LEGACY komentáře u knih

"Já na medvědy chodívám, a při tom velké štěstí mám, ty mrchy roztrhaly už tři kamarády mně, já žiju, pánbůh mě má rád."
Štěstí nespočívá v drahém kamení. V čem tedy? ......... V blahu duševním"

- sám jsem chodíval takhle po světě a ptal se "Jak vypadá klasická česká krajina" ... v knihovně byly rádi, že o takový typ literatury ještě někdo zavadí.

1 15.01.2022

Je třeba mluvit a psát o hrůzách minulosti, aby se jim dalo v budoucnu předejít. Obzvlášť když se jedná o novodobou genocidu situovanou relativně blízko nám, o které se moc neví a raději mlčí. Země, v jejíchž kořenech proudí smutek nad ztrátou svých nejmilejších a nejmenších člověka bolí, ale nejvíce frustrující je vždy fakt, že jak i sami protagonisté uvádí, válka jako taková byla vlastně nic neřešící a zbytečná. Konflikt vrchních pánů, jenž za sebou nechá agónii, trauma, ztrátu a zbídačenou zemi, jenž se z toho vzpamatovává dodnes.

"Mladí tvoří opozici a jsou odhodlaní se politicky angažovat, spatřují v sobě budoucnost Ruska. Mladí lidé chápou, že je tento režim zavádí do slepé uličky. Tento kurz, korupce a autoritářství vedou zemi do mezinárodní izolace a připravuji ji o perspektivu."

Nesmíte k této knize přistupovat s velkými očekáváními a čím méně informací máte o Rusku a jeho politice tím více by se vám kniha měla líbit. Silou a obsahem rozhodně nečekejte Solženicyna, spíše velmi otevřený deník. Co se týče samotnýho lágru v Karelii není toho zde nakonec tak moc napsáno, všechny podstatné informace by se vešli na 30 stránek. Každopádně jako správný člověk, co chce apelovat na starší zatrpklé Rusi, co stále věří v propagandistické pořady si Dadin neodpustil malou analýzu politiky jako takové. Zmiňuje zde Majdan, anexi Krymu, Borise Němcova, nebo také nynější zavřenou superstár Navalného. Každopádně Dadin sám o sobě mně osobně nepřijde nijak zvlášť zajímavý člověk a byť se s jeho názory velmi ztotožnuji, tak musím konstatovat, že ustavičné volání po ústavě a svých právech, když jste zavření uprostřed ničeho v sadistickém trestaneckém táboře, po vykonstruovaném procesu policejního státu je prostě nerozum hlupáka, který chce dostat nakládačku. Každopádně kniha mi pár nových informací dala, je zde zmíněno dost jmen, které stojí za to si dal prostudovat, každopádně nějakou hlubší myšlenku, či estetickou stránku bych zde úplně nehledal.

Je momentálně stejně zacházeno s Alexejem?

1 22.03.2021

U On The Road je myslím mnohem silnější poselství, životní styl a jakýsi apel na čtenář, aby se chopil sebereflexe a zhodnotil zda-li jím vybraný život je skutečně to, co chce žít, nebo se jen snaží držet řad, který mu jsou vytyčeny. Mě se kniha upřímně četla velmi těžce a konec jsem úplně vynechal, každopádně myslím, že je potřeba nahlížet na tuto knihu trochu jinak, pokud jej chce člověk plně docenit. Je důležité poukázat na to, že Beats žili v době, kdy na jejich hlavu mohla kdykoliv spadnout atomová bomba, tudíž nějaký budování statusu a kariéry nehrálo roli, na to byli příliš chytří - hlavní poselství je dle mého "catching feelings". Žij jako by na tebe měla druhý den spadnout bomba, novelty seeking, zkus nepoznané, stopuj, zakus sex s neznámým chlapem i když na tebe doma možná čeká manželka, zdroguj se do němoty a pak o tom tripu napiš, lidi to bude zajímat. Beats je zkrátka tak rozporuplný movement, že se mně hlava ještě stále točí - a řekl bych, že je zde potřeba pořádně rozfiltrovat zásadní cennosti beatníků, rozhodně se nesnažit vidět vzor, avšak inspirace v určitých kruzích a jejich dopad na kulturu a umělce je unikátní a revoluční. -- takže díky Bohu za ně.

1 10.12.2020

Mám za sebou asi půlku knížky a je to porot. Složitá nezáživná teorie o teorii, která mě jako začínajícího pedagoga od pedagogiky odrazuje. Výzkum byl rozhodně proveden a Průcha má, co předat, ale aby tohle byla ''bible pro prváky'', která nám má pomoct u zkoušky? .... Tohle je spíše pro hobbynadšence. Každopádně to věrně demonstruje onu zmíněnou pravdu, že v naší zemi již dlouhou řadu let chybí kvalitní pedagogické příručky, které by se daly číst a zpříjemnily trochu atmosféru ped.fakulty.

1 23.11.2020

Poučná jednohubka na večer. Dahl obratně vštěpuje dětem, kam je jaká vlastnost v životě zavede. Věci od něj se mi líbí víc a víc, není divu, že tolik láká filmaře ... "And so far as I know, they are still waiting"

1 22.05.2020

Už od začátku zvládne každý z nás určit jestli se z té nebo oné knihy bude schopen zlepšit v daném jazyce. Kniha do puntíku splňuje to, co má v názvu, pokud se rozhodnete pro studium španělštiny na vlastní pěst tak stěží naleznete knihu, která by vás v jazyce posunula tak rychle jako tady tahle. Člověka musí jazyk hlavně bavit, potom u něho vydrží a jde to samo - pro úplný začátek je tohle bezkonkurenční volba.

1 01.04.2019

Severská literatura je tak moc jiná než všechny ostatní, že stojí za přečtení. Buď to bude vaše ranní káva, nebo ji s výsměchem opustíte, každopádně jejich myšlenky a nekonvenčnost mně baví. Bacha na píli, raději se odmlčím.

1 17.02.2019

S rodičemi to nemá nikdo z nás lehký, proto jsem rád, že alespoň tahle jedna z mála to dala na závěrečné udobřovací párty solidně dohromady. Jinak jen pro otrlé a znuděné čtenáře ... ať neoslepnete.

1 31.05.2018

Neskutečně chytlavá kniha, kterou si cením natolik, že bych ji ani svému nejlepšímu příteli nepůjčil v obavě o její zdraví a mé klidné spaní. Naprosto nepopsatelný literární zážitek. Aljaška v mém srdéčku zanechala díru, kterou už asi nikdo nevyplní ........ a Culver Creek? Dokonalé místo, které stejně jako celá knížka a citáty v ní poznamenají čtenáře ještě měsíce a měsíce po přečtení. Jinak vřele doporučuji čtení v originále. “Y'all smoke to enjoy it. I smoke to die.”

Omlouvám se všem fans tohoto díla, ale já nemůžu říct nic jiného než, že se jedná o jednu z nejpřeceňovanějších knih u nás. Věřím, že pan Fuks byl dobrý, milý hoch z dobré a spořádané rodiny, který miloval hudbu a nikdy se netoulal, ale prostě NE!

1 05.02.2015

' Léto skončilo a v říši panuje pět králů. Jeden král by mohl být strašný, ale pět?'

Tohle spousta z nás potřebovala - odreagování od reálného světa formou, které uvěříme. Dílna GRRM prostě tvoří něco, co tu před námi ještě nikdy nebylo a nám nezbývá než hltat každé jeho slovo a doufat, že tentokrát to jeho oblíbený charakter přežije.

1 14.08.2013

Pátá přečtená kniha z povinné četby je taková pěkná oddychová jednohubka, kterou přečte i ten největší dislektik za deset, ten úplně největší do patnácti minut. Vlastně když znáte krátký obsah knihy, tak vás v knize nic nepřekvapí, stejně je tato lyricko epická skladba dobré oživení rutinního života. Nemá cenu se tu víc rozepisovat, jak tu říká každý druhý, nejlehčí kniha z povinné četby. Krásné zpestření už tak dokonalého svátku, děkuji.

1 30.11.2012

Jestli k někomu v dnešní době vzhlížím a beru si od něj inspiraci, tak to bude zejména Jurgen. Z jeho trenérské činnosti se dá vypíchnout spousta oslavných, ale i srdcebolných momentů a reakce na ně je přesně to, co dělá z Jurgena neobyčejného člověka. Dělat věci naplno, oslavovat nejen výhru, ale i prohru, milovat své hráče, strhnout hru i své diváky, udělat heavy-metal fotbalovou show, která se stane každý víkend vaším hlavním společenským bodem. Respektují jej jak fanoušci, tak i konkurenti a prostě mu musíte dát za pravdu, že on fotbalem žije, pro hráče a klub se rozkrájí, může mu postup, či pohár uniknout 5x po sobě, ale vy víte, že je natolik pružný a houževnatý charakter, že další sezóna je jeho. Člověk z povzdálí může jen děkovat obrazovkám za zprostředkování a těšit se na další hru. Projektuji si jeho zápasy, vrcholy a pády do svého života a pomáhá mě to žít můj život s vervou, grácií a hlavou vztyčenou. Danke

"The rare people who do become truly exceptional at something do so not because they believe they're exceptional. On the contrary, they become amazing because they're obsessed with improvement."

Není to na žádnou velkou literární soutěž a mnohem víc než ucelená kniha na nějaké jedno téma to opravdu působí mnohem více než jen souhrn těch nejúspěšnějších a nejobjevnějších poznatků z jeho blogu. I tak to ale na mě fungovalo a Mark Manson se mi i dobře poslouchal v podcastu. Je to vlastně dobré a hlavně nenáročné čtení pro citlivou generaci snowflakes, které můžou jednoduché citáty, nebo příběhy o krachu a vzepření dát hodně do ranku. Takže bych si z knihy vzal následující: - zužte své zorné pole jen na věci, které jsou pro vás důležité a serte na FOMO a levný dávky dopaminu z videí a clickbaitů, nic vám neuteče, naopak dnešní doba je předávkování bullshitama. Zjistěte jaká jsou vaše jádrová přesvědčení a hodnoty. Utrpení, nebo nějaká forma boje je tvrdá škola, ale nejvíc vám to otevře oči. Dělejme věci nezištně, když nevíte kam dál, udělejte prostě cokoliv, zkoušejte, hledejte, nestagnujte. A paradoxně mně osobně pomáhá neklást na sebe vysoké nároky. Když jsem osvobozený od vysokých cílů, mám mnohem více volnosti a chuti stoupat výše a výše, zvědaví kam až se člověk je schopen dostat. S takovým přístupem máte tendenci být spokojeni za svou odvedenou práci, byť třeba nedokonalou. Děkuji za příběhy o Buddhovi, japonském generálovi Onodovi a hipíkovi Suzukim, nebo rozdílné příběhy "úspěchu" v podání Pete Besta (Beatles krach) a Mustaine (Metallica kick).
All day, every day, we are flooded with the truly extraordinary. The best of the best. The worst of the worst. The greatest physical feats. The funniest jokes. The most upsetting news. The scariest threats. Nonstop. Our lives today are filled with information from the extremes of the bell curve of human experience, because in the media business thats what gets
eyeballs, and eyeballs bring dollars. Thats the bottom line. Yet the vast majority of life resides in the humdrum middle. The vast majority of life is unextraordinary, indeed quite average.

13.11.2024

Kniha je cenným doplňkem k prozkoumání sebe sama a zapracování na seberozvoji a úctě nejen k sobě, ale i druhých. Trochu mně tam překáželo pro mě nadměrné množství studií a sám bych uvítal daleko více příběhů z terapií, což ale uznávám může být prostě komplikovanější. Přesto pan Vojtko je pro mě nová celebrita, s moc příjemným vystupováním a sociálním cítěním. Mě nejvíce oslovila témata jako "vztah k sobě" aneb
"A nevadí mi být doma a číst si. To není samota. Vím, že nejdůležitější a nejdelší vztah, který kdy budu mít, je vztah se sebou. Sám k sobě. A pracuju na tom. Rozvíjím ho. Objevuju ho. - na základě tohoto budu moc lepším člověkem i v interakci s ostatními ..........................nebo vztahy pracovní -
"Práce nezajišťuje jen obživu, ale má taky hluboký dopad na psychologickou pohodu člověka. Pocit smyslu, strukturu, sociální interakci, sebeúctu a finanční stabilitu, což jsou složky pro udržení duševního zdraví a celkové pohody" - + práce musí být pro člověka seberealizující a důstojná"
Spousta kapitol, promluv a mouder moderní člověk tak nějak podvědomě už dělá, nebo já alespoň ano, přesto kniha super - a úplně chápu, že má pan Vojtko plno. - Sám bych se nebál o nějakou terapii si říct - věřím, že to pomáhá.

13.09.2024

Takhle si nějak představuji brakový cestopis pro sebeukájení. Nevím jestli už o Rusku vím první poslední a kluci mě prostě nemohli ničím překvapit ba ani poučit, nebo mě prostě iritovalo jak se dokola popisovalo kolik stojí pivo, jak se lidi kolem fotí a sami hrdinové příběhu vlastně neměli pořádně žádný zážitky, kromě těch, kdy do sebe něco lili. Tohle je něco, co má zůstat v deníčku, nic publikovatelného, nic záživného a fakt, že si ve Vladivostoku poklepou po zádech a řeknou si, že si zvládli koupit lístky do vlaku je něco dost úsměvného. O to víc je kniha úsměvná v tom, že "boří mýty" o stereotypech. Kluci nemají jedinou špatnou zkušenost z Ruska, kde nepadla jediná zmínka o historii, nebo politice. Rusové samo o sobě nejsou špatný národ i v těchto časech, ale do těch jejich tělnatých mozkomíšních trychtýřů se jim sypou úplně jiný informace, než nám, no a jejich nacionalismus by udělal zbytek. z mého pohledu to nějaká forma dobrodružství je, kluci se naučili snad trochu rusky, zjistili jakou palandu si zarezervovat ve vlaku, aby se jim dobře spalo, ale jinak je to docela hloupě naplánované klišé po Rusku, kde turisté jedou po hlavní lince a dívají se doleva doprava jak je všechno ne tak úplně špatný. Pro mě je to ale naivní pokus o knihu od někoho, kdo má nakladatelství a tu knihu si pro sebe udělá. Ne pro veřejnost, spíše pro sebe - takhle by to být nemělo.

24.01.2024

Gruzie a Kavkaz celkově je skvostné, ryzí, ale i drsné místo, kde máte záruku velkých zážitků. Proto sám doufám, že se do těchto odlehlých končin vypravím a pokud zažiji aspoň polovinu toho, co tahle ztřeštěná holka, tak budu v euforii. Oproti mým vrstevníkům a navzdory válce se mi stále nezhnusila ruština, a tak o Kavkaze leccos vím. I proto mě mimo opravdu nevšedních a místy bizarních zážitků, kdy ji odněkud deportovali, či sváděli, zaujaly jednak její mistrné fotky, styl jakým cestuje a zejména "stanuje". Ale ještě jedna celkem novinka, kterou má autorka zmáknutou více, než jiní dobrodruzi. Zkrátka a dobře se nebojí být emoční, filozofovat, srovnávat si v hlavě, co od života chce a jaké privilegium jako Češka má. Co je ale nejlepší je fakt, že je schopná pojmenovat své pocity a myšlenky, které mnohdy sdílím. Tuším, že v některých věcech jsem na stejný vlně a i já jsem šel na první cestu obtěžkán traumatama a vnitřními běsy, které se postupem času stáhli do ústraní a z pěších túr na zahnání nočních můr se stalo menší náboženství - asi to tak má spousta z nás. Sám si člověk během čtení klade dosti zapeklité otázky, jako když Viktorce nabídnou někde uprostřed krásných hor, kde se zastavil čas, aby tam s místními žila jako dcera, daleko od komfortu a vymožeností západního světa, izolace od zpráv, kultury měst, ale třeba v absolutní harmonii se sebou, se světem. Prostě vám tahle kniha opětovně rozšíří vnímání a lidi znovu dokázali, že by měli být objektem zájmu. Jsou skvělí, obzvláště ti co nemají nic.

08.01.2024

Nikdy by mě nenapadlo, že dospěji do bodu, kdy si vyberu z celé škály evropských zemí právě Balt ... but here we go pivní knihovno!
Do Baltikonu se chystám za necelý měsíc a jsem hrozně rád, že jsem na své narozeniny obdržel právě tohoto společníka na cesty. Dozvíte se zde užitečnosti typu jaké ubytování vybrat, nakolik je rozdílná mentalita obyvatel, něco z legend, něco z gastra, ale i architektury, náboženství , či sportu. Mě zaujalo estonské houpačkování kiiking, množství čápů ve volné přírodě, působení sovětských KGB služeb v těch oblastech, ale i litevský desetičlený tým kontrolorů-puristů, jenž dohlíží na čistotu jazyka. Z historického hlediska mělo bylo jasné, že se zde bude pohybovat Rus, ovšem početnost a tradice Němců jsem si neuvědomoval. V neposlední řadě jsem byl také rád, že jsem z knihy pochopil, že propast mezi stálicema a venkovem bude obří a jižanská nátura v Litvě je v kontrastu se skandinávským Estonskem. Záměrně do pobaltí putuju na 24.6., tedy v době letního slunovratu, který se zde patřičně oslavuje. Jsem zvědav nakolik mě tenhle koutek Evropy nadchne/zklame a jaké budou mé závěry po procestování na svou vlastní pěst. Talinské letiště vypadá skvostně, stejně tak jako ostrovy Saaremaa, či Cesis.

03.06.2022

Musím se přiznat, že jsem v té změti bajek ne vždy viděl nějaké vyšší morální ponaučení a místy jsem možná s autorem i částečně polemizoval. Každopádně, s ohledem na těžkou dobu v drsném Rusku 19.století je to velmi procítěné a pokrokové myšlení, kde jsou všechny nešvary krásně zabalené do kůže zvířat protagonistů. Krylov si určitě zaslouží místo na výsluní ruské literatury. Zde pár věcí, co mě oslovilo.
"Kde sílu hloupost doprovází i dobré srdce všechno zkazí.
"Dbej na to, aby tvá slova neměla žádnou spojitost ani smysl, aby tvá řeč každou minutu přeskakovala nejmíň na pět předmětů, aby nadávky, chvála, smích, soucit, prosté vyprávění, všechno dohromady proletělo vždy kolem tvých posluchačů a abys tak nakonec jako buben zanechal po sobě v jejich uších jen rámus bez jakéhokoliv smyslu" - o politicích?
"Ochmelka, ten je všude nebezpečný"
"Snad v cizí zemi jako cizí host, vzbuzuje lenoch menší pozornost. Kdo doma si však dobyl úctu prací, pod rodnou střechu vždycky rád se vrací.

25.12.2021