Ladis777
komentáře u knih
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Je to oddechovka, kniha, které jsem se chtěl původně vyhnout, ale pak jsem si ji vzal do výzvy. A neprohloupil jsem. Celý příběh je naprosto absurdní, takové ty paralelní dějiny. Při čtení se čtenář směje a zároveň kroutí hlavou nad autorovými nápady, a když už čeká, jak se bude děj dál vyvíjet, uzemní ho naprosto nejabsurdnější možné řešení. Naprosto apolitický Alan K. si přisedá k "hybatelům" dějin, politiky a humoru, jako je Švejk, Ernest Goodbody nebo Forrest Gump.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
(SPOILER) Začátek třetího dílu mě vyděsil, že si už nepamatuju postavy, ale postupně to zase naskočilo, mj. i díky rodokmenu na předsádce. Dvojka se mi asi líbila víc, ale i tak jsem byl spokojený. Projít těžkou dobou padesátých let a nevyvolat přitom ve čtenáři naprostou beznaděj, to už byl kumšt. Posiluje se faktografie, posiluje se zjevně přímé vyprávění pamětníků i autenticita. Vývoj postav k tomu, jak přežít dobu a přitom si zachovat tvář, je docela zajímavý, ať už je to vystřízlivění Vojtka ze stranických ideálů na pozadí procesů a likvidace průmyslu i hospodářství či drobné vzpoury Žeňky a její plné dospění k víře a církvi. Postavy stále narážejí na sny a cíle, ale něco se náhle plní a pokračuje, jak má, takže starý Ludwig má co vyprávět své ženě tam nahoře, když na konci umírá - dozvídá se o osudu Leona, Žeňka se nakonec zákonitě musí sejít se Štěpánem coby "přestárlým" pétépákem a budoucím horníkem a další a další. I tak ale je pro postavy štěstěna velmi vrtkavá. Nemohl-li Ludwig jít na studium kvůli finanční nouzi a nezabezpečení, musela-li Ženka z podobných důvodů zanechat gymnázia, dostává Julka možnost odmaturovat, ale pokračovat coby premiantka nemůže kvůli kádrovému profilu. A do toho všeho zasahuje postupná likvidace staré Karviné, starého sociálního systému, starých hodnot. To vše odchází s Ludwigem, protože ostatní generace už v Karviné nebudou - postupně se chystají odejít do paneláků do Havířova. Smrtí Ludwiga končí kniha, ale dodatky nás ještě provádějí osudy skutečných postav a faktografickou smrtí Karviné. Zbývá šikmý kostel a otázka, zda i teď odolá současným územním plánům.
Moře sladké vody
Marek Šimíček
Čekal jsem hodně - reportáž, deníkové záznamy s pořádným přesahem, vyprávění zajímavých příhod, ale textová část je mizerné slohové cvičení pro deváťáka, vlastně se z toho nic moc nedozvíme kromě toho, že to bylo náročné (jak nečekané), že ruské úřady dokáží být velmi nepříjemné (jak nečekané), že po zkažené konzervě má člověk průjem (jak nečekané). Fotočást by byla mnohem lepší, kdybych z ní neměl dojem, že je to vysypaný foťák bez ladu a skladu. No, oceňuju autora, že se na takovou cestu vydá sám, rovněž oceňuji, že slibovanou třetí knihu zatím nevydal, tak snad už nevydá.
Případ zdráhavé modelky
Erle Stanley Gardner
Jako jo, detektivka dobrá, P. Mason asi klasický, i když teda mi ty jeho závěrečné úvahy, kdo je vrah, přijdou tak nějak vymyšlené narychlo na konci. Deptalo mě vydání (MF v rámci edice Nejlepší detektivky 2008), občas haproval překlad, bylo vidět, že ekvialenty nejsou to pravé, navíc najednou bylo asi třicet stran totálně rozházených a neseřazených (to bylo počteníčko), ale jinak dobré. Tak jsem strhl hvězdu jenom jednu.
Krakonoš a pohádky z hor
Radek Adamec
Hodně vysoko hodnotím ilustrace, ty se mi fakt líbí. Pak je plus, že nejde o klasické poudačky omleté stokrát dokola a prohnané i přes Anči, Kubu a hajného. Taky jsem si ale u některých po přečtení říkal: "A to je jako všechno?" Dotažení a domyšlení textů by to chtělo. Co se týče nářečí, spíš mě rušilo, že tu ho použije, tu ho nepoužije, rozhodně by ale kniha potřebovala pro dětského čtenáře slovníček, ten taky postrádám. Ale kniha se mi rozhodně spíš líbila.
Noční stíny
Linda Chapman
Ale jo, v kontextu mnoha knih je to pořád dobré. Novou zápletku rozehrává autorka dobře, překlad se mi líbí. Je to pro děti, takže trochu předvídatelné, nicméně dávám i tak dost bodů.
Praha
Marie Pujmanová
Když jsem na knihu narazil v knihobudce, řekl jsem si, proč ne, podívám se, co s Prahou Pujmanová vyvedla. No, je to mizerné, ale není to úplně strašné, to ne. Praha je básnířce jakousi životní souputnicí, takže se v básni prolíná život a zrání básnířky s událostmi v Praze. Počáteční básně, kde autorka reflektuje mládí a dětství, kde se dostáváme do Prahy počátku století a na začátek samostatné republiky, jsou lepší, některé obrazy se mi fakt líbily, třeba hned to Ať padá sníh na Týn i s rolničkami a mění Prahu v bílý negativ - proč ne. Jenom jak básnířka zraje a vybírá si očekávané události - krizi lidí za krize, protektorát, pronásledování, osvobození, nachází povinné verše pro Stalina a ideologizuje se, jsou texty horší a horší, obrazy nudnější a hloupější, verše kostrbatější a kostrbatější, někde si vypomáhá zařazením dobových hesel či cimrmanovským absolutním rýmem, vrcholem invence je Fučík - fučí. Zase je z textů vidět i její přehled, objevuje se dost aluzí na autory a díla mnohdy zapomenuté, je tu i pár autorských neologismů... Ty dvě hvězdičky si to asi může zasloužit.
Nultá hodina
Agatha Christie
Musím říct, že knihu jsem četl asi po třiceti letech a že mě potěšila, na rozdíl od jiných. Sice ten prvek náhody je tam dost křečovitý, ale je to vyprávěno svižně. A oceňuju málo prvků červené knihovny, i když ani tady si ho neodpustila.
Listopád
Alena Mornštajnová
Zajímavě napsaná kniha. Je tam jasně vidět inspirace různými antiutopiemi, ale i reportážemi z KLDR, a člověku dochází, že ta hranice, kudy se v 89. ubírat, byla velice tenká. Připomene to špiclování, všudypřítomný strach, nepřetržitou masáž ideologií, nedostatek, donášení, hony na čarodějnice, jak lehko se mohl člověk dostat do problémů, jak moc a rozhodnutí straníků byly nad spravedlnost.
Myslím, že poslední část už ani nemusela v knize být. Sice je tam proměna myšlení dcera, které má být pointou, ale na druhou stranu je to celé už moc předvídatelné. Rozhodně nebudu tvrdit, že jsem to přečetl jedním dechem, to ne, ale čte se to dobře a celkem svižně.
I když moc nemám rád beletrii v duchu "co by bylo, kdyby", tady se to fakt povedlo.
Flaubertův papoušek
Julian Barnes
(SPOILER) Jo, tak tuhle knížku jsem si užil. Román o tom, jak se sbírá materiál pro vědeckou práci, jak se píše vědecká práce včetně toho, jak dosáhnout nudy ve vědeckém textu. Vlastně krásná postmoderní mozaika všeho. Kde je umění a kde je život? Kde je skutečnost a kde je fikce? Kde je hranice faktů a výmyslu o životě Flauberta? A je vůbec třeba je poznat dokonale? Poznat povahu autora, jeho způsob života, jeho lásky, jeho vášně, jeho nemoci, jeho pohrdání, jeho pózy? Celým dílem se táhne jeden z ústředních motivů - který z vycpaných papoušků je pravý, ten, kterého měl na stole Flaubert při psaní jednoho z textů. A ve výsledku docházíme k tomu, že vlastně je to jedno.
V románu se střídají i styly a žánry, ale rozhodně je to pro náročnějšího čtenáře. Vypravěč Geoffrey Braithwaite putující za fenoménem Flaubert je lékař, který vlastně svým osudem představuje určité alter ego Flauberta. Říká-li Flaubert, že Madame Bovary, c'est moi, může Braithwaite s klidem říct totéž o Flaubertovi (ale i o panu Bovarym) a vlastně jistým způsobem J. Barnes o Braithwaitovi (viz i shodné iniciály ve výslovnosti). Celá koláž působí dost přesvědčivě, i když asi zcela záměrně jsou tam místa velice svižná a vtipná, ale i místa velice statická, zamotaná a nudná. Jak říkám, užil jsem si to, určitě si to užije každý, kdo se nebojí náročnější četby. Zahleďte se do ní a ztraťte se v ní jako v očích Emy Bovaryové.
Putování skřítka Vltavínka po Vltavě
Zuzana Pospíšilová
Četl jsem to teď s dcerou podruhé, přišli jsme tomu víc na chuť. Je to milý příběh, je to dobrý nápad, je to sympaticky poučné, je to nedotažené, bohužel chvílemi ten text působí jako slohovka na střední, ale jako ano, hvězdičky si to zaslouží. Kdyby bylo aspoň takových pokusů o nenásilný zeměpis víc...
Tramvaj č. 1852
Edward Lee
Kniha mi přišla do rukou někde v knihobudce, kde nic moc jiného nebylo a já moc nezkoumal, oč půjde. Nakonec mě kniha mile překvapila. Propojení erotiky, která ale vlastně je hodně upozaděna a spíš působí jako karikatura erotické literatury (co chceme od postavy prudérního spisovatele-intelektuála) a je vlastně spíš vtipná, ale ne směšná, s mýty, bájemi a fikčními světy, sci-fi žánrem i sociální tematikou nakonec vyšla nečekaně zajímavě. Je dost na nás, kde si postavíme hranici parodie tohohle díla a ostatních, ano, chybí mi tu i pochopení některých zjevných aluzí, ale musím říct, že je to docela svěží dílko s hutným dějem na poměrně málo stránkách, prostě novela na to, když má člověk málo času a chce si něco přečíst.
Malé ženy
Louisa May Alcott
O Malých ženách jsem poprvé slyšel na přednášce z literatury pro děti a mládež a přednášející se o knize vyjádřila dost pohrdavě. Když jsem teď nějak na ni v českém kontextu posledních pár let narážel, že tu o ní někdo píše, tu někdo něco zmiňuje, tu někde zazní, jako by knihu znal každý, a když jsem zjistil, že se mi hodí do čtenářské výzvy a že v Levných knihách ji mají za celkem rozumný peníz, hmátl jsem po ní.
No, upřímně řečeno, nevím. Opět se mi hlavou honí, že americké literatuře kulturně nerozumím (to tu píšu skoro pokaždé). Stejně tak si kladu s autorkou předmluvy otázku, proč to je po generace takový hit. Jedině snad bych to vnímal jako zajímavou sondu do myšlení, morálky a hodnot americké protestantské společnosti devatenáctého století.
Tak nějak se dílo vymyká autorce z rukou. Celkem ironické a vtipné momenty střídá hrůza mravokárnosti a kárající zdvižený prst, aby je převálcovala levná romantika a patetická vyznání. Postavy se chvíli chovají celkem normálně, ovšem jejich rozpolcenost mezi polohou "příkladná seriózní dívka" a "dynamická a veselá holčina" se střídá jak aprílové počasí. V duchu mravoličné literatury, nás autorka dovede k tomu, že hodné děvče se dostane do nebe, tj. do příkladného šťastného života manželského, kam musí hrdinky narvat, kdyby na sůl nebylo. Kormidlováním hrdinek do přístavu manželství tak dívky mění povahu a charakter, "aby to vyšlo, jak čtenář očekává". S proměnou charakterů postav se také dost proměňuje míra sympatií či antipatií k jednotlivým postavám... bylo by asi dobře, kdyby autorka zůstala pouze u prvního dílu, průšvihy a příhody dospívajících dívek byly přece jenom snesitelnější a uvěřitelnější než naplněné osudy ve druhém dílu. Co se týče hlavní mužské postavy Lauríeho... toho bych nejradši nakopal nebo nechal zemřít na spálu - pokud možno hned v prvním díle, nejlíp na začátku. Něco tak nemožného aby v literatuře člověk pohledal.
Vydání je navíc příšerné graficky, což ubírá celkem solidnímu překladu (i když ani ten není bez chyb). No, asi bych se mohl rozčilovat ještě chvíli, ale nechám tu už jen průměrné hodnocení.
Válečné obrazy sevastopolské
Lev Nikolajevič Tolstoj
Jedna z věcí, které jsem se při studiu vyhnul - a o nic jsem nepřišel. Jsou to příběhy s prvky reportáže, celkové vyznění je na jedné straně protiválečné, na druhé tu je taková ta ruská adorace služby v armádě a radostné smrti za Rusko, v tomhle případě ještě carské. Celkově se v ní bije pohled na válku z bojiště až s naturalistickým vybarvením boje, zranění a smrti, na druhou stranu jsou tu ideály a romantické vidina války, hrdinství i smrti, jak ji vidí ti daleko od Sevastopolu. Postavy tu nejsou moc propracované - ani nemusí, když jich většina přijde o život, navíc u nich je důležité spíš to semletí válkou, která se stává rutinou a lidé se kvůli ní stávají neteční vlastně ke všemu.
Knize hodně ubírá i příšerný překlad. Evidentní chyby v syntaxi, kde se autor až otrocky drží ruských konstrukcí, zbytečné rusismy (pochopím reálie typu šči nebo boršč - co s tím jiného, překousnu slova, kde překladatel prostě nevymyslel české adekvátní pojmenování, ale vadí mi slova, která tam mají být jenom na dokreslení ruské atmosféry, ale spíš tu atmosféru ubíjejí). Není to kniha, ke které bych se chystal vrátit, ale mám aspoň nějaký pocit, že jsem ji dlouho po studiu přece jenom přečetl.
Kočka, která uměla číst pozpátku
Lilian Jackson Braun
Já nevím. Před lety, když byla série Kočka, která hit, jsem dvě četl a tehdy se mi líbily. Tahle mi přišla taková upocená, nastavovaná, ukecaná. Vlastně moc uvěřitelný příběh to nebyl, ubíraly tomu i zjevné chyby v překladu. Takže takový průměr až lepší průměr,
Kdyby prase mělo křídla
Petr Skoumal
Jo, tohle bylo moc milé čtení, nápadité, klidné, veselé. Díky.
Dobrodružství báječných kamarádů
Jeff Kinney (p)
Ty dvě perspektivy vyprávění byly slušný nápad, jinak nenadchlo ani mě, ani dítě. Řekl bych, že jsme to spíš spolu přetrpěli.
Případy šité horkou jehlou
Philip Ardagh
Bylo to víc než hloupé, vtipné to nepřišlo ani mně, ani dítěti. Příšerná je i grafika.
Záludná přání
Linda Chapman
Druhý díl je srovnatelný s prvním, chci tím říct, že rozhodně není horší. Pořád jsme se dobře bavili. Jdeme rozhodně i do třetího (teda já už do něj nakoukl, dcera zatím ne).
Začarované zrcátko
Linda Chapman
Jo, byli jsme spokojení. Dcera měla konečně knihu, kterou ochotně četla, já si ji přečetl dřív než ona - byl jsem zvědavý na vývoj událostí. I když teda jasně, tuším hlavního představitele černé magie, ale rád se nechám překvapit. Má to ale spád, celkem dobré nápady a je to solidně přeložené.