kuruteku
komentáře u knih
Lux Perpetua
Andrzej Sapkowski
První díl navnadil, druhý vystrašil a tady už jen temnota, zkáza, oheň, bolest, řev až k nalezení světla věčného. Nemá cenu psát, kdo cestou všude a všady zemřel - Samsonovo tajemství zůstalo nerozluštěno, Reynevan našel něco, co nehledal. Snad jen Šarlej zůstal na svém. V dnešním světě je povinné číst takové knihy, abychom věděli, že jako lidé opakujeme stejné chyby stále dokola, stejně tápeme ve slepých uličkách, uhýbáme před ranami a rozdáváme těm nesprávným. Velice moudré a vznešené čtení. Škoda, že toho nenapsal víc. A možná si téhle série vážím i víc než populárnějšího Zaklínače.
Pátý elefant
Terry Pratchett
Jak já to miluji. Slovní humor s pingpongovými výměnami i mezi překladatelem a autorem. A zároveň ta druhá vrstva, kterou kdysi Elánius nazval "Kdo hlídá hlídače?". A třetí vrstva s moderností, kde se snoubí provokace s rozumem (moment, kdy si Pleskot vezme méně provokativní oblečení a král přijde s coming outem). A do toho machinace upírů, ctižádostivost vlkodlaků, chytrost Navážky a bezelstnost Karotky (jak já toho chlapa obdivuji). Škoda, že další knihy už nevzniknou, ale v těch existujících se dá mnohé najít i při dalším čtení. Jenom mám otázku: kradl Tračníkovi někdo cukr nebo prostě jen neuměl počítat? Kloním se k druhé možnosti.
Ano, můj pane
František Niedl
Skvěle navazuje jak na rytíře, tak zvláštně i na Pavoučka (práce s železem). Výborně zasazené do doby a právě ten rozměr "usedlé" domácnosti dělá z Niedla v něčem zajímavější alternativu k Vondruškovi. Humor, středověk, poučení.
Má rodina a jiná zemětřesení
Ivan Kraus
Díky Ondřeji Suchému a Setkání v Šemanovicích mi došlo, že humor rodiny Krausů je mi vlastně blízký. A díky nějakému rozhlasovému Jaktovidím s Ivanem Krausem jsem zjistil, že je tam i nějaké moudro navíc. A tak když se k tomu přidala sleva na knížky, neváhal jsem. A nelituji. Tolik krásných rodinných historek, lehce přitažených za vlasy, aby nezapadly, lehce nafouknutých, aby se nedržely při zemi, ale neuletěly, navíc s ilustracemi Adolfa Borna. Těžko se dá vypichovat jen něco, nicméně, pro mne, historky s tatínkem, jeho číslem, jeho politickým zráním, to mi dalo asi nejvíc. Díky.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Není to příjemné čtení, ne kvůli jazyku, ale kvůli obsahu. Sága jednoho od začátku zpackaného manželství. A chudáci děti, ze kterých vyrostou v důsledku jedinci podobní svým rodičům. Můžeme spekulovat, čí sobectví bylo větší, kdo je víc na vině, těžko to ale pomůže. Co je na autorčině stylu skvělé, je pohled z více stran.
Bohužel mi ale nějak neseděla věrohodnost postav - nejmilejší dítě je považováno za cvalíka, šikovný chlapec se projevuje nadaným hackerstvím, to se ale hraním her nenaučí. I proměnu Richarda jsem nějak nevstřebával, dokud se na závěrečných stránkách neprojeví, že vlastně to změna není.
Zajímavá kniha.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Velmi rozporuplné, ale také velmi dlouhé a vlastně také velmi zajímavé. Problém se jmény zůstal. Fyzikálně mi přišlo nemožné, že by život přežil přechody mezi dimenzemi, zpomalenou rychlost světla, ale nešť. Vlastně to bylo více o Zemi, o možnostech spolupráce, poraženectvím, nacionalismem, lidských ambicích, očekáváních, vyrovnáváních se s novými situacemi. A v době válek, covidů a umělé inteligence to také vyvolávalo hodně otázek. Asi se se sérií budu muset popasovat ještě jednou a v celku.
Temný les
Liou Cch'-sin
Předchozí díl jsem si pamatoval letmo, ale ve změti čínských jmen jsem se teď na začátku hodně ztrácel. Vlastně jen velký policajt Ta Š´ mi utkvěl v paměti. Takže čtvrtinu až třetinu knihy jsem se trápil. Pak už to začalo mít spád - postavy mediátorů, zvláště Luo Tije, mne velmi zaujaly. A dva vrcholy - totální beznaděj a jiskřička na konci tunelu (pardon - knihy). Jsem zvědav na poslední díl.
V každém případě zajímavý pohled na Čínu a její "hrdinné" policajty a vědce (prostě bez bázně a hany a žádných vnitřních nepřátel).
Ohnivé znamení
Juraj Červenák
(SPOILER) Tak ano. Od určitého okamžiku nic překvapivého. Nicméně mne do budoucna zajímá, kde se bere Jarošův sadismus a co je za Steinovou povahou. Bratislavcane jsou určitě spokojeni, že se Prešpurk od Barbaricovych dob hodně posunul.
Nositelé dubového listu
John Flanagan
Čím dál lepší - pokud Rowlingová přivedla ke čtení mnohé, tak Hraničářův učeň je velmi důstojným, i když úplně jiným, pokračovatelem. Bojovná fantazy, ve které se nekouzlí, jen žije v jiném prostředí. Ale úkoly předložené mladým, jejich zapojení do světa dospělých, je tu možná realističtější, než u Harryho.
Tento díl ukazuje, že ne vždy nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Jsem-li někomu lhostejný, může to být ještě horší, než když mne nenávidí.
Skandijská linie, Willova a Evanlina linie a Horácova a Haltova linie se setkaly v místě bitvy o Helmsholn a za cenu mnoha obětí vše dopadlo tak, jak má v takových knihách dopadnout.
Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
Klasika. A přitom můj první Hercule Poirot v knižní podobě. Televizního Davida Souchetta jsem si oblíbil. A v knižním jsem neviděl nikoho jiného. Bohužel jako detektivka to bylo slabší. Dorothy Sayersová má lepší psychologii postav, A. C. Doyle lepší zápletku. Ale oproti Wallaceovi má Poirot své kouzlo lidské. Takže nakonec vlastně spokojen.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Marie už není malá holka, taky se chce líbit, taky si chce trochu užívat a tak neuvěřitelné se stává skutkem - SPOILER!!! - aerolinky poskytují cestu zdarma, advokát Benda zdarma zajistí průchod s nákupem Pařížskou a návštěva nizozemské královny může proběhnout. - KONEC SPOILERU.
Jsem zvědav, zda za pár let čtení celé té ságy bude vyvolávat stejné salvy smíchu jako je vyvolává teď. I když je to kniha na pár hodin, pobaví. A díky filmu už mají postavy i svoji podobu. Docela jsem se jí přizpůsobil. Už se těším za rok.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Po přečtení knih o holocaustu jakoby pohled z "druhé strany", kde se hledá technické řešení problému. Hrůzná představa, ale bez tohoto pohledu je asi těžko k pochopení proč a jak k tomu všemu došlo. Kniha se četla až příliš lehce a je-li z 80% faktografickou, pak díky za těch 20 %, která umožňují její přečtení ostatním, kteří by si vzpomínky velitele KT nikdy nepřečetli (patřím mezi ně).
Pravda
Terry Pratchett
Tak po pár letech na mne jukla Pratchettova Pravda a neodolal jsem. A nelituji. Sice mne mírně zarazilo, že jsem se nechytl od začátku, ale ono je to tím krásným jazykem, plným obrazů a odkazů. A pak - Ottova krásná řeč, občas nutné číst dvakrát; střet Mikuláše a advokáta Kosopada, stejně jako velitele Elania. Objevování možnosti tisku, novin, ikonografie. Prostě nádhera po všech a na všech stránkách.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Nalákán reklamou, že byvší Lars Kepler napsal(i) novou detektivku ve stylu Agathy Christie, jsem čekal. A nedočkal se. Detektivka to je, zápletka zajímavá, postavy živé, hlavní detektivka s vnitřními problémy. Ale nějak mi to přišlo chladné, vykalkulované, jakoby zčásti opsané od Galbraitha (Cormoran Strike). Nicméně pořád ještě literatura oproti jednomu českému zubaři, který si plní své sny a dopisuje Saturnina a jiné.
Bouře
Kristina Ohlsson
Tak po druhém dílu první. A stalo to za to. Zmatení myslí študáka a učitelky, ještě větší u syna a manžela. Násilí v rodině policistky a první seznámení s Augustem Strindbergem.
Nové pražské pověsti
Václav Cibula
Nebudu strhávat hvězdičku za to, že jsem se ošidil o ilustrace Cyrila Boudy, které knihu povyšují. A jsem potěšen i zmínkou o Čimicích. Jinak je to dobře odvedená práce plná pověsti i jejich uvedení na pravou míru. Sice jsem nečetl s plným nadšením, ale vlastně nemám co vytknout.
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Čtivé, zajímavé. Ale rozhodně ne lehce stravitelné, uchopitelné a záživné. Tři příběhy v jednom. Pořád jsem si říkal: Proč? Co je jednotícím prvkem? Pochopení, přijetí, odpouštění, odcházení? Stockholmský syndrom vietnamské babičky, amerického programátora japonského původu a českého pošťáka? Teď koukám, že tu je štítek psychologický thriller, ale ten v tom vůbec nevidím. Naopak, je to vlastně velice poklidný příběh, kdy jediným "drsným" prvkem je krádež fotoaparátu a nenabitý revolver. Trochu mi to připomnělo Annu Bolavou. Asi je (a asi ještě více bude) doba plná potřeby odpovědět na nevyslovené a nevyslovitelné otázky.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Co to bylo? Horor, pohádka, milostný příběh, alegorie? Možná všechno dohromady. Velice čtivé, i když prodchnuté strašlivým tajemstvím mimo náš reálný svět. A nakonec to vlastně z celé trilogie skončilo nejlépe, láska a rozum zvítězily, i když tu byly vedlejší ztráty. Asi někdy zkusím celou trilogii najednou. Ale hned tak brzy to nebude.
Železná rukavice
František Niedl
Čtivé, vtipné. Až si říkám, že na vandru je potřeba prozkoumat ten kout a víc si zjistit, co je dobové a co je přidané. Už se těším na další díl.
Ledová země
John Flanagan
Je to tam. Skvělé. Willa zachranuje Kasandra (nebo Evenlyn) od drog a Halt s Horácem se protloukají cizí zemí a učí se, že rytíř ještě nemusí být opravdu rytířem. Všechno dobře dopadne, ale dá to fušku. Jsem chycen a hledám další díly.