Kůstka komentáře u knih
První od Deavera a hned skvělá. :)) Čekala jsem, že to bude taková saďárna, že kolikrát nebudu moct ani usnout (nejlepší je pro mě totiž čtení těsně před spaním), ale ne, fakt se mi to líbilo a nijak mi nevadilo ohledávání těla se seškvařenou kůží až na kost. :) A vrah by mě fakt nenapadl ani náhodou. Jo a.. zamilovala jsem si Lincolna!
U poslední části Zbytky životů mě nejednou zamrazilo, brrr. Takhle ve 200 stránkách za pár hodin prolítnou životy několika lidí.. A na konci něco jako "joo a jen tak mimochodem, pak umřela.." To by bylo, aby člověk nezůstal zírat. Ale o to právě jde, zůstat nad knížkou zírat. Takže super.
Šla jsem na to fikaně. Nechala jsem si tuhle docela i bichli na dny, kdy jsem doma a vím, že se nikam nechystám (vždycky u sebe musím mít knížku, ať jdu kamkoli). A zvládla jsem ji za 3 dny. A je to možná dobře, protože kdybych ji četla třeba týden, tak by mě asi přestala bavit.. Hlavně ty dlouhé popisy zabezpečení systému SSD - ne, prostě se tam nelze dostat bez hesel, to nejde.. A docela i lituju, že jsem sérii Lincolna Rhyma nečetla popořadě.. Ono to na sebe sice nijak nenavazuje, ale jsou tam i nějaké zmínky o těch předchozích dílech. Docela jsem zírala, kde se tam vzala nějaká Pam. :)) No ale to bych se v knihovně načekala, tahle mě zrovna zaujala a nebylo to zas tak špatné.
Z ilustrací v knize jsem nadšená! Z příběhu už o něco méně, ale musím uznat, že to mělo opět hodně zajímavou atmosféru, jako všechny Murakamiho knihy. Bylo by fajn nemuset pár dní spát, člověk by zvládl tak strašně moc věcí.. Ale sedmnáctou noc už bych asi nevěděla co s takovým časem a asi bych propadala panice, přece jenom spánek je moje oblíbená činnost.
Začátek knihy byl pro mě trošku pomalejší, do čtení jsem se musela dokopávat, ale ve druhé polovině jsem zase měla problém se odtrhnout. Ale jak už tady někdo řekl, popis Ruska v roce 1953 a Lvovo prohlédnutí systému skvělé, člověk nemohl věřit nikomu, nikdy jste nevěděli co si na vás kdo vymyslí a váš život tak hodně rychle skončí, ale samotné "vyšetřování vražd" bylo až moc jednoduché, předvídatelné a sama jsem si brzo dala dohromady jedna a jedna. Konec byl na tu dobu, která je v knize popisována, fakt až nápadně šťastný, najednou se všechno obrátilo o 360 stupňů a vlastně se nic nestalo.
Krásná knížka.. Vždycky si pak uvědomíte, co se tu všechno ještě ani ne před sto lety všechno stalo a je vám z toho až zle. Není to o minulosti a dějinách, co by vás ze začátku mohlo odradit, je to příběh holčičky, která se snažila společně s ostatními prostě "jen" přežít..
Zajímavé téma, rozhodně bych tohle nechtěla zažít. Zbláznila bych se, kdybych se ztratila v našem "normálním" českém lese, natož někde na ostrově, kde roste a žije kdoví co :) Škoda, že spisovatel příběh víc nerozvedl, víc se nezajímal o jednotlivé postavy a víc neposlal zařízení pro "zlobivé holky", až pak mohlo přijít na řadu to napětí.
Váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami jako asi skoro každý tady, kniha ani jiné hodnocení nemá, jak lidi chytla :) Ještě snad za polovinou knihy jsem nechápala celkovou zápletku a přišlo mi, že je tam strašně moc materiálů, někdy i zbytečných, jeden jsem myslím že i musela přeskočit, jak mi nějaké ty nábožensky církevně odborné kecy vůbec nic neříkaly :D Ale samotné ty materiály tam prostě patřily, člověk si zase představil jaké to tady bylo.. Němci, později komunisté.. Všichni měli s bohyněmi nějaký problém. Ale to není to hlavní co mě dostalo, někdy jsem se sice motala v tom, kdo je čí teta a snacha a vnučka a neteř, ale konec mě dostal a to prostě rozhodlo, že celková kniha nebyla zase tak špatná. Takové téma tady totiž ještě nebylo :)
Sice opravdu dobře vymyšlený příběh a zajímavé téma, ale způsobem, kterým je to napsáno, tak ten se mi moc nezamlouval. Uprostřed knihy byla jedna kapitola s 20 stranami, která byla vážně šílená a úplně zbytečná, popisování toho, co všechno sbíral, aby se zabavil.. Brr, musela jsem to přeskočit. Některé věty lorda Henryho byly skvělé a pravdivé, prostě ze života, ale i tak jsem se těšila, až budu mít dočteno.
Sběratel kostí je pro mě prostě pořád jednička, ale Tanečník mu pěkně těsně šlape na paty. Strašně se mi tam líbil Bell a hlavně jsem zírala na všechna ta překvapení, kdo je vlastně nakonec kdo a jak to sakra udělal!"Máme vám zalívat psy nebo kočky?" :))
Příběh Čijo byl rozhodně zajímavý a po celou dobu dost nejistý, čekala jsem jak se to teda nakonec vyvrbí.. Ale Japonci a jejich zacházení se ženami, jejich chování, jejich zvyky, to opravdu nikdy nepochopím, nemohla bych tam žít.. Podobný komentář jsem psala už u knížky Suši v duši od slovenské autorky, tam mě to chování Japonců pěkně nakrklo. Ale jsem ráda, že jsem si díky téhle knize rozšířila znalosti o gejšách, do teď jsem možná tak tušila, že jsou to Japonky, nalévají čaj a na obličeji mají bílý make-up :))
Takový smutný příběh 4 kamarádek z jedné ulice.. Jedna si za to víceméně mohla sama, ty ostatní už prostě jen potkaly špatné věci.. Nejvíc líto mi asi bylo Chris.. A samozřejmě Barbary, to člověka až mrazí u konce. A chlapy jako je Tony bych někam zavřela a už nepustila.
Někdy mi jen tak zlehka přišlo, že se autorka motá mezi "musíme zjistit kdo je vrah!", "ta Amy je tak nádherná.." a "jsi příští Otec této lodi!" .. Nevěděla jsem, kudy se vydat, na co se soustředit.. Hlavně jsem strašně přemýšlivá a zkoumavá, takže hned ze začátku "Proč to sakra ty lidi dělaj? Proč se nechaj zmrazit, někam zavřít a odletí kdo ví kam? Rozhodnou se klidně nechat na Staré Zemi svou dceru.. Proč nedožijí normálně jako všichni ostatní a hrnou se na nějakou loď?" Tipla bych to spíše na takové ty poblázněné maniaky do vědy, které nezajímá nic jiného, ale rodiče dítěte.. To mi tam moc nesedělo. Ale asi nad tím vážně moc přemýšlím. Jo a taky mě někdy trochu štvali slova jako "úža, xakru, chucpe".. Asi tamější mluva.. :) Ale abych jen neprskala, tak to je docela zajímavě vymyšlené a promyšlené téma na knížku. :)
"Amy se odtáhne a podívá se mi do očí. Její světlá kůže je plná červených skvrn, oči má nateklé a podlité krví a od nosu k hornímu rtu se jí táhne čůrek hlenu. Otře se rukou a všechno si to rozmaže po obličeji.
Nikdy mi nepřipadala krásnější."
Film má svoje kouzlo. Ale knížka je prostě knížka, ke konci jsem brečela jako želva.. Sama jsem si spojovala, co bych dělala, kdybych.. Byla jsem tam za Holly a cítila se přesně jako ona.. Děsně, sama, k ničemu.. Ale samozřejmě, že tam byly i ty úsměvný chvilky. Kamarádky a jejich komentáře mě dostávaly. :)
Myslím, že celkem optimistický konec. Pro mě ještě lepší, protože jsem neměla nejmenší tušení, že by to mohlo skončit jinak, než smrtí.. Je třeba života si vážit, nikdy nevíte, co přijde.. Ne si stěžovat na rutinu, nudu.. Nebo se z toho zblázníte. :))
Zajímavě a hodně poutavě napsané. A nemusí to být hned nějaký milionkrát propletený příběh s mnoho postavami, aby zaujal. Stačí 3 různé povídky s různými lidmi a zaujme to stejně dobře. Vztahy mezi rodiči, mezi rodiči a dětmi a hlavně mezi sourozenci.. Člověk by nevěřil, kam až takováhle dětská "nenávist" nebo spíš závist a žárlivost, zajde. Na konci poslední povídky na mě padl takovej zvláštní smutek až to úplně přebilo ty okamžiky, kdy jsem se u něčeho i zasmála.. Ono stačí málo a hned může být všechno úplně jinak..
Nechápu, že jsem se k téhle knížce nedostala už dřív. Neskutečně jsem se těm kecům nasmála. :D
"Zase jednou jsem samá vyrážka. Taky jsem hrozně nadržený. Jsem si jistý, že jedno vášnivé pomilování by mi vylepšilo pleť. Pandora říká, že nehodlá riskovat, že se kvůli několika mým uhrům stane svobodnou matkou. Takže jsem zase odkázaný sám na sebe."
Vždycky jsem se chtěla do Japonska podívat, ale po tomhle příběhu tam potkat hned někde na letišti Japonce, tak ho nakopu někam. Nechápu co je to za zvyky a kultury, že si doma vypiplá manželku, udělá dítě a pak když už si to všechno dovede k dokonalosti, přestane ho bavit a začne chodit zase za jinýma.. A takhle to je u všech, ne jako u nás, že se sem tam najde takovej idiot.. A ještě ji uráží, že mu do toho nemá co mluvit, že není Japonka. Jenže je to žena a k ženě by se měl určitým způsobem chovat. Nevím, kde se tohleto sebevědomí a chování u Japonců vzalo, ale.. je to hrůza.
Oddechové a čtivé, to ano, ale celkově žádná pointa, žádný velký děj, docela se dá předvídat, co se asi tak stane. Ale mám ráda Anglii, Heather mi byla sympatická a našli se tam někdy celkem i vtipné chvilky :)
Podle mě docela dost nereálný příběh, kde bylo plno nepochopitelných věcí.. Patnáctiletá holka pobíhá po České republice mezi příbuznými, nechá samotné sourozence sedět na stromě celý den, z chalupy vylétne jenom tak, beze všeho jede do Prahy a najednou, kde se vzala tu se vzala, deka na koupališti! :D Táta se o děti nezajímá, hned je odveze pryč, když se objeví v Praze, máma odjede a nechá děti přes noc samotné v chalupě na samotě.. Celkově to byla strašně naivní knížka.