L.Helena komentáře u knih
Už je to hoooooooooodně dlouho co jsem četla něco od Agathy, a tak, když se ke mně dostalo Pět malých prasátek v podobě audioknihy, jsem si je s chutí poslechla. Nahrávka z roku 1980, bez hudebních předělů a technické dokonalosti, jak je tomu zvykem nyní. Je tam slyšet otáčení stránek a také několik přebreptů, ale o to víc mě to bavilo. A samotná kniha - žádný akční děj, jen dokonale vykreslená psychologie postav.
Moc jsem si to užila, určitě budu pídit i po dalších "historických" nahrávkách.
Vůbec jsem se po celou dobu do knihy nemohla pořádně začíst. Přestože tady byly situace dramatické, romantické, mystické... všechno to bylo takové bez napětí, bez prožitku, bez emocí.
Silný příběh vyprávěný nekonvenčním způsobem. Ale právě ten styl vyprávění jakoby mi nedovoloval se do knihy patřičně začíst. Na přeskáčku místem i časem je příběh vyprávěný prostřednictvím úryvků z deníků, dopisů i přímým vyprávěním ústředních postav. Nakonec se z toho všeho vyloupne opravdu jedinečný příběh, ale pro mě prostě postrádal ten pravý čtenářský zážitek, kdy se do knihy ponořím a doslova hltám každou stránku. I přes to všechno se jedná o zajímavé čtení o osudu jak hlavních postav, tak i o současnosti a nedávné historii Číny.
Jojo, tak tohle se opravdu povedlo! Začetla jsem se hned po pár řádcích, úplně mě to pohltilo a nepustilo až do konce.
Jedním slovem - bylo to divné!
Podivný příběh a nepochopitelná základní situace, od které se celý příběh odvíjí - matka opustí dvě malé děti, aby se svým pochybným milencem odjela na opačný konec světa dělat revoluci. Vykreslení postav bylo hodně neosobní, a vůbec celé vyprávění takové... prostě divné. Některé situace a souvislosti jakoby v knize úplně chyběly. Nechápu, jak to mohlo dostat ocenění nejlepší švédská krimi 2014. Patrně si ten rok ostatní autoři dali volno.
Moje první setkání s tvorbou paní Váňové a celkem jsem se pobavila. Všechny tři příběhy se dobře četly, i když občas některé situace trochu přitažené za vlasy, ale jako odpočinková četba to plní svůj účel.
Určitě si přečtu i další knihy autorky, ovšem na základě komentářů níže si je raději vždy jen půjčím v knihovně.
Váhám mezi 3 a 4 *, těch 70 %, co má dnes, je asi odpovídající. Některá místa v knize jsou čtivá, napínavá, naproti tomu jsou pasáže naprosto nudné, nic neříkající, nebo opakující se.
Osobně nemám moc ráda knížky, kde čtenář dlouho neví, co se vlastně v minulosti stalo, ale musí se potýkat se současným chováním postav, které je pro něj v tu chvíli nejasné a nepochopitelné.
Výborné čtení o tom, že nemusí být v životě vše takové, jak se navenek jeví.
Tahle knížka se opravdu moc povedla.
Nenáročné čtení na jedno odpoledne.
Typická Jakoubková: ústřední postava - mladá žena, jídlo, rodinné vztahy, přímořské letovisko (tentokrát ovšem Řecko, namísto obvyklejší jižní Francie) a samozřejmě nechyběla zmínka ani o něčem procovském...
Dobrá detektivka. V první půlce jakoby se místy ztrácelo napětí, ale druhá půlka už se nedá odložit. Čtenář ví víc než vyšetřovatelé, tak je to dost na nervy, když se párkrát vrhnou po nesprávné stopě.
Anotace začíná výrazem "vzrušující", mně to teda takto vůbec nepřišlo. Jednotlivé situace i celková zápletka mně přišly takové nijaké, nedotažené...
Rozhodně bych to nezařadila do kategorie thrillerů. Vždycky, když už se zdálo, že to začne být napínavé, tak děj přeskočil k popisu událostí z minulosti, které někdy více, někdy méně sice s přítomností souvisely, ale spíš měly jen napomáhat k pochopení psychologie postav. U mně teda spíš vedly ke ztrátě sympatií ke všem třem hlavním hrdinkám, které jsem si zpočátku celkem oblíbila.
Nádherná obálka, kterou patřičně oceníte, teprve až knihu opravdu držíte v ruce.
Děj fajn, ale jako bych byla pozorovatel zvenčí, úplně mě to nevtáhlo. Ocenila bych ještě aspoň jednu kapitolu navíc s bilancí závěrečného masakru (kdo ze zúčastněných přežil a s jakými následky) + nějaké dovysvětlení proč?, kdy?, jak? apod. se to všechno dělo.
Tři čtvrtiny knihy spíš nuda. Jen popis událostí bez toho pravého napětí. Teprve poslední čtvrtina nabrala grády.
Příběh fajn, ale styl provedení mi vůbec nesedl. Střídání časových rovin by ještě šlo, ale většinu knihy tvoří vyprávění několika hlavních hrdinek v první osobě a tím pádem je zde spousta myšlenkových pochodů, domněnek, náznaků, odvolávání se na "něco" v minulosti, co je čtenářovi zatím utajeno, takže často tápe a není si jistý, jestli je to záměr autorky, či mu unikl nějaký náznak. Pro mě dost obtížné se začíst, vůbec mi to čtení nešlo pohodově, spíš to bylo takové těžkopádné...
Knížka se mi moc líbila, úžasně čtivá od začátku až do konce, žádná stránka mi nepřipadala zbytečná. Clara, která po tragické události postupně zjišťuje, že v jejím manželství nebylo vše takové, jak se doposud zdálo, naráží na další a další situace, o kterých její manžel mlčel anebo neříkal pravdu. Nick pak retrospektivně popisuje okolnosti, které k těmto situacím vedly. Střídání těchto kapitol postupně odhaluje čtenáři skutečnost, která vyústila v osudnou tragédii.
Scéna s basebolovou pálkou v závěru knihy je možná trochu přehnaná, ale kdoví, jak by v dlouhodobém nervovém vypětí reagoval kdokoli z nás.
Skvělé !!!
Napínavé !!!
Nervy drásající !!!
Pět hvězdiček je málo...
Do knihy jsem se celou doby nemohla pořádně začíst. Přišlo mi, že je tam hodně okecávání kolem a kolem, a dost málo děje nebo toho pravého napětí. Spíš jsem dočetla jen ze zvědavosti, jestli je opravdu mrtvá, nebo zmizela z vlastní vůle. A dočkala jsem se zklamání...
Tak mně to jako thriller rozhodně nepřišlo. Spíš jako bláznivá oddechovka. Ovšem čím víc jsem se blížila k závěru, tím víc jsem nabývala dojmu, že to zřejmě autorka jako nadsázku nemyslela.
Takže, pokud to měla být snaha o černý humor - no, budiž! Ale jestli je to opravdu myšleno jako thriller - tak teda hooooodně přitažený za vlasy.
Ale na prvotinu to šlo.
Knížku jsem poslouchala a jsem ráda, protože si nejsem jistá, zda bych při čtení zejména těch kapitol, které se týkají duchovna, dokázala udržet pozornost. Uzdravení autorky je prostě zázrak - nepochopitelný, nevysvětlitelný, záviděníhodný. Tím jej samozřejmě nechci zpochybňovat. Návrat z "druhého břehu", ten zážitek a s ním spojenou změnu vnímání světa, lze asi těžko zprostředkovat někomu, kdo nezažil. Tak zásadní změnu ve vnímání života, smrti, nemoci..., jakou zažila autorka, zřejmě proto nedocílíme pouhým přečtením (poslechem) této knihy, ale může nám pomoci aspoň snažit se vnímat tyto záležitosti i z jiné perspektivy.