Ladis777
komentáře u knih
Můj brácha Tornádo
Petra Štarková
Myslím, že jednoduše ukázáno, jak ADHD funguje, jak je s ním třeba fungovat. Nedostatek vidím snad v až moc velké jednoduchosti příběhu a v tom, že jsou všichni najednou na Jonáše strašně pozitivně naladěni.
Dům v Umbrii
William Trevor
Krátká novela tvořená obrazy, které skládají dohromady určitou dějovou linku, která tam není až tak podstatná, což ukazuje závěr, kdy vše až na dům v Umbrii odvane čas, který v tom domě plyne tak nějak staticky. Závěr je zajímavě nejednoznačný.
U zeleného muže
Kingsley Amis
No, vidím to stejně či podobně jako první recenze, očekávání kniha nenaplnila, vtipná je snad hlavně záhada, jestli je celá věc se strašidly projev alkoholismu hlavní postavy, projev jeho nadměrné fantazie, nebo projev skutečných strašidel, ale na to, abych tomu dal víc hvězdiček to nemá. Celkově jsem se dost nudil, celý příběh je až moc papírový, trochu spád má až závěr (než zbrzdí a začne se zbytečně natahovat). Scény, které mají parodovat a ironizovat stereotypy, jsou otravné a špatně napsané, vše ještě umocňuje průměrný překlad a mizerná korektura knihy. Zase za úplný odpad bych to ale neoznačil.
Smrtící echo
Ellis Peters (p)
Slabé, nudné, málo uvěřitelné. Cadfeala jsem měl kdysi rád jako filmy, no tady jsem se těšil marně.
Tamarín a pomeranč
Martina Drijverová
Docela pěkné bajky v próze. Když jsme to četli s dcerou, poslouchala dost zamyšleně, tak si z toho asi něco odnášela. Celkově je kniha dobře napsaná, i když zase nějaká touha číst ji rychle dál a dál tam není.
Pachatelé dobrých skutků 1: Puntíkáři
Miloš Kratochvíl
Tak nevím. Dcera se u toho dost nudila. Střídání vážných pasáží s absurdními a křečovitě směšnými ji nezaujalo, mě upřímně taky ne. Spousta věcí je v té knize stereotypních a schematických - učitelka i ředitel jsou hysterické, vystresované a zakomplexované postavy, které se po dětech vozí, teta psychiatrička je magor, matka je neurotická - ženy v té knize obecně vycházejí velice špatně. Muže reprezentuje kromě ředitele tatínek jednoho z kluků a hajný, ti tak nějak představují dospělé chápající dětský svět. Příhody a průšvihy dětí jsou těžko uvěřitelné, stejně jako chování obou kluků - chvíli jednají až nedětsky. No, taky si myslím, že kdyby kniha nevznikla, nic se nestane.
Maniak
Martina Cole
Knize v prvé řadě vytýkám přípravu - spousta chyb, překlepů, záměna postav, několik nesmyslů v překladu. Samotná kniha je pro mě rozporuplná. Detektivní linie, sledování maniaka a jeho myšlenkových pochodů považuju celkem za povedené, i když po páté vraždě už poněkud jednotvárné a policie tam působí jako parta moulů, ukončení této linie je ale nečekané, ba až vtipně absurdní. Linie love story je fakt nepovedená, autorka se zjevně snažila text udělat pikantnějším, ale fakt není uvěřitelná a většina popisů milostných scén je trapná a směšná. Pak je tu taková ta linie řekněme společenské problematiky, která dodává dobový kolorit, a ta je vyloženě nudná a křečovitá.
Pražské svátky radosti aneb Zásada dona Giovanniho
Jacek Pomorski
Ze začátku jsem si říkal, že to není špatné, trochu pokus o intelektuálštinu, trochu pokus o hrabalovské pábení, hodně polského nadšení pro českou kulturu a literaturu, ale tak po třetině mě to přestávalo bavit. Absurdita, řetězce asociací, vysoká intertextualit, všudypřítomný Giovanni a Hrabal, nevšudypřítomné další postavy skutečné i literární nakonec víří ve všeobecném barokním reji karnevalu svátku radosti, ale méně by bylo více. Rozhodně se knize nedá upřít jistá originalita ve vztahu k tématu Prahy.
Zelený děs
Joseph Thomas Sheridan Le Fanu
Docela dobrá klasika hororu s promyšlenými syžety jednotlivých povídek, i když pochopitelně ne všechny jsou stejně dobré. Pokoj v hostinci jsem kdysi viděl jako film, takže mě potěšilo, že najednou vidím inspirační předlohu. Carmilla je trochu moc předvídatelná, ale napsaná a přeložená je dobře. Takže i když horory zase tak úplně nemusím, tohle se mi líbilo.
Čertovské pohádky
Jan Teufel
Některé nápady jsou pěkné, některé chtěly ještě promyslet a dopadnout. Každopádně naše dítě to chce teď číst skoro dokola a nevadí mi to (na rozdíl od jiných knih, co si oblíbila). Ale s korekturou na konci někdo hodně spěchal.
Pérák
Petr Stančík
Já se dobře bavil. Až surrealistické motivy, intertextové odkazy, absurdita, hra s žánry. Ale je mi jasné, že to nebude kniha pro každého.
Robinson na Otavě
Karel Klostermann
Fascinující líčení drsné šumavské přírody, drobných lidiček a jejich osudů. Klostermann je podle mě dost nedoceněný autor. Pokulhává jedině ta vstupní povídka, která je opravdu pro děti, další už mají hodně silný náboj - především v životě a boji s horami a počasím, ale i v oblasti mezilidských vztahů.
Písařská škola v Kalahari
Alexander McCall Smith
Zase bych psal totéž. Příjemné čtení o oblasti, kde jsem nebyl. I když si pořád říkám, že musím brát v úvahu autorskou fikci, mám pocit, že se s Afrikou nějak tak seznamuju blíž.
Srdce africké krásky
Alexander McCall Smith
Další díl knih o první ženské detektivní kanceláři, další vhled do života Botswany. Ta série je příjemně odpočinková.
Prázdniny
Jan Balabán
Příjemně depresivní čtení, povídky se krásně prolínají a dávají genezi průšvihů, v nichž se postavy objevují.
Heathcliffův návrat na Větrnou hůrku
Lin Haire-Sargeant
Větrná Hůrka... taková povinná školní četba, o které se mluví strašně frázovitě. A jak se rojí spousty pokusů o pokračování všeho možného z klasické literatury, usoudil jsem, že si jich nebudu všímat. Ale najednou jsem na tohle narazil v knihobudce, takže jsem si řekl, že to zkusím. Hlavně ze zvědavosti, jak tu klasiku zprznili.
Z první části jsem byl hodně otráven, hlavně z chyb, které by se ve skutečném viktoriánském románu neobjevily, ve chvíli, kdy jsem pochopil, že se začíná protínat svět "života sester Brontëových" a svět Větrné Hůrky jsem se v duchu chytal za hlavu, pak jsem ale té knize dal šanci a musím říct, že nakonec nelituju. Byť obohacení příběhu o Janu Eyrovou mě znova zaskočilo. Ale nakonec musím říct, že to špatné nebylo. Ta mozaika, byť trochu násilná, dávala dohromady smysl, alternativní závěry popíchnou fantazii a otevírají otázky, kdo vlastně čtenáři lže. Autorka si prostě nakonec dovede čtenáře povodit, kam chce. Pravda, některé pasáže jsou trochu přehnané, překlad je dosti nedokonalý a nakladatel si zjevně řekl, že se obejde bez jazykového korektora, ale nakonec ve mně pozitivní dojem převládá nad negativními.
Nejlepší detektivní povídky roku 2012
* antologie
To je tragédie. Zase jenom potvrzení, že české detektivky jsou vesměs nepovedené. Antologie je taková sbírka slohovek, abych nebyl moc krutý, prvního až druhého ročníku střední školy. Pár povídek má nápad, ale napsané jsou příšerně, tu a tam je některá povídka napsaná slušně, ale nemá nápad. A pak je tam blok povídek, které nemají ani to, ani to, navíc ani nepatří do žánru. Opravdu by mě zajímalo, kdo to vyhodnocoval jako "nejlepší" povídky. Přečetl jsem to za jedno odpoledne, ale byl to zbytečně investovaný čas.
Trieste Centrale
Jaroslav Rudiš
Jestli mi to něco připomínalo, je to Kolář. Přečetl jsem u kafe dneska odpoledne a docela spokojený jsem, konečně něco víc náznakového a nepřímého, než co jsem měl v poslední době v ruce.
Zápas
Martin Beďatš
Za mě průměrné hodnocení, nápad to má, ale přijde mi to až urputně se snažící o intelektuálštinu a napodobování určitých knižních vzorů.
Humoresky
František Jaromír Rubeš
Mám Rubeše rád, je to pozapomenutý autor, pro mnohé bude jeho jazyk složitý na čtení, ale je mistr vtipu okamžiku, satiry na dobovou společnost, na druhou stranu příhody jsou poměrně jednoduché, výraznou roli v ní hraje náhoda a vše směřuje k happy endu.