Kyta komentáře u knih

Kniha mě ve finále neskutečně nadchla. "Život jedna báseň" je pro mě už čtvrtou knihou od C. Hoover a ani tahle nezklamala, stejně jako ty předešlé.
Děj je poměrně jednoduchý a předvídatelný, a přesto se mi kniha líbila. Moc si nepotrpím na romantické příběhy s přeslazenými konci, ale tato kniha o tomhle rozhodně není. Každý autorčin příběh nese určité poselství nebo skrytý význam a tento není výjimkou. A to z těch příběhů nedělá jen další milostné romance plné překážek, které musí dva lidi překonat. Kniha je dojemná, vtipná, smutná, romantická i napínavá; má opravdu mnoho podob.

Nejsem velká fanynka poezie, ale slam poezie se mi v této knize moc líbila a hodila se tam. Moc se mi zamlouval styl psaní i nápad začít každou kapitolu krátkým textem od skupiny The Avett Brothers. Kniha skrývá tolik mouder a motivačních citátů ohledně života, že bych si některé z nich nejradši i vypsala.

Do knihy jsem se ponořila tak, že jsem opět všechno prožívala s hlavní hrdinkou. Za těch 260 stran jsem neměla čas si ji úplně oblíbit, ale zato jsem chápala její chování, nálady, dokázala jsem se vžít do její situace. Je trochu paradox, že dva lidi k sobě přivede taková smutná událost. Milostný příběh mezi Lake a Willem je trochu naivní klišé, ale všechno vykompenzovala vedlejší dějová linie s Lakeinou maminkou.

Z knihy jsem si toho odnesla hodně. Sečteno podtrženo, kniha se mi líbila a určitě bych doporučila dalším čtenářům! :)

11 20.08.2017

Tenhle díl někdo může považovat jako šestý a někdo jako první. Jde ale o to, jaké vydání čtenář drží v rukou. Já jsem četla novější vydání, kde se tenhle díl bere jako první. Myslím, že je to tak lepší, jelikož se tady čtenáři dozvědí, jak vznikla země Narnie.

Autor vytvořil nádhernou zemi, díky které si získal spousty čtenářů. Nápad s kouzelnými prsteny a jezírky vedoucí do jiných světů se mi strašně moc zamlouvá. Děj se psán lehce, nejsou tam žádné zbytečné pasáže a detaily a popisy jsou tak akorát. Kniha se čte svižně, je napínavá, i když trochu předvídatelná. Je to jednoduché čtení, které je určeno spíš dětským čtenářům, kteří chtějí objevovat a poznávat. Což samozřejmě neznamená, že dospělým se nebude líbit! Spíš myslím, že právě dospělí najdou v knize kouzlo, vzpomínky a budu ji tím víc obdivovat. Myslím, že kdyby čtenářovi bylo stejně jako dětem v knize, užíval by si to víc.
Moc ráda se začtu do dalších dílů. :)

Pro ty, kteří nevědí, jaký díl zvolit za první (protože všude se to píše jinak), bych doporučila právě tenhle.

11 09.10.2014

Druhý díl byl o něco lepší než první. Už mi ani trochu nepřipomínal Harryho Pottera, jako se mi stalo u předchozího dílu - nabralo to nový, lepší a jedinečný směr. Líbily se mi nové zápletky, nepřekonatelný humor a hlavně mimořádné napětí. Protože jsem věděla, o co přesně v knize jde, už mi nepřišlo jako problém se v knize zorientovat a bylo to proto o hodně srozumitelnější a o moc lépe chápavější, což by se u prvního dílu moc napsat nedalo. Svět lovců stínů si teď víc užívám a lépe mu rozumím. Velké plus za to, že kniha zaujme hned na začátku a čtenáře dlouho nepustí. Moc jsem zvědavá na další díly. :)

Všem můžu jen doporučit!

11 10.09.2014

Úžasné zakončení celé trilogie. Musím říct, že tenhle díl se mi líbil asi nejvíc, protože byl nejlépe napsaný - tady bylo krásně vidět, že se Kerstin Gier každým dílem zlepšovala. Nemohla jsem se od něj prakticky odtrhnout. Třetí díl vynikal nezapomenutelným humorem, vyvolaný hlavně Xemeriusem, který tady získal mnoho prostoru. Díky němu jsem se docela často smála nahlas.

Konečně jsem se dočkala odpovědí na mé otázky vyslovené už při čtení prvního dílu. Tady bylo opravdu poznat, že autorka celou sérii krásně promyslela, protože všelijaké události do sebe hezky zapadaly, i když někdy mi to připadalo trochu zamotané (např. záchrana Jamese; ještě teď tomu tak docela nerozumím). Úplný konec mě malinko zklamal, jelikož byl dost otevřený, a přestože jsem si ho trochu domyslela, bohužel už se nedozvím, jak to mělo být myšleno doopravdy. Možná mi to nedošlo nebo to snad mělo být záměrně, aby tady čtenář získal prostor pro svou vlastní fantazii, ale já bych stejně byla radši, kdyby to tam bylo doslova. Samozřejmě tohle mi nebrání dát 5*, protože si je opravdu zaslouží!

Trilogie Drahokamy byla vážně skvělá a moc mě bavila. Ani v nejmenším nelituji jejího přečtení, je to vážně ÚŽASNÉ!!

11 18.08.2014

Když jsem zjistila, jak je kniha Hobit populární, nemohla jsem ji nechat jen tak, nepřečtenou!!
Jako první jsem viděla 2. část filmového zpracování, ale to asi není ono, když nevíte, co je tam podstatné a o co tam jde. Není nutné psát, jak je kniha zajímavější a originálnější, když to určitě každý ví!! ;)
Všechna dobrodružství, která hobit Bilbo Pytlík s trpaslíky zažil, která nebezpečí přežili (obři, orlové, skřeti, Vrrci, obrovští a hladoví pavouci, elfové - kteří se nezdají být tak zlí, jak se předpokládalo; a dále starý drak Šmak...), a vůbec celá výprava se mi zdála v knize napínavá a nehorázně čtivá. Je to opravdu moc dobrodružná fantasy kniha, kterou by si měli přečíst všichni. :) Líbily se mi části, kde se psalo o kouzelném prstenu (jak ho Bilbo našel a jak zjistil jeho výjimečnost). Každá stránka knihy je něčím výjimečná a vždy je důležité, co právě čtete.

Tímhle neobyčejným dílem u mě J. R. R. Tolkien zabodoval a co nevidět se pustím do četby jeho dalších knih. Doporučuji vám si ji přečíst (co nejdřív!!) :) Hobit zůstane legendou po všechny generace!!!

11 29.01.2014

(SPOILER) Za mě je "Verity" kniha, která si na 100 % zaslouží 5 hvězdiček. Popsala bych ji jedním slovem: originální. Jsem z tohoto napínavého a tajemného thrilleru unešená. Colleen opět nezklamala, stejně jako u všech svých předchozích knih. Oceňuji název v angličtině, který je zároveň i jménem jedné z postav - přijde mi to zároveň jednoduché i neotřelé.

Hned z úvodu je scéna, která příběh navede tím hororovým směrem. A že v knize těch hororových motivů bude! Kdo očekává další Colleeninu romantickou knížku okořeněnou nějakým vážným problémem, ať se připraví na něco silnějšího. Tohle už je pořádná kniha pro dospělé. Objevují se zde hororové prvky i erotické scény. Chválím autorku za její pohrávání s gradací - celý příběh postupně nabírá na síle a všechno se stává neskutečnější a bizarnější a čtenář jen čeká, jakým směrem se děj bude vyvíjet dál. Líbí se mi kompozice, střídání současnosti s úryvky z minulosti. Příběh vás úplně vtáhne do děje a vy otáčíte stránky jako o život. Zvědavost vám nedá spát. Jak to celé bylo? Kam až ta zvrácenost lidské psychiky a posedlost člověkem může dojít?

V knize je tolik originálních podnětů: způsob seznámení dvou hlavních hrdinů, Lowenino poznávání Jeremyho zejména prostřednictvím autobiografie jeho ženy, prolínání života minulého a současného, kontrast šťastné minulosti a ponuré současnosti, Veritino vyprávění z pohledu padoucha, vzkvétání lásky Lowen a Jeremyho za takových zvláštních poodmínek... a mohla bych vyjmenovávat dál. Čtenář si všímá toho několikaletého rozdílu, porovnává vztahy tehdy vs nyní, přemýšlí nad otázkou, jak může být osud občas tak krutý, uvažuje nad zvráceností mysli, nad sílou lásky, nad pravdou a lží, nad bezvýchodností situace, nad dopadem starých ran, uvažuje a pochybuje a bojí se...

Jediná věc, kterou bych vytkla, je nápad s Loweninou náměsíčností - ten mi přišel mírně bez pointy. Třeba tím autorka chtěla poukázat na to, že každý má své problémy a že můžou pramenit i z takových skutečností jako náměsíčnost, za kterou člověk ve své podstatě nemůže, ale k příběhu jako takovému se to dle mého názoru nehodilo. Na druhou stranu se tam hodil ten hororovy nádech, který vyprávění o náměsíčnosti vytvářel. Bylo zajímavé z Lowenina vyprávění sledovat reakci její matky na ten problém i rozpad jejich vztahu v důsledku jejího přístupu i pozorovat, do jakých extrémů vlastně může náměsíčnost dojít.

Nejsem si jistá, jak se stavit k tomu závěru. Zároveň mi přijde originální jako ostatně celá kniha, protože si ho čtenář může vyložit podle sebe a svého úsudku, ale zároveň toužím po tom vědět, jaká byla tedy ve skutečnosti pravda. Určitě je ale dobře, že si autorka vybrala takový konec, protože nás tak prakticky staví do role Lowen - ta taky nevěděla, jak to celé bylo a ani se to už nikdy nedozví.

Přestože jsem knihu četla už pár měsíců nazpět, stejně si pamatuju ty pocity, které ve mně čtení vyvolávalo. Nevěřícnost, znechucení, strach, podezření, šok... To svědčí o skutečně dobré knize, kterou si fanoušci kvalitní literatury nemůžou nechat ujít. Opět děkuji Colleen za zážitek. Doporučuji číst i v Aj.

10 10.08.2021

Obsahuje spoilery!!!

Jsem nadšená! Dlouho se mi nestalo, že bych nechtěla, aby nějaká kniha skončila. Zamilovala jsem se do celého toho komplexního příběhu, od kterého jsem se nemohla prostě odtrhnout.

Je to čtivé, svižné, ani nepostřehnete, že vám stránky ubíhají pod rukama. Líbilo se mi, jak každá kapitola začínala dopisem a že se střídalo vypravování Declana a Juliet. Kniha ve vás probudí všechny možné emoce. Často jsem se smála nad různými poznámkami, bavilo mě, jak si Declan dával pozor na to, co prozrazuje "Holce ze hřbitova" a co Juliet, aby se ty informace neprolínaly a ona na to nepřišla... Bavilo mě, jak Juliet vnímala Tmu a na druhé straně Declana s jeho pověstí, která ho doprovázela. Cítila jsem mezi oběma postavami to jiskření, to pouto, ať už spolu mluvili osobně nebo přes chat. Byli si v mnohém podobní a mě bavilo sledovat, jaký se mezi nimi vyvíjí vztah, jak jeden v druhém viděli oporu, přestože si to možná nechtěli přiznat.

Declan je hodně ovlivněn svým otcem a svým dětstvím, které v něm utvořili určitý zkrat a jako osobnost se nedokáže posunout dál. Myslí si, že je nedůležitý a že nikam nepatří. Nechal ostatní, ať si myslí, že je nula, protože se on sám tak cítil. Když pak měl poté vystoupit ze své komfortní zóny, cítil se zděšen, ale v tom mu zase pomohla Juliet, která mu dodala potřebnou sílu. Juliet je ovlivněna smrtí matky jakožto své nejbližší osoby. Oba dva jsou vlastně zaseknuti na jednom místě a nejsou schopni se posunout. Oba si myslí, že vina je na jejich bedrech. Oba dva si poté nacházeli cestu ke svým rodičům, obnovovali vztahy po těch tragických událostech... Je tu vidět, jak je k sobě táhlo to porozumění a uklidňovalo je, že nejsou jediní, které něco trápí, bylo tam to kouzlo nevědomí s kým si dopisují.

Zaujaly mě nejen Declan s Juliet, ale i vedlejší postavy jako paní Hubbardová a pan Gerardi, kteří to s nimi nevzdávali a neustále je nabádali, ať využijí té druhé šance, Melouňák, jenž Declana neodsuzoval jako ostatní, nebo samozřejmě jejich přátelé. Všechny postavy se potýkají se svými démony z minulosti, jsou přesvědčeni o tom, že je ten jeden okamžik v životě ovlivňuje a určuje, kdo jsou nyní... Všechny pocity vykreslené v knize jsou uvěřitelné, v mnoha situacích jsem se s postavami ztotožňovala.

Tato filosofická kniha nese tolik poselství a tolik myšlenek - týkající se osudu, životních cestách, druhé šance, viny, strachu, bolesti a vyrovnávání se s ní. Jak soudíme lidi podle jedné věci, kterou o nich víme, jak vás jeden moment může definovat a může vám ovlivnit život, pokud ho necháme. V knize je vidět ta důležitost toho mít někoho, komu se můžete svěřit, s kým se můžete podělit o to břímě, které nesete. Autorka poukazuje na mnoho vztahů, ať už vztahy studentů a učitelů nebo dětí a rodičů (potažmo nevlastních rodičů) nebo vztah mezi Juliet a Declanem, který mezi nimi vznikne tak přirozeně.

Z této knihy jsem si odnesla, že je pokaždé důležitá komunikace, všechno se dá vyřešit tím, že si vyříkáte to, co vás trápí, co vám vadí. Že každý má druhou šanci, kterou musí chytit a využít. Že je třeba udělat ten první (nejtěžší) krok k tomu, abychom někoho nechali jít. Že když se chcete posunout dál, je nezbytné vykročit ze své komfortní zóny. A že pocit, že někam patříte, je nedocenitelný.

Je to kniha, která vás zaujme už jen svým námětem, a kterou nebudete chtít vůbec odložit. Zaujme vás svou otevřeností, svou komplexností. Přinutí vás zamyslet se a všechno budete prožívat s hlavními hrdiny. Skoro až lituji, že jsem ji přečetla tak rychle a neužívala si ji déle. Doporučuji všem!

10 02.04.2020

Mé druhé setkání s Agathou Christie a musím říct, že mě opět nezklamala. Má první kniha od ní byla Deset malých černoušků a přiznám se, že tu jsem si ale užívala trochu víc.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní. Vadily mi tam francouzské fráze, kterým jsem nerozuměla, což mi přišlo jako škoda. Znalci francouzštiny v tomto ohledu měli neskutečnou výhodu. Měla jsem také velký problém vyznat se v obrovském množství postav - pamatovat si jejich charakteristiky, odlišné národnosti, věk apod. Kvůli tomu jsem si možná knihu neužívala tak, jak bych měla. Možná by pomohlo přečíst ji celou naráz, pro detektivku je to asi nezbytné.
Nejvíc mě bavila ta část s výpovědmi. Celá kniha je založena na rozhovorech, což mě moc bavilo. Detektiv Hercule Poirot je skvělá postava, které neunikne žádný detail a má smysl pro spravedlnost. Moc se mi líbilo prostředí zimy a nápad vlaku, který uvízne ve sněhu. Celému případu to přidalo na dramatičnosti.
Ne nadarmo se říká, že Agatha je královnou zločinu. Ví, jak napínat čtenáře, jak je svést na scestí, jak je zmást a jak jim předložit konečnou pravdu tak, že si budete ťukat na čelo, proč jste na to nepřišli dřív. Určitě to není mé poslední setkání s Herculem.

Neváhejte se také podívat na filmové zpracování z roku 2017, které je velmi povedené!

10 22.03.2020

Poslední díl této trilogie je za mnou a já nemůžu nic jiného než tleskat. Tleskat a doporučovat ostatním. Kroniky Pozůstalých byly dechberoucí a do puntíku povedené. Jen těžko se mi opouští ten nádherný příběh. Trojka opět přináší velké dobrodružství a velké množství zvratů. Kniha je protkaná akcí od začátku do konce a v tom se liší od předchozích dvou dílů.

Strašně se mi líbí styl psaní M. E. Pearson. Ví, jak zaujmout čtenáře, jak udržet jeho pozornost a jak ho přimět číst dál a dál. Umí docílit toho "wow" efektu, jak čtenáře napínat, hrát si s ním. A to dělá ty knihy tak skvělé - nestačí vymyslet dobrý příběh, ale také ho přenést na papír tak, že čtenáři budou hltat každou stránku. Díky za ty autory, kteří to umí!

Zdálo se mi, že závěr byl trochu uspěchaný, vůbec by mi nevadilo třeba sto stránek navíc, protože jsem ještě nechtěla konec. Ten konec se dal čekat, zejména ty vzniklé páry. Trochu mi vadí, že jsou tyto příběhy tak moc předvídatelné a psané podle stejné osnovy (záporák, milostný trojúhelník, happyending), ale všichni autoři zkrátka nemůžou být jako G. R. R. Martin. :)
*Spoiler* Líbí se mi, že kniha skončila trochu otevřeně, takže si každý čtenář může domyslet, jak vlastně Lia s Rafem zařídí, aby mohli být spolu. Také jsem velmi šťastná za Kadena, konečně našel štěstí, které se mu celý život vyhýbalo.

Děkuji autorce za úžasný zážitek. Vždycky, když jsem otevřela jednu z těch tří knih, připadala jsem si jako v jiném světě. To je také důkazem toho, že se jedná o velice kvalitní četbu. Udělala jsem dobře, když jsem si po maturitě zvolila k přečtení jako první právě tuto sérii. Bylo to skvělé odreagování a návrat do knižního světa!
Tak moc jsem si ten příběh zamilovala, že je pro mě těžké se s ním rozloučit... Nedokážu říct, jaký díl se mi líbil nejvíc, protože každý měl co do sebe.

S nadšením budu očekávat další knihy této skvělé autorky!

10 06.06.2019

Karel Poláček mi v tomto díle ukázal, že byl skvělý vypravěč, do děje jsem se dokázala snadno vžít a vcítit se do života malého Petra Bajzy. Kniha se mi ale po jazykové stránce popravdě nečetla ani trochu snadno. Bylo těžké začíst se do zastaralé češtiny a silného nářečí; občas jsem měla potíže s významem určitých slov, ani častá inverze tomu nepomáhala. Když však přehlédnu problémy s jazykem a zaměřím se jen na samotný příběh, určitě dokážu ocenit ten děj, samotné myšlenky a poselství, které kniha přináší. Kniha přibližuje maloměstský život a máme možnost podívat se do doby první republiky a zjistit, jak vypadal život v obyčejném českém městečku, jejich tradice a způsob žití.

Líbil se mi námět knihy, kdy jsou hlavními hrdiny malí kluci, kteří prožívají všelijaké klukoviny a příhody. Na všechno se díváme očima malého Petra, který vnímá ten dospělácký svět po svém a všímá si věcí, kterých si dospělí nevšímají. Je tu kladen důraz na rozdíl mezi generacemi. Je tu znázorněn onen kontrast mezi malými dětmi a dospělými - jejich myšlení, rozdílné starosti a povinnosti, ale třeba i odlišné vlastnosti - děti jsou naivní, upřímné a přátelské, zatímco dospělí užívají přetvářky a upřímní tolik nejsou. Je tu také rozdíl ve vnímání života; děti mají své touhy, sny a přání a myslí si, že jim stačí málo, aby jich dosáhli, zatímco dospělí vědí, že to s ničím není tak snadné. Je tu vidět také psychický rozvoj dětí, kteří si zpočátku moc dovolují a jsou drzé, ale postupně si začínají uvědomovat, jak se správně chovat, co je v životě důležité a poučují se ze svých chyb.

Zamlouvalo se mi vykreslení toho měšťáckého života. Ty děti prakticky žily venku, hrály si, rozvíjely se, měly svou svobodu, volnost a mohly si dělat, co chtěly. Když to porovnám s dnešním světem a dnešními dětmi, je to úplně něco jiného a přijde mi škoda, že taková doba už je za námi.

Co se týče postav, velmi jsem si oblíbila vypravěče Petra Bajzu, který mi byl sympatický svou inteligencí a humorem a uvažoval rozumně. Měl své sny o cestování. Téměř polovina knihy tu byla věnována jeho snění o návštěvě Indie, kam si přál se vydat. Vidím tu kontrast reality a snu a skutečnost, že když si člověk svůj sen nesplní nebo si ho nemůže splnit, nezbývá mu než snít. Tato část knihy se mi ve finále líbila a oživila celou knihu. Petrovi přátelé měli každý svůj charakter a každý byl v něčem výjimečný. Jediné záporné postavy se špatnými vlastnosti tu byli Vařekovi, Petrovi teta a strýc, kteří druhým nic nepřáli, dokázali jen kritizovat a nezáleželo jim na nikom jiném než na sobě samých.

Když to shrnu, bylo to příjemné a pohodové čtení, které mě dokázalo vtáhnout do děje.

10 17.04.2018

Skvělá doplňková kniha k celé trilogii. Přišlo mi velmi originální, že knihu jakoby sepsal podivný Millard, kterého známe z trilogie.
Některé povídky byly lepší, některé horší, zkrátka nic nemůže být na stejné úrovni. Všech deset povídek ale skrývalo nějaké to ponaučení a hlavně nebyly tolik předvídatelné. Opravdu mě bavily ty delší povídky, kde se odehrávalo nějaké dobrodružství. Za jeden z nejlepších příběhů považuji "Cocobolo", kde se chlapec přeměňoval v ostrov, a přestože nechtěl, musel se vypořádat se svým pravým já. Tato povídka byla tak moc podivná (v dobrém slova smyslu), až jsem ji musela ohodnotit 5 hvězdičkami. Další příběh, který mě zaujal, je rozhodně "První ymbryna" - příběh to byl opravdu zajímavý. Překvapila mě cesta, kterou si musela první ymbryna, Ymeene, projít, jak objevovala své schopnosti a co vše musela udělat, aby ochránila ostatní podivné. Další příběh, který se mi vryl do paměti, skrývala dobrodružná povídka s názvem "O chlapci, který dokázal poručit moři".
Některé vystupující postavy byly opravdu tak podivné, že se za podivné můžou nazývat právem - dívka, která vytahovala z uší noční děsy, chlapec měnící se v ostrov, dívka s dlouhým jazykem, chlapec proměňující se ve zvíře, ke kterému má nejblíž...

Nelituju toho, že jsem se do čtení těchto povídek pustila, čtení jsem si vážně užila. Autor ukázal, že jeho svět nezná mezí a že nás může ještě hodně překvapit. Nakonec musím pochválit krásné ilustrace, které uváděly každou povídku, byly velmi podařené.

Pro fanoušky série nepostradatelná kniha! :)

Tato krátká novela mě zaujala svým námětem. Rozhodně nelituji, že jsem se rozhodla ji přečíst, ačkoli to bylo dost depresivní a smutné čtení. Nečetla se mi vůbec obtížně, přestože se tu hojně vyskytovaly přechodníky a věty měly jiný slovosled než na jaký jsem zvyklá. Tyhle okolnosti se dají celkem snadno přehlédnout, když děj i myšlenky jsou poutavé, zajímavé a stále aktuální.
Doteď nechápu, jak může být člověk tak lhostejný k tomu, co se děje přímo před jeho očima, přesně jak to autor znázornil na chlapcově otci. Nechápu, proč se o svého syna vůbec nezajímal a proč nezasáhl, když evidentně věděl, co s jeho synem jeho žena provádí. Pro ni chlapec představoval jen překážku, ačkoli mi není jasné, proč se na něj tak zaměřovala a nenechala ho prostě být. Proč si na něm vylévala vztek za hlouposti. Chápu to tak, že tímhle chtěl autor poukázat na to, že zlý člověk je mocný člověk a sebemenší dobro proti němu nemá šanci. Chlapec tu byl přirovnáván ke kuřeti, které stejně jako on na světě nemělo nikoho a nakonec měli jeden druhého. Malého dítěte mi bylo nesmírně líto, když jsem četla o tom, co se s ním provádí a jaký je jeho osud. Řekla bych ale, že jeho smrt na konci byla jediným východiskem a jsem za to vlastně "ráda", jelikož kdo ví, jaké utrpení by musel ve svém životě ještě snášet.
Novela zasáhne hodně na city čtenáře. Je až frustrující číst o takových nespravedlnostech, které se ve světě ale dějí dennodenně, a vědět, že vy jako čtenář i jako obyčejný člověk s tím nemůžete nic dělat. Tohle je moje první přečtená kniha, ve které je takhle otevřeně námětem zlo a nespravedlnost. Je děsivé číst o tom, co dokáže člověk ovládaný zlem či zkrátka zlo jako takové. Autor poukazuje na skutečnost, že zlo je součástí člověka a nelze proti němu bojovat, přesně jak je to tady znázorněné na bezmocném dítěti a jeho zlé maceše.
Je neuvěřitelné, že se autorovi podařilo na 52 stránkách tak reálně vykreslit zlo a okolnosti s ním spojené. Je tu tolik myšlenek, že mám ještě o čem přemýšlet. Tuhle kraťoučkou knihu stačí přečíst jednou, protože i po jednom přečtení jsou čtenáři všechny myšlenky jasné. Rozhodně mi tato novela víc otevřela oči a hodně mi toho dala, což vypovídá o faktu, že určitě stála za přečtení.

10 17.03.2017

Mezi prvním a druhým dílem jsem měla přestávku pouhý den. Po dočtení předchozího dílu jsem často zalétávala myšlenkami k tomuhle silnému a neobyčejnému příběhu, až jsem začínala být zvědavá, jak to bylo s Holderem... Takže jsem se pustila do "Ztracené naděje".
Rozhodně jsem s knihou maximálně spokojená. Holderův pohled na některé události krásně doplňuje už tak úžasný čtenářský zážitek. Také bylo zajímavé porovnávat jeho myšlenky s myšlenkami Sky v určitých situacích, jejich odlišné domněnky, ale zároveň zjistit, proč se Holder v daných chvílích v prvním díle choval tak, jak se choval.
Stejně jako u "Bez naděje" hodnotím i tuto knihu jen pozitivně. I když je to v zásadě totéž co první díl, kniha rozhodně opět nenudí a čte se sama. Čtenář podruhé prožívá ten stejný děj. Při čtení se mi opět vrátily všechny pocity, které jsem cítila u prvního dílu. Ale je pravda, že jsem tu trochu postrádala humor z první knihy, protože takhle je kniha jen smutná a vážná. Líbil se mi její úvod i závěr, zejména proto, že tohle v předchozím díle nebylo. Holderovo občasné vyjadřování pocitů přes dopisy své zesnulé sestře bylo zvláštní, ale v dobrém slova smyslu; určitě to vytvořilo jinou "atmosféru" při čtení. Jeho příběh je stejně emotivní jako ten Skyin, možná ještě emotivnější... Oba si něčím prošli a oba to poznamenalo na celý život.
"Ztracená naděje" podle mě ještě víc vystihuje poselství těchto dvou knih.

10 12.02.2017

Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho a tudíž mě velmi potěšilo, že mě povinná četba ve škole donutila ji vzít do ruky rychleji než jsem měla původně v plánu. Rozhodně nelituji výběru právě této knihy. :)

Pýcha a předsudek má své vysoké hodnocení oprávněně. Čte se rychle a svižně, není zde žádná složitá čeština (na čemž má hlavní podíl překladatel), za což jsem ráda. Příběh mě dokonale vtáhl do děje a já jsem se dokázala vcítit do pocitů a myšlenek hlavních postav. Některé pasáže byly však na můj vkus trochu zdlouhavé a nezáživné. Nepomáhaly tomu ani zbytečně složitě zformulované myšlenky v podobě dlouhých souvětí. Když jste ale do příběhu začteni, tak by vám tato skutečnost neměla dělat problém.

Je celkem jasné, na co Jane Austen v knize lehce ironicky narážela. Není tím nic jiného než tehdejší zvyk - starost rodičů o to, aby se jejich děti vdaly co nejlépe a aby při hledání životního partnera hleděli hlavně na to, aby to pro ně byla dobrá partie; protože když budou mít jejich děti dobře postaveného partnera, i rodiče z toho můžou něco vytěžit. Snaha paní Bennetové o nejlepší vdavky jejích dcer a opětovné nahánění nápadníků byla až směšná; její postavu jsem si ani trochu neoblíbila (což byl snad i autorčin úmysl). Nejlepší postavou knihy byl jednoznačně pan Darcy, jehož chování mi od samého počátku nebylo vůbec protivné, právě naopak - bylo jasné, že pro své odměřené chování má své důvody a v průběhu knihy se tato má teorie potvrdila. S názory hlavní hrdinky, Elizabeth, jsem někdy souhlasila, někdy ne. Při čtení jsem si říkala, aby se už odhodlala udělat to, co jí říká srdce a hlavně aby nedbala na negativní a posměšné názory ostatních. Elizabeth mi nepřipadala svým charakterem tak výrazná jako pan Darcy, jenž byl naopak nanejvýš výjimečný.

Na knize se mi líbilo také postupné odhalování charakterů jednotlivých postav a následně objevování jejich dané role v příběhu. Každá postava měla své klady i zápory a autorka se je nebála vystihnout úplně všechny. Jane Austenová se snažila dokázat, že každý člověk má své kladné i záporné stránky co se týče povahy. Také jsem si velmi užívala vylíčení poměrů tehdejší doby - bylo úžasné číst o tom, jak se tehdy žilo, o co se usilovalo a že "největší" starostí matek bylo dobře provdat své děti.

Přestože jsem správně vytušila, jak příběh skončí, stejně mě závěr dojal. Tato kniha není nijak filozoficky založená, takže čtenář může přemýšlet "jen" nad lidskými povahami a doufat, že konec dopadne v rámci možností co nejlépe. Rozhodně nelituji jejího přečtení. Někdy v budoucnu se k ní možná i vrátím. :)

10 19.10.2016

Úžasné...
Ze začátku jsem si myslela, že z toho obrovského množství nových a nových postav snad zešílím, ale následně se mi podařilo (díky skvělému dodatku, bez kterého bych byla v postavách ztracená) se do příběhu ponořit a celou knihu jsem si užívala. Líbí se mi členění kapitol podle hlavních hrdinů, jenže to má dvě menší negativa: zaprvé, když je vám jedna z postav nesympatická, přejete si, abyste tu kapitolu měli co nejrychleji za sebou a zadruhé, když se na konci jedné kapitoly stane něco zajímavého a napínavého, musíte čekat nevím jak dlouho, až se konečně dozvíte pokračování (ale díky tomu se nemůžete od knihy odpoutat, protože se to pokračování dozvědět musíte!).

V knize jsou tři hlavní dějové linie, takže myslím, že se toho tam děje až moc a rozhodně se u knihy nudit nedá. Ano, bylo tam spoustu podrobných a místy nudnějších popisů, ale to se určitě dá rychle přejít. :)

Hra o trůny je plná neočekávaných zvratů, nebezpečných intrik, zrady, napětí, zajímavých sledů událostí a mnoha dalšího. (Těch smrtí je tam ale na můj vkus až příliš, ale aspoň to přidává na dramatičnosti.) Hlavně se ale prosím nenechte zmást anotací knihy... "Čar a kouzel" tam (zatím?) moc není. :)

Bez váhání 5*!

10 09.03.2016

Jsem nadšená. Co víc říct?
Nejsem zrovna fanoušek sci-fi, takže jsem nečekala, že by mě kniha mohla bavit, ale díky velice pozitivnímu ohlasu jsem se do knihy pustila. Jako první jsem se však dozvěděla o filmu. Myslím, že zfilmování knize jen prospělo, protože právě díky němu se kniha stala slavnější a více čtenější.
Už od první stránky jsem věděla, že to bude stát za to. Jako první mě zaujal styl psaní (ve formě deníku) a následně autorův smysl pro humor. Ty hlášky... prostě nenahraditelné. Technicko-chemické a (pro mě) složité pasáže mi ve finále nijak nevadily. Řekla jsem si, že tohle ke sci-fi evidentně patří. Překvapil mě však Markův optimismus. Měla jsem pocit, že to bere jako hrozně velké dobrodružství, že zůstal sám na pusté planetě a musí bojovat o přežití. Ale i když věděl, že jeho šance na záchranu jsou mizivé, nic neviděl černě a vždy hledal (a našel) nějaké řešení - to se mi na něm líbilo nejvíc. Tím se ukázalo na to, že vždycky může být nějaká naděje - ať už jde o cokoliv. Nevzdávat se a bojovat až do konce!

Příběh mě hodně dojal. Hlavně to, když si uvědomíte, co všechno jsou lidé schopni udělat pro záchranu jednoho člověka.

Skvěle napsané. I vymyšlené. Na příběh Marka Watneyho nezapomenu. :)

PS: Film je stejně skvělý jako kniha. Obojí DOPORUČUJI!

10 19.02.2016

Další dočtená série... :(
Půl roku čekání na vydání šestého/posledního dílu se mi vyplatilo. Jelikož jsem měla mezi pátým a šestým dílem půlroční časovou rezervu, na začátku se mi nevyhnul "menší" zmatek, co se děje tyče - chvíli mi dělalo problémy se v něm vyznat. Proto jsem si musela připomenout, co se v předešlých pěti dílech odehrávalo... Naštěstí se to poté srovnalo a já se v ději dokonale orientovala.

Myslím, že ke knize (a vlastně k celé sérii) nemám žádné zvláštní připomínky. Mohla bych jí jenom chválit! Ale u Města nebeského ohně mě trochu zasáhl osud Sebastiána, přestože to byl záporný hrdina. Svým způsobem jsem ho ale měla i ráda. U knihy jsem si krásně pobrečela i zasmála (jak to vlastně u dobré knihy má být). Někomu se to nemusí zdát, ale více než 600 stránková kniha vám uteče jako voda!
Po přečtení tohohle dílu jsem si říkala, jaká je škoda, že už nejsou žádné další díly, na které bych se mohla těšit. Ale na druhou stranu mi těch šest dílů krásně stačilo. Nástroje smrti byla jedna z nejlepších sérií, které jsem zatím přečetla. Možná se k ní ještě někdy vrátím.

Doufám, že Judith Rumelt napíše spoustu dalších, nezapomenutelných sérií!

10 24.05.2015

Kdybych Letopisy Narnie měla popsat jedním slovem, bylo by to slovo... DOKONALÉ!
Zakončení série bylo opravdu nečekané; smutné, dojemné, ale KRÁSNÉ! Myslím, že na tuhle sérii jen tak nezapomenu. Jak bych taky mohla? Je to neobyčejná série, která se stala součástí mnoha dětských srdcí, a která je zkrátka jedinečná! Právem se stala světovým bestsellerem!

Po těch sedmi dílech se mi ani nechce věřit, že je konec... Já ale Narnii ještě zdaleka neopouštím! S radostí a se zájmem se ráda vrátím do toho kouzelného a výjimečného světa! A určitě nebudu sama, že? :)

10 26.12.2014

Na čtení Eragona jsem se chystala už dlouho. Nevím proč, ale neustále jsem to odkládala. Teď, když to mám přečtené, nevím, jak jsem s tím mohla tak dlouho otálet! Jsem velká milovnice fantasy a tohle mě prostě vzalo. Je to dokonalá fantasy kniha, která vás vtáhne do děje a nepustí. Necelých 500 stran vám rychle uteče.

Kniha je moc dobře napsaná a dokonale vymyšlená; bylo poznat, že to měl autor už od začátku promyšlené do těch největších detailů. Myslím, že nic v knize mi nepřišlo nezajímavé a nedůležité. Víceméně každá strana mě bavila a nemohl jsem se odtrhnout. Možná jen autorovy popisy různých míst mi přišly trochu zdlouhavé, ale to je prostě jeho styl, který nehodlám kritizovat. Aspoň bylo vidět, že měl úžasnou představivost. Je pravda, že v několika věcech Eragon připomíná Pána prstenů (Alagaesie, elfové, trpaslíci, Eragon a Arya...).

Při čtení jsem nemohla uvěřit tomu, že to psal patnáctiletý chlapec - tak starý, jako jsem teď já. Získal si ode mě obrovský respekt, protože který teenager by dokázal vytvořit takovýhle bestseller? Eragon nadchl miliony čtenářů po celém světě a určitě se bude obdivovat nadále, bez ohledu na negativní názory čtenářů. Pro mě je kniha úžasná a zaslouží si samou chválu!
Těm, kteří se rozmýšlí nad tím, zda si jí mají přečíst nebo ne, říkám na rovinu: přečtěte si ji a nebudete litovat!

10 23.11.2014

Autorka vykreslila nádherný svět, ve kterém bych chtěla sama žít a který mi něčím připomínal svět Harryho Pottera. Zápletka se mi moc líbila; bylo to pro mě něco nového a jedinečného. Postavy byly moc povedené; obzvlášť čtenářkami tolik obdivovaný, arogantní a vtipný Jace. :) Do postav jsem se dokázala snadno vžít. Všechny pojmy v knize mi přišly naprosto úžasné a dokonale vymyšlené: nefilim, zavržený, zkázonoš, dveře pěti dimenzí, stéla, země Idris...

Na začátku mi připadalo těch informací najednou docela moc a já jsem se v tom trochu ztrácela, ale je to tam postupně vysvětlené tak, že už jsem potom neměla problém se v knize zorientovat a pořádně jí chápat... Myslím ale, že kdybych jí přečetla ještě jednou, lépe bych pochopila určité nesrovnalosti. Možná by taky stačilo číst jí bez přestávek, protože mi někdy přišla zamotaná a několikrát jsem si musela připomínat, co se předtím dělo. Druhá polovina knihy mi přišla srozumitelnější a taky mě víc pohltila. Na konci to bylo samé překvapení a já nevěděla, na co ještě se mám připravit; v těch chvílích jsem se od knihy nedokázala prakticky odtrhnout. Občas mě určitá informace tak zarazila, že jsem chvíli nebyla schopná číst dál.

Autorka si mě svým prvním dílem téhle skvěle začínající série získala. Je napsaná zábavným stylem a já jsem si jí moc užila. Mě se teda nehorázně líbila a moc se těším na další díly a zápletky!!

10 30.08.2014