lampernaqui komentáře u knih
Lovecraft bez Lovecrafta. Nebo snad jen s lehkým pošťouchnutím od samotného mistra a zbytek už je dílo Augusta Derletha. Oproti originálním povídkám ubylo snových vizí, ale tajemná atmosféra, prastaré spisy, Providence a skryté hrůzy zůstaly. Nakonec jsem se u čtení dobře bavil a bylo mi úplně jedno, že všechny povídky si byly podobné jako vejce vejci. Derleth je dobrým následovníkem - důležité je, že mýtus Cthulhu žije dál.
Dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Zatím jsem s autorem teprve na začátku, ale od Malé Dorritky přes Davida se mi začíná líbit čím dál víc. Ani u jednoho díla jsem zatím neviděl filmové či seriálové zpracování, takže o příbězích tuším jen to, co jsi pamatuji ze školy... a to moc není. Takže Davida doporučuji každému, kdo má rád klasickou literaturu a dobře napsané příběhy. V Dickensově podání jsou špinavý Londýn či chudé vesničky jako živé.
Nikdy jsem neviděl žádné filmové zpracování, vlastně jsem do teď ani netušil, o čem přesně to je. Dickens šel celý můj život mimo mě... až do teď. Musím říct, že už od prvních stránek se z Davida stával můj neoblíbenější autorův román (zatím). Nádherná atmosféra chudých ulic, vesnic na pobřeží a depresivních škol. Všechny postavy Vám časem přirostou k srdci. Žádné zdržování, jde se na druhý díl.
Jako člověk, který pronesl vulgarismus tak dvakrát třikrát za život, jsem si říkal, že to možná nebude pro mě. Ale, sakra, tohle byla ohromná jízda a zaručená zábava pro správně naladěné lidi. Jeden vraždící exot vedle druhého, spousta hlášek, krve a jiných tělních tekutin, valících se z každé stránky. Klobouk dolů za překlad pana Tilcera a za celkové zpracování knihy. Tohle jsem si opravdu užil.
Tohle mě opravdu chytlo od první stránky. Někdo tu zmiňoval Motýlka či Bas-Lag - s obojím bych klidně souhlasil. Základ celého příběhu se odehrává v osamoceném vězení kdesi uprostřed nelidské džungle. S hlavním hrdinou zkoumáme, jak tento malý sociální systém funguje a jak se v něm udržet co nejdéle naživu. A že právě to druhé největší oříšek. Několikrát zabrouzdáme od hrdinovy minulosti, abychom pochopili, jaké akce stály za tím, že ho jednoho dne odvedli na rezavý starý člun a odvezli sem. Zatím jedna z nejlepších knížek z Planety9.
Nechtělo se mi do toho, opravdu ne. Ale jelikož jsem takový exot, který musí mít všechno a komplet od autora, tak jsem se do Rollinsova fantasy románu pustil. A udělal jsem dobře. Dokonce jsem si chvíli říkal, že by se měl vyprdnout na Sigmu a věnovat si čistě klasické fantasy. Bylo to celkem originální čtení, svět je zajímavý, plný přepodivných stvoření, ke kterým z velké části máme i ilustrace pro lepší představivost. Jsem zvědavý, jak se bude příběh dál vyvíjet. Pro mě velké příjemné překvapení.
Rychle plynoucí děj, postavy, které už znáte a máte rádi, velké ohrožení pro lidstvo a zajímavé prostředí. Prostě je tu další Sigma. Dostanete přesně to, co od této série očekáváte. Tím samozřejmě myslím hlavně Kowalského. :) Jinak první polovina, týkající se záhadného viru a šílených zvířat, byla vynikající a napínavá. Postupně to ale ztrácelo sílu a se závěrem já mám vždy u Rollinse problém. Ten je nic moc. Ale drží si to pořád o trochu lepší kvalitu než poslední Preston-Childovky.
Stejný scénář jako v prvním díle. Snad jen s tím rozdílem, že tentokrát vypadlo seznamování s hlavními postavami a rovnou se šlo bránit království prosti nepříteli. I přesto, že je to pořád to samé, tak mě série Snící bavila a o to víc naštve, že zbylých dílů se v češtině asi nikdy nedočkáme. Naštěstí je vždycky boj ukončen v daném díle, takže jakžtakž konec by tu byl.. jen víme, že hrdinové se poté prostě přesunou dál a vše začne nanovo. Se Zlatou bohyní jsem dočetl poslední chybějící román od Eddingse a mám ho tedy kompletně za sebou.
Chybí mi poslední dvě česky vydané knihy tohoto autora a Eddings se vrhnul znovu na nový svět. Co to pro mě znamená? Že naprosto přesně vím, jaký bude hlavní děj, jaké budou hlavní postavy, jaký bude humor atd. A když jsem začal číst, hned jsem si všechno potvrdil. Jeho příběhy se liší opravdu jen v detailech... ale oproti předchozí sérii Althalus, tahle mě bavila více. Postavy měly mezi sebou dobrou chemii, děj se nikde zbytečně nezastavoval a jediným mínusem pro mě byla postava dětské snící, který se chovala a dokonce měla stejné záliby jako jiný charakter v jiné Eddingsově sérii.
První kniha od Dickense, která se četla sama. Četl jsem výtisk z edice Knihovna klasiků, na první pohled jsem si u téhle tenké knížky říkal, že bude mít tak maximálně tři sta stran. Omyl, skoro tisíc a papír, který se snad musel odfoukávat, abych ho omylem nenatrhl. Příběhově pěkné, pro mě zajímavější první polovina knihy, která se většinou odehrávala ve věznici či chudinských čtvrtích. V druhé části mě asi nejméně upoutalo putování v cizině, naštěstí román se potom vrací do starých známých míst. Jsem zvědavý na BBC adaptaci.
Naštěstí jsem si na autorův styl vyprávění trochu zvykl u Martina Chuzzlewita, ale stejně jsem se někdy v dlouhých souvětích ztratil. Příběh není špatný, ale zrovna u něj nějak nechápu, proč jsou Dvě města jedním z nejčtenějších románů? Ale jsem Dickensovský začátečník, všechna díla mám vlastně před sebou, takže uvidím...
Přiznám se, že jsem od knihy čekal trochu víc. Uzavřené prostředí, tentokrát ještě pod hladinou oceánu, něco takového já rád. Oba druhy mimozemšťanů jsou zajímavé, ale lidé, kteří jsou nuceni opatrně fungovat mezi nimi, mi k srdci nepřirostli. Fandil jsem vodním obyvatelům a je škoda, že jsme se o jejich společnosti vlastně moc nedozvěděli. Jako menší bonus je světélkující obálka...
Zatím asi nejslabší věc od Eddingse. A přitom jde o příběh, který on sám několikrát úspěšně aplikoval. Vlastně nejenom příběh, ale i hodně podobné postavy s hodně podobnými vlastnostmi a libůstkami. Jen tentokrát mi to přišlo opravdu zbytečně natahované a hlavně zbytečně komplikované, jelikož ovládání přesunu na kterékoliv místo si přejeme a v čase, který si přejeme, přináší spoustu možností. Jednodušších... a rychlejších. Škoda, zatímco první kniha byla ještě zábavná, potom jsem dočítal spíš z povinnosti.
V té Americe se Dickensovi asi moc nelíbilo, podle toho jak ji zakomponoval do svého románu. Asi jsem si na autorův styl v průběhu čtení zvykl a druhý díl se mi četl podstatně lépe než předchozí část. Chuzzlewit se navrací domů, jak to ale přijme rodina? Nakonec setkání s autorem dopadlo dobře, ještě v průběhu prvního dílu jsem si říkal, jestli jsem si jako úvodní román neměl nakonec vybrat něco známějšího...
Mám před sebou v edici Knihovna klasiků téměř kompletního Dickense. Ještě jsem od něj nic nečetl, takže moje premiéra začala s Martinem Chuzzlewitem. A začala hodně pomalu, protože autorova extra dlouhá souvětí mi dávala docela zabrat. Nevím, jestli to tak bude i v dalších románech, ale zde si musím hodně zvykat. Autor nám předhodí velké množství postav, některé se stejným jménem, abych to neměl tak jednoduché... a potom je postupně proplétá. Uvidíme, jak vše dopadne ve druhém dílu.
Horší tři hvězdy. Přišlo mi, že se to autorovi trochu začalo rozpadat pod rukama. Myslím, že jsem každou chvíli nacházel nějaký ten logický kiks... ono když máte v příběhu možnost využívat prostředek, který vás nejenom může přenést na místo, kam zrovna potřebujete, ale i v čase, jaký vám vyhovuje, začne se to zamotávat trochu víc. Asi každý čtenář průběžně přijde na několik možností, jak by šlo díky tomu všemu ukončit boj během chvíle. Jenže hrdinové se v tom motají a i když je Althalus klasicky pohodová Eddingsovská postava, někdy mu prostě fandit nešlo.
Protože Eddingse asi bavilo vymýšlení komplexních světů, tak se pustil do dalšího. Máme zde Althaluse, hlavního hrdinu, který je k nerozeznání podobný těm předchozím, což mi ale nevadí. A příběh o boji dobra se zlem, znovu za pomoci zásahu Vyšších bytostí. Jestli jste četli nějakou jinou sérii od autora, dostanete přesně to samé - téměř jako přes kopírák. Jen to teď funguje o trochu hůře.
Konečně jsme se po dlouhých letech zase dočkali dalšího Rutherfurdova románu. My, co máme přečtenou každou knížku, dopředu víme, co čekat. Nezklamal ani tentokrát. Oproti jiným románům se soustředil pouze na menší časový úsek, ale stejně pomocí svých hrdinů představil čtenářům zajímavý a historicky vzdálený svět. Není to sice taková kvalita jako byl Londýn, ale pořád se jedná o román, který se čte sám. Nejvíce mě bavily pasáže čínských postav - ať už úředníků, tak hlavně eunucha zvaného Nalakovaný nehet, který přinesl hodně zajímavý pohled do života v Zakázaném městě. K Cixi jsem si musel po dočtení přečíst na internetu nějaké informace, protože s jejím jménem jsem se zde setkal poprvé.
Dlouhé putování Cascabelovy rodiny přes území USA, Kanady až na Sibiř. Jednoduchý příběh je doplněn jen okrajovými záhadami ohledně putujících. Jde hlavně o dobrodružnou cestu, plnou popisů fauny a flory... a mě to v žádném případě nenudilo. Tentokrát jsem si rád přečetl cestu Aljaškou, cestu po ledu i následné rozuzlení. Čekal jsem hodně dlouho, než jsem se dostal k této Verneovské klasice, ale nezklamala.
Trochu slabší než Elenium, dávám takové tři a půl hvězdy. Začátek dobré, ale postupně mi přišlo, že měl autor co dělat, aby všechny dějové linky, které s takovou velkolepostí rozehrál po celém kontinentu, ukočíroval. Často se zdá, že se vlastně děj nikam za sto stránek neposunul a jen sledujeme postavy, které se mezi sebou snaží dohnat, předehnat a bojovat. Závěrečná kniha je vlastně jen jeden stíhací závod, kdy se nakonec autorovi podaří tak nějak spojit všechny linky dohromady, ale přišlo mi, že celá série má o jednu knihu navíc a je zbytečně natahovaná. Ale aby to nevyznělo negativně - stejně jsem se u Tamuli dobře bavil a Sparhawk s přáteli jsou dobré postavy.