laepus komentáře u knih
Do prčic, to mohli napsat rovnou, že to je jen začátek nějaké větší série... :D Já tady za dva dny stáhnu skoro 400 stránek a zjistím, že jsem pořád na začátku... Každopádně tohle mi bylo jasné už tak v polovině knížky, kdy se to pořád ještě rozjíždělo (zajímavě a napínavě) a tvořila se hlavní zápletka. Oproti třem předchozím knihám autora zde rozhodně ubývá humoru, naopak přibývá vypsanějšího stylu (rozumíme si?) a taky dost nadpřirozených prvků - další díl už bude čisté nefalšované městské fantasy. To sice není přímo můj šálek čaje, ale jelikož se mi tahle kniha líbila a opravdu mě zajímá, jak to bude pokračovat dál, určitě si druhý díl opatřím a těším se na něj. P.S. Původně jsem počítal, že tuhle knížku zařadím do Čtenářské výzvu pod kolonku "Název ze čtyř slov", ale vzhledem k vedlejší postavě sousedky Marie a jejím kulinářským dovednostem (doslova reklama na italskou kuchyni) to zařadím do kolonky "Kniha o vaření" :D
Přečteno už podruhé, některé povídky dokonce tak podvacáté - jsou tak krásně vypointované, že už je delší dobu (bez svolení autora) používám v hodinách češtiny - děcka je milují. Zvlášť proutkaře osahávajícího ženu, kocoura s křupnutým hrudníčkem nebo Bédu s krabicí kondomů. Mnoho z povídek možná budete znát i z youtube či živých koncertů (slyšet Raut naživo je jeden z vrcholných zážitků všech koncertu, na kterých jsem byl). Ať žije Koubek!
Po práve dočtených Tyrolských elegiích další vtipná desetiminutovka - tentokrát o pošetilosti mocných lehce inspirovaná antickým Midasem. A i když je zasazena do Irska, neodpustí si Havlíček pochvalu Čechů a jejich častého nedocenění doma...
Literární skvost, dokonalost, lahůdka. Film znám už dlouho (a stejně jako všechno od Ridleyho Scotta se mi více než líbí) a ke knize jsem se dostal až teď. Je to krátký jasný příběh dvou vojáků bez zbytečných odboček - soustředění čtenáře na skoro dvacetiletý souboj dvou mužů není ničím rušeno. Autor jej prokládá spoustou hlubokých myšlenek a tak nezbývá než jen žasnout nad tím, kam taková agresivní umanutost po vítězství (Feraud) a umanutost po čestném řešení (DHubert) může dojít. I když jsem znal film a věděl, jak to dopadne, přesto jsem byl napnutý nejen při každém souboji, ale zvlášť v době mezi nimi - to čekání, kdy To znova přijde. A jazykově? Netuším, jaký je anglický originál, ale český překlad je košatý, bohatý, plný, poetický - krásný.
Tady bohužel nemohu jít na pět, naopak možná jsem měl jít i na tři, ale to u sira Terryho už ze zásady nikdy nepůjdu. Možná jsem se namlsal na Šňupci nebo Pastýřské koruně, ale tohle je o dost slabší. Chybí tomu bohužel přesně to, co obvykle na zeměploškách miluju - pořádnou porci hláškového suchého humoru a taky napětí (tady je snad na deseti stránkách před koncem při bitvě o vlak - ta je vynikající!). Jakoby v tomhle díle autorovi opět záleželo víc na celkové ideji porozumění všech ras na světě, pardon Zeměploše, než na lehkosti a nadhledu, jež ho obvykle zdobí. Přes to přese všechno je v knize stále patrný jeho rukopis a to je to, oč tu běží. Navíc, vědomí toho, v jakém stavu sir Terry byl, když tohle psal (spíš diktoval) člověka nutí jej ještě o to víc obdivovat.
S klidným srdce nakonec dávám čtyři, i když prokousat se nutně popisnou první polovinou bylo hodně náročné, zvlášť když autor záměrně ztěžuje čtenáři lehkost čtení stylem psaní, který má připomínat např. Korán nebo Život Mohameda (tzn. samý minulý čas, dlouhé věty a odstavce, žádné přímé řeči, plno úvah a "mouder"). Teď tedy k obsahu - je to opravdu hodně velká depka a na čtenáře nutně musí dopadnout tíseň z toho, jestli to tak jednou opravdu neskončí. Dost se mi líbilo, že ta tíseň je často největší v těch nejdrobnějších detailech, např. srovnání civilizací ("naší a jejich") z hlediska životní úrovně běžných obyvatel, množství vynálezů, jež lidstvu přinesly, každodenní popravy na stadionech, aktivní udavači v ulicích... Chválabohu (kterému? Yolahovi určitě ne), že jsme na tom v Evropě zatím tak jak jsme - tohle je důrazné varování někoho, kdo si to plně uvědomuje, jelikož dobře zná i druhou stranu mince. A závěrem něco ze závěru - zajímavá představa, že islámská diktatura se bude děsit sebevražedných atentátníků, protože ví, že nemá šanci je nijak zastavit...
Chvíli jsem uvažoval i nad pěti, ale nakonec trochu podhodnotím a nechám čtyři, třeba později... Oproti prvnímu dílu je tady o dost, ale opravdu o dost víc napětí a někdy až hororových scén, z nichž ale většina je nakonec odlehčena nějakou pořádnou (až mě napadá skoro sellerovskou) hláškou, někdy ale ne... Zatímco text prvního dílu měl za tou vtipnou slupkou nádech toho dobrého, co v člověku je a jak svět okolo ovlivnit; tady je to podobné - za opět vtipnou a ironickou slupkou se skrývá dost hluboký text o všudypřítomnosti zla ve světě a motivacích, které lidi ke zlu vedou. Až by se chtělo říct, že ďábel = touha. Vidět ďábla jako nějakou ohnivou rohatou příšeru je opět jen nálepka a omluva pro nás samotné. Stejně tak vidět boha, jako fousatého stařečka na obláčku je pouze naše omluva naší vlastní neschopnosti. Je krásné, jak se Jakob snaží ďáblu vzodorovat, jak to jen jde... A je krásné (teď přijde lehký spoiler), že se i do tohohle dílu vrátí Abel Baumann, aby Jakoba navedl na správnou cestu.
Jazyková masturbace, svědek své doby, dnes nečitelné. To by byly asi tak tři hlavní poznatky. Dnes má někoho šokovat knížka plná násilí a vulgarit? (sice specificky napsaných, ale přesto vulgarit) V dnešním světě je to něco kontroverzního? Vždyť je to všude okolo nás. Ještěže to vydání mělo alespoň dvě předmluvy, aby byl čtenář "správně" naveden, co se mu na tom má líbit. Doufám, že ta ironie byla cítit... Chápu, že asi před padesáti lety si z toho každý pubescent musel ustříknout do textilu, ale já tu knihu hodnotím dnes, v únoru 2017, a nemohu výš než za tři a to je tam ta třetí jen za to, že jsem si při mnoha scénách představoval Malcolma McDowella z Kubrickova filmu a bavil se vzpomínkami na film.
Úžasná knížka. Někde ještě u našich ve staré knihovničce musí být. Skvělé příběhy, zajímavě a napínavě podáno. Nejradši mám Phar Lapa, to byl absolutní borec, a taky Kincsem a Korok, krásný příběh odepisovaného koně, který pak všem vytře zrak. Určitě se k ní ještě někdy vrátím, tím jsem si jist.
Kdysi jsem to četl na výšce k nějaké seminárce, tak bych to sem mohl taky šoupnout jen tak pár střípků, co mi utkvěly - moc jich ale není - knížečka je to útlá, děj docela pomalý, postavy krásně nečernobíle vykreslené, popsána společnost, která je až příliš svázána tradicemi, dostatek smutku a melancholie, občas radosti, jindy tragédie - zkrátka na kost odřený popis (nejen) tehdejšího života. Doporučuji jen těm, kteří to opravdu chtějí přečíst, i když ví, že je kniha na dnešní poměry určitě bude nudit.
Po dvou třetinách knihy jsem byl bez váhání rozhodnut pro absolutní hodnocení - mělo to spád, mělo to nápad, mělo to koule, mělo to tah na bránu, mělo to grády... v momentě kdy se ale děj přesunuje do Ameriky, kniha většinu z toho ztrácí. Zcela mizí popisy krizí sužované Evropy (politiku mám totiž rád a tohle byly mé nejoblíbenější pasáže), občas zcela zbytečné popisy jazzu, New Yorku či Izraele (možná abychom věděli, co všechno autor zná) a vstoupí do děje dvě hlavní ženské postavy a s nimi i romantická dějová linka. Takže asi takhle - prvních 260 stránek úplná bomba - pak 100 stránek slabších a... naštěstí posledních 15 znovu bomba! Nejvíc mě však na téhle skvělé knize fascinuje samotné datum vzniku a obsah, o kterém je. Člověk si pak říká, jestli je autor zázračný věštec, anebo jen stačí mít v hlavě svých pět pohromadě a mělo by pak dojít každému, kam současná závislost na Rusku může vést...
Úžasné. Učebnice té nejčistší schizofrenie. K tomu ještě posedlost objevováním neznámého i za cenu sebedestrukce, mrazivé popisy nočního města. Jen jsem nikdy nechápal, proč je často ve filmech Hyde nějaký namakaný obr, to má být přece hnusný... ne, neřeknu, žádný spoiler.
Kvalita neupadá, občas spíš naopak - jen vydržet, chlapče, jen vydržet.
Myslím, že tvůrci filmu velice dobře vybrali ty příběhy, které jsou širšímu publiku přístupnější. Kniha je emoční všechochuť jako každý běžný život, jako každý běžný Hrabal - občas jsem se smál několik minut v kuse nahlas, občas jsem se kousal nudou, občas se i dojal či snad i rozbrečel? Neřeknu, ale příběh Maminčiny oči je absolutně fantastický a bez debat nejlepší z celé knížky.
Přečteno kdysi na výšce a doteď z toho zůstává hluboký pocit, aniž bych si nějak zásadně vybavoval detaily děje. Ten pocit při čtení byl úžasný. Je třeba číst to pomalu a mazlit se s každým slovem, je to nádherná čeština a Dyk je s její pomocí schopen vyjádřit absolutně všechno.
Jedna je z povinnosti za to, že jsem to zvládl dočíst, ale stálo mě to hodně sil. Tolik nenávisti a zloby narvat na tak málo stránek chce umění. Nietzsche by byl skvělý případ pro Freuda, protože tam evidentně bylo něco patologického v tom člověku, s čím se sám nedokázal vyrovnat a musel vyblít to, co vyblil. Jestli Nietzscheho v dětství ojel nějaký úchylný kněz nebo mu rabbi v jeho městě ukradl kuličky na hraní nevím, ale něco podobného tam být muselo.
Stejně ulítlý bizár jako první díl. Je to trošku slabší po dějové stránce (zápletka skoro žádná a napínavé je to až ke konci), ale na druhou stranu je to jazykově propracovanější a vtipnější - hlášky se sypou a fungují. Konec nabízí jasný směr ke třetímu dílu - snad to udrží v budoucnu autor na této úrovni a nebude se jen opakovat pořád dokola, protože už ty první dva díly byly vystavěny de facto na stejné kostře - odjezd do nového prostředí mezi naprosto bláznivé postavičky. Jsem zvědav.
Pro mě nejvtipnější ze všech potterovek (četl jsem tři, viděl všechny). Jen postava Zlatoslava Lockharta stačí sama na to, aby v celém potterovském univerzu už vtipnější postava nikdy nemohla být.
Tohle nejde nemít rád - Mikuláš, Kryšpín, Celestýn, Valentín... Nejlepší partička co znám. Jak se vždycky zhádají do krve, dají zabrat rodičům, učitelům i sousedům, ale vždycky to nějak dopadne - vždyť jsou to přece kluci. Měla by to být povinná četba pro současnou obtloustlou obrýlenou tabletovou generaci!
Přiznám se, že jsem čekal možná ještě vtipnější nálož, ale po pár kapitolách mi došlo, že bude lepší nečekat a už jsem si jen užíval nádherný příběh ze života... ze života tučňáka a jeho lidského kamaráda. I slza ukápla. A ne jednou. Krásná kniha.