Ladis777
komentáře u knih
Fiesolské nymfy
Giovanni Boccaccio
Já jsem s četbou spokojený, očekával jsem antické téma, dočkal jsem se, má chabá znalost antické literatury a o trochu lepší středověké literatury mě jasně vede k tomu, proč je to psáno, jak je to psáno. Každopádně je to originální zpracování starých folklorních syžetů, modernizované, při kterém se i člověk pobaví - ať už jistou naivitou dobové literatury, tak třeba popisem sexu. Je vidět, že Boccaccio prostě věděl, co a jak píše. Pravda, z dnešního hlediska je něco nepřípustné, na druhou stranu postoj k sebevraždě je spíš středověký než antický, průnik dějin je trochu umělý, ale člověk se zase poučí. Dekameron jsem četl v patnácti a byl jsem nadšený, Nymfy po třiceti letech a spokojený jsem rovněž. Až vyjde čas, budu se muset k Dekameronu vrátit.
Klárka a 11 babiček
Olga Černá
Je to příjemná knížka. Dcerce se líbila, jen se pořád ptala, proč je to ve formě dopisů (kromě úvodu a závěru). Na poslech je to trochu těžší, ale dávala to.
Musíme tu přijmout fikční svět, ve kterém je prostě možné, že v zásadě nebude nikoho zajímat, že hlavní postava Klárka žije mimo společenské instituce. Jedenáct žen, které se o Klárku během roku starají, představuje jedenáct různých životních stylů a vyznavačky různých hodnot - bydlenka, zlá domovnice, žena posedlá zdravým životním stylem, aktivistka, hospodská, trampka, ezoterička, farmářka, hudebnice... a každá zároveň představuje karikaturu vyznávaných hodnot. Jazyk knihy je taky moc vhodně použitý, dopisy docela zdařile napodobují dětské i seniorské psaní.
Český orloj
Karel Šiktanc
Knihu jsem četl na vysoké před dvaceti pěti lety (asi tak). Tehdy mě nadchla, ale asi jsem si ji teď užil ještě víc. Mnohem víc jsem v modu, že nemusím rozumět všemu, prožitek je taky hodnota. Texty mísí lidové zvyky sahající až hluboko k předkřesťanským rituálům, náboženské motivy, krajiny srdce, aluze na známou i méně známou literaturu, ale taky radost se žalem, klid a důvěru s děsem a strachem. Je v ní spousta krásných obrazů a veršů. Paráda!
Takoví normální #přátelé
Sarah Alderson
Jistým způsobem oddechovka, jistým způsobem vůbec ne. Četlo se to moc dobře, dějové zvraty mě bavily, vyústění v tragédie napínavé. Problém paralelních a virtuálních životů, anonymita, výběrečnost informací, bezednost netu - nakonec se vlastně mohou ty paralelní životy setřít a je otázka, kdo jaký život žije a kdo je a není psychicky narušený. I úzkostlivá kontrola bazírovat na módních trendech a značkách tomu dává určitý rozměr, až vlastně se dostáváme k tomu, co se v románu vlastně řeší několikrát - samota a opuštěnost v reálném životě. Dávám možná vyšší hodnocení, protože mi to fakt přišlo povedené a lepší, než jsem očekával, když jsem po knize sáhl kvůli čtenářské výzvě.
Certifikát
Isaac Bashevis Singer
Knihu jsem přečetl celkem rychle, i když čtivá není a mám tu vlastně stejný pocit, jako jsem měl kdysi, když jsem načítal nějakou americkou literaturu. Prostě stejně, jako jsem nerozuměl tomu, co to znamená být Žid v Americe padesátých a šedesátých let, nerozumím té židovské problematice ani tady, v Polsku v meziválečném období. Hlavní hrdina je strašně rozpolcený, ať už v milostném životě, v náboženství nebo v politické příslušnosti, řeší spoustu existenčních otázek, do všeho se promítá judaismus, židovská kultura a židovské vnímání světa, které nemám nastudované, takže ta určitá osudovost, kterou neustále postavy řeší, mi přijde přehnaná až pózerská.
Jsou faktory, které určitou depresivnost knihy podtrhují, na druhou stranu je asi pro mě depresivnější skutečnost, co hlavní postavy čeká, pokud uvíznou v Polsku.
Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
800 stran je 800 stran. Musím říct, že to zabralo nějaké tři měsíce čtení, ale stálo to za to. Když jsem byl na gymplu, šel v televizi ten starý seriál, neskutečně mě na něm vadilo, že mi všichni připadali stejní, nicméně jsem se na Ságu v psané podobě chystal... no, dlouho, skoro třicet let. A nelituju, asi by mě v mladším věku otravovala. Teď jsem byl spokojený, ale je mi jasné, že je to kniha pro fajnšmekry. Celé je to o spoustě konfliktů, kterým asi vévodí odchod starého světa, reprezentovaného těmi, kteří jsou pohřbeni v rodinné hrobce a jejichž čas končí s finde siecle, a nového, modernějšího myšlení těch, kteří prošli válkou, krizí, prožívají dvacáté století a kteří už útulné hnízdo forsytovské rodiny opouštějí - obrazně i doslova v podobě vzdávání se rodinných nemovitostí - symbolicky tak jdeme od Vlastník po K pronajmutí. Konflikt mezi mládím a stářím, morálkou a pokrytectvím, svobodou a vlastněním, pokrokem a tradicí je v knize všudypřítomný. Postavy nejsou moc sympatické a ani být nemají, to by se pak konflikty rozehrávaly těžko. Co je charakterizuje je sobectví, touha po penězích, snobství (to vidíme už v užitých křestních jménech), pocit výjimečnosti (nedivme se, vypracovali-li se prací první generace do vyšší společnosti), lpění na tradičním způsobu života a citová vyprahlost. Kdo má mé sympatie? Oba Jolyonové, otec a syn, kteří jsou schopni vnímat cit, ale zároveň v sobě mají dost toho forsytovsky špatného, s čím vnitřně bojují (vnitřní konflikty jsou v knize taky na denním pořádku), ale rozhodně oni jsou ti, kteří by byli schopni posouvat Forsyty vpřed.
Nelituju, že jsem s knihou strávil tolik času, snad se mi někde podaří najít i ten seriál a podívat se na něj znovu, s odstupem.
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Pěkná knížka, dobře využit žánr pohádky/bajky i odborného komentáře, má to vtip, slušný překlad, snad jen ta nejprofláknutější bajka je taková trochu plochá.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Po dvaceti letech návrat ke knize, četli jsme si ji s dcerou. Pořád je to dobré, ale pořád tam vidím nějaké nelogičnosti, možná dané překladem, nějaké chyby tam zjevně jsou.
Škola černé magie
Anthony Horowitz
Tady jsme s dcerou četli druhý díl, musím říct, že mi přišel mnohem, mnohem lepší než první, taky překlad byl lepší. Nějaké nelogičnosti tam pochopitelně byly, ale rozhodně napětí nechybělo a stejně tak ani pointa.
Co Alice neřekla
T. A. Cotterell
Čekal jsem průměrnou detektivku a vyklouzl z toho solidně napsaný psychologický román. Čtení mě těšilo, proměna hrdinů pohled na ně, jak se postaví ke zločinu, byl velice zajímavý. Postava Alice vlastně spěje k závěru celou dobu - a závěr je stejně překvapivý a nečekaný. A je dost na nás, abychom se rozhodli, jestli autorovu hru přijímáme, nebo nás štve - z mnoha důvodů. Za mě dobré, ale oddechovka to prostě není. A není to detektivka, která by se přečetla za odpoledne, od poloviny bylo vše jasné a vlastně nuda.
Tajemství Temného dvorce
Anthony Horowitz
Nejsem věkově cílová skupina a podotýkám, že osmileté dceři se to líbilo, ale mně to přišlo nudné. Celkově je to strašně statické - snad kromě scén s domácím násilím u Eliotů, ty jsou naopak rádobyvtipné. Během hodně pomalého plynutí děje se rozehraje několik dobrých momentů, ale nějak se nedohrají, autor čtenáře šidí. Závěr je dost předvídatelný a nudný. Otázky se tu objevují spíš v duchu, proč autor nejde trochu hlouběji do příběhu, proč nerozehraje trochu víc akcí. Jestli někde píší, že Akademii zastínil H. Potter, není div, je prostě promyšlenější a uvěřitelnější.
Dost knize ubírá i překlad, úplně z nejzdařilejších není, teď čtu před spaním druhý díl, ale z pozdějšího vydání a ten je rozhodně povedenější.
Dědici zlatého krále
Ludmila Vaňková
Kdysi jsem četl pár knih od Vaňkové v pubertě a vnímal jsem je spíš historicky než jako beletrii. Teď jsem po této knize sáhl vyloženě jenom kvůli výzvě - máme jich doma spoustu, máma ji má moc ráda. Upřímně jsem se při čtení dost nudil, i když jsem si říkal, že by to mohlo mít úspěch v podobě filmu, tam by asi se dalo leccos prominout, co ten papír nese těžko, možná by to bylo i plus. Je vidět, jak autorka ty Přemyslovce nemusí, to si pamatuju i z těch knih, co jsem četl tehdy. Naopak Záviš je v této knize v podstatě polobůh a spousta postav je tak nějak podivně nahozená... No, nějaké hvězdičky jí dám, nebyl to nakonec už můj šálek kávy, ale zase mě to nevytočilo jako spousta jiných. Je mi jasné, že autorka své čtenáře má a je to dobře, protože odpad to rozhodně není (na to máme jiné grafomany historické prózy), jenom nuda.
Mach a Šebestová
Miloš Macourek
Chtěli jsme, aby dcera něco o prázdninách četla a procvičovala hlasité čtení, takže jsme sáhli po klasice... a úspěch měla, což mě potěšilo, že ta fantazijní a zároveň až nonsensová kniha osloví i děti po čtyřiceti letech od doby, kdy jsem ji radostně hltal já. A sám jsem se při poslechu dobře bavil, k tomu jsem si připomínal večerníček.. a bylo mi moc fajn.
Kabát a kabelka
Marka Míková
Jak se k nám knížka dostala ani nevím, ale líbila se mně i dceři - a to má ráda spíš akčnější knihy. Je to takové příjemné, snové a kultivované čtení o hledání krásných okamžiků v těžké době, o hledání štěstí a lásky. Magičnost si podává ruku až s impresionistickým naladěním, svižné pasáže s klidnými a statickými, prostě moc příjemné čtení na usnutí po hektickém dni. Díky. A chválím i ilustrace, jsou skvělé!
Z Kroměříže do Paříže
Robin Král
Některé básničky jsou moc pěkné a povedené, jiné jsou naprosto příšerné, zejména lituju Slováky. Dávám proto průměr. Dítěti se knížka asi líbí, ale samo si všímá, kde ty texty v pořádku nejsou, bohužel.
Záhada zamčeného pokoje
Per Wahlöö
Tak nevím. Souhlasím, že je to docela příjemná detektivka, jen mi na ní vadilo, že se chvílemi tvářila jako parodie na detektivku, ty pokusy o humor nejsou moc zdařilé. A překlad je tedy bídný. Lepší průměr.
Sametový slib
Jude Deveraux (p)
No, po knize jsem sáhl kvůli Čtenářské výzvě a žádná očekávání jsem neměl. Nakonec musím říct, že příběh celkem dobrý, nesrší nápadem, ale neurazí. Příšerně napsané jsou milostné scény, těch je tam bohužel dost, a nejpříšernější zamilované dialogy, naštěstí jich tam není moc. Ty scény se aspoň trochu snaží navodit nějaké erotično (byť bez nápadu), rozhovory jsou ale nastylizovány tak, že kdyby tak někdo začal mluvit, protějšek s děsem prchne a skočí ze skály. K tomu připočtěme nedostatky překladu - naprosto nelogické střídání tykání a vykání a několik nesrozumitelných vět, a také to, že se nikdo neobtěžoval s jazykovou redakcí a korekturou.
Dům tajemných stínů
Darcy Coates
Četlo se to dobře, svižně. No, ten milostný aspekt mohl být trochu potlačen, hlavně když to jenom vyplňoval v duchu "jo, teď tam musím dát trochu té lásky, aby to lidi četli". První díl je lepší než druhý, tam už mi to přišlo zbytečně natahované a pak už to šlo těžko zakončit nějak rozumně, takže myslím, že méně by bylo více.
Lola běží o život
Tom Tykwer
Je to trochu zamotanější, předává to syžet filmu, některé informace kolem. Myslím, že to plní účel a jako text to nezajímavé není. I když jsem potom hmátl hlavně z důvodu, abych si to po dvaceti pěti letech přečetl znovu a abych měl něco snadné do výzvy.