LejcaS komentáře u knih
Objeveno jen díky čtenářské výzvě a musím tedy napsat, že mě kniha mile překvapila. Díky za typ!
Bohužel, ale asi nejsem cílová skupina... a nebo možná na jiném místě a v jiném čase kdyby bylo čteno zaujalo by mě více...
Už dlouho se mi nestalo, že by mně nebyl sympatický ani jeden z hlavních hrdinů a aby mi bylo tak úplně fuk, kterak to s nimi dopadne. Proto raději ruším hodnocení, abych zajisté hodnotnému literárnímu dílu neublížila.
Přečteno díky čtenářské výzvě a jsem tomu ráda. Knížku jsem četla coby náctiletá a teď se k ní znovu dostala.
Kniha, která mě nabudila k tomu, udělat konečně doma konec s nakupenými věcmi všeho druhu. Nemyslím si, že budu až tak do extrému minimalizovat jako sám autor, ale určitý základ mi to dalo :-) . Třeba to, jak skoncovat s věcmi, které se ,,ještě někdy budou hodit" nebo s milionem vzpomínkových či zdvojených věcí.
Jak však už píší čtenáři níže, určitě šlo zminimalizovat i počet stran této knížky :-)
Nádherná knížka, pohlazení po duši, šetřila jsem si každý fejeton, co se jen dalo, ale nakonec jsem se dobrala konce. Škoda...přála jsem si aby neskončila nikdy.
Po přečtení tohoto průvodce Brnem jsem měla docela smíšené pocity. Byly v něm opravdu všechna známá i méně známá místa Brna. Byla však mnohdy podána s takovým despektem, až mě to, rozeného Brňáka, místy uráželo. Častokrát jsem pod jeho sarkasmem až vyprskla smíchy, jindy, po částečném údivu jsem mu nakonec musela dát za pravdu. Brňák asi tak úplně nevnímá místa, kterými denodenně prochází stejně, jako když je podrobí zkoumavému pohledu mimobrněnský návštěvník.
Autorka má velmi úsporný styl psaní, žádné zbytečné kudrlinky a přímo k jádru pudla. A tak se nám tedy na pouhých 300 stranách odvíjí příběh jedné židovské dívky a provází nás od dětství až k dospělosti. Věty jsou kolikrát odsekávány s takovou surovostí, že člověk musí přestat číst a vstřebat, co se vůbec dozvěděl. Musela jsem si chvíli na její styl psaní zvykat, ale rozhodně si ji po této knize přidávám do oblíbených.
Trefné, častokrát jsem se smála a to i poměrně nahlas cestou z práce v dopravním prostředku, ještě, že máme ty roušky na puse:-))) Smích byl možná mnohdy až křečovitý, ten, kdo má doma puberťáka, ten určitě pochopí. S autorkou můžu s většinou situací naprosto souhlasit, právě si tím doma procházíme. Takže vážení rodičové puberťáků... našlapovat kolem ratolesti po špičkách, raději zbytečně neprudit, leccos, co bychom chtěli říci raději spolknout a doufat v brzké vystřízlivění skorodospěláka.
Krásně a vtipně napsaný cestopis se spoustou rad, jak se na svých cestách chovat, nejen pro začínající cestovatele, doplněný nádhernými fotografiemi a protkaný spoustou zajímavých odkazů na stránky (např. průvodce - zahorami.cz). Člověk by hned vyrazil, pokud by mohl ;-) ale jak píše sám autor, cestovat se dá i za humny, takže přátelé, směle do toho!
Krásná knížka, která zde nemá kdoví jak vysoké hodnocení. Ke mně se, ale dostala v pravý čas. Možná v jinou dobu bych ji tolik bývala neocenila, teď mi však pomohla navodit klid a mír v duši, který jsem už začala ztrácet. A jako bonus k tomu spoustu zajímavých námětů na četbu! ;-)
Bezva knížka, pobavila, nabudila, donutila mě se zase hýbnout (a ejhle je z toho osobáček na známé trati ) :-)
Hlášky a názory s kterými nelze nesouhlasit a s kterými se dokážu ztotožnit. A konečně mi někdo promluvil rovnou z duše : ,, každý má své tempo" , kterou jsem přečetla svému muži, pro jistotu hned dvakrát :-))
Knihy této autorky mám moc ráda. Zdánlivě banální a obyčejné příběhy dostávají v jejím podání úplně jiný, hlubší význam. Dokázala jsem se vcítit snad do každé z jejich postav a pochopit jejich pocity a následné jednání. Často jde o zbytečná nedorozumění, nepochopení reakce druhého, ať už sourozence nebo partnera.
Tohle bylo opravdu zajímavé počtení. Vzhledem k tomu, že občas nakukuji při čtení na konec knihy, jak příběh dopadne, mi nikterak nečinilo problém číst knížku, která koncem začíná :-))) Tentokrát, ale doporučuji všem podobným náturám jako jsem já, aby na konec (začátek:-) knihy skutečně nenakukovali, neboť rozuzlení na posledních stránkách je opravdu překvapivý :-)
Nejdřív jsem byla na Listování Lukáše Hejlíka, kde byla tato knížka představena. Mimochodem nádherné scénické čtení, vřele doporučuji. Po shlédnutí této hry mi bylo naprosto jasný, že knížku si musím za každou cenu přečíst i když běžně komiksy nečtu. Když na mě po dlouhé řadě čekatelů v knihovně přišla řada na vypůjčku, byla jsem nadšená jejím zpracováním, kresbami i náladou, která z ní dýchala... no a po jejím dočtení mám obrovský problém ji jít zase vrátit a vzdát se jí :-) Ale... budou vánoce... takže kdo ví :-)))
Stejně jako spousty čtenářů přede mnou i já mám ještě v živé paměti okolnosti kolem této kauzy a zmatené informace, které v průběhu vyplouvaly na povrch. Důvod, proč jsem na představení šla, byl hlavně ten, že mě zajímalo, jak to s jednotlivými aktéry skutečně bylo a dopadlo.
Začátek a konec knihy byl dobrý. Ovšem prostředkem jsem se musela hodně pomali, sousto po soustu, prokousávat. Střídání časových rovin před a po smrti Lydie byl občas trošku zmatečný, ale jednání jednotlivých postav bylo krásně vykresleno a ke konci dokonale vysvětleno.
Ze začátku knihy jsem podezírala pana autora, že se nějakým pokoutným způsobem dostal i k pozorování naší rodiny a z vesela četla úryvky dětem, schválně jestli se v nich poznají..., poznali :-D. S přibývajícími léty dětí v knize budu muset ve srovnávání pár let vyčkat, až jak se situace vyvine u nás ☺️. Jedno vím ale jistě, i naše děti by se v knize v lajně různorodých zástupců malých tyranů báječně vyjímaly :-D. Doporučuji ke čtení všem dětmi unaveným, neupjatým rodičům, které zajisté potěší zjištění, že všude je to stejné.
Velice jsem se při čtení pobavila, krásné verše,
výborný překlad, zábavné kresby, líbilo se mně i dětem.
Růžový keř a zelený doubek
vyrostly tam, kde vítr je zasil.
Mluvily, tak jako všichni, kdo rostou,
o vodě, o včelách, o počasí.
Zatímco růže překrásně kvetla,
doubek se do výšky povytáh
a začal mluvit o jiných věcech:
o mracích, o křídlech, o hvězdách.
,,Ty jsi nám ale nějak vyrost!"
volá růže trochu pichlavě.
,,Teď když jsi velký, už se ti nechce
v trávě si se mnou vyprávět..."
Dub jenom zašumí ze své výšky:
,,Pleteš se, sestřičko, zdá se mi.
Chyba není, že já jsem vyrost.
To tys zůstala moc při zemi."
Ač útlá knížka čtena jen na základě čtenářské výzvy (protože nebýt jí,asi bych se k ní za běžne situace nedostala)mile mě překvapila. Pěkně vykreslená psychika postav vsech účastníků tragické nehody.
Tak číst tuto knihu byla opravdu lahůdka. Dlouho jsem se na ni chystala a teď mě mrzí, že už je za mnou. Určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím. To si slibuji :-) Při čtení jsem si připadala jako hacker, který se tajně vloupá do mailové schránky a teď se probírá vzájemnou korespondencí dvou zprvu cizích lidí, kteří se v dopisech navzájem oťukávají a sbližují a jejichž vztah se postupně vyvíjí až ve vzájemnou úctu a lásku. Chápu, že ne všem čtenářům přijde stejně okouzlující, na tuto knihu je zkrátka potřeba mít tu správnou náladu a rozpoložení a mě v tomto jarním období kápla do noty.
No tak nevím...začátek celkem o ničem. Říkali mi,,vydrž, po sté straně se děj rozjede!" na 150 straně jsem to vzdala. Možná jsem nebyla správně naladěná, možná mi hvězdy nebyly příznivě nakloněný ...;-)možná jsem měla počkat na 151 stranu, každým pádem jsem se v postavách ztrácela a ani děj mi nepřišel ničím zajímavý. Třeba někdy v jiném čase a v jiném rozpoložení dám ještě šanci...