lazarus
komentáře u knih

Přiznám se, první třetina knížky byla pro mě utrpením. Jako by Policii psal někdo jiný. Už jsem to chtěl vzdát a přeskočit na Žízeň. Naštěstí zvítězil zlozvyk dočítat i knížky jež mě nebaví a zaplaťpánbůh za to. Po první třetině se děj rozjel a opět jsem se bavil a těšil na další volný čas kdy se budu moct ponořit do drsné kriminálky. Finální kapitolka byla pak příjemně zákeřně neurčitou tečkou za celým příběhem.


Nedokázal jsem knížku přečíst celou, tudíž nehodnotím. Ovšem musím se k ní vyjádřit pro varování potenciálnímu čtenáři.
Pan autor není biolog, fyzik a bohužel ani spisovatel. Alespoň spisovatel se stylem a vytříbeným jazykem. U sci-fi je nedostatek těchto dovedností zásadní. Z nápadů pana Tchaikovskeho čiší neznalost, neschopnost používat selský rozum a neumětelství. Vykradl co mohl. Od filmů jako Pandorum a Planeta opic přes knížky Dračí vejce a mnohé další. Vlastní nápad ani jeden jedinný. Styl vyprávění neohrabaný. Dialogy postav dětinské a vcelku směšné a to hlavně ve vážně myšlených pasážích.
Škoda, dost jsem se těšil až se ke knížce dostanu. Dnes mě mrzí, že se mě to vůbec podařilo.
Ha, omlouvám se Tervovi, ale očividně jsme tam našli stejné vykradené předlohy :)

Drsné, překvapivé a hlavně místy velice vtipné a zábavné. Zatím asi nejlepší díl


Knížka s velmi zavádějícím názvem. Správně by se měla jmenovat VELMI stručná historie hledání. Čekal jsem i vzhledem k místním komentářům hodně odlišný zážitek.
Pan autor vám nic neobjasní, nového se nic nedozvíte. Jen a "pouze" velice čtivě popisuje osudy objevů a jejich autorů. Předposlední kapitola o dosavadních objevech předků člověka je pak slušně zmatená a nepřehledná. Ostatně jako momentálně stav vědomostí o našich předchůdcích. Závěrečná pak alarmující tečkou, popisující naše devastující chování vůči světu života jež na svém vzestupu míjíme a likvidujeme.
Pokud chcete něco více vysvětlujícího a přehlednějšího, sáhněte po mnohem zajímavějším Příběhu Země od Hazena


Slabší verze Neffovy trilogie o Petru z Kukaně. Holt pan Sapkowski se do historie zapíše Zaklínačem a povídkami z jeho světa asi nejvíc. Následující pětidílný román už zdaleka nedosahoval zábavnosti prvních dvou svazků povídek. Bouřkovou sezónou Geralta dokonale pohřbil. Husitskou trilogii nedokážu ohodnotit, protože jsem s vypětím sil dočetl první část příběhu. Na zbývající dvě se rozhodně nechystám, nezaujalo mě to


I když jsou Kolumbové vesmíru - Souboj o Měsíc a Půlstoletí kosmonautiky citelně zajímavější, čitelnější a komplexnější, stále je to jedna z nejlepších publikací o přistání na Měsíci z pohledu českého odborníka na věc.


Bezchybné syrové vyprávění jež naštěstí bylo hodně odlišné od jednoho z mála dobrých českých filmů natočených po roku 89. Až dodatečně jsem pochopil, že ten byl natočen podle jiného příběhu. Nic složitého ani dějem, ani stylem vyprávění. Jen povídkovým stylem presentovaná freska života lidí dané doby která vás jednoduše dostane. O chlup lepší než do jisté míry vykonstruované Žítkovské bohyně jež mám hodně rád. Pokud bych měl knížky porovnat pak Želary 99,99% a Bohyně 79%.


Vcelku realistická budoucnost lidstva. Želbohu se nekoná osidlování okolního vesmíru, lidé se štosují na rodné hroudě vertikálně výš a výš, jelikož se není kam šířit. Všechen nám známý svět je zastavěný až běda a samozřejmě, ve stylu Blade Runnera, čím výše tím lépe. Budoucnost ale není tak černá jak se zdá. Přišli jsme na to jak vyjeb... pardon, jak přelstít genom a jsme konečně "skoro" nesmrtelní. Vlastně, nejsme nesmrtelní. Jen dokážeme díky übervodě v trubkách žít dokud nás někdo nesejme.
Že je vždycky něco za něco ví už dnes skoro každé malé dítě. Vyjma mileniálů. Sorry děcka, ale vy jste trochu jiná kategorie.
Tudíž, po vzoru nynější ČLR je to kdo z koho...
Potomek, nebo věčný život? Toť otázka.
A tady se pan Glukhovsky slušně rozjel, jelikož po famózním Metru 2033 a slabém Metru 2034 využil myšlenek z filmu Potomků lidí, Dickových paranoidních, ale realistických fantasmagorií a okořenil to drobky pana Bacigalupiho. Celek je tak syrovou, pornografickou, hnusnou budoucností bez hrdinů, kouzel a zázraků. Jednoduše budoucností jež mají mazlíčci tak rádi. Možná jsem se už dost naspoileroval - sám to nesnáším, sorry - ale dostanete těžko stravitelný příběh psaný ne úplně přehledným stylem jež je protkaný nemálo duševními monology hlavního geroje. Mimochodem, to je vcelku slušný čur... no, víte kdo. Naštěstí jím zůstane do konce. HappyEndy fakt nemám rád.
Nuže, dost bylo spoilerů, nečtěte jiné komentáře, nedívejte se na, pro mě nepochopitelné hodnocení tady, a vrhněte se do víru světa vašich dětí, protože se budete divit, budete se královsky bavit a budete pekelně kroutit hlavou co že to ten rusák vymyslel za příběh.


Mám rád poezii, ale tady jsem žádnou nenašel. Tam kde Mácha promlouvá krásným jazykem a hlubokými dramaty, tam kde Žáček vtipně glosuje obyčejné věci, tam Wernish generuje podivná souvětí a nemelodické rýmy jež jsou nejen nevtipné, ale zároveň nezábavné a nudné. Nejvíc mě jeho "poezie" připomněla podobnou "otřesnost" Mléko a med.
Vlastně ani nevím za co jsem dal tu jednu hvězdičku.


Nemůžu dát knížce víc a nejradši bych ji nehodnotil vůbec z úcty k jinými oblíbenému rodákovi. Dobrodružství barona Prášila je prezentováno vážně otřesným literárním stylem a valné části jeho eskapád prostě nejde věřit. Když pominu logické nesmysly logistického rázu - aneb vážně si na sobech vláčel přes Sibiř nespočet talířků, hrnců a příborů aby je posléze mohl darovat hladovým kanibalům? Mimochodem těch se tam v dobách Prášilova výletu pohybovaly slušné tlupy. Alespoň dle jeho vyprávění. No, nebudu dál hanět pana Welzla, obrázek si každý asi udělá sám po přečtení publikace. Já měl před jejím čtením na pana cestovatele dost jiný náhled. Konečně vím, jak to s ním opravdu je, respektive bylo. Škoda, jedna modla padla. Alespoň pro mne.


Hole už mě trošku přestává bavit. Poslední 3 knížky mají nějak moc podobné příběhové schéma, navíc je to tak nějak čím dál víc epičtější a míň uvěřitelné. Před dalším dílem si dám asi delší pauzu. Levharta jsem se musel trochu nutit dočíst. Od druhé poloviny už mě to přestávalo bavit díky té schématické podobnosti s předcházejícími díly.
Mimochodem, proč je proboha Padesát odstínů..... v podobných knihách? To jako vážně?


I když Heinleina mám z větší části načteného, pokud bych nevěděl kdo Vládce loutek napsal, tipoval bych v prvé řadě pana Dicka.
Jack Finney nápad ukradl Heinleinovi, nebo to byla jen náhoda?
Slečna Kolombovka se níže ptá jak by mohlo vypadat filmové zpracování? No, bohužel příšerně.


Zábavné a plné nápadů. Na dobu vydání tedy klobouk dolů. Hodně mě knížka připomněla Město permutací a Anathem. Děj ke konci příběhu začne být lehce splašený a uhozený, ale což. Bavil jsem se. To se počítá.


A.C.Clarke píše o inspiracích touto knížkou, no, nevím. Tady mě spíš přijde, že se víc inspiroval on jinými. Že, Návštěvníci? Věřím, že Štolu rozhodně ukradl v našem nejlepším seriálu. Nákaza virem taky není nic nového mimochodem ani v roce 1997. Celkově jde o nejslabší část Odysey. Odkazy na dnešní dobu v době za tisíc let jsou docela úsměvné a slabé. Dost pochybuji, že by vysvětlování dnešních reálií v budoucnu bylo až tak jednoduché. Svět bude za ty roky úplně někde jinde totiž. Tedy, doufejme, že ne až tak úplně někde jinde....


Výborně vystavěný příběh se zneklidňujícím poselstvím. Tady se inspirovala větší část pozdějších spisovatelů a režisérů nápadem zlobivého počítače. Zdravím Skynet. Dneska už klasické dílo sci-fi.


Hodnotím tímto celou druhou řadu světa stínů a jejich knížat.
Druhá série Amberu bohužel už není tak objevná a gejzíry nápadů sršící jako její první sestřička. Merlin holt není Corwin, co si budeme povídat. Rytíř stínů je potom nejzábavnější částí příběhu. Tam se imaginace a fantasie autora opět rozjela na plné kou....e. Finále mě přišlo lehce uspěchané a mnohem víc než lehce nedomyšlené.


Hodnotím tímto celou druhou řadu světa stínů a jejich knížat.
Druhá série Amberu bohužel už není tak objevná a gejzíry nápadů sršící jako její první sestřička. Merlin holt není Corwin, co si budeme povídat. Rytíř stínů je potom nejzábavnější částí příběhu. Tam se imaginace a fantasie autora opět rozjela na plné kou....e. Finále mě přišlo lehce uspěchané a mnohem víc než lehce nedomyšlené.


Hodnotím tímto celou druhou řadu světa stínů a jejich knížat.
Druhá série Amberu bohužel už není tak objevná a gejzíry nápadů sršící jako její první sestřička. Merlin holt není Corwin, co si budeme povídat. Rytíř stínů je potom nejzábavnější částí příběhu. Tam se imaginace a fantasie autora opět rozjela na plné kou....e. Finále mě přišlo lehce uspěchané a mnohem víc než lehce nedomyšlené.


Hodnotím tímto celou druhou řadu světa stínů a jejich knížat.
Druhá série Amberu bohužel už není tak objevná a gejzíry nápadů sršící jako její první sestřička. Merlin holt není Corwin, co si budeme povídat. Rytíř stínů je potom nejzábavnější částí příběhu. Tam se imaginace a fantasie autora opět rozjela na plné kou....e. Finále mě přišlo lehce uspěchané a mnohem víc než lehce nedomyšlené.
