Leat komentáře u knih
Nejsem velký znalec světových ani českých detektivek. Nemám s čím moc srovnávat. Ale pro mě to bylo skvělé čtení. Autorka si dokázala získat mojí pozornost. Dobře popsala prostředí i jednotlivé postavy. Při čtení jsem zažila pár silných momentů - hnusu, údivu a překvapení. Vraždy byly decentní. Rozuzlení mi přišlo uvěřitelné. Ráda si přečtu další autorčiny knihy.
Jsem příjemně překvapená. Příběh je poměrně dobře strukturovaný. Postavy se vyvíjejí. Především oceňuji způsob jakým se postavy vypořádavájí s problémy a pocity (říkat pravdu, potlačit své ego, zdokonalovat se fyzicky, držet slovo, pomoct příteli). Myslím, že hlavně pro mladší čtenáře to bude obohacující a inspirující.
Já jsem nadšená. Za mě nejlepší sci-fi, kterou jsem četla. Já oceňuji propracovanost knihy. Děj se posouvá prostřednictvím vyprávění různých postav (kapitán lodi, herečka, průmyslník, reportér,..) a zdrojů (výroční zpráva, zpráva z konference, novinové výstřižky,...). které posouvají příběh časově dopředu a zároveň nám osvětlují, kde se mloci vzali, co s nimi lidé dělali, jak je lidé postupem doby vnímali, jak mloci vypadali, co dokázali. Závěrečné kapitoly jsou věnovány válce s mloky. A ta je tíživá, znepokojující. Čapek byl skvělý pozorovatel a vypravěč.
Přidávám se k pozitivním hodnocením. Styl psaní super. Příběh je vyprávěn z pohledu rodičů a později jejich dětí. Já jsem se občas lekla a říkala jsem si, tak to máme taky doma. Ale víc se spolu bavíme. Mám chuť, si přečíst další knížky od autorky.
Nesba nemám moc ráda, četla jsem Sněhuláka a zdálo se mi to nereálné. A už jsem nechtěla od něj nic číst. Na tuhle knihu jsem narazila náhodou a začetla jsem se. A za mě super, hlavně závěr a odhalení. Postava detektiva překvapila.
Autorka nasadila ve svých předchozích knihách vysokou laťku ve stylu i příběhu a já jsem celou knihu čekala na šokující zvrat a děsivé tajemství, které se nedostavilo. Popis osob a prostředí je super. Knížka je čtivá, ale chybí tomu to tajemno. Snad příště. Určitě dám šanci i dalším knihám od autorky.
Četla jsem pár knih o lidech, kteří přežili Osvětim. Poprvé jsem však četla příběh vězně, který patřil k ,,vyvoleným" - lepší zacházení, lepší jídlo, možnost si přilepšit. A díky tomu jsem se dozvěděla nové skutečnosti o životě v táboře. Zajímavá pro mě byla zmínka o Romech, kteří si svou živelností a semknutím vydobyli na dozorcích zrnko svobody. Součástí knihy jsou i fotografie, které na mě působily extrémně - ženy, děti, muži se stali pouhými objekty.
Moje první knížka od autorky. Každá kapitola se věnuje jedné ženě, která vypráví svůj příběh. Je tu příběh manželky, matky, babičky, kamarádky, dcery, atd. Příběhy se prolínají, což bylo ze začátku fajn, protože se o postavách dozvídáme trochu víc. Ale s každým dalším příběhem mi to už přišlo méně reálné. Našroubované. Druhá věc je, že se v kapitolách střídají časové roviny. V jedné chvíli jste v přítomnosti, další odstavec v minulosti a já jsem se v tom občas ztrácela. Některé věci mi přišly nelogické (jak to bylo s těmi ztracenými penězy, až moc rozporuplné chování 14 holčiny). A za třetí ukončení knihy. Chápu, že život plyne dál, ale nějaký závěr jsem postrádala. Postrádala jsem ohraničení. Autorka má hodně nápadů a tak to tam seká, ale až moc. Zkusím ještě další knihu a uvidím.
Nejsem milovník trillerů nebo detektivek, kde je moc mrtvých a kde jsou brutální vraždy. Tady se vražda stane, ale jde to. Detektivka pro ty, kteří nechtějí moc krve, vražd a brutalitu.
Skvělé. Krásný jazyk, hluboké myšlenky. Propojenost postav mě dojímá. Ale tak u těch knih brečím a jsem z nich vyždímaná, že si musím dát od Backmana pauzu. Jediné k čemu mám výhrady je ,,postava,, psa, vždyť by s takovým stravováním pošel hlady.
První knihu, kterou jsem od Backmana četla byl Medvědín a pak Muž jménem Ove, která mě hodně oslovila a proto jsem se rozhodla číst i další knihy. Britt má trošku jiný styl. Jsou věci, které se mi nelíbily. Hlavně jsem měla problém s postavou Osoby, nějak mi takové ztvárnění literární postavy nesedlo. Konec knihy byl až moc na dřeň. A já vlastně přesně nevím, jak to s Britt dopadlo? Ale jsou tu i super věci. Kniha je čtivá, nabízí zajímavý pohled na život šedestánice. Je to kniha, ktrá vede k zamyšlení nad sebou samým a svým životem.
Anotace příběh vykresluje moc hezky, ale skutečný text hodně zaostává. V knize se objevují hluboká témata lov velryb, ztráta rodiny, samota, bloudění, hledání smyslu života. Ale ta témata nejsou dobře zpracovaná, vypointovaná. Text je chaosní a plytký. Mám pocit, že hodně současných dětských knih je vizuálně zajímavých, ale co se týká obsahu, tak značně pokulhávají. Zároveň se snaží řešit závažná témata, která jsou podle mě, dětem předkládána moc brzo a především je autoři neumějí zpracovat. Pro mě je knížka zklamáním.
Příběh ženy, která si prošla peklem a dokázala najít vůli žít dál. A nejen to, svým příběhem a volbou profese pomáhá dalším zraněným, ztraceným lidem.
Tak a je konec a já jsem byla v šoku, že to není poslední díl. Nechtěla jsem si o sérii nic zjišťovat, abych si to pořádně užila. A užila, akorát jsem teď v krizi. Jak to dopadne s Algorem a dalšimi... Hodně souzním s níže napsanými komentáři. Slova chvály, ale i obavy, aby se podařilo sérii dobře uzavřít. A chci happy end :).
Mě to hodně bavilo. Svižné vtipné. Měla jsem , aha, momenty a uvědomila jsem si jak vnímám svět optikou středoevropana. Autorka zachytila atmosféru a rozdíly v běžném žití. Nejde však do hloubky, klouže po povrchu, témata nerozvádí, což by knize přidalo na zajímavosti. Ale i přesto super.
Tuto knihu mám velmi ráda. Patří k mým nejoblíbenějším. Pro malé děti ideální. Texty jsou přiměřeně dlouhé. Velmi povedené jsou ilustrace, které text výstižně doplňují. Příběhy mají pointu a nápaditost.
Autorčin styl je mi extrémně sympatický. Žasnu, jak umí vystihnout cítění, myšlení a chování postav - muž, žena či dítě. Ale u této knihy jsem se nenadchla ani jsem se nedokázala dojmout. Kniha rychle skončila a já jsem čekala mnohem víc.
Kniha o dětech, které nechtějí něco dělat- česat si vlasy, nosit boty, čistit zuby, atd. Já jsme se na knihu těšila, chtěla jsem pomocí těch příběhů, své děti přesvědčit, aby ty činnosti, u kterých se vzpouzí, dělaly. Ale příběhy jdou až moc do extrému a tím pádem jsou nepoužitelné. Ve smyslu, když si nebudeš česat vlasy, tak budeš mít na hlavě dům plný vší? To mé děti moc nepřesvědčilo :), protože to se asi nikdy nemůže stát, že? S dětmi jsme přečetli knihu jen jednou. Ani ilustrace nás moc nezaujali.
Přečetla jsem čtyři díly jako e-knihy. Knihy jsou pro mě útlé, daly by se klidně spojit do jedné nebo do dvou. Svět ve kterém se příběh odehrává není vůbec propracovaný. Hlavní postava robokata také ne. A vedlejší postavy tam jsou, jen aby se neřeklo. Plytké ve všech směrech.
Jedna z nejlepších knih od Petra Horáčka. Výtvarným zpracováním i pointou.