Legens komentáře u knih
Následující komentář se vztahuje k nejdelší povídce (nebo spíše románu, postavy procházejí vývojem) Na pomezí cizích světů, která (který) svou kvalitou a myšlenkovým obsahem patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co autor napsal, resp. kdybych si měl z jeho děl vybrat deset nejlepších, tek by byla (byl) mezi nimi:
Tato skvělá strhující a dramatická povídka je překvapivě aktuální pro současnost. V dnešním převážně materialistickém prostředí, které eliminuje vyspělou duchovní orientaci, nacházejí paradoxně široké pole působnosti různé druhy okultní ezoteriky. Příběh Lazara z Lošan dobře ukazuje, jaké nebezpečí hrozí lidem, kteří si s těmito aktivitami začnou zahrávat. Více nebudu prozrazovat, upozorním jen na jeden detail, kterého je dobré si všimnout: Magie nabízí Lazarovi, že se stane polobohem pokud se v cestě za ní bude řídit třemi zásadami - pravdou, spravedlností a rozumem. Jedná se o zjevnou ďábelskou lež a podvod. Ďábel v podobě hada v ráji také tvrdil lidem, že budou jako Bůh. Lazar potom v sobě při svém zabřednutí do okultismu ubíjí jiné tři zásady - víru, naději a lásku.
Dovolím si poněkud morbidní návnadu pro toho, kdo tuto literární perlu nezná. Po přečtení této knihy jsem dal svým příbuzným pokyn, aby mi po mé smrti dali do rakve či do urny moje brýle.
Dle mého názoru je tato kniha mezi stovkou nejlepších knih ze všech (rozhodně z toho, co jsem četl). Pro ty, kteří to nečetli: Až Vám krátce před koncem knihy začne být jakoby nevolno od žaludku tak vydržte, přejde to. Je to symbolické poukázání na to, že i naprostou zvrhlost je lidstvo schopno přijmout jako normu, pokud si na ni zvykne. Jinak zde nepíšu nic, nechci čtenářům předem kazit žádnou předčasnou informací dojem z četby. Jen zde připomenu doporučení, které slyšel Aurelius Augustinus (Svatý Augustin) ve zpěvu dívenky: Tolle, lege. (Vezmi, čti.)
Pohádku Radúz a Mahulena provedenou spolu s hudbou Josefa Suka pokládám za jedno z vrcholných děl světového romantismu.
Stran dramatu Neklan - je dobré uvést, že zde kníže Neklan není zbabělec, který by se chtěl vyhnout boji. On ale zná věštbu, která říká, že jeho vojsko bude poraženo pokud ho bude vést. Jako kníže ale ve válce musí být příkladem a bojovat v čele vojska. Řeší to tak, že ve své zbroji za sebe nechává bojovat Tyra z Chýnova (Jiráskova Čestmíra). Čili nikoliv ze zbabělosti, ale aby zabránil porážce svého vojska.
Této knize vděčím za dokonání mé konverze ke křesťanskému katolicismu. V prostředí na jedné straně ryze materialistickém a na druhé straně přeplněném četnými kusými, zmatenými, často velmi suverénně podanými informacemi či pseudoinformacemi stran duchovna, jsem si při její četbě uvědomil, že jsou mi zde postupně a nenásilnou formou dávány zřetelné a vyjasňující odpovědi na skutečně všechny otázky, které se mi dříve při pokusech o zorientování se a nalezení cesty v náboženství vybavovaly. Je to kniha pro hledající k nalezení.