Ladis777 komentáře u knih
Prvních asi čtyřicet stránek jsem obracel oči v sloup, že se to nedá číst. Pak mě to docela zaujalo, chvílemi jsem se i bavil. Problém je prostě jazyk - kombinace přehnaně obrazného a ornamentálního jazyka s archaizujícím je vražedná, až se v tom - někdy záměrně, někdy nezáměrně v dlouhatánských souvětích ztrácí, co vlastně sděluje. Škoda. Příběh je celkem nosný a dává dost nahlédnout i do společnosti počátku dvacátého století. Nelituji tedy, že jsem tu knihu napřed se sebezapřením, pak i celkem ochotně přečetl a dočetl. I když... klasicky, méně by bylo více - 300 stránek to fakt mít nemuselo.
Po knize jsem sáhl mimo všechny knižní plány, ale nelituju. Prvotina se trochu nezapře, ale většinu povídek autorka promyslela a docela zajímavě propojila s jinými, jak to známé třeba v Amores perros, i když tady jednodušeji. Pravda, některé příběhy jsou uvěřitelnější, jiné méně, avšak celkový dojem je veskrze pozitivní. Prostor povídek je vykreslený perfektně, jako Pražan jsem na kolejích pobýval jenom na návštěvách, ale ta atmosféra (v kladném i záporném smyslu), jak ji vnímá i host kolejí, je velice autentická.
(SPOILER) V prvé řadě musím říct, že dítěti se kniha líbí - představa, že s sebou Janička všude tahá obrovskou velrybu, ji hodně baví. Téma má docela potenciál, který ovšem autorka naprosto nevyužívá. Místa, kde to volá po nějaké akci a (konečně) zápletce, autorka mistrně přejde, aby vytvořila zápletku někde o kousek dál, ovšem zápletku zcela banální. Při čtení se tedy mísí pocit zoufalství (to myslí vážně?) s křečovitým smíchem, kdy je scéna tak slabá a předvídatelná, že se čtenář rozesměje, ovšem s podobným pocitem jako v prvním případě (to myslí vážně?).
Děj tvoří sled nevěrohodných událostí s papírovými postavami, zejména dospělými (alespoň část dětských postav je pro mě přijatelná - nikoliv dobrá, ale přijatelná). Jak navíc na sebe kapitoly navazují hodně volně, je třeba děj rychle na konci kapitoly ukončit a jít dál. "Happyend" s těhotnou maminkou i velrybou už jenom smutně korunuje dílo.
Kniha mi spíš připadá jako nepříliš povedená slohová cvičení ze školy než jako kniha skutečně určená pro malé čtenáře.
(SPOILER) Dám mu plný počet. VE srovnání se Skálou a dalšími mi sice kniha přišla slabší, ale nápad a zápletka super a chobotnice, která se chapadly dostane, kam zrovna chce, je správně děsivá. Ten detektiv ji vyvažuje určitou dávkou směšnosti, ale není to zase karikatura a komický panák. No, uvidíme, třeba bude Makenzie dál pokračovat.
(SPOILER) Je to předvídatelné, je to mix osvědčeného - naivní rádobyemancipovaná bohatá dívka, nesnesitelný snoubenec, mírně nudný, ale nakonec cílevědomý mladík, nemožný nesympatický bratranec, mužný typ dívky, nepříjemná teta... K tomu trochu gagů, trochu absurdity, trochu nonsensu, trochu klasiky... a máme tu výsledek. Zase musím říct, že i přes očekávané kousky a scénky, přes opakovaná schemata a situace jsem se docela dobře bavil, občas jsem se smál i nahlas, to se mi často nestává.
Nedávno mi někdo přirovnával Wodehouse k Jirotkovi, no, jistá podobnost tu asi i je, i když tohle je pochopitelně víc staroanglické. Takže za mě docela slušný počin a doporučuju jako relax na léto. Přečteno asi za dva dny.
Prostě surrealismus... Tady se bavit o ději nemá pochopitelně smysl. Jako experiment a hra dobré, bavil jsem se.
Až po poslední kapitolu jsem byl s textem hodně spokojený, poslední kapitola to nějak rozhodila. Čekal jsem nedořečenost osudů a on tam asi - pokud hodně chci - je, ale návrh řešení je přece jenom silnější. I když se text tváří, že všechno je jasné, vlastně stále zůstávají některé otázky otevřené a pravda je trochu moc diskutabilní. Takže hvězdičky strhávám za závěr.
Jako odpad jsem to nakonec neoznačil, ale moc tomu nechybí. Aneb když smícháš Junga, trochu laciné mystiky, trochu laciné esoteriky, trochu Hieronyma Bosche, trochu Fausta a okořeníš to notnou dávkou intelektuálštiny, která tě pudí vytvářet podivné metafory a obrazy na efekt. Ten se ovšem ztrácí, protože některé odstavce je třeba přečíst víckrát, aby se člověk zorientoval, co se mu snaží říct. Prolnutí přítomnosti, pověstí a dávných událostí nabízí vždycky potenciál, ale zároveň vždycky může stáhnout k nudě - což je tenhle případ. No, dočetl jsem to, protože se snažím knihy dočítat, ale rozhodně pouze s vypětím sil.
Zajímavé, i když textu by mohlo být rozhodně víc. Nonsens o splněném snu.
Klasika. Znám tuhle detektivku jako film, teď jsem se do ní dal kvůli čtenářské výzvě. Nenudil jsem se, ale přece jenom je to trochu překombinované. Na střední jsem detektivky od Christieové hltal, teď už jsem k nim asi víc kritický Takže za mě řekněme lepší průměr.
Musím říct, že druhý díl mi přišel mnohem lepší než první. I tady by se pochopitelně dalo krátit a textu by to prospělo, ale rozehrané příběhy jsou autentičtější a uvěřitelnější. Rozhodně to vytváření "místa, které už není" se všemi jeho strašáky a zmařenými nadějemi se autorce povedlo mnohem lépe. A dost se těším na třetí díl.
Kniha je taková o ničem. Autorka reflektuje svoje vzpomínky na pobyt v blázinci a pak nějak tak analyzuje svoji diagnózu. To, čemu se dá říct příběh, je sled převážně povrchních obrazů, připadá mi, jako by to byl nějaký stupeň její nové terapie. Rozhodně knihu ještě víc snižuje mizerný překlad a chyby (které způsobila spíš asi překladatelka). Kdyby kniha nevyšla, nejspíš by se naprosto nic nestalo, nicméně možná někomu pomůže v hledání svého psychického problému, i když nejspíš ani to ne.
Kniha je taková až moc patetická a unylá. Má pochopitelně nějak působit na city, má vyvolávat především vlastenecké emoce, ale ve své podstatě je nakonec strašně nudná. Vlastně i rádobydojemná smrt hlavní hrdinky je taková nějak uspěchaná, nepochopitelná a zbytečná. Nemohou chybět ani nadbytečné zdlouhavé lyrizující popisy a líčení přírody a krajiny. No, jsem rád, že jsem si rozšířil obzory v oblasti ukrajinských klasiků, ale přes solidní znalost literatury 19. století a její respektování tohle už zjevně není v pásmu knih pro mě.
Kniha nenadchla, první polovina mě přímo nudila, od druhé poloviny, kdy to začalo připomínat Zítra vstanu a opařím se čajem, jsem spíš kroutil hlavou a přemýšlel, jestli to je myšleno vážně, nebo je to parodie na SCI-FI.
Kniha se dobře četla, ale podle referencí jsem od ní čekal víc. První dvě části jsem se nemohl zbavit dojmu, že totéž už řekl Bezruč, ale na menším prostoru a výstižněji. Část postav je dost schematická, občas nějaké to vybočení z děje nebo logiky děje, ale to se dá říct, že v celku zaniká. Oceňuju zajímavý jazyk, leckteré konstrukce se už dneska nevidí.
Pokud bych se měl vyjádřit, jestli knihu doporučit, nebo ne, řekl bych, že spíš ji ke čtení doporučuji, ale nebude to asi kniha, ke které se budu vracet, nebude-li k tomu vážný důvod.
Po knize jsem hmátl kvůli Čtenářské výzvě (vydání 1909 skvěle splňovalo knihu vydanou před sto lety). Musím říct, že mě dost potěšila. Jasně, ty milostné příběhy na pozadí hlavního jsou trochu ploché a vlastně nudné, ale celkově se mi líbí atmosféra průmyslové Lodze. Hlavní hrdina je až moc kladný, jenže na tom je založena zápletka, takže za mě příjemné počtení na sobotní den.
Podobně jako jiní jsem hmátl po kuchařce kvůli Čtenářské výzvě. Kdysi jsem ji jako sranda dárek dostal k narozeninám a hodil někam co nejdál mezi normální kuchařky.
Knihu jsem přečetl asi za půl hodiny. Nebudu se vyjadřovat k receptům, mezi podivnostmi a blafy jsou i normální, běžné i zbytečné. Samotný text je mizerný. Ke každému receptu je jakýsi hloupě motivační úvod, kde se to jen hemží slovy "drahý", "není levný", "nejlevnější", to je první převažující informace, která až uráží. Druhé, co děsí, jsou rozpočty cen (dnes už zastaralé) na každou přísadu, aby člověk tu "nádhernou" levnost viděl. Popis postupu je v bodech, ovšem na několika místech mi přišel nelogický.
Není to tedy ani žádný výkvět stylistický, půjde zpátky na své místo, kde nebude vidět.
Nuda. Mizerně napsané dialogy, mizerně vymyšlená zápletka i část postav. Po několikáté detektivce od českých autorů konstatuji, že žánr detektivky prostě neumíme napsat.
No, trochu překombinované, nesedí všechny reálie, páter Knox by z téhle detektivky radost neměl, ale na rozdíl od jiných českých mě zase až tak neštvala, tak dávám trochu víc než průměr, i když je to možná moc.