kytikyti komentáře u knih
Wow, Minier překonává moje očekávání zas a znova. Knihu jsem četla zase téměř nonstop a dokonce jsem se i občas dost bála a to i za bílého dne. Autor nepracuje se svými hrdiny, kteří jsou pro tentokrát spíše v pozadí . Což ale vůbec neubírá Servaz sérii na zajímavosti a kontinuitě. Když si člověk myslel, že už žádný zvrat nepřijde, přijde další a pak znovu další. Skoro až neuvěřitelné, jak Minierova mysl pracuje a jak moc příběh propracoval a kolik vrstev v něm je. Jediné co bych vyčetla, (i když bez toho by to asi nebylo ono) hodně brutality a krve, ke konci už pak i na mě to bylo trochu moc strašení a stalkerování, ale jinak super. Trochu vtipné mi také přišlo, že osoby vyslýchané Servazem opakují "Vy jste za mnou ale nepřišel, abyste si se mnou promluvil o..."
Skoro jedním dechem, nikdy jsem na detektivky nebyla ale Minier mi obrátil vkus. Několik pasáží o vězení, takže jsem vložila do čtenářské výzvy. Musim upozornit, že některé části knihy jsou dost drsné.
Splnovala jsem knihu, která mě zaujala svou obálkou. Pořádně kýčovitá obálka, která mi přišla legrační mi naznačovala něco na způsob Daniele Steel. Byla jsem překvapená, když se z toho vyklubal docela depresivní příběh. Ani se mi to moc nelíbilo... Zajímavá myšlenka.
Bylo to humorné, ale příběh je poněkud lineární plný krátkých historek. Přjde mi sice zábavný, ale bylo tam na mě až moc karambolů - létajících kuřat, močůvek, omáček...
Kniha me bavila. Bylo to zajimave tema a prijemna zmena. Mimoradne napsane!
Tak to teda bylo Inferno, ale pro mě. V knize jsem se plácala mnoho měsíců, dokud jsem se nekousla, nezařadila jí do čtenářské výzvy a pak se znechucením dočetla. Příběh chudé husopasky, která ke štěstí přišla, probíhá následovně: Ubohá Julia, kterou doma asi mlátili klackem, se pořád krčí, fňuká, bojí, klopí oči a vystrašeně cuká. Aby to bylo ještě divnější, je ve 23 letech panna (o čemž se točí skoro celá kniha) a je velice roztomiloučká (spí s plyšáčkama, nosí pyžámko s králíčkama a má vzrůst hobita). Navíc je chudá, na hranici s houmlesením, pořádně se ani chudák holka nenají, dokud znovu nepotká svou tajnou lásku. Profesor Emmerson je hrozný sexuální predátor, chce o Julii pečovat nejen finančně, ale pořád jí chce živit, aby asi neumřela hlady, prostě opravdový Provider. Zároven má svoji agresivní „dark side“, ale díky Julii se vše v dobré obrátí. Celá kniha pojednává o tom, co jí pořád nosí za laskominy a jak se Julia penězům hrozně brání, protože je asi velice morální děvče. Erotiky se moc nedočkáte (kromě ohromně přeslazeného závěru knihy), jedině pokud vám přijde sexy muž oblizující vidličku, nebo cucmání prstů (nikdy jsem nepochopila, co může být erotického na tom, že vám někdo saje prst, ale už jsem to v pár zámořských knížkách četla, je to tam zřejmě móda). Kniha má mnoho společného s 50 Shades, jen je ještě otřesněji napsaná. Tohle bylo největší utrpení, co jsem asi kdy v životě s knihou vytrpěla a už to nechci nikdy zažít, kniha se zdála být nekonečná. Pozoruhodné je i to, že autorem je muž.
Uzasna knizka, ktera patri mezi jednim dechem knizky. Kdyz uz jsem si myslela, ze vsechno vim, kniha me prekvapila. Super!
Silně moralizující a docela nudný příběh o nápravě starého skrblíka. Audio skvěle namluvené.
Kniha plna filozofovani nad roboty. Ja se touhle audioknihou uspavala asi mesic. Vyborny hlas. Myslim ze mi zustane v mobilu na dalsi uspavani. Vysledek do 10ti minut zarucen.
Čtenářská výzva mi dala zabrat. Když jsem konečně našla někde Anetu, byla to knížka pro začínající pubertáky. Moc nedokážu hodnotit. pokud je vám třináct a jste holka, tak je to pravé čtení pro vás. Zajímavé je, že parfém Maroussia se stále prodává za cenu necelých 300Kč. Mým cílem je určitě si ho očuchat. Další, čím byla kniha zajímavá, že je to totální retro kniha (devadesátky!:-) a zároven jsem se vrátila do své puberty a vzpomínala na své zážitky.
Nemastny neslany seversky humor. Severani umi dobre temne knihy. Ale jejich humor je na me ale moc slaby odvar. Kniha mi humorem hodne pripominala stoleteho starika. Takze kdo se bavil u starika bude se mu libit i tato kniha. Me prisla proste nic moc a do cteni jsem se musela hrozne nutit.
Tak tohle jsem číst nechtěla. Židovská otázka není můj cup of tea a tuhle knížku jsem si zvolila pod naivní představou že splním čtenářskou výzvu ,,kniha o jídle". Jídla se kniha dotýká jen okrajově. Kniha je smutná, ale celkem čtivá. Můj hlavní problém byl v tom, že už nechci číst nic o tom, co se dělo za hrůzy v koncentračním táboře. Už jsem slyšela dost ve škole, byla jsem se v Terezíně i Osvětimi kouknout a bylo to opravdu příšerné a odporné. Kniha se bohužel začala stáčet směrem, který se mi nelíbil. Koncentrační tábor a co se tam dělo je nevyčerpatelnou studnicí příběhů a lidského utrpení. Existují lidé, kteří si o tom dokola a dokola čtou, koukají na dokumenty a nimrají se v tom. Je to moje chyba, že jsem se nekoukla o čem kniha je, ale já mám knihu pro pobavení a ne abych nad ní smutnila.
Celý příběh je dobře vystavěný a finální příběh Hany má něco do sebe.
První kniha od autora. Musím říct, že jsem se opravdu nejen bála, ale kniha ve mě nechávala takový ten děsivý pocit děsu a zároven nepohodlí, jako když se člověk dívá na horory. Moc tomu nepomohlo, že jsem měla audioknihu. Bylo to ještě strašidelnější.
Teda moc se mi to nelibilo, ale spis proto, ze to nebyl muj salek caje. Trosku jsem se u toho nudila, chvilemi jsem byla nastvana jak se kluci k sobe chovali a chvilemi me jimala hruza. Golding umi dobre psat a vykreslovat situace, rozhovory kluku mi prisly uz mene realne a obhrouble.
Nejlepsi knihy se poznaji podle toho, ze se od nich clovek nemuze vubec odtrhnout. Jako v tomto pripade. Silny a zajimavy pribeh u ktereho jsem samozrejme uronila par slz. Erskinova me vzdycky dostane.
Velmi sarkastické a pak ještě sarkasmus na sarkasmus. Trošku jsem se nudila, ale byla to celkem příjemná oddychovka. Jediné co mi tam nešlo do hlavy (a o co teda v sarkastickém románu moc nejde), že když se někdo nechá zmrazit tak ještě nemůže být mrtvý. Mrtvoly se těžko léčí. Ale to je detail.
Dej se mi libil. Autora mam rada. Dokonce jsem v knize nasla knihovnici a knihovnnu, takze jsem zaradila do ctenarske vyzvy.
Kniha mě bavila. Líbilo se mi že je složená od různých autorů a přesto představuje jeden košatý příběh. Bavila mě fantasie se kterou autorky příběh tvořily.
=Spoiler=
Moc nevím, jak mám hodnotit. čekala jsem na nějaký zvrat v té mizérii, na to že Boblika někdo přechytračí. Ale celá knížka je pořád stejná, tortura, doznání. Bylo to hrozně frustrující a zároven pravdivé. Do čtení jsem se musela hodně nutit. Ale myslím že to bylo poučné.