Ladis777 komentáře u knih
Texty v knize jsou dobré, některé jiné, než jak je máme "zažité", je vidět, že EK buď vycházela z jiných zdrojů nebo se snažila o autorskou invenci, nebo se nám v povědomí ustálila jiná varianta. Četl jsem to pětileté dcerce na chalupě a byla docela spokojená, nevadil jí ani zastaralý a ornamentální jazyk, ani jiné příběhy, které už zná.
A do čtenářské výzvy je kniha jako dělaná.
Konečně jsem si přečetl klasiku Lustiga. No, spíš pročetl, kniha mě prostě neoslovila. Rozhodně jsem nenašel to, co by ji řadilo mezi přední knihy literatury dvacátého století.
Po knize jsem sáhl po letech kvůli čtenářské výzvě. Musím říct, že zpětně mě nakonec zaujaly povídky snad víc, než když jsem některé musel číst na fakultě a předtím na střední škole. Příběhy jsou celkem nosné, rozhodně v nich Hálek leccos vykreslil velice pěkně, pravda, leccos je trochu překombinované nebo schematické, ale jsem spokojený.
Docela hezké některé obrazy a zajímavý smysl pro práci s detailem, celkově mě to ale moc nenadchlo, snad jen dva texty.
Krátká zamyšlení a mozaikovité vzpomínky na okamžiky z dětství. Nostalgické, poměrně milé, chybí tomu spíš hlubší pohled nebo něco neočekávaného.
Po knize jsem sáhl, protože jsem si chtěl rozšířit čtenářskou zkušenost se Šabachem a kniha mě docela potěšila. Vtip, nadsázka, sarkazmus, příjemně otevřený konec.
Kdysi jsem jeho knihy hltal, alespoň to, co tu bylo před revolucí. Teď jsem na to asi už moc starý. Nebo je to jiné - chybí mi tu smysl pro humorné zážitky, těch je tu nějak pokrovnu, navíc je to takové strašně nesourodé. Ani překlad mi nepřijde zrovna povedený... Prostě průměr.
Na rozdíl od předchozího hodnocení já tu knihu vidím naopak. Taky jsem ji znal podle názvu ze školy, ale nějak tak pod představou Anny Proletářky a po povinném čtení Bidpaje na základní škole jsem se do Olbrachta ani moc pouštět nechtěl. Nakonec jsem se neskutečně bavil od začátku do konce. Ironie, sarkasmus, absurdní situace, vyšperkovaná rádobyvyšším stylem... Jsem rád, že jsem knihu vzal do ruky.
Zápletka slušná, ale ty postavy a tím pádem i dialogy jsou strašně ploché a papírové.
Jo, je to Pratchett, jeho vtipy, ale není to Zeměplocha. A jak připouští překladatel - ten překlad mírně pokulhává.
Četl jsem to už dvakrát, vždycky zhruba po deseti letech, a pokaždé si to užiju nějak jinak. Myslím, že je to povedená tragikomedie.
Četl jsem to na vysoké jako povinnou literaturu a nezaujalo mě to, teď po nějakých dvaceti letech mě to nezaujalo znova, zkusím to zase za dvacet let.
Samostatná novela Č. Ajtmatova o věčné lásce a zklamání.