Lady Dracula komentáře u knih

Na úvod: pokud jste předtím nečetli povídky, budete mít problém. Sice nebude velký asi jako Cintra, ale bude tam. Na druhou stranu Vás to donutí otevřít a přečíst si ty povídky, už jenom kvůli tomu pochopení. A přiznejme si, možná jsou i malinko lepší. Ale jenom o ždibíček! O jeden malinký záblesk fialkových očí.

První díl ságy o Zaklínači a Ciri je vlastně spíše o Ciri.
Ale taky tak trochu i o Yen, kdy chtě nechtě mám pocit, že Sapkowski potřeboval zdůraznit fakt, že tahleta ženská, kterou většina nemá ráda (hrdě se hlásím k tomu, že jí fandím :-D ), vlastně zase tak zlá není. Že hluboko, hluboko za zamčenými dveřmi se ukrývá i srdce, jež není z kamene.

Se Lvíčetem z Cintry projdeme nejen tvrdým výcvikem v sídle zaklínačů, ale mrkneme se i na to, jak se vyučuje taková magie (a pište si, že to žádná sranda není!). Přesto, přese všechnu inteligenci, velké smaragdové oči a neskutečný charakter, nějak mám se Škaredkou osobní problém. Kupodivu mi ta její dokonalost leze na nervy. Ne, dobře, dokonalá není, má chyby a také je dělá, ale přijde mi, že je to jediná postava, která není šedá nebo chcete-li, barevná. Ale jak říkám, to už je můj osobní problém. A koneckonců, jsme teprve na začátku a já jí ještě dávám šanci (cha, i když vím, jak to dopadne:-D) ;)

A tak nějak na závěr: Sapkowski zde konečně mohl rozehrát své nástroje, prokázat svůj um a obohatit slovní zásobu nejednoho fanouška fantasy (a to nejen teenagera;)) Ale nejenom talent na vyjadřování, ale i genialita myšlenek, spousta pravdy mezi řádky, poukazování na problémy společnosti a ve společnosti, postavy lidštější než by se mohlo zdát...To je to, co činí Sapkowskeho tím panem NĚKÝM.

Takže, nezastavujeme, nýbrž pokračujeme vesele dál! Válka se blíží :)

16 31.03.2014

Asi půlroku jsem kolem Písně chodila, pořád mne něčím přitahovala, vždy jsem ji otevřela, prolistovala, zavřela...a po Vánocích, kdy jsem dostala poukázku do knihkupectví, nakonec vyhrála mezi všemi mými favority a teď na mě kouká....a kouká....JE MOJE! JENOM MOJE!
*
Dlouho se mi nestalo, abych kvůli knize odložila učení až na desátou večerní den před dvě testy z různých předmětů, které byly hned za sebou. Jenže já to prostě MUSELA dočíst! Ale jenom proto, abych si pak připadala jako feťák, co mu právě přestala účinkovat jeho droga. A tak jsem zase zabloudila do knihkupectví a zírala na druhý díl jako pes před dveřmi uzenářství. I sliny mi málem kapaly.
Ano, je to tak. Ta kniha si vás podmaní. Trochu Ryana podezírám z užití Temných sil, ale asi je to jenom zdání. Nicméně ano, knihu nelouskáte jen proto, aby se neřeklo, ale zhltnete ji jako jednohubku o Silvestru, i když máte dost. Protože můžete a protože je tak lákavá a hlavně dobrá.
A tahle jednohubka byla pořádně masitá. Skoro bych řekla, že to byl až málem krvavý biftek. Se šťávou z intrik a s ozdobou v podobě kadeřavých lží.
*
Kniha má všechno, co má dobré dílo mít. Hrdinu, který jím sice být nechce, ale stejně jím bude. Klaďase, který ale když musí, neváhá zabít. Navíc to není superfešák na nablýskaném oři, ale mladík, který spíše slávou svého otce trpí, charismatický, ale ne vyloženě pohledný...No prostě sympaťák.
Ale i další hrdinové mají svůj prostor, relativně velký, takže postavy mi přišlo vyvážené do jisté chvíle, člověk se s nimi tak nějak sblížil ...(stejně jako se Šrámem! Málem mi ukápla slza).
Dokonce je tam i nějaká ta láska, v lehce klišoidním stereotypu, ale koneckonců, je ještě možné vymyslet něco jiného na poli lásky, pro kterou není místo? :)
Ale hlavně intriky, lži, klamy, temnota. Jako trénink v manipulaci s lidmi a v přemýšlení nad každým tahem, skvělé :)
Takže mne prosím omluvte, jdu otevřít druhý díl!

15 06.01.2016

Ha, tak i já jsem po velmi dlouhém odolávání podlehla. Ale jenom proto, že razím heslo: "Poznej svého nepřítele."

Je to sotva chvilka, co jsem knihu dočetla (och zlatá Patologie, jak jsi doteď trpěla! :-P) a stejně pořád nechápu, co na tom ty ženy (a muži!), kterým se kniha líbí, mají. Nechápu to!
Autorčin styl psaní je jednoduchý, až příliš jednoduchý. Ono, sice v jednoduchosti je krása, ale tohle...tohle jakoukoli krásu postrádá. Mizerná slovní zásoba (někde v půlce jsem přestala počítat, kolikrát se jí opakovala slovní spojení či slova), plytké postavy a děj, který by šel smrsknout o nějakých 300\400 stran méně. A skutečně to nezachraňuje ani jakýsi hokus pokus o psychologii. Vážně ne.
Tohle je něco jako parodie na "Kterak Janek ke štěstí přišel nebo Popelka na druhou". Chápu, že ženské publikum zaujala myšlenka rádoby tajemného, leč týraného a šíleně bohatého prince, který přiletí vrtulníkem a okouzlí mladou, velmi, ale velmi nezkušenou holku od vedle, nicméně pro mě je to příliš málo.
Očividně stále máme rádi pohádky, stále utíkáme do světa, který se hodně liší od ŠEDI reality.
Nicméně proti gustu...

Ale pro mě tohle není. Skoro 3\4 knihy čekat na něco, co tam vlastně ani nijak popsáno nebylo, za tym ó ty děsivé praktiky BDSM, vynášena až do nebes.
A tak přemýšlím, zda má cenu pokračovat v dalších dílech. Ale jo, třeba ještě prokáže svůj talent a ukáže kouzlo Červené mučírny :-P (ironie)

P.S.: Hvězdička za to, jak se autorce podařilo oblbnout tolik lidí...

15 05.02.2015

U 120 dní sodomy hodně záleží na tom, proč tu knihu chcete číst. Pokud ji otevřete z důvodu čiré zvědavosti, ale žaludek se vám zvedá už při oběrech krve, s největší pravděpodobností knihu nedočtete nebo budete hlásat něco o nechutnostech, prasárnách a apod (ty se tam samozřejmě dějí). Pokud se k tomu ale postavíte jako k vědeckému dílu, jakési encyklopedii sex. úchylek, minimálně vás to zaujme.

Osobně jsem se po většinu prvního dílu docela nudila. Ne, že by mě ty praktiky neznechucovaly nebo, nedej bože, že bych některé zkoušela, ale vše se začalo tak nějak opakovat, vše se lišilo tak minimálně, že jsem docela rychle přestala vnímat, jak všemožně se jde ukájet, ale spíše mne zaujaly filozofické myšlenky mezi řádky, týkající se postavení žen, dětí, chudiny a apod.
Od druhého dílu vše nabralo spád a text byl podstatně chudší na pomalu básnické obraty. Vlastně to byl spíše takový výčet toho, čeho všeho jsou lidé schopni. A že toho je skutečně požehnaně a to to markýz ani nestihl dopsat!

Jedno je však jisté: To, nad čím se někteří ošklíbají a společnost o tom radši nemluví, se stále děje. Sice asi v menším měřítku, ale děje. Nastává však otázka, zda je to dobře či špatně, zda tabuizovat nebo to vyvést na světlo boží a tedy to tak nějak zoficiálnit a jaksi potvrdit...Osobně si myslím, že vše by mělo mít své hranice. Žádné vraždy ani skutečné týrání. Ale to už se dostávám tam, kam nechci.

Je to jednoduchá kniha, ale přitom velmi náročná...

15 12.05.2014

Psychologické divadlo o tom, kam až je schopen člověk zajít, když miluje.
A poučení, že na indiánská pohřebiště se už prostě ze zásady nechodí ;-)

12 30.07.2017

"Pro lži ať si lidé klidně umírají. Ale pravda je příliš drahocenná, než aby za ni někdo položil život."

Vrcholné dílo Pratchettovo.
Kniha, která by si zasloužila min. třístránkovou esej. Ale k čemu? Abych popsala lehkost humorných narážek? Zbytečné. Je to totiž kniha, která si zaslouží být přečtena ať jste praktický ateista či Malý \ Velký bůh.
A všichni "vyrosteme a staneme se proroky", budeme - li veřit...:-)

12 27.12.2014

Ne, ne, ne, ne. Prostě NE! Tato kniha asi není pro mě.
Zkuste nechat projít výběrovým řízením pár gayů/leseb, vyberte toho, kdo měl nejtraumatičtější dětství, nejlépe pak, pokud jím prošel v relativně nedávné době, a nechte ho to hodit na papír. Následně přidejte pár kapek cynismu a trochu to přibarvěte, aby to bylo dostatečně šokující.

Pardon, ale na mě vyloženě z této knihy křičí touha "šokovat, že i v dnešní době...". Nezaujalo, nenadchlo, nevyděsilo. Slzičky neukáply, kapesníky nepromokly. Podle mne naprosto zbytečně vydaná kniha. Škoda stromů.

11 19.08.2018

"Kdo jsem?"
"Jsem Někdo a Nikdo. Jsem Amy."
*
Wow. Jedno slovo a nic víc netřeba dodávat. Snad jen: Přečtěte si to! :)

P.S.: Děkuji Levným knihám, své prozřetelnosti a čarokrásné náhodě za tento malý zázrak, který teď sídlí v mé knihovně :)

11 18.01.2015

Bude to sice znít divně, ale povím Vám, že dříve, než otevřete knihu, podívejte se na filmy. Nebo se radši ani na filmy nedívejte. Protože kniha je v podstatě jiná. Lepší.
Ono vymyslet horor, který není úplná fantasmagorie je samo o sobě dosti náročné. Pokud k tomu ještě přimícháte trochu mezilidských vztahů, přidáte pořádné sousto poselství určené lidem a zasypete to pořádnou vrstvou hutné atmosféry, říká se tomu umění.

Suzuki nemá problém pitvat lidskou náturu a hrát si s velmi zvláštními věcmi jevy a v neposlední řadě i lidmi. A to se mi líbí :) Nepoužívá náročnou větnou stavbu ani strašidelné efekty (mám tím na mysli grimasy, litry krve a apod.), ale relativně krátké a úderné věty, mistrně využívá strachu a chytá Vás na něj jako rybář chytá své rybky (třeba i zlaté).

A konec? Kruh je věc nikoli hranatá, neudělá oděrky, ani Vás nezraní, přesto Vás poznamená. Vtáhne Vás do hlubin. Do hlubin zvláštního strachu a Vy jen budete doufat v to, že Vám čas nevyprší, protože kniha takovou moc nemá :)

P. S.: Při čtení kolem půlnoci, za naprostého ticha, kdy všichni okolo spali, se mi za hlavou ozvala tupá rána, která neměla zdánlivě příčinu (ani po ohledání veškerých skříní, dveří..vše bylo v naprostém normálu) a venku jemně začal ševelit vítr. Nic mě nemohlo překvapit a zatáhnout více do čtení, snad jen bouřka :)

11 17.07.2014

V své podstatě kniha není vůbec špatná. Myšlenky autora jsou zbaveny veškerého pozlátka a jsou sepsány v celé své nahotě, tak jak leží a běží. A mně nezbývá nic jiného než souhlasit, protože ačkoli byl odsouzen za přílišnou krutost, spíš bych řekla, že byl odsouzen za přílišnou upřímnost, která se né každému tak úplně hodila do krámu.
Dokonce bych řekla, že vše, co napsal, má nadčasovou platnost. Pokud se člověk chce stát vladařem s velkým V, pak zde je návod.

11 19.06.2013

Oproti některým čtenářům jsem se já při čtení naopak bavila. Jasně, konec byl jakýsi...lehce "pofidérní", ale mohl být vlastně ještě horší.
Samotná myšlenka hl. záporáka je velice úsměvná, ale jen do doby, kdy vám dojde, čeho všeho že jsou lidé schopni, když po něčem baží nebo mají pocit, že o to mohou přijít. A jeden neškodný žertík...co to je...
A pak..ach, to prozření!

Pro mne zatím jedna z nejlepších Kingovek. Mínus snad jen za kvantum postav, i když bez nich by to přece jen asi nebylo ono.

10 09.09.2018

Sapkowski. Kdo by neznal tohoto současného velikána (nejen polské) fantasy. Možná je trochu neobvyklé začít poznávat jeho tvorbu skrz Věž bláznů a nikoli skrz jeho známější dílo: Zaklínače. Těžko tedy můžu hodnotit nakolik se styl autora změnil či které z jeho děl je horší, proto se tedy omezím čistě jen a jen na Narrenturm.
Příliš mnoho jmen. To by se dalo Sapkowskému vytknout. Nicméně, bez těchto jmen, bez jejich nudného vyjmenování by kniha ztratila kouzlo, jakýsi lesk autentičnosti a byť historie si jména jednotlivců příliš nepamatuje, tady to na tom stojí. I když, tři jména se Vám vryjí do paměti, jelikož kolem nich se příběh točí (ačkoli je to sága čistě a jen o Reynevanovy): Reynevan, Šarlej a Samson. A právě poslední zmiňovaný nám taky mírně naznačí, jakým směrem se kniha bude ubírat. Nevyhneme se citacím z Bible, latinským textům, upalování, kacířským myšlenkám. Ne nadarmo bylo jedním ze středověkým fenoménů právě křesťanství a rozkol v církvi.
Kromě toho zajímavého námětu použil Sapkowski ještě jeden, v podstatě též fenomén, a to husitství. To, jak víme, zahýbalo nejen dějinami našich zemí, ale bylo trnem v oku i dalším zahraničním mocnostem.
A právě středověký ráz se Sapkowski rozhodl ponechat i samotnému textu, kdy si můžeme všimnout, že nadpis má formu listin ze středověku, tj. je v něm vypsáno zkratkovitě všechno to, co bude kapitola obsahovat. Mě, jako studentku historie to nesmírně potěšilo a pohladilo na duši, stejně jako Sapkowského narážky na elfíky (Alp?) a Židy nebo i Koperníka či když se mírně vysmál Kramerovi a Spencerovi, autorům Kladiva na čarodějnice, když z jejich ženských jmenovkyň udělal ohyzdné čarodějné babizny.
Ale zpátky k postavám. Reynevan se tak trochu chová podle zajetého schématu, kdy se dostane do průserů (které se s přibývajícím počtem přečtených stránek zhoršovaly), ale jako zázrakem z nich vyvázne, živý, i když už ne tolik zdravý. Ale stále živý. Občas mě to malinko nudilo, ale chápu, zabít hl. hrdinu v půlce knihy, a kor trilogie, by byl dosti špatný nápad.
Samson Medák, zdánlivý ňouma (marně přemýšlím, zda se tady autor snaží poukázat na první dojem, který člověk budí při setkání nebo povrchnost společnosti), pravděpodobně z jiného světa, nadlidskou silou a věrností hodnou štěněte a jeho opak v podobě Šarleje, muže všemi mastmi mazaného, upřednostňující sice vlastní prospěch, který však příteli dokáže podat pomocnou ruku a drží slovo (občas a ještě častěji když mu z toho něco kápne) mi přišly jako postavy zajímavé, jejich osudy krásně proplétají osud Reinmara s lehkostí autorovy vlastní.
Závěrem bych chtěla říci, že Sapkowski svůj neoficiální titul nosí právem. Má neskutečný dar dokonale popsat jak krajinu, tak boj, s ničím se nepáře, sex a "větry vypouštěné člověkem" pro něj nejsou tabuizované téma. A to si mi na něm právě líbí. Nebere si servítky a popisuje historický svět tak, jak byl, bez příkras, i když s kapkou toho fantasy. To bylo dávkované jen v malých dávkách, ačkoli občas ty přechody mezi fantasy a historickým románem mírně řezaly. Naštěstí se v průběhu knihy rány zacelily a kniha se mnohem lépe četla.
Každopádně za mě doporučuji!:)

10 19.07.2013

Kdo by díky Foglarovi neznal Stínadla nebo Bratrstvo kočičí pracky? Záhada je už prakticky kultovní záležitost, kniha mého dětství i raného mládí. Kdo ji nečetl, jakoby nežil. A přesto v dnešní době, kdy se již prakticky nečte, se na ni a vůbec, samotného Foglara, začíná pozvolna zapomínat. Což je škoda. Už teď mě děsí představa, že když se mě mé dítko někdy v budoucnu zeptá, proč toho pána přirovnávám k Mirku Dušínovi nebo Rychlonožkovi, a já mu to hezky vysvětlím a knihu mu dám přečíst, tak ve škole se na něj budou dívat divně, protože nebudou vědět, o kom\čem mluví.
Takže, šupky dupky pro ježka v kleci a trénovat mysl :)

10 20.06.2013

"Čím mohu po -“
KVĚTY.
Cnělka zaváhal jen velmi krátce. „A k jakému účelu by měly, jaksi tento -“
PRO DÁMU.
„A máte na mysli něco konkrét -“
LILIE. BÍLÉ.
„Jistě? A jste si jistý, že lilie jsou to pra-?“
MÁM RÁD LILIE.
„Hm… já jen, že lilie jsou svým určením tak trochu ponuré -“
MÁM RÁD PONUR-
Zákazník zaváhal.
CO BYSTE MI DOPORUČIL?
Cnělka plynule přeřadil na vyšší rychlost. „V tomto směru jsou velmi vděčné růže,“ rozzářil se. „Nebo orchideje. V dnešních dnech mi hodně pánů říká, že dámy často mnohem více potěší jediný květ orchideje než velká kytice růží -“
DEJTE MI JICH HODNĚ.
„A mají to být růže, nebo orchideje?“
OBOJE.
Cnělkovy prsty, podobné úhořům v oleji, se nedočkavě zavlnily.
„Napadlo mě, že by se vám možná líbil tady ten překrásný vodopád Nervousa Gloriosa -“
VEZMU SI JICH SPOUSTU.
„A kdyby byl pán ochoten obětovat nějaký ten tolar navíc, troufnul bych si mu nabídnout tady ten jediný exemplář výjimečně vzácné -“
ANO.
„A což takhle -“
TAKÉ. VŠECHNO. S OZDOBNOU STUHOU.
*
Nějak nevím, co bych více dodala. Snad jen, že Smrť je náš přítel...:-)

9 03.06.2014

A jsme na konci. Třetí a zároveň poslední díl trilogie je přečten a já se nemohu ubránit mírnému úsměvu, mírnému zklamání a zvláštním pocitům plynoucího z toho, že už je konec.

Kniha je sice z celé trilogie relativně nejslabší, možná proto, že Sapkowski do díla přidal více koření v podobě zoufalého hledání Reinmarovi ztracené lásky. Nicméně jsem ráda, že vše zůstalo dle hesla: Takový je život (a válka), ať už se to týkalo Jutty nebo Elenče. Navíc je v tomhle díle asi nejmarkantněji vidět, jak se Reinmar měnil a že někdy pár krušných let nám pomůže zmoudřet o mnoho let dřívěji.
Když jsme se s tím namyšleným mladíkem setkali poprvé, bylo to ještě mládě krátkou dobu chutnající všechny slasti i strasti života, naivně myslící.
Teď, na konci, je to již vyzrálý muž, který si spoustu věcí uvědomil, poupravil hodnoty a našel tu správnou cestu. Samozřejmě s pomocí přátel, kteří se stále objevovali jako na zavolanou (což mě ale tak trochu štvalo i v předchozích dílech), hlavně tedy díky Šarlejovi, který se stal moji nejoblíbenější postavou, a Samsonovi, jehož přeci jen byla škoda, kor, když se čtenář vlastně pořádně nedověděl, kým tedy byl.
Kromě lásky by se dala kniha otitulovat ještě jedním slovem a to pomstou. Ať už ze strany Reinmara či Pomurnika. Na jednu stranu můžeme litovat "Lancelota", na druhou si můžeme říkat, zůstalo to v rodině...ačkoli, více by se mi líbil souboj mezi těma dvěma, ale to bychom se už skoro drželi starého známého dobro vs. zlo (i když zrovna Reinmar že by měl zastupovat dobro po tom všem? Ptám se proč ne? Vždyť kdož jsi bez viny, hoď kamenem)
Nicméně, opět musím vyzdvihnout fakt, že se mi velmi líbí, jak Sapkowski nijak nepřikrášluje husity, církev, Poláky....Servítky si nebere vlastně vůbec nikde a u nikoho. Prostě píše tak, jak se to nejspíše odehrávalo, bez příkras, se všemi těmi spíše tabuizovanými (ne)výhodami lidského bytí. A za to má u mě velké plus.

Každopádně tak či tak mi přišlo, že autorovi stejně jako vypravěči nad hrobem, malinko dochází dech a jak se kniha chýlí ke konci, děj se zrychluje, ale zároveň zpomaluje ve smyslu, že se čím dál více autor omezuje na popisy dějinných událostí a dává větší prostor lásce a jejím strastem. Ale chápu, jak jinak knihu ukončit :)
Takže závěrem: Et lux perpetua luceat eis!

9 10.09.2013

Miluji! Tak moc tuhle sbírku miluji!

9 19.06.2013

Král Krysa. Podle názvu jsem čekala, že příběh se bude motat kolem krys. Že to bude o tom, jak se krysí farma vymkla Královi z rukou. Čekala jsem na to celou dobu, co jsem četla knihu a tento motor mne hnal dál. A přesto, že jsem se nedočkala svého vytouženého konce, dostala jsem něco jiného. Něco mnohem lepšího.
Tahle kniha je soubor všech možných typů lidí. Clavell se nebojí ukázat, jak moc dokáže pobyt v zajateckém táboře ovlivnit člověka. Pro mne to bylo nejvýstižnější v okamžiku, kdy popisoval, jak k Petrovi, prezentujícímu se jako relativně silná osobnost s mozkem na správném místě, přišel americký kapitán,kterýžto seskočil padákem na konci války, aby se o ně postaral, a Petr zoufale utekl. A to ještě nedávno štěkal po Seanovi něco o pravém muži.
Clavell se s tím skutečně nemazlí. Krutá realita je zobrazována bez jakýchkoli příkras, ukazuje, jak moc je těžké pro člověka hýčkaného táborem, kde má vše, vrátit se zpátky na zem, když zjistí, že vlastně nemá nic. Ani svoji tvář. Ukazuje, že pokud člověk dokáže odhalit svou podstatu, vžít se role, která mu byla určena a následně ji přenést i do života, může ho to stát život. Dříve obletovaný, protože znamenal něco, co v táboře chybělo a na konci je jím pohrdáno pro to, co bylo obdivováno. Tragický osud stíhá tragický osud.
Jenže i takový je život. A byl více šťasten ten, kdo přežil nebo ten, který zemřel?

9 19.06.2013

"Kam kráčíš" je kniha, která mě pohltila. Nemám ve zvyku brečet u filmu, natož u knih, ale tohle dílo mě dokázalo rozplakat. Proč? Realisticky popsané všechny útrapy, kterými museli projít první křesťané, je docela silné kafe. I když tuhle berličku lidstva odsuzuji, musím uznat jednu věc: původní myšlenka byla správná, bohužel středověk zavedl jiná pravidla a z křesťanské lásky nám zbyl jen pojem a náboženští fanatikové podobní Crispovi.
Přestože je to relativně obsáhlé a podrobné dílo napsané na téměř 500ti stranách, což může být překážkou pro méně náročné čtenáře, myslím si, že tu knihu by si měl skutečně přečíst každý. Dostatečná, až nadprůměrná slovní zásoba zaručila Sienkiewiczovu čtenáři skutečně nadpozemský požitek z četby. A přestože je venku i film, ne zrovna vysoce hodnocený, myslím si, že když už člověk tedy zavrhne knížku, měl by se podívat aspoň na ten snímek. Ačkoli se tak připraví o opravdu nevšední zážitek. Opravdu skvostní dílo, za které právem dostal autor Nobelovu cenu.

9 19.06.2013

Tato kniha není Kingova, ale Bachmanova a je to znát. Je to kniha, která je protkaná smutkem, zoufalstvím, zlostí, bolestí, nenávistí...ale tenhle mix je vyvážen solidaritou, nadějí, láskou...

Je to kniha o chlapcích, z nichž většinu nemáte šanci poznat a přesto, přesto se vám dostanou pod kůži.
Je to kniha o přátelství, i když jen na chvíli, o snaze překonání sebe sama, o šílenství, životě a touze žít, o smrti a touze zemřít...Nohy bolí, chodidla pálí v rozedraných botách, ponožky děravé, krvavé, křeče v lýtkách, křeče v žaludku, temno za očima...a to vše pro něco nehmatatelného.
Je to kniha o zvrácené společnosti, přestože o ní nikde není ani zmínka. A to je to nejděsivější. Dnešní společnost, která je otrlejší, od reality show podobného rázu zas tak daleko není. Ale to je dost subjektivní :)
Jednoducho, je to brilantní dílo, která vás chytne a už nepustí.

8 24.03.2016

Carrie, ach Carrie! Ty ubohá malá holčičko! Tys ošklivé káčátko, kterému nebylo dopřáno proměnit se v krásnou labuť a oslnit svět. Tak jsi to vzala do svých rukou...

Myslím, že z knihy je krásně patrno, že se jedná o Kingovu prvotinu.
Nicméně, je až fascinující, kolik toho na tak malém prostoru King dokázal zachytit: jednak vztah matky, náboženské fanatičky, s dcerou, která přes svou zdánlivou "stupiditu" až "příliš" věci chápe; školní šikanu, konkrétně ze strany děvčat (musím uznat, že tady se trefil). Naznačil i to, že spoustu věcí již dnes společnost bere jako samozřejmost, ačkoli to samozřejmostí být nemusí a mírně poukázal na všeobecně známý problém týkající se vyšší smetánky ("Já jsem pak Někdo, já jsem právník, mám kontakty, tak kdo je víc?").
Ale co se mi líbilo asi nejvíc, byl závěr. Žádný sladkobolný "hepyend", ale temná realita. Nebo spíše to, o čem v hloubi své duše sní skoro každý šikanovaný - vrátit vše, i s úroky a nehledět na mrtvoly, neřešit, zda je to správné řešení. V tu chvíli to hlavně řešení JE. Samozřejmě, tohle je jen jedna z alternativ možného řešení a naší holčičce ve výběru pomohly hlavně její schopnosti.
Kupodivu mi ani nějak moc nevadily novinové útržky a rozhovory vsunuté mezi části příběhu. Naopak, pomáhaly mi vytvořit si představu o tom, jak moc dívka trpěla a jak moc je společnost prohnilá (naštěstí se vždy najde nějaký ten hrdina ;)).

Celkově se ani moc nedivím filmovému zpracování, místy to skutečně působilo jako celkem slušný film. scénář :) Ale ani jako film bych to nehodnotila jako horor, ale spíše jako psychologické drama.
Každopádně, líbilo se :)

8 29.06.2014