrovnat vynikajícím Pustinám nebo Čaroději a sklu, ale asi mě ta Temná věž nepohltila tak moc, jak by bylo záhodno. Dostal jsem se do stavu, že poslouchám spíš ze setrvačnosti a zvědavosti, co se bude dít dál, než abych si to opravdu užíval. Z toho plyne, že v sérii hodlám pokračovat.

1 12.06.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem a opět mi sem tam něco přišlo odfláknuté - např. výslovnost některých názvů a jmen (párkrát je řekne jinak, než předtím/potom), sem tam přeřeknutí a opět neexistují předěly mezi různými scénami. Ale na druhou stranu, když se tam třeba mluví sprostě nebo drsně, tak to je paráda, to mu jde! V podstatě jsem si na něj zvykl, i když vím, že by to mohlo být lepší. A teď k obsahu knihy: řidina, to už je skoro stejně blbej název a do určité chvíle i taková jakási abstraktnost, jak paběrky z předchozího dílu. Vypořádání s Blainem nám taky bylo dluženo z předchozího dílu a pak začne to, co mě zatím bavilo asi nejvíc - něco z Rolandovy minulosti: konečně první větší příběh jeho ka-tet, příběh lásky se Susan a různé lapálie v pistolnických začátcích. Ka se s nimi nemazlilo, ale můžu říct, že kluci se s tím nesrali a zvládli to ve velkém stylu, wow! Takže nejen, že nám to odkrylo tajemství Rolandovy minulosti, ale taky už to mělo hlavu a patu. Tím pádem je to zatím nejpovedenější díl série a navnadilo mě to i na ty další. Baže. Zajímavé bylo, že styl Rolandova vyprávění byl, jak kdyby z pera vypadl Stephenu Kingovi, ha. Jo a ta paralela s Čarodějem ze země Oz mi tam vůbec neseděla (za prvé proto, že to moc neznám a za druhé proto, že je to určitě blbost).

3 09.05.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejvíc mě na něm štve, jak různé scény na sebe navazují bez upozornění/předělu, takže se někdy blbě orientuje, kde zrovna jsme. Přímou řeč už kritizuju po třetí a furt skoro to samé, i když mírné zlepšení tam cítím (nebo jsem si už zvykl). Ale Terš má svoje jiné excesy, ale většinou drobnosti (výslovnost názvů/jmen, přeřeky, důraz atd). Překlad byl asi oříšek, obzvlášť některé hádanky jsou slovní hříčky ("When is a door not a door?" "When it's AJAR (otevřené) = When it's a JAR (sklenice)") - počítám, že takových ztrát v překladu je tam více, takže se místama nedivím, že mi někdy něco uniká. Pak hledám na internetu a zjišťuju, co to má vlastně znamenat nebo jak to bylo myšleno. Co se obsahu týče - zatím nejlepší díl série. Konečně se dočkáme i nějakého toho vysvětlení souvislostí a celé se nám to začne trochu propojovat. Stále je tam hodně neznámého, ale člověk už se trochu lépe orientuje - což je příslib do budoucna, že v dalších knihách se snad dozvíme ještě více. V Pustinách je také mnohem více akce a situací, kdy se něco děje (pronášení Jakea do Středosvěta, kdy Susannah kopuluje, aby zaměstnala démona, je jedna z nejlepších scén - a to nemluvím o městě Ludu, kde se to hemží naprostejma hovadama a samozřejmě je tu i Blain). Celý ten svět mi místama hodně připomíná postapokalyptický svět z herní série Fallout, ale možná je to i naopak. A pak je tu ten konec - ten rozdělanej konec. Ano, naštval mě.

4 08.04.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Řekl bych, že od Pistolníka se trochu polepšil, ale pořád mám často zmatky v přímé řeči, dokonce jsem zaznamenal i přeřeknutí, a... není to prostě ono. Představoval bych si víc strukturované a ne tak monotónní vyprávění. Možná kdyby trochu měnil hlasy, chch. Jak autor uvedl v Doslovu, moc otázek zde zodpovězených nebylo a některé ještě přibyly (a láká tak na další knihy). Jsem ale rád, že se už všechno neodehrává v tak abstraktní rovině a často si jde i něco představit. Pravda, často taky ne. Každopádně ale jde o velmi zajímavý svět a propojení do toho našeho je jedna velká ujetost. A to nemluvím o té trojce, kterou najdeme ve dveřích...

1 02.03.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Nejdřív jsem si na něho, jeho hlas a přednes nemohl zvyknout. Čte dost pomalu, tajemně a u přímé řeči často vůbec není poznat, kdo vlastně mluví, pokud vůbec někdo mluví a není to jen něčí tok myšlenek. Ono celkově je to dost složité čtivo (poslešivo) a zorientovat se v tom světě, kde je možné snad úplně všechno (i to neuvěřitelné), je umění. Proto chápu, že zprostředkovat to nějak srozumitelně posluchači je dost nadlidský výkon, a tak se na Terše nemůžu moc zlobit. Nudným na celé knize mi přijde ta přehnaná popisnost a složité věty, které mi často nedávají smysl. Snažil jsem se věnovat pozornost každé drobnosti, aby mi náhodou neunikla nějaká souvislost, ale většinou jsem si spíše říkal: co to má všechno jako znamenat? Celkově je to takové jakési zdlouhavé, moc se tam toho neděje a pak je najednou konec. Říkal jsem si, že knihu bych číst nechtěl a že by mě asi nebavila. Ale jsem načatej. Chci se o tom světě dozvědět více, chci zjistit více podrobností a nechci už být tak zmatený. Proto mě čekají Tři vyvolení.

1 14.02.2021

Knihu jsem nečetl, ale užil jsem si audioknihu interpretovanou Vasilem Fridrichem. K jeho přednesu nemám moc výtek, ale někdy četl trochu moc zbrkle, jakoby bez pomlk a u přímé řeči někdy není jasné, kdo zrovna mluví... nebo zdali je to vůbec přímá řeč. Vadilo mi to hlavně ze začátku, ale pak jsem si na to zvykl.

Ke knize samotné: nejdřív mám pocit, že partička je kopií kámošů ze South Parku (hlavně Špekoun mi dost připomínal Cartmana), ale taky v nich cítím postavy z knih Stephena Kinga. Ale to není důležité. Důležitý je děj, který se odehrává ve dvou dějových rovinách - tenkrát a nyní. Překvapí mě brutalita, s kterou jsou vykresleny různé hrůzné výjevy... ale není jich tam zrovna moc. Ale potěšilo mě, že děj není zbytečně prodlužovaný a v podstatě pořád se tam něco děje... i když třeba pak zjistíte, že to je nepodstatné. Ale nejde přestat a člověk se těší na to, že mu bude odkryto něco z dalších tajemství v příští kapitole.

Rozuzlení není žádný geniální nápad, ale nejde o konec, ale o tu cestu ke konci a ta mě bavila. Co mě nebavilo, to byly ty snové výjevy, které mi tam přišly zbytečné. A také to, že když už se to jmenuje "Kříďák", v každé napínavější situaci se vždy musí objevit něco s křídou nebo namalovanými panáčky...

4 28.01.2021

Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Je pravda, že když už mám za sebou všechny ostatní autorovy knihy, je už z toho cítit takový stereotyp - hrstka různorodých hrdinů, většinou divných, se nějakým způsobem dá dohromady a pak to spolu táhnou. Zažíváme jejich úspěchy i útrapy a většinou je to dost nepravděpodobné. Přesto mě ale Zabiják Anders zaujal - i když název sliboval mnohem víc černého humoru, nějaká ta násilnost a vražda se tu najde. Ale v největší míře zde najdeme dělání si srandy z náboženství, Boha, Ježíše, Bible, apoštolů a jiných pitomostí. Podle ale šlo prostě přitvrdit, a to jak u tohoto tématu, tak na straně krve. Styl knihy připomíná vše ostatní, co Jonas Jonasson napsal, ale dostat se k tomuto dílu jako k prvnímu, asi bych si tak nezoufal. A nechápu, jak může někdo dát synovi jméno Per Persson, chch.

6 18.01.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). Johan Jonasson má asi zálibu v atomových bombách (po zkušenostech s Alanem Karlsonem). Kniha opět obsáhla dlouhé životní období a rozličné neuvěřitelné události, které se za toto období udály. Na vrcholu relativně vtipných postaviček (a jedné extrémně chytré černošky z jihoafrického slumu) podle mě stojí duo Holgerů, jejichž osudy jsou nevyzpytatelné a opravdu bizarní. Celé se to nese v duchu ostatních autorových knih, takže už moc nepřekvapuje, co všechno naše hrdiny potká. Přesto se jedná o vtipnou až černohumornou knihu, která mě pobavila.

5 06.01.2021

Knihu jsem nečetl, ale poslechl jsem si audioknihu interpretovanou Martinem Stránským (dobrá práce). On za to nemůže, že tam bylo tak málo Alana a tak moc politiky, politiků a jiných postav. On za to nemůže, že Alan se zbláznil do tabletu a má energie jak mladík (ani jednou si nepostěžuje na kolena). On za to nemůže, že je tam snad ještě více náhod, než v prvním díle. On za to nemůže, že původní děj se odehrával v roce 2005 a to bylo Alanovi 100 let, teď je mu 101, ale svět se najednou ocitl až v roce 2017 nebo kolik. A to poslední mi vadilo ze všeho nejvíc. Co se týká humoru, není moc dobrý a černého je tam taky málo. Celé je to prostě taková podruhé zalitá druhojakostní turecká káva. Nic moc. Celé je to nesourodé - dělme na 3 části: první severokorejská atomově bombová (nudná), druhá rakvoidně podnikatelská (dobrá, i když tu je Sabina, která až moc evokuje sprostou Gunillu z prvního dílu) a třetí africká (průměrná a tady už to s těma náhodama fakt přehnal). Celkově zklamání a vlastně i nuda, kterou jsem rád, že jsem slyšel, ale číst bych to nechtěl...

7 07.12.2020

Knihu jsem nečetl, ale audiokniha interpretovaná Martinem Stránským byla super. Mnohem lepší, než podle této předlohy natočený film, který tomu nesahá ani po šourek. Alan je prostě postavička, kterou si nejde neoblíbit a jeho příhody mají (na rozdíl od zmíněného filmu) toho správného ducha. Černohumorného.

12 26.11.2020