Leluse komentáře u knih

Jedna z nejhezčích a nejsmutnějších...
O tom, že láska přes veškeré krásno dokáže být nesmírně bolestivá, když se zamiluje člověk do někoho "nesprávného". Meggie a otec Ralph; děvčátko, z kterého se stala žena a muž, který dal slib Bohu, že v jeho srdci bude mít hlavní místo pouze on. Jde vůbec něco takového s jistotou slíbit?
O tom, co si s sebou do života neseme, díky rodině, v které žijeme. Že některé vzorce chování se opakují generace po generaci. Jak nás ovlivňují okolnosti, které protkají náš život: láska, ztráta, chudoba, bohatství, práce, válka, izolovanost od okolního světa.
Kniha se nesoustředí jen na milostný vztah, jak by se mohlo zprvu zdát. Popisuje život celé rodiny Clearyů, nejprve na Novém Zélandu a později v Austrálii na farmě Drogheda, jejíž hlavní náplní je chov ovcí. Zavede nás také do Říma do vatikánských kruhů za otcem Ralphem.

"Podle jedné legendy žije na světě pták,
který zazpívá jen jednou za život, sladčeji
než jakékoliv jiné stvoření na této zemi.
Od chvíle, kdy vyletí z hnízda, hledá
trnitý strom, a neustane, dokud ho nenalezne.
Potom se v těch nehostinných větvích rozezpívá
a na nejdelší a nejostřejší trn se nabodne.
Umíraje se vypne ve smrtelných mukách
a krásněji než skřivan či slavík zazpívá jednu
jedinečnou píseň, za kterou zaplatí životem.
Ale celý svět zmlkne a naslouchá
a Bůh na nebesích se usmívá. Neboť to
nejlepší se vykoupí jen velikou bolestí...
Alespoň tak praví legenda."

12 28.07.2017

Upřímně bych si tento titul sama nekoupila, ale jelikož jsem ho dostala dárkem k narozeninám, pustila jsem se do čtení (mám ráda nové výzvy)... Četlo se lehce, přítomnost z kosmu střídaly vzpomínky z dětství až po dospělost... otec a jeho činnost pro režim, nevědomost malého dítěte, smrt rodičů v lanovce, pobyt u srdečných prarodičů v chalupě... muž s botou a jeho pomsta za ohyzdné činy komunistického režimu, kde figuroval otec... pocit viny z toho, jaký otec byl... smutný osud rodiny, stěhování do Prahy, smrt dědečka... a potom Lenka a láska, naděje v potomka a beznaděj, že nelze touhu uskutečnit... odlet do kosmu a ztráta Lenky... Hanuš - kosmické stvoření, pavouk, halucinace? Ten co chce pochopit lidství a chutná mu oříšková pomazánka... No a záchrana v podobě ruské kosmické lodi - jen tak náhodou, to už bylo zase až moc překombinované, o přistání ani nemluvím.
Mám ráda šťastné konce, takže jsem alespoň malinko doufala, už kvůli tomu, že celá knížka byla tak trošku depresivní, že světlo zase svitne. Svitlo jenom trošku, takže pro mě málo...

2 28.07.2017

Koupeno ze srandy :) knížečka je vyloženě pro pobavení, ovšem pozor, ne každý má rád takový odvážný humor. Člověk se dozví i pár zajímavostí z trenýrkových oblastí :-D

V březnu jsem navštívila festival Evolution v Praze a narazila jsem na stánek malířky Marie Brožové... Její obrazy jsou barevné a sálá z nich pozitivní energie, proto mě zaujala i tato kniha, kterou ilustrovala. Rozhodovala jsem se, komu ji koupím a nakonec jsem se rozhodla, že bude pro mě a pro mé budoucí děti... Vrátila jsem se právě včas, protože na mě čekala knížka poslední. Na první straně mi svítí slunce s věnováním od ženy, která nejenže hezky maluje, ale i překrásně vypadá - jako víla, či divoženka, co se z lesa vyjevila.
Pohádky od Jany Ruthové jsou milé, navazují na sebe a vypráví o obyvatelích, co bydlí na nebesích i na zemi...

Taková pěkná prasárnička :) všichni se všemi na různé způsoby...

Tato knížka nenásilnou formou popisuje život během války v Protektorátu... určitě bych ji doporučila do škol jako doplněk do dějepisu a každému, koho toto období zajímá... Mrzí mě, že když jsem chodila do školy já, učili jsme se samá data (kdo, kdy kde zaútočil, vyhrál, či byl poražen), ale nikdo nám nevyprávěl příběhy obyčejných lidí. Nehledě na to, že druhá světová válka se většinou rychle projela, protože se na konci roku nestíhalo a o komunismu jsme si mohli nechat vyprávět leda doma... A to podotýkám, že první třídu jsem započala v roce 1994.

Krásná knížka pro oddechové okamžiky. Postava Elizabeth se mi moc líbila - byla dívkou, lehce vzdorovitou, která dokázala přemýšlet sama za sebe, utvořit si názor, být vtipná... A pan Darcy se mi též zamlouval... takový namyšlený chlapík s dobrým srdcem, co díky lásce a krásným očím Elizabeth nakonec i svou povahu vylepšil... kdo by ho nechtěl :)
Moc pěkně vykreslené charaktery postav, pro mě nejvíce iritující paní Benetová, její dcera Lydie, Lady Catherine, pan Collins (vzít si někoho takového, tak umřu dříve, než stačím odejít od oltáře)...

9 03.02.2017

Upozorňuji, že jsou zde zásadní informace z příběhu.
Upoutal mě pěkný obal obal a nízká cena v levných knihách.
Začátek knihy mě příliš nebavil, rozhodně mohl být kratší. Vztah Mariny a pana Foxe - přišlo mi to divné... žádné jiskření, vášeň a vlastně ani nevím, proč ho milovala... no a to že mu musela vykat i v posteli, mě snad i trochu rozčiluje. Ten chlap se s ní nikde nechtěl ukazovat a opakoval jí, ať si najde někoho mladšího, ale stejně s ní do té postele hupsnul.
Nejhezčí část byla, když se Marina dostala do amazonského pralesa k domorodcům a doktorce Singhové. Myslím si, že téma o vývoji nového léku na základě neustupující plodnosti domorodých žen, bylo zajímavé. A líbilo se mi, že doktorka Singhová uvažovala i o důsledcích, kdyby se lék dostal k ženám po celém světě.
Konec mě trošku rozesmutnil... Nelíbilo se mi, že Marina vydala Eastra kanibalskému kmenu, i když to byl jeho vlastní kmen a přesto, že ji vlastně ani nic jiného nezbývalo. A podle mě nebylo ani nutné, aby se Marina vyspala s Andersem, kterého zachránila.

Melancholická kniha... o beznaději nešťastného života a zároveň i naději začít život nový šťastnější... vše je v našich rukách a někdy je lepší vymanit se ze všednosti a dovolit si žít naplno... o tom, že každý máme jiný příběh, který nelze jen tak povrchně komentovat, protože známe z vlastní zkušenosti jen ten svůj...

Knížka se mi hezky četla, ale byla jsem z ní taková nějaká smutkem opletená...

Celý román je nasycen smutkem, neschopností normálně žít, po tom co válka poznamenala tři kamarády - a další miliony lidí. Robby se zamiluje do půvabné Pat a v počátku je ochromen láskou - je ochromen tím, že může být na světě krásně a že se to děje právě jemu. Po nějaké době však zjišťuje křehkost okamžiku, protože se dovídá o nemoci kterou Patricie tají. Pat musí odjet do sanatoria. Robbyho pojí přátelství s Ottou a Gottfriedem, provozují společně automobilový servis. Je však těžké sehnat zakázky v poválečné pracovní krizi. Snaží se přivydělat si závoděním s jejich milovaným Karlem nebo příležitostným taxikařením, ale časy jsou čím dál těžší.
Myslím si, že Remarque dokázal nastínit poválečnou atmosféru beznaděje, naplněnou strachem o práci a myšlenkou na to, jak těžké je objevit radost z prostého bytí. Zaroveň zachycuje jedno z nejpevnějších přátelství třech kamarádů...

14 30.09.2016

Čtivé, vzrušující, vtipné, depresivní... všichni souloží v plné páře na všech kolejích a já se fakt bojím, že to tak funguje i v realitě... určitě ne všude, utěšuji se... ale co když? Co oči nevidí, srdce nebolí... říká se a bude to asi pravda... ale je věrnost opravdu takové utrpení??

6 30.06.2016

Styl psaní, kterým pan Lustig píše je pro mě těžký na čtení. Ze začátku mi dělalo problém zorientovat se v příběhu, u kterého má člověk dojem, jako kdyby začal na stránkách, které v knize nejsou... jako kdyby je někdo vytrhl. Jsem ráda, že jsem dočetla až do konce a nejsem ráda, že kdokoliv mohl zažít něco tak strašného - koncentráky, válku, nelidskost...

Dokonale napsaný odstavec na stranách 44 a 45: ... bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha, nikdo se ho nezbaví, bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny.

3 30.06.2016

Vtipná kniha, která bude blízká každému, kdo pečuje o nějaký kousek přírody a těší se z její krásy. V latinských názvech jsem se orientovala, jelikož jsem studovala zahradnictví. Ovšem čtenářům, kteří si pod názvy nedovedou představit skutečnou rostlinu, budou latinská označení připomínat španělskou vesnici (tedy pokud nejsou dotyční Španělé :) Při čtení mi bylo hezky a svět mi přišel zase o něco pozitivnější. Podle mě musel být Karel Čapek laskavý muž, z jeho slov to vyloženě vyzařuje...

8 24.02.2016

Tuto knížku jsem našla na půdě a snesla jsem si ji do knihovny... a otevřela jsem ji až před Vánocemi, tedy v naprosto správnou dobu :) Pozitivní duch knihy mě vánočně naladil a zpříjemnil mi cesty autobusem do práce. Nejvíce mě nadchla báseň - Kde je nebe, kterou jsem následně vepsala do vánočních přání. Doporučuji všem, kdo lahodí Vánocům.

4 08.01.2016

Moc jsem se těšila... a tím to asi bude, že nejsem zase až tak uchvácena. Pěkná kniha, lehce se četla, ale čekala jsem, že budu vyděšená, že atmoška bude více tajemná, Zkrátka mě kniha úplně nepohltila...

4 06.01.2016

Owen byl moje první kniha od Irvinga. Po půlce textu jsem si dala pauzu, ale vrátila jsem se k ní a jsem moc ráda. Styl jakým Irving píše, mě baví. Nepostrádá vtip, ale člověk zároveň očekává příchod tragédie. Owen byl výjimečný a o své výjimečnosti přesvědčený. A jeho víra směřovala k jedinému, zachránit vietnamské děti před smrtí na úkor vlastního života. Byl to malý člověk s nezaměnitelným hlasem, který vykonal velký čin, protože věřil, že k němu byl předurčen.

9 21.11.2015

Přečteno za tři hoďky ve vlaku... a občas jsem krutě dusila smích... záleží samozřejmě na každém, jakému stylu humoru holduje, ale já mám ráda blbiny, takže kniha splnila mé očekávaní... občas chce smutná či vážná témata vyměnit přesně za něco takového... Ty brďo člobrdo :D

8 03.11.2014

Nebyl to ten typ knihy od které se nemohu odtrhnout, ale přesto se mi líbila. O Japonsku jsem téměř nic nečetla a tato kniha mě poodhalila tradice, význam sportu sumó pro Japonce i to, co museli mladíci podstoupit, aby se z nich stali sumótoriové.. umění masek pro divadlo nó, dokonalý popis postupu, jak Jošivara a Kendži masky zhotovovali, vyobrazení Miko do dřevěné masky s každým prožitým rokem... vše na pozadí historických událostí druhé světové války. Dojemný a obdivuhodný byl vztah Fumiko a Jošia, jejich láska a souhra... a také jsem byla unešená z popisu kimon, v mysli jsem si je představovala a musela být nádherná, s pivoňkami, kosatci, chrysanthémami, větvičkami sakur... krásná japonská jména Noriko, Fumiko, Emiko, Meiko... škoda jen, že muselo tolik postav zemřít, ale to už je život..

2 03.11.2014

Nejdřív byla knížka, potom přišel na řadu film a tak jsem se přirozeně obávala, že mi film zkazí dojmy z psané formy... naštěstí se tak nestalo... obé dokonalé, vtipné, nesmírně dojemné, postavy okouzlující... chvíli jsem se smála, chvíli brečela...

3 13.06.2014

Před chvilkou jsem knížku odložila a jsem opět nadšená, cenu získala autorka skutečně oprávněně. Četla jsem před spaním, v autobuse i za chůze... a děsila jsem se, že se Boot a Jenifer budou míjet až do konce. Dopisy od Boota byly krásné, pro ženu osobním pokladem. V dnešní době si už vlastně neuvědomujeme, jaké to dříve bylo - bez mobilu a techniky... že někomu se mohl změnit úplně celý život jen kvůli tomu, že nestihl schůzku o několik minut nebo že se s danou osobou minul o pár vteřin a pak už něměl možnost zkontaktování... Na druhou stranu si ale myslím, že stějně co se má stát, to se stane a asi nezáleží na době v které žijeme. Jen je důležité, abychom v životě měli šanci, prožít něco tak naplňujícího jako je láska a souznění s další osobou...

6 15.05.2014