Květinka008 komentáře u knih
Věřím, že kdybych ji četla v době své puberty, líbila by se mi. Nyní hodnotím s odstupem - ani v devadesátkách už dívky nečekaly "na toho pravého" a nebyly tak naivní, jako nám autorka podává hlavní hrdinku Zuzanu (nemluvě až o téměř incestním zahledění do tatínka). Téma bulimie naopak mohlo být víc rozpracované a rozhodně nebylo nutné tolikrát opakovat, že holka plus minus 54 kg je "tlustá". Chápu, že šlo o kontext taneční konzervatoře, ALE...!!! Štěstí je, že mladé generace už tuhle knížku číst nebudou.
Knížka je z kategorie, která mě baví - (pseudo)historická lovestory z Britských ostrovů. Takových je hodně. Ale taky o hodně lepších. Bohužel málo děje, nerozvíjející se dialogy a příliš mnoho stran "on si myslí a ona si myslí" (navazující na středověké porno :-) ). Kdyby to někdo tak od 100. strany přepsal, dal prostor vztahu macechy a nevlastního synka, rozvinul vývoj narušeného vztahu otce k synovi i pozadí rodinných mocenských bojů - neboť to vše mělo potenciál a skočilo jen jako okrajové zmínky mezi sexem, pak by to byla paráda.
Pro mě slabší příběh od KEW - respektive... Doba a příběh pro mě zajímavé, ale postavy bych potřebovala napsané jinak, především Aislin. Jen Wulfgar je sympaťák a jednou za pár let se ke knížce pro oddech vrátím.
Vlastním celou sbírku Woodiwissové z edice Ikaru a čas od času se ke knížkám ráda vracím. Hrdinky jsou si náturou podobné, hodně tvrdohlavé a houževnaté mladé ženy, které si jdou za svým, udělají si nepřítele v jiné "konkurenční" ženě, která se spřáhne s bezpáteřním neřádem, snaží se ji zabít a její vyvolený ji zachrání :-) V tomto příběhu se oba hlavní aktéři chovají trochu hloupě, natahování s piráty je taky zbytečné, přesto prima odpočinkové počtení s happyendem pro relax v náročné době!
Málokdy čtu předchozí komentáře před napsáním vlastního, ale tady jsem potřebovala zjistit, jestli nejsem sama, kdo má rozporuplné pocity - nejsem... Mám ráda knihy, kde se střídají dějové linie, včetně historických (např. Erskinová), ale v této knize jich bylo přespříliš. Nechápala jsem vůbec postavu vypravěčky, která je všechny podivně spojovala, člověk si střípky skládal fakt dlouho a věřím, že mnozí nevydrží. Některé linky se na konci rozmotaly uspokojivě, jiné by ještě snesly dotažení - Elodie a Jack, táta Elodie... Kvůli posledním stranám stojí ovšem za vytrvání, ach Lucy, ach Lili... :`-(
Ve všem vynikala, každý ji měl rád, každý s ní chtěl kamarádit... Jen ji na jedné straně "matka nemohla nikdy milovat tak, jak to chtěla", aby o pár stran dál dostávala od matky "veškerou lásku". Mouna jako dítě a mladá žena mě nezaujala. Zajímavější bylo čtení o Mouně - matce, ovšem... Pod pojmem "týraná žena" si zřejmě všichni představujeme něco naprosto odlišného, než v čem žila tahle zhýčkaná osoba, která sama nevěděla, co vlastně chce.
Román psaný jako vyprávění o životě převážně jedné osoby. Zajímavá forma... Ale příběh nemastný-neslaný a nezaujal mě. Nejzajímavější je paralela dětí zasažených 2. světovou válkou a válkou ve Vietnamu.
Mercedes mezi Harlequinkami. Krasne napinave a neobykle (v ramci zanru) sobotni oddechove poctenicko :-)
Zajímavé, neobvykle pojaté karty, graficky líbivé. Používám jako doplněk k hlavnímu výkladu z klasických tarotů.
V knihovně jsem tento skvost měla spoustu let od jeho vydání, aniž bych ho použila... Taková škoda! Nádherné zpracování výtvarně i řemeslně (krabice s knihou a kartami). Výklad karet není rozsáhlý, zato pojatý v širším kontextu. Rozhodně doporučuji, pokud se chce někdo radit se symboly a netrávit nad tím půl dne...
Foglarovský styl vyprávění o letním putování trojice zhýčkaných chlapců, ovšem bez Foglarova spádu a napětí. Už rozumím tomu, proč kniha musí mít zápletku a dějové zvraty... Byl to spíše cestopis, na který autor narouboval jakýsi děj. Potud dvě hvězdy, za starosvětskou romantiku (i s pokulhávajícími reáliemi - pět desetiletí od války by byl rok 1995, kniha ovšem byla napsána ještě před revolucí). Třetí hvězda za vykreslení charakterů chlapců, kdy autor dokázal vystihnout dobré i špatné vlastnosti, schopnosti a zájmy. Budu se ovšem opakovat - nic nestárne rychleji než literatura pro mládež...
(SPOILER) Do první třetiny kniha stejně dobrá a napínavá jako první díl, ale... Tento díl bych přirovnala k Angelice nebo Flanderské pečeti, kde převažují francouzské středověké reálie, pletichaření u dvora a zbytečné okecávání. Mariin "moderní" příběh již nemá tolik z příběhů jejích předkyň, není vlčice, je od nich odpoutaná. A i když to obvykle nedělám, abych hodnotila postavy a jejich chování - bylo mi nesmírně líto Loraline, která to odnesla nejvíc, ač byla nejvíc nevinná... Naopak Alberie byla snad horší než Isabela. Každopádně několikrát jsem si u tohoto dílu kvalitně pobrečela, a zejména na konci, kdy jsem se se všemi "přáteli" musela rozloučit...
Až teď, na přelomu ceti/sáti se ke mně dostávají knihy, které mě v dospívání minuly, a to díky šťastným náhodám vyřazování z knihoven. Tahle je psána zajímavým stylem, až by se dalo říct "mužským". Žádné rozkecávání, žádné dlouhé opisy, stručnost a výstižnost. Příběh je silný a zároveň vypráví o tak křehkých věcech jako je pro dospívající dívku rozpad rodiny, vážné onemocnění mámy i první láska... Tyto knihy mě v současnosti baví víc než jiné.
Opravdu krásný příběh pro dospívající, ovšem ze "starých časů", dnešní mládež bohužel neosloví. Mě minul, ale díky vyřazeným knihám z knihovny jsme se našli. Knihu si určitě nechám a ráda se k ní vrátím. Ta křehká láska mladých, ty zmatky... Blaho v kontrastu z dnešním rychlým světem.
Katie Fforde znám jako autorku prima oddechových filmů. U téhle knihy ovšem přešlap. Námět dobrý a zajímavý, zpracování poněkud unylé. Ze začátku - pro neznalého reálií - matoucí, jaké "kanály" autorka myslí. Název jsem nepochopila, je nicneříkající. Bohužel do čtení jsem se trochu nutila.
Krásná útlá knížečka o vsi, která už neexistuje... A kdo pohlédne na osamělý kostelík uprostřed Novomlýnských nádrží, bez příběhu v této knize u něj neuvidí skupinku chlapců v čepicích s bambulemi, jak podnikají dobrodružné výpravy, zatímco jejich dospěláci přicházejí o svůj domov a snaží se vybudovat život jinde...
Voda z Dyje zaplavila lužní lesy pod Pálavou v době, kdy ještě já nebyla na světě. Znám už jen ten kostel a pár stromů, trčících z vody, a vyprávění rodičů a prarodičů o pozůstatcích domů pod hladinou a jak tady kdysi zastavoval autobus, jedoucí z Mikulova do Brna. Děkuji za tuto knihu, vzpomínku na dobu, kdy děti nevidí tu strašnou realitu, užívají si život, přestože se na pozadí odehrává jeden z nejsmutnějších okamžiků v životě jejich rodičů.
Neznala jsem ji, dostala se ke mně a už ji z ruky nedám!
V současnosti již překonané pojetí stravování. Chtěla jsem si z knihy vzít alespoň nějaké nápady na vaření, ale recepty mě nezaujaly... Každopádně proti gustu...
Slabší průměr. Sice vtipné hlášky, ale knize by kvalitativně prospělo, kdyby měla o 150 stran méně. Zbytečně moc postav ženských, které nebyly v příběhu využité, a 50x více jmen mužských, než bylo zmapovatelné... Myslím tím, že na začátku si čtenář snaží všechny (zbytečně) zapamatovat, načež zjistí, že se jedná o epizodky a vzdá to. A pak se mu v půli knihy nejaké jméno objeví, měli bychom ho znát, ale není třeba se trápit, stejně to nic neznamená. O jednu hvězdu méně za výstup hlavního hrdiny kolem strany 320, pak už jsem těch 100 stran spíš listovala, protože se mi znechutili oba.
Zajímavé čtení o léčivých účincích medu na onemocnění vnitřních orgánů, léčivé účinky propolisu i včelího jedu. Původně jsem chtěla knihu prodat, ale nechám si ji...