leleia
komentáře u knih

Moje náctileté já by tuto knihu milovalo! A mému současnému se vlastně líbila taky. A hodně. Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem české fantastiky a od té zahraniční mě postupem času odradilo velké množství různých klišé, kterými jsou knihy tohoto typu obvykle prošpikované. To však není případ Střípků času. Je to opravdu velmi zajímavě napsaná kniha. Všem náctiletým slečnám, které mají rády napínavou (a samozřejmě romantickou) fantastiku bez otravných milostných trojúhelníků, mohu jen vřele doporučit.


Tato kniha byla pořádná jízda. Příběh je velmi dobře napsaný, i přes svou deníkovou formu a každodenní starosti mladé dívky velmi poutavý. Je smutné, že protagonistka a její rodina měla po celou dobu docela štěstí, hlad a bída se jich nedotkla tolik, co jiných, ale to štěstí netrvalo věčně.
Lehce mě odrazovala velikost knihy, ale zvládla jsem ji přečíst za dvě odpoledne. Třebíč znám a mám ji ráda, tohle je jedna (temnější) stránka její historie, kterou jsem doteď neznala...


Hnus, bída a utrpení. Knihy této "autorky" už opravdu čtu jen z morbidní zvědavosti. Takové plýtvání papírem! Ta žena prostě nemá talent, už se jenom veze na pochybném úspěchu své slavné fanfikce na Stmívání...

Tuto knihu jsem si přečetla na doporučení. Nečekala jsem nic světoborného a taky to nic světoborného nebylo. Ale to vůbec nevadí! Svůj účel nenáročné pohádky na dobrou noc kniha splnila a další tlustá popelka našla svého prince.


Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla. Nesympatická protagonistka, nijak výrazně zajímavý děj, absence sloves a přemnožené infinitivy vůbec nepomohly. Marta byla moje první kniha od této autorky a popravdě, po této zkušenosti si nejsem úplně jistá, jestli chci tvorbu Petry Soukupové zkoumat nějak důkladněji.
A přitom to vypadalo tak nadějně...


Začátek byl vážně super. Deníková forma, drogové úlety, divné satanistické čuňárny, odkazy na Shakespeara a další klasiky, to všechno mě přilepilo ke stránkám a odmítlo pustit. Bohužel, v poslední třetině knihy to šlo všechno do kytek. Těch sto stránek bych úplně vypustila, zabily veškeré nadšení, které začátek vyvolal.


Příběh mi svou hloubkou vyrazil dech. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem malým panem Friedemannem a prožívám jeho trápení.
Opravdu mě překvapilo nízké hodnocení. Méně než 85% si tato povídka nezaslouží.


Až na první povídku se mi všechny líbily. Krysaře jsem si chtěla přečíst už dlouho a teď, když jsem se k němu dostala, nejsem vůbec zklamaná.


Úžasná, zábavná knížka, dlouhá tak akorát na cestu autobusem nebo půlhodinovou pauzu. Chvilkami jsem úplně viděla svoje kočičáky. Myslím, že jim nějaké to dušení tlapkou a testování zranitelnosti vnitřních orgánů s láskou odpustím :D


Takovéto knihy se špatně hodností. Každý text si zaslouží vlastní hodnocení.
K Továrně na absolutno se ráda vracím. V některých částech je cítit, že je Čapek napsal, protože musel rychle něco předložit, ale přesto je to velmi zajímavé dílo s parádním nápadem - 5*
Hordubal je můj další oblíbenec - 5*
Povětroň mi z trilogie vždy přišel nejslabší - 3*
Obyčejný život - 4*
Život a dílo skladatele Foltýna - 3*
Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever - připomínka, proč Čapkovy knihy nemám moc v lásce. Nuda. Jediné pozitivum byly poměrně roztomilé ilustrace. 2*


Přečteno do čtenářské výzvy. Mozkové buňky, které mi po přečtení této knihy zbyly, tiše pláčou. Chápu, je to harlekýnka, ale opravdu to byla jedna z nejhloupějších romanťáren, které jsem kdy četla.

Druhé setkání s knižní tvorbou Tima Burtona. Nádherně děsivé ilustrace, krásně morbidní básně. Zvažuji koupi, ale rozhodně bych kupovala v originálním znění. Český překlad je dobrý, ale místy trošku drhne...


Na film koukám pravidelně každé Vánoce, ani jsem nevěděla, že existuje i knížka... Byla jsem z ní nadšená i lehce zklamaná zároveň. Známý příběh je krásný, překlad dobrý a ilustrace famózní. Zklamala mě délka knihy. Je to opravdu kratičké, přečteno máte za pár minut, potkáte se pouze s Jackem, Nulíkem a Santou, pro další milované postavy už není prostor.


Četla jsem i lepší (ale také horší) klasiku. Kupodivu se mi titulní povídka líbila nejméně. Zdálo se mi, že se vleče do nekonečna a jazyk místy zadrhával. Vítězem je pro mě Markheim - krátký a k věci, na pár stránkách autor vyjádřil zdárně to, co mu v Podivuhodném případu trvalo věčnost.
Lehce mě zklamal vzhled knihy. Stránky nedoříznuté a natištěné křivě - neměla jsem u sebe zrovna nůžky, tak jsem si je musela opatrně dotrhat...


Jeden komentář pro celou sérii...
Tuto mangu jsem před roky náhodou našla v dětském oddělení městské knihovny, do které jsem chodila. Mno, knihovníci by možná občas měli nakouknout do knih, které půjčují, protože toto bylo ve velmi těsné blízkosti Garfielda a dalších family friendly komiksů. Lidi, to že je to kreslené neznamená, že je to pro caparty. Oddělení pro mládež je jen po schodech nahoru!
Viděla jsem i lepší kresbu (dnešní čtenáři jsou možná příliš rozmazlení aktuálně populárními mangami), ale zažila jsem i mnohem horší. Jasně, příběh je jasná duchařina, ale kdo hledá nějaké hluboké děje plné filosofických úvah, by asi neměl číst duchařskou mangu, ale sáhnout po románu. Věděla jsem, co v této manze hledám - ukrácení dlouhého odpoledne. To jsem našla.


Čekala jsem něco lehce jiného. Kniha mi místy přišla nepřehledná, písmo bylo v určitých částech nečitelné a někde dost malé. Pro starší a slabozraké opravdu není a myslím, že i spoustu dětí by ta maličká písmenka odradila.


Jako malá jsem Nezbedné pohádky milovala a četla pořád dokola. To už bohužel přešlo, kdybych nemusela, tak je nedočtu. Pro hezké ilustrace a krásné vzpomínky dávám 3*


Báji o Amorovi a Psyché jsem vždy milovala, líbila se mi i tato pohádka. Podle názvu jsem čekala něco úplně jiného (nějakou křesťanskou pohádku), ale byla jsem příjemně překvapena.


Některé pohádky jsem znala z jejich filmového zpracování, jiné pro mě byly novinkou. Užila jsem si všechny :)
