kytikyti komentáře u knih
To bylo hodně zajímavé. Jako dítě jsem nesnášela Babičku, myslím, proto, že nakonec umřela. Jsem ráda že jsem se odhodlala si přečíst něco jiného od Němcové. Příběh nic moc, ale bylo to historicky velmi zajímavé. Víden 19.století, česká menšina a také nálada mezi Čechy a Vídenáky.
První můj komentář k celé sérii (už jsem se neudržela:-). První díl dobrý, druhý díl lepší a tak bych mohla pokračovat. Asi je to taky tím, že jsem sériový maniak. Líbí se mi když svět fantazie poznávám více a více, to samé s postavami. Doufám že budete schovívaví, ale ráda bych srovnala s Harrym Poterem, kde je svět obrovský, komplexní a je vidět, že na něm autorka pracovala mnoho let a ne, že balí jedno vymyšlené na něco dalšího.
Několikrát jsem si ověřovala, zda opravdu čtu českou autorku. Dílo je opravdu světové! Geniální přímo. Jak tu někdo psal, postavy nejsou černobílé. Nemáme tu po americkém stylu záporáky a čisté duše. Navíc autorka píše i z "jejich pohledu", píše jak se cítí a vy se můžete do postavy vcítit a pochopit, jaké pohnutky je k chování vedou.
Knihy jsou skvělé a ležela jsem v nich strašně času, občas je těžké číst různé dlouhé halucinace Luse. Ale jinak doporučuji přes nudnější pasáže projít, stojí to za to.
Byl to docela brak, takova kniha na odlehčení, opravdu nenáročná. Děj docela katastrofa, ale alespon to bylo pozitivní. Poslouchala jsem audio, z pokusů imitovat opilého mi drnčela hlava.
Nejak jsem si neuvedomila, ze je to od Viewegha a pustila se do toho. Humor extremne ironicky, docela me to bavilo, az stvalo. Pro autora typicky linearni pribeh beze spadu. Ani jednu z postav se moc neda oblibit, spis tahle knizka priblizuje komunistickou dobu. No jsem rada ze to uz mam za sebou. Pokud nejste takovi drzaci jako ja, tak jestli se to nelibi hned na zacatku, tak nectete dal, je to furt stejne.
Zajímavé dílo. Několik dní strávených v pivovaru s manžely jejichž věk jsem prostě nedokázala určit. Maryša by se asi v dnešní době měla dobře, ale v době upjatých mravů pro ní byl život těžký. Na mě eunuchoidně působící Francin je úplným opakem. Tato kniha je jakoby výnatek z deníku Maryšky. Nemá klasické graduování, vrchol a spád, je to spíš plató. Ale docela pěkně napsané se zajímavým, až psychadelicky působícím popisováním. Velkým negativem je týrání zvířat, možná autorovo trauma z mládí. Maryška (v tu chvíli pro mě kr*a blbá) usekne psovi ocas, ten musí být pak v bolestech a sepsi zastřelen a to ještě na několikrát. V tu chvíli jsem tu knihu chtěla odložit, ale jsem ráda že jsem si jí přečetla. S filmem jsem nesrovnávala, jsou to dvě naprosto odlišné věci.
Bylo to hodně pěkné. moc válečné knížky nemusím, protože jsem hrozná citlivka a ony jsou vždy smutné, ale tady se mi ten styl psaní tak líbil, že jsem nepřestala. přirovnání a popisy měly tolik fantasie. krásné
Kniha zacina velice slibne a zacatek me velmi bavil. Dokonce jsem pararelne sledovala serial ktery byl natoceny podle knizky. Pak se kniha podivne zvrhava ve snuzku nasili ze ktereho mi bylo az spatne. Konec (trpici Jamie u mnichu, pomalu umirajici a popisujici nasili Randalla) mi prisel otresny. Prislo mi to nechutne a vubec ne ctenarsky zajimave. Moc jsem se nevyznala v tom jestli si autorka myslela ze tohle bude ctenare bavit, nebo mozna sokovat. Ale byla jsem moc rada ze uz mam knihu doctenou. Do dalsihu dilu se zatim neplanuji vrhat.
Pane Bože, konečně! skoro po roce dočteno. Stále jsem slyšela velmi příznivé recenze, ale pro mě to byla nuda. Kniha je napsaná v inteligentním humorném stylu, který mi i velmi sedel, ale znáte to, není to dobrá kniha, když se do čtení musíte vyloženě nutit.
Audiokniha, pozor spoilery. Audiokniha byla celkem pekna az na takovou opravdu divnou kakofonickou hudbu, vždy před každou kapitolou se tam tak podivne potrubovalo:-) navíc se četl takovy divny uvod před každou kapitolou, to se mi tedy vůbec nelíbilo, nedávalo mi to vůbec smysl, pravdepodobne jediny komu to smysl davalo byla samotna autorka. a poslední věc z negativů je že se autorka prišerně fixuje na strikeovo koleno. nevim jestli to je tím, že má sama nejakou bolest, nebo co se tím snaží vyjádřit, ale měla jsem pocit že popis strikeova kolena, co s ním je a jak bolí je v knize až příliš často. pak už jsem zvedala jen oči v sloup "už zase"... jinak se mi kniha dobře poslouchala. pointa se mi zdala lepší než v prvním dílu. tenhle díl se mi líbil víc a byly tam lepší postavy. akorát se nemůžu zprostit pocitu, že je úplně zbytečné psát průměrné detektivky, když autorka umí tak úžasné fantasy, že je to trochu plýtvání talentem. ale když si vydělala tolik peněz tak si může dovolit zkoušet co chce.
Měla jsem audioknihu a byla super! Morous Ove, přestože je morousem přináší pozitivní náladu. Moc se mi líbilo. Není to žádný strhující příběh ale pobavila jsem se.
Bylo to opravdu napinave a clovek opravdu ani z naznaku nemohl predpokladat co se stane. Tak to ma byt.
Čte se rychle je to zajímavé, chvílemi také hodně naivní. spíše pro mladší čtenářky ale na zahrádku dobré:-) půjdu i do dalších knih.
Konečně Rowlingová tak jak jí známe. moc se mi líbila, sice mi chybí kouzla a čáry, na to je autorka prostě profík, ale jinak fakt výborně napsané. Nevím, co bylo to prázdné místo za úlet, nebo že by byl problém, že jsem to četla anglicky? ale to asi ne.
Payne nezklame. Jako vždy skvěle napsané. Přesně jako Wolfinéria jsem si říkala, že je to mimo moji věkovou kategoriia že se nedokážu dostat do příběhu stejně jako třeba u "Líbáš jako Bůh". Ale příběh je skvělý, typické Paynovské průpovídky, stejně jako u Mladíka. Velmi čtivé.
Kniha plná dlouhosáhlého popisování. Na jednu stranu se mi líbila svou nezvyklostí, typicky švédským chováním lidí (které mi po půl roce ve Švédsku stále zůstává záhadou) a zvláštním příběhem. Na druhou stranu ale vždy poznám velice jednoduše, zda se mi kniha líbí. a tahle mi na stole ležela dobrý měsíc a do čtení jsem se spíše nutila. Střídají se zde pasáže popisů přírody na dvě stránky, které člověk očima jen rychle přejíždí a téměř nevnímá a pasáže, které jsou velice zajímavé a které jsem ještě nikde jinde nečetla. Kniha stojí za přečtení, možná se k ní ještě někdy vrátím, že by to byla ale nějaká bomba, to bych neřekla. Je to ale příjemné odlehčení od "amerického stylu", tady se nic nevysvětluje, za každým činem nejsou napsány veškeré pohnutky proč to či ono člověk udělal. Příjemná změna.
Vancura ve me nedokazal vzbudit zadne emoce. Cetla jsem jiz pred maturitou a dojem z knizky byl proste ''hm''. Nedokazala jsem se vcitit a szit s postavami a pribehem.
Moje prvni knizka. Prectena v peti letech. A ted se k ni o dvacet let pozdeji vracim. Vzpominam jak jsem ji nenavidela a rvala u ni, ze ji nebudu cist. Zacatek je opravdu drsnarna pro pětileté dítě i dospělaka. Ale pak se to rozjede a ja uz ani nemukla. Pri mem nynejsim cteni jsem byla prekvapena, jak je knizka i celkove drsna a plna utrpeni. Skoro bych ji ani mladsim detem nedoporucovala. Vzdyt ja z toho tenkrat mela skoro trauma! Take mi tenkrat nebylo jasne, jaktoze neexistuje dalsi dil. Byt to napsano ted, v dobach knizek na pokracovani, tak urcite dalsi kniha je. Ale v tom vsem spociva kouzlo knihy. Vyborna hlavni postava, vykreslena osobnost. Doporucuji.
Genius Karel Capek. Po dlouhe dobe si uzivam kvalitni cteni, uzasne popsane postavy, napinavy dej, a mnoho dalsiho. Cerste po precteni Irvinga (muzete si precist me hodnoceni v komentarich) je Capek uplny balzam. Krasne jsem si pobrecela.
Dostala jsem se k audioknize. O velikosti dvou hodin... az ted jsem zjistila ze k iha ma pres osmset stran. Audiokniha byla udesna. Afektovane namluvena. S urvannou Annou menici se z depresivni postavy na totalni psycho. Musim se dostat ke knize, protoze slozitapsychologie se do dvou hodin uknikane audioknihy neda shrnout. Co jsem obdivovala byl dokonaly psychologicky rozbor zenske osobnosti avsak vyhnany do extremu. Tesim se na knihu.
Tento komentář nečtěte, pokud si knihu chcete přečíst. Upozorňuji že pokud se v knize dostanete na přibližně třicet procent a nebude vás to bavit a nejste tak umínění jako já, tak knihu odložte, nic lepšího vás nečeká.
První a trvalé dojmy z knihy byla nuda. Příšerná, téměř lineární nuda jen s malými výchylkami. Přijde mi, že přesto, že se mě Irving snažil šokovat, byly to velmi, velmi chabé pokusy. Autor vypráví bez talentu vytvořit napínavou situaci (až na znásilnění, kdy jsem byla zvědavá, zda ženu najdou), nechává veškeré příležitosti pro napínavý příběh běžet (příkladem Garpův útěk z Jennina pohřbu). Celou dobu jsem cítila nad knihou frustraci, stále jsem nechápala, proč na ní všichni pějí takovou chválu. Tak se vytas Irvingu, dostaň mě, ale jeho trapné pokusy byly dost mimo a ve finále, kdy Duncan přichází i o ruku, jsem byla vyloženě vzteklá. To je vše co máš? Také popisy sexuálních vztahů jsou prapodivné (čtyřka s Alicí). Zase mě napadá: co to má být? Že by Irving sentimentálně popisoval co se mu přihodilo, nebo snad nějaká jeho fantazie? Nezájem, nuda.
Některé knihy vás přimějí cítit pocity s postavami, prožívat zármutek i radost, napětí. U mě tohle Irving nedokázal. Epilog přeskakuji se čtením dvou vět ze stránky. Mě nezajímá jak si kdo žil a jak zemřel, proč? Není to zajímavé. NUDA.
Musím zdůraznit, že neumím odhalit v knihách skrytá poselství, které možná tato kniha má (o tom se po mé recenzi plánuji informovat). Několik věcí se mi na této knize relativně líbilo: pomsta Tropovi (to už sem myslela, že se Irving rozjíždí, ale běda), Ellen Jamesová a vše kolem ní, pokusy Irvinga o humor v podobě Roberty (dobrá postava, někdy i vtipné) a také rčení že je těžké tolerovat netolerantní (zde jsem byla ohromena, výborně).
Bohužel své umíněnosti pravděpodobně ještě podlehnu a musím si přečíst ještě alespoň jednu Irvingovu knihu pro srovnání.