LEGACY komentáře u knih

Pro někoho, kdo chce začít číst ruské knihy mohu jen a jen doporučit. Člověk musí zkousnout, že je to čtení pro děti, ale občas se v právě takových knížkách skrývá více než by se na první pohled mohlo zdát. Líbí se mi autorův podpis na konci knihy, je to velmi osobní, jako by si pro každého z nás nějaký kouzelný dědeček připravil příběh z jiného světa, o trochu jiných lidech.

5 01.01.2021

Brilantní a podrobná publikace, která si zároveň uchovává velmi záživnou formu. Člověka by nikdy nenapadlo, že ruské dějiny mohou obsahovat takové kvantum informací. Člověk, co zná dějiny Ruska si myslím je schopen udělat velmi dobrý obrázek o tom, proč je soudobé Rusko státem jakým je - stejně tak vládou.

5 10.12.2020

Dana neskutečně obdivuji a Hyde Park je naprostý strop a povinnost pro každého zvídavce nebo intelektuála, nebo prostě jen člověka, který chce vidět profesionály v akci, na obouch stránách, jak na pozici moderátor a vedení tak, co týče výběru hostů, inspirace a poučení u každého dílu.

5 05.01.2020

Z těch dětských časů, kdy mi tyhle pohádky čítávala maťinka před spaním už jsem mnohé zapomněl, ovšem stále vím, že mně svými slovy přemístila do jiného světa, kde se mohla tvořit dětská představivost, která nezná hranic. Ještě před tím než jsem rozeznal T od D jsem tuhle knížku mohl zarecitoval nazpaměť ... a když se zamyslím, dokáží to stále.

5 21.08.2019

Toho blázna musíte prostě milovat, to co prožil ne jen za tento poslední rok je prostě inspirací pro všechny pohodlné lidí, co si hoví v komfort zóně a bezmyšlenkovitě prožívají a znají život jen z televize a vyprávěních. Tohle jsou tvrdě dobité zkušenosti, které si člověk nese do konce svých dnů a pokud chcete mou radu na závěr tady je - je jen jedna věc, která je ještě lepší než kniha Máry Holečka a to je přednáška Máry Holečka - je to fakt psycho.

5 08.02.2019

Jako začínajícímu cestovateli, který na vlastní pěst procestoval pár zemí se mi přirozeně tohle putování a jakási vnitřní očista a sebepoznání velmi zamlouvali, můj zájem byl o to větší, že jsem se dozvěděl o PCT a hlavně o bájném západu USA, který toužím vidět jako nic na světě (Oregon obvzláště). Každopádně byť knih čtenáře malinko sbližuje s tím jak to na takové pouti funguje, na co si dát pozor, na co se připravit a co čekat, panují u mě mírně rozporuplné pocity, Cheryl si cením, už jen za tu odvahu jít se všemi svými životními kiksy na trh, ale já v knize našel moc a moc pasáží, kdy jsem se nudil. To je ovšem individuální a nehodlám nikoh od knihy odrazovat, zvlášť pro ženy tohle může být více než příkládná příručka jak "nakoupnout motory" a podmanit si svět.

5 18.05.2018

Malinko sebestředný, hromadu básní je dost těžké pochopit, protože jsou to "srdcovky" autorky, které tam chtěla mít, některé jsou zbytečné (opakující), některé zcestné jiné zase krásné. Lidi, co denně navštěvují tumblr už tyto sensitivní a poetický věci dávno znají, každopádně ilustrace jsou dechberoucí. Trochu pro mě smůla, že je kniha podle mě určena převážně ženskému publiku, ale i tak knihu vůbec nezatracuji a přiznávám se, že jsem byl zvědavý, co je za další stránkou, neboť každá stránka zde stojí nezávisle sama za sebe a díky tomu, že je kniha geniálně rozdělena na 4 části mohu po ni sáhnout v budoucnu ať už budu mít jakoukoliv náladu.

5 27.12.2017

"Píšu tak jak píšu, čistě proto, že jinak psát neumím"

Spíše než kniha o spisovatelství se jedná o knihu o spisovateli. Každopádně, mě osobně moc nevadilo vplížit se do soukromí spisovatele, který si své soukromí tak pečlivě hlídá. Psaní je na každém z nás a z těch pár všeobecných rad, co zazněly i zde je asi nejnepostradatelnější ta, aby jste zkrátka přečetli pěknou kupu knih, než začnete zápolit s těmi svými. Rozhodně i tak stojí za přečtení ať už chcete být spisovatel nebo ne.

5 26.08.2017

"Krása existovala už dlouho před rokem 1880, ale teprve pan Oscar Wilde ji uvedl do společnosti"

Nenacházím slova, kterýma bych vyjádřil své pocity po přečtení a tak se uchyluji k této větě, kterou sem přečetl na začátku těchto neskutečně citlivě napsaných pohádek, a která aspoň částečně popisuje mé "rozbředlé pocity". Literární extáze a speciální místo v mém srdci zaslouží Slavík a růže.

5 16.08.2015

”You deserve someone who loves you with every single beat of his heart, someone who thinks about you constantly, someone who spends every minute of every day just wondering what your're doing, where you are, who you're with and if you're OK. You need someone who can help you reach your dreams and who can protect you from tears. You need someone who will treat you with respect, and love every part of you,especially your flaws”

Už jenom z tohoto výňatku lze vidět jak citlivě a s láskou je tato kniha napsána. Knih je na světě strašně moc, strašně moc na to, abyste objevily všechny schované skvosty, a proto musím náhodě, nebo filmu nebo co já vím bohu poděkovat, že se mi tato kniha dostala do rukou. Prýští z ní život, ponaučení a i když jsem i já na ni mnohokrát přestal věřit (stejně jako Rosie) tak i ta zatracená láska. Čteno v originále

Rok se s rokem sešel a po mé první filmové projekci se mi do rukou konečně dostala i vychvalovaná předloha, od které jsem si pravda sliboval hodně. Tato kniha, nebo chcete-li knížečka mě svým naprosto odlišným nikoli však špatným stylem ''Charlieho dopisů'' udivila, zrovna tak jako před rokem film. Je to zkrátka něco nového - takto překrásně a citlivě popsat dospívání takto citlivého jedince jakým je Charlie v takto realistické podobě je opravdu obdivuhodné. Já, jakožto introvert mohu být jedině rád, že jsem takový jakým doposud jsem, protože ne každý chápe, vidí a cítí všechny ty překrásné věci kolem, které obyčejní lidé vidět nemusí - je pravda, že mi utíkají jiné věcí, ale k čertu s tím - teď prožívám silnou emoční depresi během níž se cítím nekonečně. Mít zde TOPku jako na ČSFD, má tam tato kniha čestné místo, škoda.

5 01.01.2014

"Society is constantly judging us" - čteno v době nezaměstnanosti Srpen 2024
Kratičká věc, doporučená umělou inteligencí, která mě hodně sedla do nálady, protože je o outsiderech (freeterech) a já se tak taky cítím. Žádná pracovní perspektiva, mizerné sexuální zkušenosti, život ve své bublině uzavřený před okolními nerovnostmi a balvany, to je i po kovidu příběh mnoha z nás. Tento příběh je působivý v tom jak nahlíží na přísný oko společnosti a jejího vlivu, na přirozený řád a konformismu vymykající se jednotlivce. Tito jednotlivci jsou divní, ale mnohdy mají své důvody a v tomto případě je působivé sledovat jak se pravidly napěchovaný svět prodavačky Keiko hroutí jakmile potká někoho, kdo nic podobného neuznává. Je v pohodě pracovat celý život na mizerné pozici, pokud nás to činí šťastnými? Já z takové jedné teď vystoupil a možná budu litovat. Zkrátka i když je člověk autista má dbát na to, aby byl spokojený a žil v souladu se svými vnitřními přesvědčeními. Keiko ve své epizodě s Shirahou vystoupila ze své komfort zóny, byla vystavena mnoha věcem a zjistila, že přeci jen dokáže myslet za sebe, že není robot, co jede na autopilota. Je to perfektní kniha pro všechny jobhoppery a lidi, co nemají ve společnosti pevné místo a říká jim "it is ok not to be ok" - buďte kým jste a ti co vás milují (její rodiče) vás budou milovat dál takový jaký jste, i když životem prostě jen proplujete.

4 26.08.2024

Člověk na drogách potlačuje vše, co dělá člověka člověkem čistě proto, že je pro svoji závislost schopný udělat doslova cokoliv a veškeré jeho hodnoty a morální kompas nejenže jdou stranou, ale jsou mu asi úplně k smíchu.
Věřím, že na svoji dobu naprosto revoluční čtení, po kterém lidé buď omdlévali, nebo dokonce knihu odkládali pod tíhou surové autentičnosti. Problém s feťákama je, že se nemají rádi, nemají sebehodnotu a rozhodně je nechci ospravedlňovat, ale za každou troskou na ulici, co nemá kousek disciplíny dojít si ani v noci do armády spási, je prostě nějaká křivda, zraněné ego, nebo špatná zkušenost třeba s rodiči. Máme u nás také jednoho Petr O., kterému se jakákoliv sebereflexe vzdálila jak jen to je možné a jeho vyhlídky na poklidné stáří jsou docela malé. Ovšem když ho začnu poslouchat pozorně, jsou v jeho příbězích střípky, které napoví proč a jak. Každopádně co je horšího? On má každý nějaký sklony, k něčemu se uchýlit, když mu nepadá karta, je ale dobré najít si něco, co tělo a mysl neohlodá jak narkomanie. Ono lidské tělo a smysly potřebují jistý balanc, no a když vám tělo během sekund vyletí na měsíc a zažijete euforii, je to krátkodobá slast, které tlumí každodenní šeď jen na tu momentku. Z dlouhodobého hlediska poté ale nastává dlouhá cesta návratu a to bortí kosti a nutí lidi k strašným činům. No, jsem rád, že jsem to dočetl, protože v tomto roce čtení tolik nedám a můj den často vypadá tak, že čučím osm hodin ve skladu do displeje čtečky a následně dvě/tři hodiny doučuju na internetu. Od obrazovky si naštěstí ale chodím "odpočnout" během a ne chodím za Petrem O.

4 05.07.2024

Myslím, že je mnohem lepší skutečně jít ven a běhat, než si číst o tom jak běhají druzí. Kniha představuje ty nejvytrvalejší běžce světa, co zaběhnout sto mil džunglí, pouští, větrem, bouří. Kniha vás postrčí správným směrem k zažití té správné běžecké kultury. Ale. Kniha vám může dát spoustu otazníků. Mé rady jsou - vegetariánství-ano, rozcvičování nepřehánět a měnit různorodost jak povrchu, tak stoupání i počtu kilometrů. Běh na boso si teprve vyzkouším. Běhám šest let bez zranění, před týdnem jsem zaběhl první maraton a další mám za měsíc. Jestli jsme evolučně přizpůsobeni k běhu? Dost možná. Kniha a její protagonisté jsou jasným svědectvím o tom, že tomu všechno napovídá. - Tak tedy běhejme, protože zdraví je jen špička ledovce všech úžasných benefitů.

4 10.04.2023

"Každý z nás s něčím bojuje, ale někteří bojují hlasitěji".1/10 Stále moc nerozumím problematice hraničářů, to ale mnohdy ani oni samotní. Už jen fakt, že se autorka s námi, cizími lidmi, podělila o své hoře a půlnoční běsy je super. Zkrátka nedávat si za vinu věci, co člověk neovlivní a začít něčím menším, třeba sepsáním věcí, ve kterých je dobrý a nechat se pochválit.
- Pohled do zrcadla, v němž pravda se skrývá. Nevidíš sebe a to tě sžírá.

4 24.12.2022

"V celém socialistickém SSSR jsme nenašli jediného sociologa"
Hanzelka a Zikmund pro mě dlouhou dobu byla tajemná jména. Věděl jsem o nich, cítil jsem jejich významnost, avšak nikdy jsem k nim blíže nepřičuchl. Až teď, když zuří válka mám chuť podívat se zpátky do historie a poodkrývat jevy, jež zapříčinily, že se současný stav tolik neliší od toho stalinovského.
Tihle dva cestovatelé dali zrod a inspiraci dalším Stinglům a Švaříčkům, poukázaly na to, co dodnes trápí polozmrzačené Rusko na východ od Moskvy, kde je mantrou "už jsme si zvykli". Vyšší orgány jsou liknavý, nekompetentní, avšak loajální Kremlu. Pravda je zastinována, srovnání se zbytkem světa se jim nedostane a kapitalismus je sémě ďáblovo, které se ani nesnažme pochopit. Člověk kroutí hlavou nad tehdejším obrázkem celoplošné Potěmkinovy vesnice, jež byla světu prezentována a nad tím jak se obrázek doposud moc nezměnil. Rusko je zkrátka moc velká země na to, aby se spravovala a zvelebovala i na méně hostinných místech.
Zpráva je účelová, mělo by se s ní tak zacházet. Nemyslím si, že chtěli pobudit, věřili socialismu a chtěli jej povznést - ovšem výsledkem bylo to, co SSSR dělá dodnes s účelovou kritikou - zkrátka takové schopné/vzpurné umlčí. Tyhle tzv. brzdy v praxi jsou stále vidět, dnes více než kdy jindy. Když se člověk podívá na obrázky prostých lidí a jejich názoru na aktuální dění, ježí se mi vlasy hrůzou, jelikož ten strach ve zpochybňování vyššího orgánů prostupuje společností skrz naskrz a ve starších generacích není jiné cesty než slepě věřit v kult, opakovat naučené fráze a, byť jsou na pultě dva typy chleba, věřit v mesiášskou vyvolenost své země a tajuplnost ruské duše.
- Jedno z nejlepších čtiv ve vztahu ČSSR s SSSR a demonstrace síly srovnání procestovalých borců.

Velký pátek - nechce nějaký capycat procestovat čínský venkov?

4 15.04.2022

"Ложка та была ему дорога, прошла с ним весь север "
Z pohodlí domova, kde kamna topí a vítr fouká jen na naše okenice, se to vše čte dobře. Každopádně vžít se plnohodnotně do každodenního údělu zeka asi nelze. Líbilo se mi, že je to vlastně dosti vulgární čtení plné nadávek. Ztraťte si válenky - končíte. Zkuste přestat pracovat - končíte. Zkuste si utéct - ale kam? ... Beznadějnost a obnažení lidského tvora do takové míry, že se dokáže soustředit jen na bázové potřeby, nelišící se moc od těch zvířecích je zrůdnost, hanebnost a tyranie.
A proč mě to sakra tak štve? ... Protože když tady máme takovou varující knihu už tak dlouho, a přesto se v ruských koloniích děje, co se děje (пытки=mučení) ukazuje to jen na nepoučitelnost lidského plémě. Kvůli tomu zasvětil Solženicyn svůj život a vrátil se ve svých řádkách do toho mrazivého pekla? Já nevim ...

Píšu si, že Gogol, to není jenom nešťastný revizor, ale i příběhy z Petrohradu.
Něvský prospekt je moc poutavý příběh o hlavním petrohradským bulváru, kde se všechny sociální třídy mísí a dobré i špatné historky ve větru víří. Příběh o tom, jak se chasník zamiluje do prostitutky a má tu naivní smělost chtít zkrotit její divokost a stud je úsměvný, avšak určitě se nic nevyrovná podobizně.
Příběhu o zaprodanosti umělce a příslibu uznání bezpáteřních ignorantů.
Je to vlastně předchůdce Doriana Graye na severu Ruska, kdy nadaného malíře Čartkova uchvátí obraz starce, který jej brzy posedne a změní. Od té doby, co má obraz je jeho život schizofrenní a halucinogenní kolotočka. Obraz se hýbe, vchází do prostoru, ale i napomáhá malíři ke zlatě a sebevědomémým tahům štětcem. Je to jakási smlouva s ďáblem, po které je z něj mistr portrétomalby, avšak láska k řemeslu, kreativitě nahrazuje nechuť k umění a závist k dalších velikánům. Když jste na vrcholu nezbyde nic než trpká pachuť, že nevíte kam dál. Připomíná mi to zkorumpovanost a zkaženost některých umělců, co zapomínají kým byly a jak začínali. Spousta hudebníků měla odřené kalhoty a hráli na ulici, ovšem měli, co říct a průlomové album světu vyrazilo dech. Následně však přišla sláva, jiné hodnoty, standarty, okolí a styl života, jenž brzy zanechají jen dávnou známku toho, kým daný umělec byl. Portrét je pecka, je to děsivý autoportrét klamavosti sebe samotnýho a toho, že zapomínáme kým jsme.

4 29.12.2021

Na technologických prostředcích mě nejvíce zaráží, že je několik hodin používáme den co den, avšak málokdo z nás vidí za oponu této mašinérie a má trochu ponětí o tom, co si na internetu dovolit může a co ne.
Poučen o informace, připraven o iluze ....díky Dominiku, že už vím jak si přečíst svobodné noviny až se někdy dostanu do Číny.

4 22.12.2020

Velkého Leonarda jsem dostal na minulé Vánoce, bohužel až teď ,takřka na rok, jsem tuto vynikající biografii přelouskal a ono vysoké mínění, které jsem k němu choval přerostlo v obdiv a taky trochu nevěřícnost, že člověk, kterému nebylo poskytnuto ani pořádné vzdělání ani výhod se silou svého úsilí, důvtipu a nezměrné zvídavosti vypracoval na všestraně nadaného génia, který chtěl vědět vše o všem, a částečně se mu to podařilo, což je na dobu a na prostředky, kterými disponoval dechberoucí, a to si myslím, že si svá největší tajemství uchovával v hlavě jen a jen pro sebe. Člověk jej po přečtení už nevnímá jen jako člověka, co namaloval ten a ten obraz, vnímá ho jako člověka, který skloubil vědu a přírodu, člověka, který se bláhově snažil dostat co možná nejblíže k dokonalosti a tak své masterpieci nikdy nedal z rukou, člověka který byl schopen hodiny a hodiny civět před sebe a pozorovat křídla vážky, nebo udělat po hodině jeden tah štětcem na nějaké náboženské postavě, byť byl nevěřící, o člověku, který se nebál glorifikovat mužský pohlavní orgán a zároveň chodit v elegantním růžovém plášti s o několik roků mladším společníkem, nebál se ušpinit si ruky při svých rutinních pitvách, aby se dovtípil, který nerv nám vyčaruje na obličeji úsměv. Jazyk datla, nebo proč je nebe modré, očarování vodou jsou právě typy otázek, které si kladl asi jen jako jeden z mála, a díky obsedantní potřebě dopídit se k odpovědím, byl později schopen prošpikovat své obrazy tisíci malinkatých detailů, které obyčejné oko ani nepostřehne, a to úsměvné na tom je, že člověka, kterýho má svět zaškatulkovanýho jako nepřekonatelného mistra malíře, se primárně zaměřoval na roli vojenského konstruktéra a inovátora. Jakožto člověku, co rovněž maso strčí do pusy tak jednou za rok mě rovněž imponuje výběr jeho stravy, a pak je tu naprostá nepoddajnost autoritám, která člověku zdůrazní co pro Leonarda znamenala jeho svoboda. Autor nám poskytl myslím vyčerpávající informace a nechci vědět jak usilovně musel pracovat, aby tak komplexní a tajemnou osobu vykreslil, co možná nejpřesněji a přitom srozumitelně i třeba totálním uměleckým neznalcům jako jsem já. Ať už jste uvnitř svého bytu, nebo v dílně, nebo na ulici, bude ve vaší blízkosti alespoň jedna věcička, v které má Leo své prsty, anebo jí alespoň nějakým způsobem inovoval, i když se bude jednat o něco, co již bereme za samozřejmé jako třeba hever. Za týden jedu poprvé do Itálie a i když to nebude Florencie ani Milán, tak mě tahle kniha dost navnadila se o Itálii a její historii dost zajímat, a to je také myslím jeden z úkolů knih, aby v nás podnítila zvědavost v kruzích, které nám byly doposud neznámé, a kdybych mohl odpovědět na onu banální léta opakovanou otázku, v jaké éře, bych chtěl vyzkoušet si žít, byla by to asi renesance a výkvět géniů. Kniha je unikum, kterou ze své knihovny nepustím, a Leonardo by měl být pro nás obří inspirace.

4 25.12.2019