lampernaqui komentáře u knih
Máme tady konec druhého příběhu série. Učenka se svými společníky konečně dorazí k cíli svého dlouhého putování... a stejně nás na konci nečeká celkové rozuzlení. S tím už ale asi všichni počítají, protože ačkoliv tohle je poslední díl vydaný u nás (asi navždy poslední), v originále jich vyšla hromada dalších. Celá série pro mě byla takovým horším průměrem a to hlavně kvůli zcela nesympatickým postavám. Trochu to napravila poslední trojice románů, kde se ony postavy nevyskytovaly.
Stejně jako u Římanky, i zde jsem nejdříve kdysi viděl film a stejně jsem si z něj nic nepamatoval. Dějově jednoduchý příběh o útěku matky s dcerou na venkov, kde předpokládaly, že se vyhnou válce. Společně s nimi však poznáváme těžký život na malých vesničkách a jejich obyvatele, kteří nemají vždy pochopení pro dva nové hladové krky. Válka stejně všechny dožene. Je to teprve moje druhá kniha od autora, ale protože mi jeho styl tak sedl, pokusím se sehnat nějaké další.
Kdysi dávno jsem viděl film, ale už si ho prakticky nepamatuji, takže příběh byl pro mě znovu něčím novým. Četlo se to jedna báseň. Autor skvěle popisoval životní peripetie hlavní hrdinky od jejích dětských let. Pro dívku, vynikající krásou, matka chystala jinou budoucnost a skrze svou dceru se snažila zařídit život tak, jak to jí samotné nebylo dovoleno.
Pátrání zavede hlavní hrdinku a její doprovod do míst, kam jsme se v této sérii ještě nepodívali. Do trpasličích měst. Hluboko pod zem... což se minimálně jednomu doprovodu bude zamlouvat. Druhý dech, který série s nástupem dalšího příběhu popadla, zatím vydržel. Stále se to čte mnohem lépe než původní šestice románů. Jen nesmíte očekávat, že Wynn dostane odpovědi na své otázky....
První šestidílný příběh skončil, začíná další etapa Vznešených mrtvých. A k mé velké radosti se zde nesetkáme s minulými hrdiny Magierou a Leesilem. Možná je to jejich absencí, ale když pominu úplně první díl, tak V šeru a stínu mě bavilo nejvíce. Série podle mého chytila druhý dech. V hlavní roli tentokrát učenka s nemrtvým přítelem a vlčicí. Hádky, odsekávání, vztekání... to vše bylo sníženo na přijatelnou mez právě díky tomu, že předchozí hrdinové zmizeli a vůbec mi nechyběli. Nastává velké pátrání po archivech a vrahovi uprostřed města. Tentokrát jsem byl spokojen.
U Mistra a Markétky se mi těžko popisuje, co přesně mě na tomto románu chytlo. Jedná se o zvláštní mix všech možná literárních žánrů - mystika, kritika, filosofie, náboženství, humor... Ale všechno to drží krásně pohromadě, že se člověk neodtrhne. Ať už u příběhu v "současnosti", tak návraty k rozhodujícím okamžikům Piláta Pontského.
Mám za sebou poslední román z Dickensovy edice. Barnabáš se mi v první půlce četl s obtížemi a pořád jsem se do příběhu nemohl dostat. Jamile se ale nespokojenci dali do pohybu, společně s nimi jsem se začal dobře bavit. Kniha obsahuje vše potřebné pro dobrý historický román - hrdiny na obou stranách, dlouho utajované tajemství, několik zamilovaných linek, proradných záporáků a či případných zmrtvýchvstání. Barnabáš je po dlouhou dobu pouze vedlejší postavou, která nedostává moc prostoru. Teprve s blížícím se koncem se děj začíná točit kolem něj.
Máme tady velké finále. Naši dva "oblíbení" hrdinové se společníky se vydají pátrat po tajemném artefaktu, o jehož existenci ví hlavně jejich největší upíří protivník. Překvapivě první díl a tento jsou podle mého nejlepší. Teď se jednalo o dobrodružné putování, žádné velké zastávky se nekonaly... takže se příběh posouval dobře a změny prostředí tomu pomáhaly. Samozřejmě hlavní hrdinové neustávali ve svých náladách - samozřejmostí jsou vzteklé výlevy, urážení, minimální rozhodovací schopnosti a naprostý nezájem o rady cizích. Konec byl takový nijaký, ale alespoň byl. Sice ne stoprocentní, protože příběhy dále pokračují, ale byl.
Ach jo, naše trojice pokračuje v dalších elfích dobrodružstvích. Je pro mě těžké se knihou prokousat, ale zároveň bych i rád věděl, jak celý příběh dopadne... doufejme, že nějaké ukončení má. Ale moje averze k hlavním postavám neustále narůstá. Nad jejich chováním a myšlením nepřestávám s údivem kroutit hlavou a říkám se, o kolik dílů by celá série byla kratší, kdyby alespoň jednou udělali něco logického a neuráželi se při tom.
Mám za sebou kompletní Pickwickův klub a tentokrát jsem dočítal spíše z povinnosti. Jak jsem psal u první části - autorův humor mě bohužel míjí. Kdyby měl román poloviční rozsah, bylo by to pro mě lepší - takhle i to přišlo v mnoha místech zbytečně natahované a takový pocit jsem i jiných Dickensových románů neměl. Na mém žebříčku je Kronika společně s Dvěma městy a Zlými časy někdy u konce.
Pomalu se blížím ke konci Dickensovské edice. U pana Pickwicka se mi potvrdilo to, co jsem si několikrát u autorových románů myslel. Mám rád jeho příběhy, popisy a smutné okamžiky. Jeho pokus o humor mě však míjí velkým obloukem a to je u tohoto románu, který je na humoru postaven, špatné. Tohle je ale můj problém a pokud si ho odmyslím, tak je tu pořád dobře napsaná odpočinková kniha.
V minulém dílu jsme se prohrabovali v minulosti Magiery, takže nyní je čas poznat něco z historie Leesila. Poznáme místa, která v mládí opustil a kde ho i s rodinou držel vládnoucí tyran. Jde už o čtvrtou část série a já jsem si potvrdil, že hlavní hrdinové jsou mi vyloženě nesympatičtí a řadím je někde k Richardovi s Kahlan z Meče pravdy. Celý čas jsou dhampir s míšencem naštvaní na sebe, na ostatní, pak jsou uražení, pak jen křičí a vlastně po celou dobu se chovají naprosto nelogicky. Proč by jim vlastně čtenář měl fandit? Ostatní postavy a příběh obecně fajn, jen musím vždy přežít tyto dva rušivé elementy.
Tentokrát opouštíme velká města vybíjení upírů a pouštíme se pátrat trochu v Magieřině historii. Jedná se o třetí díl, už jsem tak nějak počítal se stylem psaní, ale stejně mi to pořád nesedí a přijde mi zbytečně natahovaný. Putování sledujeme z pohledu všech hlavních postav a kdyby nám každý úhel pohledu alespoň něco podstatného sděloval, ale ono se tam opakuje pořád to samé a díky tomu je jakákoliv akce nudná. Ještě k tomu chybělo v mém vydání dvacet stran textu, ale překvapivě to ani nevadilo a popohnalo to děj :)
Pokračování dlouholetého právního sporu. Je možné, že by se konečně účastníci dočkali vytouženého konce? To je jen jeden z mnoha příběhů, které v knize Dickens nabízí, hlavní hrdinka Ester podle mě trochu ustoupila do pozadí a víc se rozehrávají vedlejší postavy. Jsem zvědavý na BBC minisérii.
Dostal jsem se k dalšímu Dickensovo románu, o kterém jsem předtím pořádně neslyšel. Hlavním pojítkem všech jeho hrdinů je téměř nekonečný soudní proces, v jehož právní historii se nyní už téměř nikdo nevyzná a hlavně ani nikdo nevěří, že se dožije jeho konce. Do toho všeho se dostane hlavní hrdinka Ester. Její osud se zamotá s členy rodiny, jichž se proces týká, a postupně odhalujeme různá rodinná tajemství. Klasický Dickens.
Druhý díl navazuje časově hned za předchozím. Po minulém lovu nezůstalo město bez následků, jeden z upírů dokonce přežil. Jedinou možností, jak pomoci místním lidem je vydělat na nové sklady u loděnic. Magiera s Leesilem se tedy vydávají do cizího města, kde jsou najati jako lovci upírů. Bojují však nejenom s nemrtvými, ale s městskou radou. Druhý díl je taková věrná kopie prvního, nic nového v něm nenajdete. Na vyprávění příběhu mi trochu vadí, že autoři neustále střídají vypravěče, takže jednu scénu tím protahují na hranici únosnosti a celkově tím vždy celý příběh ztrácí spád.
Začal jsem novou fantasy sérii. V hlavní roli na první pohled trochu nesourodá dvojice - lovkyně upírů, která sama netuší, kdo či co vlastně je... a elfí míšenec se "svým" podivným psem. Až do nedávna se žili tak trochu nepoctivě, jenže to se změnilo s příchodem do nového města, které mají ve spárech upíři. A koho jiného si místní povolají na pomoc? Je to ryze odpočinková série, která má své mouchy, ale první díl mě naštěstí zaujal, takže si následující rád přečtu. Ale popravdě - hlavní dvojice mi zatím extra sympatická nepřišla. Ale třeba se to změní...
Tentokrát nás Dickens neprovede pouze špinavým Londýnem, ale pustí nás, abychom se podívali i do jeho okolí. Společně s hlavními hrdiny potkáme hromady klasických postav, které nějakým způsobem zasáhnou do dalšího dění - ať už v dobrém či ve zlém. Jenže před minulostí se utéct nedá, takže starožitníka a jeho vnučku nakonec dohledají nejenom přátelé, ale i také další z Dickensovských slizkých padouchů.
Asi jedna z nejslavnějších věcí od Dickense a já samozřejmě do teď netušil, o čem že to vlastně celé je. Ze školy jsem si to rozhodně nepamatoval a žádné filmové zpracování jsem neviděl. Máme tu dalšího malého hrdinu, kterému se během chvíle zcela změní život a sám vůbec netuší, kdo za tím stojí. Tedy, má podezření, ale jistotu žádnou. K tomu všemu přidává autor hromadu dalších postav se svými vlastními příběhy, krásný popis prostředí (jak už je jeho zvykem) a všechno to pěkně zamíchá dohromady.
Pro mě byl krátký příběh od Livie Llewellyn mnohem lepší než předchozí kniha od Medusy. Už od první stránky tíživá a zvláštní atmosféra. K tomu připočtu hlavní hrdinku, která je vše možné - jen ne normální. A všechno se to tak nějak v prostorách kanceláří pomalu bortí, společně s okolním světem. Další bonus je v podobě soundtracku - zde najdu svůj oblíbený dark ambient a své nejoblíbenější album od Goldfrapp. Perfektně to k tomuto depresivnímu a temnému příběhu sedne.