KURACHJO2018 komentáře u knih
Úspěch knihy lze spatřit v její jednoduchosti a palčivosti vyprávění.
Každý musí být vtažen do smutné doby, která nemá naději.
Velice neradostný příběh, s láskou uvnitř.
Nezvykle komplikovaná ústřední postava knihy.
Přesto čtete a čtete. Musíte. Chcete přeci přežít, ne?
Vinnetou byl vždy mým indiánem č.1. Stejně tak Apači nejoblíbenějším kmenem. A protože jsem knihu četl dříve, než mé oči spatřily film, nikdy v mých myšlenkách Vinnetou nefiguruje jako herec Brice. Můj Vinnetou byl více Indián, více udatný a více oddaný všem svým blízkým. První díl řadím k nejhezčím literárním zážitkům ve svém životě...
Myslím si, že ani Vesmírná odysea není tak protkána genialitou Clarkových představ a fantazie. Od první chvíle, kdy vstoupíte do vesmírné lodi, nepřestanete žasnout, divit se a vnímat vesmír jinak. Svoji výjimečnou představivost Clarke ještě prohloubil v dalších dílech...
Je to naprosto ojedinělé literární představení na poli čisté sci-fi.
Kniha má naprosto dokonalý rytmus vyprávění, nápad z kterého mrazí a z atmosféry jde takový strach, že musíte číst, abyste brzy věděli, jak to celé skončí.
Téměř jsem nedýchal a převracel stránky, litoval jsem každého a bylo mi smutno z lidí, protože lidé tak rádi sledují cizí neštěstí. A zde se ho dostává vrchovatě.
Protože, kdyby nás cizí neštětí nevzrušovalo, četl by někdo tuto knihu?
Odpovězte si sami...
Byl jsem omráčen jednoduchostí příběhu. Jeho jemným tkanivem slov.
Myslím, že žádná sci-fi nemá takový krásný příběh.
Simak psal jednoduše a upřímně.
Nikdy na tuto knihu nemohu zapomenout....
Jedna z nejkrásnějších vizí budoucnosti světa.
Byl jsem nadšen možností, že jednou by se právě tohle mohlo lidstvu přihodit.
Dokonalá fantazie mistra žánru.
Kniha ve mně doznívala roky a stále mi koluje v žilách.
Více takových sci-fi a svět bude spasen...
Vždy pro mne byli symbolem soudržnosti a přátelství. Byla mi velice blízká jejich neohroženost a vytříbené vládnutí kordem. A symbolika na jejich oděvu. Kolikrát jsem jako chlapec zinscenoval mušketýrské výpravy. Kniha, i když ne příliš jednoduchá, patří navždy k mému dětství...
Fenomenální publikace...
Když jsem četl o všech úspěších, běhal mi mráz po zádech. Fotbalisté jako Rudolf Kučera, Josef Masopust, Ladislav Novák, nebo Pavel Kouba se stali mými vzory. Hrál jsem si na ně jako malý chlapec při vesnických zápasech a dlouhá léta na ně nedal dopustit.
S přibývajícím věkem fandovství upadá, ale na "žlutou slávu", která mě přivedla ke kopané, nikdy nezapomenu.
Po přečtení knihy si myslíte, že jsme opravdu kdysi měli Klabzubovu jedenáctku... :-)
Naprosto jsem se ztotožnil s pocity fandy, když stojíte v kotli a kolem vás to píská, pobrukuje, řve, šály lítají kolem hlavy a za svůj klub by člověk dýchal.
A styl knihy - jedinečný a naprosto fascinující čtení, kdy vás bránice šimrá a smích se lepí na paty.
Krásná sportovní historie, neopakovatelné příběhy našich skvělých sportovců z pera géniů Kožíka a Hořce.
Četl jsem je tolikrát, vracel jsem se ve chvílích nostalgie i hrdosti na Československo. Krásné černobílé fotografie podtrhují kvalitu knihy. Dodnes vzpomínám...
Poetické a s nádechem mírné moderny...
Nádherné, skvělé....
Zpočátku jsem se divil, styl mi byl pro Puškina nezvyklý, ale kniha je útlá, rozhodl jsem se nedat se a pokračovat ve čtení a dobře jsem udělal. Pekař přeci nepeče také pořád stejně chutný chléb a pokud ano, časem ho to omrzí. Tahle malinko hororová kniha vás přesvědčí o tom, že Puškin prostě psát umí .... doporučuji .
Nikdy jsem se nesetkal s poetičtěji laděným fantastickým příběhem, než jakým jsou právě Křídla snů.
Kniha vyvolává emoce, probouzí v člověku lásku a víru v lepší zítřky.
Román ještě z dob, kdy se G.R.R. Martin věnoval sci-fi...
Velice často jsem jako chlapec sedával u knihovny a ve svých malých dlaních jsem držel Olbrachtovu knihu. Více než text, mne rozechvívaly krásné ilustrace a já jejich prohlížením strávil hodiny a hodiny času.
Přiznám se, že dodnes Bibli nerozumím. Nechápu její základ, věrnost a pravdivost...
Jen ty obrázky. Ty mi učarovaly a vídám je před očima ještě dnes...
Jen jsem do knihy nahlédl, pár knih od Kundery jsem četl a protože je nepochopil , nesnažil jsem se víc proniknout do jeho další tvorby. A jak jsem se panečku ale chytnul za nos. Tohle je naprosto něco jiného, nežli jsem čekal a četba mě oslovila natolik, že jsem s knihou strávil celou noc a byla to noc velice příjemná a zajímavá. Žádná nuda .
Na dokumentech v této knize je názorně vidět, že ten , kdo tuhle knihu dával dohromady byl znalec v oboru a ne žádný lovec senzací. Rozhodně pro zájemce této doby naprosto ojedinělé zpracování a nelze jinak, nežli doporučit.
Monumentálnější sci-fi, co se týče rozsahu informací a představ, postav a myšlenek, jsem nečetl. Představa takové planety je exotická, ale příjemná. Jednou se do této trilogie budu muset začíst znovu. Zatím jsem skončil u tohoto skvělého dílu, druhý se mi moc nelíbil, ale možná jsem ho četl ve špatné době, nebo je to tím, že nemám rád LÉTO jako takové. A na Helikonii bylo léto létovatější než kdekoliv jinde... :-)
Nicméně krásné jaro zaslouží absolutorium...
Spíše profesní záležitost, ale člověk ze strojírenství je čte vlastně celý život.
Zpracováním, uspořádáním i tiskem se jim žádné jiné tabulky nemohou rovnat.
I když časem ztrácejí na obsahovosti a chybí jim novější údaje, základy jsou neměnné a pokud by se nějakým tabulkám dalo říkat Bible, tak jsou to právě tyto.
Kniha nedosahuje kvalit pana Párala, nebavilo mě to, nechutné, naprosto nezáživné, škoda papíru.
Trajekt- místo v době jakési prohibice určené jako levná nálevna, s možností pobavit se na lodi a užít si. Velmi těžko jsem se zpočátku orientoval v množství postav, které se střídali jak na běžícím pás. Pořád jsem čekal až se nějak vyklube zápletka, ale do první třetiny knihy se ne a ne začíst. A pozor částečný spojler..... snad příchod matky se synem mi už předem hlásil, že tihle dva asi něco znamenají. A tak jsem četl a čekal, jak moc ovlivní děj. A ovlivnili, v první půlce jsem myslel, že se karta obrátila a z trochu nudného hororu se stane trhák, ale byla to pouhopouhá krvavá řež... o ničem. Jako by autor měl naprosto famózní myšlenku, kterou však nedokázal až tak famózně dokončit. Škoda.