ladyfromskye komentáře u knih

Hvězdičku ubírám za příšerný, neohrabaný překlad. Dále lituji, že Heaneyová nedovedla svou poctivou práci až do konce: výbor nesluší ani knize, ani autorce. A ještě jedna věc mě zamrzela. Že si irština v autorčině podání nezachovala své krásné, důstojné stáří, která pro mě k příběhům neodmyslitelně patří.
Za co jsem naopak velmi vděčná, to je bibliografie. Už se po knihách sháním!

1 09.10.2016

Královsky jsem se pobavila. Kráva nebeská je krásná knížka o nás, o lidech. A taky o světě. A o přírodě. I o životě. Vylekalo vás to? Zamysleli jste se? Pak kniha splnila svůj účel v plném rozsahu.

8 03.10.2016

Bohužel musím konstatovat, že potenciál příběhu byl téměř zabit. A přitom by stačilo tak málo, aby se kniha trvale vryla do paměti, například dialogy v první polovině knihy jsou oproti dialogům v druhé polovině vlastně lajdácké, nadto pro některé čtenáře zřejmě velmi náročné pro pochopení (kdo mluví, o čem mluví). Pomohlo by i vyloučení několika málo nadbytečných mikrosituací. Největší chyby ovšem vnímám v konci, který je více než prazvláštní, jakoby nesouvisející s předešlým příběhem, a v poněkud jednostranném pohledu na Araby a jejich svět (a klidně si mě ukamenujte).

2 24.09.2016

Více než kvalitní kniha, psaná s opravdovým zanícením, i když možná o trochu složitějším jazykem (sama píšu odborné texty přístupné laikům, jak jsem si již několikrát ověřila na svých blízkých). Pro někoho se ale možná stane zklamáním, jelikož neobsahuje klasické české (a v širším slova smyslu východní) nazírání na literaturu, nýbrž čistě anglofonní (a v širším slova smyslu západní). Klasickou interpretaci Havlových textů tedy nečekejte, naopak, tady se stáváte součástí Havlových textů i vy sami a bez vás samých se o nich nedozvíte nic.

4 22.09.2016

Zklamání. Téma výborné, jazyk skvělý, ale konečný výsledek hodně slabý.

2 14.09.2016

Jedna z nejkrásnějších knížek, jaké jsem kdy četla! Zasmála jsem se, zaplakala jsem, zapřemýšlela jsem. Otázkou zůstává, jak bude kniha působit na ty, kteří za sebou nemají podobné zkušenosti, jakých využívá knížka. Pro takové by totiž mohl text být jen "nepěkným (a neoriginálním) vtipem".

7 06.09.2016

Bohužel, dnes jsem knihu nedočtenou vrátila do knihovny a zda se k ní ještě někdy vrátím, to je možná psáno v knize Osudu, nicméně tu nevím, kde hledat.
Byla jsem opravdu hodně zklamaná, vzhledem ke kladným ohlasům na všechny autorovy knížky a vzhledem k tomu, že jsem se těšila, že si před návštěvou Paříže oživím dějiny, ale také že poznám lidi, i kdyby jen úplně obyčejné, kteří se na osudu Paříže podíleli byť i jen tím, že tam prostě žili. Nic takového se ovšem nekonalo.
Zaprvé, nepochopila jsem, proč je první část knížky řazena nechronologicky, když ta druhá už řazena lineárně je a když neexistuje návaznost minulosti na budoucnost (takto uvažovat je navíc samozřejmě samo o sobě pěknou hloupostí, ale odpusťte, jako vášnivá čtenářka experimentálních románů jsem schopná a ochotná přijmout takřka cokoliv).
Rovněž jsem byla zklamaná z jednotlivých příběhů. Nejvíce mě zasáhl ten o židovské rodině, která ve 14. století v hrůze před represí konvertovala k římskokatolické církvi, aby se pak po letech navrátila do lůna své rodné víry.
Ostatně zhruba tak nějak vypadala druhá představa o tom, jak bude kniha vypadat poté, co ji otevřu. V jedné kapitole krátký časový úsek, na němž jsou zobrazeny jednak důležité pařížské (francouzské) dějinné události a jednak příběh některých obyvatel tohoto města (této země), kterých se tyto události dotkly. Stručné, ale jasné a nepostrádající napínavost. Narozdíl od utahaných příběhů á la rodina dělníka, jenž se znal s Gustavem Eiffelem - ano, hádáte správně, právě tady jsem knihu ne příliš jemným způsobem definitivně zavřela.
Abych ale jen nekritizovala, z autorova projevu je znát, že je to člověk vzdělaný, sečtělý a pořádný. Vždyť kolik autorů historických románů dnes věnuje péči studiu historického období, o němž hovoří?
Autora a jeho dílo i přes tuto nešťastnou zkušenost nezavrhuji. Tvrdí se, že třeba Sarum je lepší než Paříž, kromě jiného jsem navíc irofilka, takže Dublin. Počátky a Irsko: probuzení jsou pro mě vlastně povinností. A třeba mě tyto knihy přivedou zpět k Paříži, kterou prozatím nechávám neohodnocenou.

Ačkoliv ke konci mě velmi zklamaly náhodné změny vyprávěcího postupu, udělila jsem knize nejvyšší hodnocení. Je to totiž kniha, kterou by si měl každý Čech přečíst. Aby věděl, co se stalo a co se kdykoliv může stát znovu. A pak, zájem o Opletalovu osobu z autora jen čiší a to je věc, která mi je velmi blízká, neboť takto pracuji také já.

1 05.09.2016

Knížka, u které si rozhodně odpočinete a provětráte všechny svaly smíchu. Mně bylo slyšet po celé koleji. Vřele doporučuji!
P. S. Střed knížky mi přišel trošku slabší, ale odradit vás to nesmí!

1 31.08.2016

Nádherná, i když někdy opravdu hodně smutná knížka. Je až neuvěřitelné, jak jsou si příběhy Irů a Čechů, dvou národů, jejichž země jsou od sebe tak vzdálené, jako tóny naděje, podobné. Vždyť Plačka Patricka Henryho Pearse a Mrtvý voják Mary Lavinové jako by z písmena vypadly Matce Karla Čapka. Odstřelovač Liama O´Flahertyho je zase stejně tragický a nepochopitelný jako Ráno Františka Langera. A Státní úředník Shana F. Bullocka nebo Špehýrka Shea Murphyho zase můžou být důvěrně známí těm, kteří zažili věznění v době komunismu.
Možná, že právě tohle mě na Irech a Irsku tolik přitahuje. Ta neuvěřitelná podobnost s námi. Bude to ale také v tom neuvěřitelném daru Irů mluvit a psát, jako by to byl ten nejkrásnější zpěv, i když třeba zakončený tragédií.
Ni králi, ni císaři není kniha pro ty, kteří se zajímají o Irsku jen povrchně (aniž bych chtěla být zlá nebo povrchní, kdo neví, že v Irsku byl hladomor, kdo neví, že Irové museli o svou samostatnost tvrdě bojovat, ten nezná z Irska ani píď, i když o sobě tvrdí pravý opak), je to kniha pro zaryté Irofily, které zajímá všechno, co se smaragdového ostrova týká, ať už jsou to věci hezké či ošklivé, veselé či smutné. Takoví lidé ocení, s jakou láskou Aloys Skoumal tento výbor připravoval. Ocení také - v novém vydání doplněné - vícečetné úvody a doslovy. Kdo Irsko zná, ví, že i z toho nejmenšího dodatku se pokaždé dozví něco nového. A naopak, v tomto novém vydání ho opravdu hodně zklame téměř neúnosný počet tiskových chyb svědčících o jistém šetření na knize.
Nic se ovšem nemění na tom, že je to kniha, která se těm správným čtenářům vryje hluboko do paměti. Ovšem... která irská kniha tohle nedokáže?

2 22.08.2016

Nejlepší kniha o literatuře, jakou jsem kdy četla!

3 10.08.2016

No... prostě můj milovaný Joyce! Neotřelý, chytrý, vtipný, dokonalý! A co víc, O kočkách a Kodani dokazuje, že Joyce umí být také srozumitelný. A když je srozumitelný tady, proč by neměl být - s trochou trpělivosti a velkou dávkou nadšení - srozumitelný i ve svých velkých dílech?
P. S. Chválím použití původních ilustrací Casey Sorrowa - lépe by to nikdo nedokázal.

1 10.08.2016

Deštník pro tento den je rozhodně zajímavou knihou, nicméně není to kniha pro každého a není to kniha, po které můžete sáhnout v kterémkoli období. Je to kniha plná temné, a přesto uchvacující filosofie a také nevinné melancholie, která se však mění v čistý děs, když si čtenář uvědomí, jak realisticky a pravdivě je v ní zachycen moderní svět, společnost a samozřejmě i člověk-jedinec. Přesto by kniha neměla uniknout žádnému z náročnějších čtenářů. Sama sice nevím, zda se k Deštníku pro tento den ještě někdy vrátím (jako k jiným podobným knihám), přesto mi ještě v knihovně zůstane. Jsem totiž zároveň moc zvědavá, jak by na mě působil při druhém čtení: zůstal by i pak v poličce, nebo by putoval dál...?

2 02.08.2016

Ano, je to slaďoučké počtení, ale jak již bylo několikrát zmíněno, velice milé počtení. Na to, jak je autorka mladá, je nejen ona, ale také její knížka neuvěřitelně vyspělá (není pochyb o tom, komu je určená, má jasný ideový směr, zabývá se tématy, která jsou pro danou věkovou skupinu a dané pohlaví důležitá, v ději nenaleznete jedinou nesrovnalost, ...). Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih v žánru, pokračuji ve čtení série a těším se, až jednou budu moci Zář i její dvě pokračování předat své dceři, kterou mi všichni stále předpovídají :)

3 02.08.2016

Anotace a název knihy jsou zavádějící, to uznávám. Ale když se od nich oprostíte, zjistíte, že tenhle příběh není zase tak úplně špatný. Jeho přečtení není třeba litovat, do knihovny si ho ovšem zařadí jen málokdo - jedno přečtení bohatě stačí.
P. S. Havraní téma tam je: Will zabil potomka Vzpomínky (čili zabil svoje vlastní vzpomínky), čímž mu zůstaly jen myšlenky. Vzpomínka, v podobě pana Blacka, se pak vracela a nakonec Willa těsně před smrtí donutila vzpomínat, donutila ho zkompletovat si život.
P. P. S. Ale nenutím Vás vidět to stejně jako já :-)

4 04.07.2016

Musím říci, že oproti Draculovi Brama Stokera (fanoušci odpustí) měla tahle knížka švih a spád, skvělou stylistickou úpravu i promyšlenou dějovou linku bez hluchých míst. Přitom je zhruba stejně stará jako toto nejznámější horové dílo. Co se týče filmového zpracování, řekla bych, že se Sweeneym Toddem se to má stejně jako s Nocí na Karlštejně: kniha má něco, film má něco, dohromady se hezky doplňují, žádný nepředčí toho druhého. Tuto knížku rozhodně doporučuji k přečtení, opravdu se povedla.

2 12.06.2016

Půvabné texty a krásné ilustrace. Vtip i poučení. Co víc si pro dítě přát?

1 28.05.2016

Konečně česká humoristická knížka, která mě skutečně pobavila a navíc také pěkně pohladila. Mnohem, mnohem lepší než Robin Zdeny Frýbové. Škoda, že o této knížce se mezi čtenáři moc nemluví.

3 28.05.2016

Zamrzelo mě, že si autor nedal tu práci a nenapsal další román. Určitě by přišel na způsob, jak nezapadnout do vytváření kopie Nonstop knihkupectví pana Penumbry. Za to strhávám hvězdičku dolů, ale jen nerada, protože i z tohoto krátkého textu na mě dýchla atmosféra předešlé knihy, která si mě naprosto získala.

1 25.05.2016

Z knihy mám rozporuplné pocity, slovo, které ji vystihuje nejlépe, je nevyrovnanost. Na jednu stranu tu máme zajímavý příběh z prostředí východní, či chcete-li, čínské mytologie, ale na stranu druhou se jak příběh sám, tak i postavy chovají výrazně západně. Na jednu stranu tu máme do detailů promyšlený svět, na stranu druhou dialogy, které jsou někdy na hranici dětského umění. Na jednu stranu je tu výrazná dobrodružná složka, na stranu druhou jsou některé pasáže až příliš zdlouhavé. Přesto hodnotím knihu vysoko. Líbilo se mi, že autorka se pustila na méně známou půdu. Navíc jsem si u knížky krásně odpočinula.

2 20.05.2016