Lea komentáře u knih

A mně se to líbilo! Našlo by se tam sice pár mušek, ale celkově si na styl, jaký autorka zvolila, nestěžuju ani v nejmenším. Dokonce mě i mile překvapila svou odvahou, pustit se do vyprávění z pohledu chlapce. A pro jednou to nebyl tak úplně sentimentální kýč, do kterého většina ženských autorů nezadržitelně klouže a mně tím čtení znechutí. A taky přestanu příběhu věřit. To se tady nestalo, takže, Nikki, jen tak dál. Ráda si od tebe v budoucnu zase něco přečtu.

2 21.01.2015

Zase kniha, se kterou mám trochu problém. Od začátku se mi líbil styl, jakým je psaná, jak je příběh pojatý osobitě, bez zbytečného sentimentu, který z takového tématu obvykle přímo křičí. Líbily se mi ty drobné detaily, co prostý popis přibližují věrohodné realitě. Užívala jsem si souboj dvou krásně rozdílných povah. V poslední třetině to začalo upadat. Klasika, klišé, předvídatelnost... Autorka zápolí s neduhem mnoha jiných před ní. Fixace na ústřední dvojici činí vedlejší postavy málo zajímavými, jsou nevýrazné a nudně podobné jedna druhé, což dokazují každý ve svém pohledu. Jako by je Jojo využila speciálně pro momenty, kdy hrozí Lou moc sebelítosti, tak ten úkol raději přehodí na bedra jinému vypravěči. Možná mi celkový dojem zkazil fakt, že jsem kvůli jedné čtenářce, co myslí, že „spoiler” má něco společného jen s auty, znala konec. Kdo ví. Znova se k ní nevrátím, nicméně četby nelituju a klidně knížku doporučím dál. Půl hvězdičky navrch za: „Spotřebujte do...”. To bylo vážně na husí kůži...

2 08.01.2015

Tak tuhle knížku rozhodně nepovažuju za reprezentativní ukázku Kingovy tvorby. Hodně roztažené a pořád dokola. Byly pasáže, kdy jsem se opravdu začetla, ale chápu i lidi, kterým příběh prakticky nic neříká. Možná je to proto, že se nikdy neztratili v americké divočině. Sama si vzpomínám, když se mi to stalo v obyčejném českém lese, a tehdy mi nebylo o moc míň než Trishe. Každopádně v tomhle ohledu jsem se do malé hrdinky vcítila velmi dobře. Asociace s Tomem Gordonem se mi líbila, stejně jako typicky kingovská hra s myšlenkami vystrašeného dítka. Stále se ale jako někteří nemůžu zbavit pocitu, že nespatřit tenhle příběh světlo světa, nic moc by se nestalo. Trochu mi připadá, že je to jeden z těch příběhů, které autora pohltí a musí je dokončit, přestože jeho nadšení nebude překonáno čtenářem. Jak ale vidno, tak známé jméno si své spokojené čtenáře i přesto našlo.

2 01.04.2013

Anna mě bavila hned od začátku a nemyslím, že se na tom podílel chudý čtenářský zážitek s knihou, kterou jsem četla před ní. Že je to něco jiného, bylo jasné už z ukázky. První třetinou jsem byla skutečně nadšená. Autorka nezapře svůj diplom z kreativního psaní, což se mně osobně moc líbilo, Casovo vyprávění si drželo tak málo vídanou originalitu a nápad. Kdo je zvyklý na klasické strohé texty, může mít se stylem Kendare trochu problém. Bohužel trpí nešvarem, který spisovatele jejího typu postihuje často - složitý sloh a perfektní atmosféra na úkor jednoduššího děje a menší plasticity postav. Atmosféru má Anna úžasnou, bude vás mrazit a možná ve vás staré, jakoby živoucí, a duchy prolezlé domy probudí úzkost. Jak ale dojde na vztahy, příběh ztrácí náboj. Ani gradace není kdovíjak dramatická. Jako by se autorka unavila první stovkou vyšperkovaných stránek a dál se jen snažila táhnout příběh ke konci. Škoda, ta první stovka mi skutečně sedla. Další díl si každopádně přečtu, i kdyby jen kvůli atmosféře a stylu. Určitě patří mezi YA knihami k těm lepším.

2 24.02.2013

Svižné čtení, osekané o Kingovskou zálibu v detailech charakterů jednotlivých postav, na čemž se hodně podílela také perspektiva, kterou si vypravěč zvolil. Styl vyprávění by se snesl i v ich formě, zaměření se na hlavního hrdinu Richardse tomu bylo velmi blízko. Ono tu o postavy vlastně tolik nejde. Hlavním záporákem je tu koneckonců celý zvrácený systém budoucnosti. King si po Bachmanovsku vybral dobře - hutná forma vyprávění by příběh patrně pohřbila. Nikterak dlouhý děj si udrží svého čtenáře do konce a lépe stráví i ty méně zajímavé upřesňovací pasáže, bez kterých se samozřejmě věrohodný příběh neobejde. Milovníci klasického Kinga se ale nemusejí bát, protože se všude nezapře. Pokud je potřeba prošťourat někomu vývody, autor vás o to zaručeně neochudí! Rozuzlení skvělé a konec uspokojivý, snad jen trochu váhám, co na ten předlouhý taneček střev soudruzi doktoři? Mnohem líp teď rozumím Kingovu nadšení z aktuálně populárních Hunger Games. Vždyť pro nenasytného čtenáře je pak k téhle knize i Dlouhému pochodu mnohem schůdnější cesta. Jedna z mála slabostí téhle knihy je ale fakt, že ji napsal už přibližně třicet let nazpět, a tak se jeho svět budoucnosti sem tam prolne s dobou, kterou jsme už zažili a pamatujeme si ji jinak, než nám King předpověděl. V některých dedukcích měl na druhou stranu znepokojivou pravdu.

2 24.09.2012

Dlouho jsem kroužila kolem tohoto autora, až se mi konečně dostalo do ruky Osm černých koní. V krimi a detektivkách se teprve rozhlížím, takže nemám s čím porovnávat a podle toho se taky utvořil můj názor. Co se aurotovi nedá upřít, je skvělá práce s jazykem. Svým způsobem vyjadřování chytne od první stránky a bez větších škobrtnutí vtahuje čtenáře do svého města hříchů. Svět Isoly je snadno uvěřitelný, čemuž napomáhají nápadité detaily, kterých ale není v knize o tak malém počtu stran nijak přehnaně. To vše podává autor způsobem, který od knihy očekávám - nejen příběh, nepředvidatelnost, ale taky nový náhled na obyčejné věci. Když si s tímhle autor vyhraje, odpustím mu i nějaké to uklouznutí v dějové lince. Nadto nezapomíná ani upravovat tok a způsob vyprávění podle charakteru postavy, jejíž linku právě sledujeme.
Tento díl není prvním ze série detektivních příběhu o pachateli přezdívaném "Hluchý", nikdo se ale nemusí bát, že se neobejde bez informací z předchozích vyšetřování. Všechno podstatné se dozvíte mezi řádky.
Proč nedám pět hvězdiček? Zaprvé. Trochu mi vadila linie, v níž autor nahlíží do mysli Hluchého. Čtenář je pak o krok napřed před detektivy a tím se pasáže o jejich práci stávají poněkud nudnějšími. Zadruhé. Právě oněch osm černých koní si nechali policisté ujít dost lacino - nebylo moc možností, co se stane dál. Zatřetí. Předpokládám, že tato kniha není autorovým vrcholovým dílem. Směle se těším na ta další.

2 20.08.2012

Nebylo to tak špatné. Podle závěrečné řeči je to autorčina prvotina nebo jedna z prvních vydaných knih, a z toho důvodu přimhouřím oko.
Co mě bavilo:
- Určitě základ ve víře wicca, protože opírat se o kouzla, která autorka skutečně zná, je mnohem lepší než co dělá například L.J.Smith v Upířích denících (řeší zápletky náhle objeveným kouzlem, o kterém v příběhu nikdy dřív nepadla řeč). Prostě si ho vycucává a bum, máme řešení.
- Dál se Laurie dařilo mást čtenáře, alespoň na četbu pro teenagery to nebylo špatně poskládané. Mě mátla až přibližně do poloviny knížky, pak jsem se dostala do jejího stylu a vytušila, kam do celé tlačí :)
Co mi vadilo:
- Tohle není thriller, podle mě ne. Strašidelné mi to nepřišlo, spíš jako detektivka prvního stupně obtížnosti.
- Nezáživné podání příběhu. Stylistika na nule, moc mě to netáhlo číst dál. Já vím, je to knížka pro děti od 13ti let, ale proč to potom jiní autoři píšící pro stejnou věkovou skupinu dokážou?
A na závěr, co knize podle mě ublížilo. Příběh nemá žádnou skutečně výraznou postavu. Proč by nám vlastně mělo vadit, že někdo pronásleduje nějakou Dreu? Mně na té postavě prostě moc nesešlo.

2 13.04.2012

Průměrné čtení pro mladší milovníky tajemna. Neurazí, nenadchne.

2 04.04.2012

Poklidně plynoucí a velice inspirativní čtivo. Trochu mi připomíná popis prostoty světa dětskýma očima Malého prince, protože autismus je v jistém smyslu o neposkvrněné duši. Smutný a přitom šťastný příběh. Člověk při čtení zaváhá, co je vlastně v životě důležité.

2 25.01.2012

Díl od dílu lepší. Už se těším na Kavárnu šílenců :)

2 04.10.2011

Tahle knížka mě nadchla hlavně proto, že jsem si ji půjčila jako malá v knihovně a někdo z ní vytrhl konec. Bohužel jsem si toho všimla až ve chvíli, kdy jsem obrátila poslední list a divila se, jak se mohlo vejít rozuzlení na stránku, která zbývala. Dodneška nevím, jak to dopadlo :)))

2 05.09.2011

Nebála jsem se, ale atmosféra se mi občas zarývala hluboko pod kůži. Obdivuju a závidím Kingův úžasný cit, kdy několika holými větami řekne všechno, a člověka z toho zamrazí.

2 26.08.2011

Protože jsem od autorky už jednu sérii o Tryllech četla - a nebylo to k zahození -, pustila jsem se i do Kronik Kaninu. Jenže to nebylo ono. Nesedla mi příliš hlavní postava a ani ty ostatní, které budou nadále hrát klíčovou roli. Navíc byl příběh podán na můj vkus až příliš povrchně. Navíc mi stále nesedí, jak jednoduše funguje financování celé téhle trollí komunity.
Sečteno podtrženo, zajímavý nápad, ale nevyužitý potenciál. Úrovní bych Mrazivý oheň přirovnala k průměrným až lehce podprůměrným sériím jako Akademie Evernight, Temná akademie, Nesmrtelní... Doporučila bych knihu spíše mladším čtenářkám, které nemají v YA fantasy ještě tolik načteno.
Jednu hvězdu přidávám za tu krásnou obálku.

1 16.08.2018

Pro mě byla Skvrna premiérovým setkáním s Gillian Flynn, takže nemohu porovnávat s jejími ostatními knihami. A mně se to líbilo. Autorka mě připoutala k textu od první stránky, povídku jsem zhltla celou během večerního vaření. Jediné, co mi asi uniklo, je vysvětlení té skvrny u hlavní hrdinky doma. Pochválit musím grafické zpracování téhle útlé knížečky.

1 16.08.2018

Sborník povídek, který si drží takový ten průměr, což také znamená, že žádná povídka není hluboko pod, ale ani příliš nevyčnívá.
Musím zmínit povídku Jak mizí víly. Na jednu stranu jsem ji zhltla jedním dechem, na druhou mám pocit, že se do antologie tak úplně nehodí. Motiv fantasy je v téhle smutné povídce pro silnější povahy poněkud sporný.
Už je to nějaký čas, co jsem knihu četla, takže je těžší si na ostatní autory rozpomenout. Určitě mě zaujalo slovensky psané Kreslo. Ačkoliv nijak složitý námět, autorka mi docela slušně nahnala husí kůži popisem transformace hlavní hrdinky v cosi velice "podivného".
Pak tu byla Kristina Haidingerová se svou Šelmou a ďáblem. Stejně jako tomu bylo v hororové sbírce povídek Ve špatný čas na špatném místě, i zde brala autorka inspiraci ze svého románu Ti nepohřbení. Ty, kdo mají o knize trochu povědomí, děj ani pointa příliš nepřekvapí. Je to ale zajímavé doplnění, životní příběh jedné ze záporných postav.
A jako poslední mi uvízl v paměti Pán pustiny. Příjemně čtivé kyber-scífko o boji s umělou inteligencí.

1 16.08.2018

Dlouho jsem se téhle sérii vyhýbala - stejně jako kdysi Hunger Games, podobně jako nedávno Kronikám pozůstalých. A proč? Kvůli tomu poprasku. A možná ještě víc (jako u HG) kvůli obálkám, které se mi prostě nelíbily. Neříkaly mi vůbec nic o tom, co bych měla čekat uvnitř. Nebo spíše ve mně evokovaly cokoliv jiného, než co by mě mohlo bavit číst.

Po čase jsem si stáhla ukázku do čtečky a... než jsem ji měla dočtenou, už jsem objednávala celou knížku. Ten začátek mě vážně strhl, což kdejaká kniha na prvních stránkách nedokáže. Po pár kapitolách jsem ale začala mít vážný problém s Feyre. Možná jsem vychovaná špatně, ale nechápu, opravdu nechápu, jak se člověk, který žil v chudobě na pokraji smrti, může tak strašně vzpírat, když se mu konečně trochu poštěstí, o vlídném zacházení hostitele ani nemluvě. Ale ona ne. To bude radši truchlit a trhat si žíly kvůli krkavčí matce a zbytku rodiny, které se hodila jen proto, aby nemuseli hnout nikdo prstem.

Trochu nešťastně byl pro mě zvolený pojem "víly". Já si víly představuji jako toho chudáka, co přinesl do Jarního dvora Tamlin (ačkoliv raději s křídly pěkně na svém místě). Zkrátka křehká, éterická stvoření, co spí na květech nebo tančí v závojích při měsíčku. Já vím, ve světě se používá to slovo v rozsáhlejším měřítku. Ale přesto bych uvítala nějaké souhrnné pojmenování všech těch bytostí, které by mi při každém slově "víla" neevokovalo tutéž zažitou představu. Například v sérii Mercedes Thompson se jim ponechal název prostě Fae, což obsáhlo veškeré krásné i hrůzné bytosti, které nemohly lhát a nesnesly železo.

Tamlin a Lucien. Oba jsem si oblíbila hned. Luciena možná od začátku trochu víc. Tamlin mě vzal za srdce nejspíš hlavně po Noci ohňů. Účel té slavnosti a pozdější setkání s Feyre mi dovolil si uvědomit, že mi na něm přece jenom taky záleží.

No jo, a pak ten Rhysand. Proč my holky milujeme nejvíc tyhle "bad boye" s něžným srdcem pohřbeným hluboko uvnitř? :) Od první chvíle, kdy se v knize objevil, jsem věděla, že to bude autorčin další miláček. Tak doufám, že mě ještě překvapí, protože na můj vkus se svým potenciálem ke konci prvního dílu až moc vyměknul.

Ještě musím zmínit, že jsem nečekala v knize young adult až tolik/takovým způsobem prezentovaného sexu. Ale zvykla jsem si. Do příběhu to patřilo stejně tak jako upřímně vylíčená surovost Amaranthy a jejích posluhovačů.

Tak teď ani nevím, jestli jsem po dočtení víc nadšená nebo rozčarovaná. Ale z dobrých knih by člověk asi měl být od obojího trochu :) Za mě zatím asi nejlepší verze "Krásky a zvířete". Potřebuji si chvíli vydechnout, ale další díl už ve čtečce samozřejmě čeká.

Btw. Tu hádanku jsem uhodla na druhé přečtení, takže mě trochu zamrzelo, že hlavní hrdinka s tím měla až takový problém. Ale chápu - ubralo by to ději napětí a nejspíš i úrodnou půdu pro "poskvrnění" až moc obětavé hlavní hrdinky ;)

1 15.08.2018

Tak tato kniha se hodně vymykala tomu, co běžně v literatuře vyhledávám. Nebýt toho smutného nádechu před závěrem knížky, musela bych se smát při každé myšlence na Helenku a její "trampoty". V dnešní době mi její zpověď už ani moc šokující nepřišla. Ačkoliv musím přiznat, že jsem kolem Vlhkých míst chvíli kroužila (všimli jste si, že název té knihy v kontextu často nejde použít tak, aby to neznělo pořád trochu zvrhle? :) ), ani ve snu by mě nenapadlo, jak důkladně autorka probere všechna tabu lidského těla :) Já jí to nemám za zlé. S touhle knihou šla teda vážně nevybíravě s kůží na trh. Nic intelektuálního v ní nehledejte, ale jestliže vás aspoň trochu přemůže zvědavost, tak to zkuste vzít s nadhledem a čtěte dál. Skrývá v sobě i několik docela zajímavých úvah a myšlenek. Nemůžu ale s čistým svědomím vůči dalším knihám, které jsem hodnotila, i přesto dát víc než tři hvězdičky: jednu za neuvěřitelnou čtivost, druhou za šokující odvahu a třetí za to, že jsem se zase něco přiučila, i když v tomto případě se s tím asi nikde vytahovat nebudu :))

1 11.07.2018

I když se mi kniha neskutečně líbila, pět hvězdiček dát nemohu. Obsahově, poselstvím je to skvělé čtení, které jsem za pár jízd zvládla v autobuse (a to mě po ránu málokterá knížka odtrhne od mobilu, když je to tak na deset minut jízdy). Je to dojemné, procítěné, vtipné... opravdu ze života. Ale ze života očima člověka, který se umí dívat. A to já u knížek umím ocenit - zprostředkování pohledu, jakým to vidí autor. To není totéž jako popis.
Ale. Odpustila bych i těch několik hrubek, jenže snad do půlky knihy jsem si zvykala na ty šílené uvozovací věty! Takhle jsem to v životě napsané neviděla. A má to opodstatnění. Pokud totiž někdo něco říká, tak to říká, a ne že místo toho hladí psa, dopíjí sklenici a já nevím co ještě. Kdo četl, asi nepotřebuje příklad, ale přesto: "Běžte najít nějakou hezkou větvičku," pohladila jsem psy...
Paní Dvorecká má zkrátka svůj styl, ale myslím, že by se nic nestalo, kdyby někdo poupravil stylistiku, protože v téhle knize jde především o poselství jednotlivých příběhů a celku, než o to, zda je to popis v samostatné větě nebo uvozovací větě.
Nic dalšího vytknout nemůžu a všem doporučím.

1 31.10.2017

Vcelku originální, vtipné, čtivé. Na můj vkus možná trochu moc tlačené, aby autorka vystihla mužskou mysl. Na takovou spisovatelku, která by to svedla bravurně včetně té perverzní stránky, jsem asi ještě nenarazila, ale tím to nechci shazovat. Tenhle pokus řadím mezi ty povedenější. Nicméně když to porovnám s Tori, hrdinkou její další knihy, tam se v postavě vypravěče trefila lépe. Podtrženo sečteno - je to celkově spíš nadprůměr v českých vodách, ale v paranormálkách s ženskou hrdinkou je autorka ještě o kus lepší.

1 30.10.2016

Knihy jsem se zpočátku trochu obávala, protože je to zase další opěvované young-adult. Zbytečně. Saeculum mě rychle vtáhlo do děje, přestože už mi pár let není -náct. Autorka se nepokoušela vrátit do pubertálních let nijak křečovitým způsobem a téměř všechno popsala věrohodně a poutavě. Poutavost - to je právě ta věc, které si na jejím stylu cením. Nevěnuje se žádným kudrlinkám, a přesto dovede vytvořit atmosféru, která čtenáře jen tak nepustí. Bylo to lehce strašidelné, mírně nostalgické a celkem nepředvídatelné počtení. Autorku určitě ani v dalším psaní nespustím z očí.

1 02.02.2015