kure91 komentáře u knih

Začnu výsledným hodnocením, na pět hvězdiček to nebylo, neumím přesně specifikovat co, ale něco mi chybělo v závěru, který byl takový podivný z mého pohledu. Samotný námět knihy byl dost zajímavý, to se musí nechat, navíc že autor umí napsat čtivý thriller už ukázal Blackout. Takže se zde sešly všechny ingredience pro dobrou knížku, která mě bavila číst, tomu napomáhaly i kratší kapitoly, které prostě nutily ještě si jednu, dvě stránky dát, protože se přeskakovalo mezi pohledy několika osob a jak se dá čekat, vždy jednotlivá kapitola končila tak, že bylo těžké se odtrhnout a říct si, ne, teď už musím knížku odložit.

16.12.2020

Hned na začátek musím říct, že knížka mě bavila mnohem víc, než autorova povídka z podobného světa, která byla obsažena v magické antologii dua Hokr + Kyša, tady vše fungovalo, postavy mi přišly dobře napsané a děj odsýpal a krásně gradoval. Musím taky říct, že jsem z anotace knihy a přebalu (jak už zmínila moira2912) čekal možná něco ve smyslu boje proti systému a rozbití ČS nebo tak.
Ale obsah knihy rozhodně má očekávání překonal, sledujeme, v mezích představeného světa, poměrně civilní a uvěřitelný příběh, kde být esperem není žádná výhra a je to spíše prokletí a stigma. Na kulisách rozpadajícího se Československa sledujeme snahu jednoho důstojníka o vytvoření vlastního státu ve státě, získání nadaných do svých služeb a na druhou stranu kladní hrdinové (lze o estébacích a tajných minulého režimu mluvit v intencích slova kladný hrdina? Spíš světle šedý...), kteří se těmto snahám postaví na odpor. Závěr graduje akční bitvou s hlavním antagonistou a končí tak trochu otevřeně. No a závěr mě vede k menší výtce, vůbec by mi nevadilo, kdyby bylo více osvětleno, co ona Šedá je a kde se bere. Něco bylo naznačeno, ale jen tak zlehýnka.

1 07.12.2020

Dlouho jsem váhal nad hodnocením, kdybych si Vlky přečetl někdy hned poté, co jsem četl Bratrstvo, tak bych byl možná přísnější, ale takhle s odstupem mi to přišlo jako příjemný návrat do světa Bratrstva. Děj se motá okolo toho, kam a proč zmizeli ze světa vlkodlaci a při tom zjistíme, kým byl Gerhard, než se stal Gerhardem a kdo je zakladatelka české upíří rodiny, která hraje ústřední roli v již zmíněném Bratrstvu.

4 20.11.2020

Začnu možná jako heretik, ale jestli někdo knížku srovnává s Mistrem Kulhánkem, tak bych si dovolil nesouhlasit, příběh mi přišel více Kyšovský a atmosféra připomínala SPAD, nešlo jen o akční scénu za akční scénou, byť té akce tam samozřejmě nebylo málo. Z toho, co zatím bylo představeno, se mi líbí idea celého univerza Legie, díky postupnému zjišťování informací hlavními postavami se i čtenář dostává do světa a zjišťuje jeho zákonitosti a fungování a už teď jsem zvědav na další vývoj. Děj samotné knížky je "úvodem do problematiky Legie", když sledujeme, jak se dává dohromady posádka Kraksny a stojí před ní první úkol, zmizet pronásledovatelům a přežít to. Jelikož je děj okořeněn hláškami a vtípky, jejichž četnost mi přišla vyšší ve druhé půlce knihy, tak si sem odložím pár těch, kvůli kterým jsem se musel smát v šalině.
--------------------------------
"Jen víme, že jsou modří jako švestky," vysvětlil.
"Jednou z těch pičusů vypálím slivovici, ze švestek jedněch mimozemskejch," zaklel Bohdan vedle mě.
--------------------------------
"Nejsou tu sprchy."
Chvíli jsem přemýšlel, kdo na mě mluví. Na první dobrou můj omámený mozek napadlo, že jde o svatého Petra. Ale v nebi přece musí mít sprchy. Nebe bez sprch je peklo.
--------------------------------
"Neříkej jim naše jména. Myslím to vážně. Základní pravidlo. Mám na zemi ještě nějaké příbuzné.," zareagoval nečekaně vážně Gerasim. Zase mě překvapilo, jak zatraceně chytrý dokázal být, když chtěl.
"Já jsem kapitán Bouchač a tohle je... "
"Lord Mrdák," napověděl Gerasim.
"Lord Mrdák," pronesl jsem s vážnou tváří. Nejlepší na tom bylo, že mimozemšťan prostě nemohli pochopit, že si z něho děláme srandu.
--------------------------------
Stejně to fungovalo s nápoji. Jiná lednička mi nabídla jakýsi mixér různobarevných nápojů. Ten růžový chutnal jako kafe, zelený jako Starobrno. Po vyprsknutí na podlahu zmizel z nabídky.

7 12.11.2020

Nemůžu začít jinak, konečně se autorce povedlo napsat hlavní postavu, která mě neštvala celou knížku, ale jen první třetinu, takže už jen za tohle pochvala. Jinak stejně jako u předchozích knížek šlo o velmi čtivý a zábavný příběh, každá stránka mě nutila k tomu, abych ji otočil a pokračoval ve čtení, takže i za tohle spokojenost. Samotný příběh byl vystavěn hodně zajímavě, v půlce došlo na jistý předěl a změnu prostředí, ale pořád děj odsýpal, vše se nakonec protnulo a vysvětlilo. Shrnuto a podtrženo, za mě zatím nejlepší knížka od K. Sněgoňové, nebránil bych se návratu do tohoto světa... Díky načtení dalších postapo věcí, nemůžu se na závěr ubránit poznámce, že zatímco v Americe lidé zalezli do Sila, v Evropě byli zjevně Nanebevzetí :)

8 02.11.2020

Nakonec musím říct, že to bylo opravdu počteníčko, byť na rovinu přiznávám, že nějakou první pětinu jsem se musel knížkou trochu prokousávat než nás Nesbo uvedl do světa a představil postavy, ale pak to dostalo ten správný spád a děj se pořádně rozjel. Kniha sleduje příběh dvou bratrů a událostí kolem nich v jedné malé norské vesnici, kam se ten mladší z dvojice vrací po letech v zahraničí s projektem výstavby horského hotelu, čímž vědomě či nevědomě spustí řetězec událostí, kdy na povrch vyplouvají stíny minulosti, které velmi blízce připomínají současné problémy aneb historie se opakuje.
Musím říct, že Nesbo skvěle prokresluje uvažování a povahu postav - zejména Roye a jak už tu v komentářích padlo, je velmi těžké mu nefandit a nepřát v rámci možností dobrý konec, byť čtenář ví, čím si musel v průběhu knihy projít. Celkově nelze knihu hodnotit než kladně, od pětiny již děj osýpal, flashbacky krásně doplňovaly a vysvětlovaly současnost a celé závěrečné rozuzlení prostě stojí za to.

9 27.10.2020

Už díky Rudovi člověk tušil, jaký styl humoru autor vyznává, takže tohle byla volba na jistotu. Z jednotlivých povídek skutečně na čtenáře dýchne atmoféra ruzkých klasiků, někdy více, někdy méně, ale v podstatě na každé stránce je několik momentů, kdy se člověk jen tlemí a užívá si autorovy nápady. Kdybych měl vypíchnout nějakou povídku, tak musím zmínit Vzkriesenie a Žil v pravde... PS. jednoznačně doporučuju číst v originálne.

5 19.10.2020

Kdyby jsi mě, Petere Mayi, chtěl skutečně ochránit, tak tohle nikdy nevydáš... Zatímco u Karantény jsem byl ještě v hodnocení mírný i kvůli tomu, že se jedná o autora mé oblíbené Trilogie z ostrova Lewis, tady, ač se děj odehrává na stejných místech, už budu nesentimentální. Jak lze dedukovat z předchozích řádků, knížku jsem do rukou bral zejména kvůli jejímu zasazení a těšil jsem se na další pěkný příběh z Hebrid, ale tady nefungovalo nic, ač knížka byla napsána podle dříve úspěšného receptu. Opět tu máme dvě roviny příběhu, jednu současnou spojenou s vyšetřováním vraždy Ruairidha a druhou sledující dětství a dospívání obou hlavních postav, přičemž jsou nám vysvětleny některé klíčové události z minula a obě linky děje postupně spějí k tomu, aby se protnuly v závěrečném finále. Ale to finále? Boha jeho. Kdo je vrah jsem tušil tak od půlky knížky, ale jeho motivace mi přišla hodně nevěrohodná, celý děj se zbytečně komplikoval a přišlo mi, že ten spouštěcí moment, který vraha vedl k akci byl taky takový hodně matný. No a posledních několik stránek? No, posuďte sami, kdo na to máte odvahu... A jako bonus, hlavní hrdinka mi přišla tak strašně "napřesdržku", ale to už je jenom drobnost vůči výše popsanému. Budu teď hodně přemýšlet, zda si ještě něco dalšího od Petera Maye přečtu...

5 18.10.2020

Poté, co jsem si v jedné z předchozích Pevností přečetl o téhle knížce, měl jsem jasno, že ji musím mít (už jenom ta obálka :)). Knížka nás zavádí do alternativních 30. let, kdy díky Teslovi vládne elektřina světu a další obrovský průlom je na spadnutí. Do toho se však ztratí samotný Tesla a do pátrání po něm je stále víc zatahován reportér Jamie Collins. Prozrazovat cokoliv dalšího z děje by byla škoda, takže obecně. V knížce se vyskytuje celá řada skutečných postav a korporací, takže aspoň stručný přehled o reáliích 30. let v USA docela pomůže, stejně tak znalost smýšlení a názorů těchto osob, protože z mého pohledu hrály docela důležitou roli při závěrečném rozuzlení. Děj jako celek pěkně příjemně plyne, poměrně očekávaně směřuje k závěrečné gradaci, kde se ukáže, že ne všichni jsou těmi, kým se zdají být, ale vše se krásně rozplete a uzavře. Knížku jsem si užil, takže lze jen a pouze doporučit.

4 16.10.2020

Tak tohle byl totální výstřel do tmy, v knihkupectví jsem se motal kolem regálu s fantasy knížkama a viděl vystavený druhý díl, které mě zaujal obálkou a anotací. Takže základ byl najít první díl a jít do čtení. Musím přiznat, že ze začátku jsem se do čtení musel trošku nutit, ale od jisté uálosti s palatinem Turzem to dostalo drive a neskutečně mě knížka začala bavit. Zajímavé nápady, lákavě stvořený alternativní svět (Prokop Diviš for the win) a zajímavé využití skutečných postav... No, vidím to tak, že pro druhý díl půjdu docela brzo.

3 07.10.2020

Sbírka povídek, v některých případě čtrt, která se zabývá různými tématy a jak sám autor v úvodu píše, někdy není úplně tak Kotletovská jako spíše Kyšovská. Ale to rozhodně nevadí, protože tu autor ukazuje šíři svých nápadů a i na krátkém rozsahu několika stránek dokáže načrtnou zajímavou zápletku, často s rolí technologií (daleké) budoucnosti, která vyústí v mnohdy překvapivý plot twist na konci. Za sebe bych řekl, že zejména úvodní krátké povídky jsou Kyšovské, závěrečné dvě (ty delší) jsou zase spíš Kotletovské, zejména akční rubačka na planetě Penzion byla takovou klasikou Řezníka z Bruntále. Ale pokud bych měl opravdu vyzdvyhnout jednu povídku, byli by to asi Válkotvůrci spolu s Výjimečným trestem, kde obě mají zajímavý konec a zejména v prvním případě i na své ploše dobře prokreslené charaktery a děj.

4 29.09.2020

Přemýšlím, jak knihu zhodnotit. Na jedné misce vah je fakt, že se to četlo fakt dobře, děj krásně plynul, vše odsýpalo, nechyběly nějaké ty hlášky z úst Larse či jeho vnitřního hlasu, takže potud pohoda. Ale na druhou stranu ve mě trochu zanechal pachuť samotný závěr a rozuzlení celého děje, přišlo mi to už lehce překombinované i přes to, že jsem tak nějak od půlky tušil, kdo nakonec s prachama odejde. Chtě, nechtě musím srovnávat s Palbami od Kopřivy a i kvůli tomuto faktu nemůžu dát plné hodnocení... Ale další díl si asi přečtu, to zase jo :)

4 25.09.2020

Hodně osobní zpověď jednoho ze špičkových ultramaratonců, kde se autor s čtenáři dělí o své osobní i závodní zkušenosti, radosti i prohry a otevřeně ukazuje, že ultra nejsou jen spony na opasek, ale i puchýře, zvracení a podobné tělesné projevy. Hodně se mi líbil styl psaní knihy, bližší popis Western States a The Relay, které tvořily hlavní náplň knihy... Na závěr musím jen dodat, že mě docela překvapilo, že Deanovi dnes pomalu táhne na 60, holt jsem se měl dřív podívat na datum vydání knihy.

21.09.2020

(SPOILER) Jak jsem byl nadšený z Inferia i obou pekelných povídek v Antologiích Hokr-Kyša, tak tady jsem rozpolcený. Jedno se Romanu Burešovi rozhodně nedá upřít, umí psát opravdu čtivě a tak, abych prostě zapomněl na to, že ráno vstávám do práce a prostě četl tak dlouho, než dojdu konce knihy. Potud dobré. Avšak jak lze čekat, teď přijde to ale. A nebude jen jedno. Takže bacha, možná lehce spoilnu. Knížka je tvořena dvěma povídkama, přičemž první časově následuje tu druhou. Druhá se věnuje rodičům hlavní postavy z první povídky a vykresluje život v končícím Protektorátu. První povídka dějově odpovídá většině anotace knihy a ukazuje zda jeden výjimečně nadaný jedinec dokázal zabránit třetí světové válce. Vzhledem k provázání jsem trochu doufal, že se z druhé povídky dozvíme, jak se jedincovo nadání vzalo, ale to jsem nějak nezjistil a to, jak se jeho schopnosti vyvíjely v první povídce, taky bych čekal nějaké větší vysvětlení. Samotný konec první povídky byl takový jako... "Konec".... Na závěr si nemohu nechat poznámku, že mě prokreslení světa trošku připomnělo Muže z vysokého zámku, ale ono asi po vítězství Osy to moc jinak nejde.

1 12.09.2020

Jak už to tak bývá, povinná četba ve škole umí člověku některé autory zprotivit a pak si k nim musí dlouho hledat cestu zpět. No a to je i příklad Karla Čapka. Dlouho jsem ho míjel, až jsem teď v knihkupectví náhodou vzal do ruky Válku s mloky a přečetl ji takřka jedním dechem. Musím se přiznat, že jsem byl překvapen, jak je knížka napsaná, jak autor mění polohy, hraje si s jazykem, upravuje styl psané dle formy, které chce dosáhnout. Samotný děj mi přišel hodně zajímavý a zejména závěrečná část a kapitola "Wolf Meynert píše svoje dílo" mi přišla, že je jednoznačně platná i dnes, takřka po 100 letech od vydání. Takže celkově nemohu být nespokojen a jsem docela navnaděn dát si něco dalšího od autora, ať nejsem jen u přečtené Dášeňky :)

7 20.08.2020

Tohle byla chuťovečka, autor se pohybuje na stejné vlně humoru jako mám rád, takže jsem si vychutnával každou stránku a některé příběhy od doby pořízení knížky četl už x-krát. Hodně zajímavé nápady, Rudo je strašně krásně cynicky-nihilisticky-sarkastická postava a možná jediná vada na kráse je v tom, že knížka, pokud je mi známo, nevyšla v autorově rodném jazyce, ale to je jenom drobnůstka. A kdybych měl na závěr vypíchnout jeden příběh, Salman Rushdie vede.

3 10.08.2020

Dlouho jsem chtěl, už jenom kvůli autorovi dát mnohem lepší hodnocení, ale po straně 300 to vypadalo, jako kdyby si Peter May dal lajnu a nějak se to rozhodl zakončit. Prostě pořád jej mám zapsaného jako autora spíše civilnějších knížek jako je trilogie z ostrova Lewis a třeba čínskou sérii moc nemusím, takže je to možná moje chyba, že mě ten závěr zklamal, ono i ta první kniha v Čínských thrillerech měla některé WTF momenty. Ale abych se vrátil ke Karanténě. Prvních 60 % knížky bylo fakt super, líbil se mi popis toho světa a všeho okolo, postupně se to zvrhávalo v thriller, bohužel jeho vyústění jsem tak od půlky čekal a ani o samotném závěru a posledních větách se nedá říct, že by mě překvapily. Zároveň motivace Pinkieho v samém závěru, to jako proč? Takže suma sumárum, nebýt závěrečné třetiny, bylo by to minimálně na jednu hvězdičku výš.

5 09.08.2020

Jak jsem napsal u povídky O lidském dobytku, tohle je látka na samostatnou knihu a tím, že ji autor skutečně napsal, mi udělal neskutečnou radost. rovnou řeknu, že se mi velmi líbí celá idea světa Inferia, to, jak Peklo funguje, jak žijí démoni, jak se využívá dobytek. Z toho úhlu pohledu jsem si užíval hlavně první půlku knihy, ale i po začátku boje proti SS mě nadšení nepustilo a rovnou přiznám, že jsem jednoznačně fandil Peklu. Přemýšlím, že bych v závěru měl doplnit něco kritického, ať to není jen oslavné hodnocení, ale nic moc mě nenapadá, tohle bylo prostě parádní počteníčko... Teď jen, aby Roman Bureš do knížky rozepsal i druhou pekelnou povídku z Magické antologie.

6 17.07.2020

Knížka nejen o běhu, ale i hromadě věcí kolem, ač jsem doposud Murakamiho neznal, tak tady toho o sobě práskl dost a přiblížil sám sebe nejen jako běžce, ale i jako člověka. Jelikož mě baví číst zážitky jiných z běžeckých akcí, tak jsem si některé kapitoly hodně užil, některé už méně, celkově bych knihu hodnotil, že z mého pohledu existují publikace s touto tematikou, které mě bavily víc.

2 07.07.2020

U tohoto typu knihy hraje velkou roli, jak člověku sedne autorům styl psaní či humoru a v mém případě mi to sedlo, takže jsem byl s knížkou spokojený. Formou krátkých fejetonů či úvah autor nahlíží na různé aspekty běžeckého sportu, často nechybí nadsázka či zlehčující podtón, což mě velmi bavilo, protože jestli mě něco u běžeckých knížek nebaví, tak je to hra na absolutní vážnost a serióznost.

1 24.06.2020