ladush komentáře u knih
S touto knihou se dostavilo i nostalgické zavzpomínání na časy, kdy mi bylo náct a knihy L. Lanczové jsem hltala jednu za druhou. Po přečtení této, jedné z těch novějších, musím uznat, že autorka se stále drží toho, co skvěle umí. Přestože mě osobně příběh tolik nezaujal, jelikož autorky styl už mám za ta léta najetý a tudíž se to nevyhlo jisté předvídatelnosti, má kniha vše, co má správný dívčí román obsahovat. Bylo to pěkné zavzpomínání na léta minulá :-)
Kniha se ve své první části nostalgicky dotýká období devadesátek, což ocení především čtenáři - dnešní třicátníci, kteří tuto dobu zažili. Vzpomínek na devadesátá léta je tam opravdu dost, ale myslím, že někdy je to do příběhu zasazené trochu na sílu a bije to do očí. Zajímavější příběhová linka se pro mě odehrává až v druhé části knihy. Z dětí jsou třicátníci a mají se setkat na třídním srazu, který překvapivě organizuje zrovna Jitka, holka, které se na základce všichni smáli a nikdo se s ní nechtěl bavit. Musela jsem ocenit její zapálení do toho sraz i přes to zorganizovat :) Sraz se uskutečnil, i když se z něj vlastně téměř nic nedozvíme. Děj plyne a když už mě začíná vtahovat a docela bavit, najednou je konec. Knížka skončila tak zvláštně, že vlastně ani nevím, co mi měla dát. Určitě jsem si zavzpomínala sama na své dětství. Příběhy hlavních postav zaujaly, ale nezlobila bych se, kdyby každá z nich dostala ještě několik desítek stran ve kterých by se šlo víc do hloubky.
Hezký, ale třeba to příště bude lepší :)
Byla to jedna z těch lepších knih od R.T., ale na to, jaká to byla bichle, očekávala jsem vygradovanější závěr, kde bude více vysvětleno. Co mě při čtení trochu rušilo bylo neustálé připomínání postav a jejich znaků, zprvu pro orientaci dobré, ale číst na 400. stránce, že Johan pořád hodně jí, už mě spíš iritovalo.
Spíš by mě zajímalo, jak se určité postavy dál vyrovnávaly se zjištěnými tajemstvími těch druhých a také tím, co se jim během pobytu na chatě přihodilo. Líbilo by se mi, kdyby v závěru bylo věnováno pár stránek každé postavě z knihy třeba s časovým odstupem, takhle nad každou zůstalo viset mnoho otazníků. Ale holt R.T. ráda nechává otevřené konce. Teď aby si to s těmi všemi získanými informacemi člověk přečetl znova :))
Je pro mě těžké knihu hodnotit, jelikož vychází ze skutečného příběhu. Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale je pravdou, že jsem se do ni nedokázala dostatečně emočně ponořit. Možná je to tím, že se pojednává o extrémní kontrast - šílené zlo vs. ohromná láska. A to je v knize o holocaustu velmi zvláštní čtení. Nepopírám však, že se tak dít nemohlo, jen je mi záhadou proč Baretski, který neměl potíž člověka jen tak zastřelit, byl tak ochoten tomuto vztahu napomáhat a sám riskovat svůj život a postavení. Ale zázraky se (asi) dějí.
Stará dobrá Lanczová, která jde s dobou. Zpestřila mi cestování během dovolené. :-)
Obdivuji autorku za témata, která si do svých knih vybírá a za formu, jakou je zpracovává. Přečetla jsem od paní Hanišové všechny knihy a pokaždé mě zasáhly. Autorka se se čtenáři moc nemaže a předloží jim příběh v celé své realistické surovosti. Možná proto, že je kniha tak autentická, z ní chvílemi mrazí. Jsem nadšená, těším a zároveň se bojím dalšího příběhu :-)
*obsahuje spoiler*
R. Bryndza nasadil svými předchozími knihami laťku vysoko a proto mi Do posledního dechu přineslo spíše zklamaní. Přišlo mi, že se v samotném vyšetřování překvapivě dlouho nic neděje a vrah si vesele vraždí dál. Na to, že své oběti většinou unášel na frekventovaných místech, tak se podezřele nikdy neobjevil žadný svědek (a to ani před uznávaným a vyhledávaným klubem?). A byť nejsem IT, říkám si, jak moc reálné je, že zrovna Facebook by byl natolik zabezpečen, aby nemohl být dohledán pachatel, který na něm vytvářel falešné profily. Dobře, používal privátní síť, ale v dnešní době, kdy se dokážou hackeři nabourat i do zabezpečenějších systémů mi to přijde málo realistické. A v detektivce tu uvěřitelnost tak nějak vyžaduju (btw. opravdu je reálné si ve tmě v bolestech poradit spínacím špendlikem se třemi zámky?:-) a co mi také scházelo, bylo jakékoliv vysvětlení motivu pachatele. Podle čeho si své oběti vybíral a proč je vraždil zrovna tímto způsobem...
Přestože se vrah v knize objevil celkem brzy, dokázal děj v závěru opět skvěle vygradovat.
Jsem zvědavá na pokračovaní a další vývoj E. Fosterové.
(Obsahuje SPOILER)
Kniha je velmi čtivá a má spád. Oddělené vyprávění jednotlivých postav je příjemným zpestřením. Hlavnímu tématu knihy se v posledních letech věnuje stále více autorů, nazvala bych to tak trochu literárním boomem, na druhou stranu je to dobrá cesta, jak oslovit širokou veřejnost a seznámit ji blíže s tématem domácího nasilí a tím, že je mnohdy opravdu velmi náročné se z takto nezdravého vztahu vymanit. V této knize se můžeme seznámit rovnou se dvěma psychopaty, v mužském i ženském podání a nejděsivější na tom všem je to, že takto nemocní lidé bohužel běhají i v tom našem reálném světě, nejen v tom knižním...
Tak. Knihu jsem si v sobě musela nechat trochu "uležet", abych ji mohla ohodnotit. Jenže stejně nevím jak. Od autorky jsem si již celkem zvykla, že její knihy v sobě nesou lehce depresivní rovinu, takže to mě ani tak nepřekvapilo. Zajímavé jsou v knize především hlavní postavy, jejichž charaktery autorka postupně vyhrotila do extrému. Je to realita? Říkám si, že je to tak trochu (možná) náhled do dnešní společnosti a vztahů. Každá z těchto postav má totiž jednoho společného jmenovatele - absenci spokojenosti. Vnímala jsem, jak jsou hrdinové osamocení, přestože sami nebyli. Nedokázali komunikovat, mluvit o svých potřebách, žili ve lžích a neustálém očekávání, které jim nebylo naplněno. A tak se cyklili v neustálém smutku a vnitřní prázdnotě. Autorka umí krásně vykreslit povahy všech osob v knize, a tak se celý příběh nezdál až tak ujetý. Přestože trochu byl. A možná to byl záměr. Každopádně, tohle je message, kterou si z knihy odnáším, která na mě z knihy dýchla (náhled do dnešní společnosti). Míši je mi upřímně líto, a její postava se mi zdála tou nejuvěřitelnější ze všech. Konec/nekonec knihy malinko zklamal, byť se mi nezdá, jako ostatním, že byl uspěchaný. Prostě otevřený konec, který vždy tak trochu podráždí. A ve mě nechal smíšené pocity. Těším se na další knihu!
(SPOILER) Po dlouhé době jsem se vrátila k této autorce detektivek a musím říct, že jsem opravdu do poslední chvíle netušila, kdo vraždil a byla jsem překvapená jak to vše bylo promyšlené.
Zajímavost k ději:
Všimla jsem si jisté nesrovnalosti. Vyšetřovatelé dostali povolení prozkoumat Sashin notebook, Baxter pak dvakrát zmínil na poradě, že zatím neprolomil heslo. Pak už se o něm nikdo nezmínil a mě vrtalo hlavou, proč, třeba by se v něm našly důležité důkazy. Ke konci je řečeno, že byl spolu s mobilem údajně vzhozen do řeky.
Kniha mě bavila, pachatele jsem odhadla, a těšila se na závěr knihy, kde se vše rozřeší, jenže se dostavilo spíše zklamání. Čekala jsem, že se mi dostane většího vysvětlení, nebo nějaké retrospektivy. Takto pro mě závěr vyšuměl do ztracena, což je škoda. Jak je na konci kapitola dva roky poté, hodilo by se věnovat každé postavě pár stránek...takhle jsem se nedozvěděla skoro nic. Škoda. Ale za přečtení to stojí.
Jak moc dobře známé své blízké? :)
Patrik Hartl má i lepší knihy. U této jsem se moc nezasmála, přišlo mi to docela depkoidní, hlavně ten závěr, to jsem Aleše docela politovala teda :o))
Knihu jsem si vybrala v knihovně jen tak na slepo a jsem ráda. Příběh mě chytil a už nepustil. Bylo zajímavé sledovat vývoj, myšlenky a chování všech postav. Co mě trochu mrzí je závěr knihy, který jsem čekala více vygradovaný a vypointovaný. Od autorky si zase ráda něco přečtu.
(SPOILER) Řekla bych, že se v tomto příběhu sešlo až příliš mnoho duševně nevyrovnaných žen v životě jednoho muže...musím uznat, že kniha byla velmi čtivá a doufala jsem v nějaké překvapivé rozzuzlení, kterého se mi sice dostalo, ale na paní Parrishovou jaksi nedosáhlo. I způsob vyprávění mi přišel o něco slabší. Přesto jako oddechovou knihu od severských detektivek ji hodnotím velmi kladně :-)
Po prvních pár stránkách jsem si myslela, že knihu odložím a už nedočtu, ale dala jsem ji šanci a dobře jsem udělala! Děj skvělý, hra s emocemi na jedničku, vztekala jsem se a spílala a v závěru koukala jak puk. Až na zbytečně utnutý závěr a přílišný happy end skvělé počtení!
Trochu mě zamrzel závěr knihy, od kterého jsem čekala větší rozklíčování případu. Místo toho spíše odkazuje na fantazii samotného čtenáře a jeho umění číst mezi řádky než na fakta a dostatečné vysvětlení, tak jak bývá u detektivek zvykem.
Kniha se moc hezky čte, ale po přečtení Tichých roků a Hany, tyto knihy nepřekonala. Příběh je velmi výpravný a popisný, přesto jsem si k žádné z postav nedokázala vytvořit pozitivní vztah. Každá mě něčím iritovala. Nevím, zda to byl záměr nebo poukázání na to, že každý člověk, byť si to třeba ani sám neuvědomuje, má i své stinné stránky a jde pak o vzájemnou toleranci a kompromisi. Více než postavy mě zaujalo zasazení příběhu do doby komunistického režimu a okupace. I díky dalším knihám je znát, že tyto témata jsou autorce blízké a dobře ví, o čem píše. V některých částech jsem se musela zamyslet i nad sebou a nad tím, jak bych se rozhodovala já. A za takové morální zamyšlení autorce děkuji, protože je snadné člověka odsoudit, ale mnohdy je otázka, co k určitým skutkům vedlo. A to se v knize krásně odkrývá.
První kniha, kterou jsem od autorky přečetla. Měla jsem z ní v průběhu čtení smíšené pocity, což se ale krystalizováním příběhu přetavilo do emocionální bouře. Jsem štastná, že máme na české literární scéně tak šikovnou autorku a těším se na další její knihy.
Psychika je mocná čarodějka, která dokáže člověku a jeho nejbližším, udělat ze života peklo...Hodně temný příběh, který na dlouho uvízne v hlavě.
Kniha není žánrově úplně můj cup of tea...přesto jsem ji dočetla. Některé části mě pohltily, některé, hlavně ty zdlouhavě popisové, dost nudily. Myslím, že zůstanu u beletrie, která mě baví a od experimentování si dám zase na čas pohov. :-) (seriál jsem neviděla).